6 Ads 157/2009 — Nejvyšší správní soud

10 Ad 6/2019- 63 - text 7 10Ad 6/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila a JUDr. Jaromíra Klepše ve věci žalobce: T. S. proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra č. j. MV-142525-6/SO-2018 z 1. 2. 2019 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce jako bývalý příslušník Hasičského a záchranného sboru pobíral od 22. 2. 2001 výsluhový příspěvek. Dne 29. 5. 2017 požádal u České správy sociálního zabezpečení (dále jen „ČSSZ“) o invalidní důchod, který mu byl následně s účinností ke dni podání žádosti přiznán. ČSSZ rozhodnutím ze 14. 6. 2018 zastavila s účinností od 20. 6. 2018 výplatu invalidního důchodu žalobci, neboť seznala, že nebyla příslušná k rozhodnutí o jeho přiznání, a věc předala příslušnému Orgánu sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra. 2. Žalovaný rozhodnutím č. j. OSZ-1509-25/D-Pc-2018 z 6. 8. 2018 opětovně přiznal žalobci invalidní důchod a rozhodnutím č. j. OSZ-1509-26/D-Pc-2018 z téhož dne deklaroval, že výplata výsluhového příspěvku žalobci od 29. 5. 2017 nenáleží, neboť podle § 160 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, (dále jen „zákon o služebním poměru“), při souběhu nároku na výplatu výsluhového příspěvku s nárokem na výplatu invalidního důchodu se výsluhový příspěvek vyplácí pouze tehdy, jestliže je vyšší než uvedený důchod, což nebyl žalobcův případ. Toto rozhodnutí nabylo právní moci 18. 10. 2018. 3. Rozhodnutím č. j. OSZ-1509-32/D-Pc-2018 z 6. 11. 2018 žalovaný stanovil žalobci povinnost vydat bezdůvodné obohacení získané na výsluhovém příspěvku za dobu od 29. 5. 2017 do 31. 8. 2018 ve výši 68 208 Kč. Žalovaný uvedl, že nezákonný souběh výplat výsluhového příspěvku a invalidního důvodu vznikl tak, že žalobce podal žádost o invalidní důchod u nepříslušného orgánu, jenž o ní ovšem rozhodl, a že žalobce v rozporu se zákonem neoznámil vznik invalidity žalovanému. V předmětném období bylo žalobci vyplaceno na výsluhovém příspěvku bez právního důvodu 85 681 Kč a na invalidním důchodu mu náleželo 102 134 Kč; v období od 29. 5. 2017 do 19. 6. 2018 vyplatila ČSSZ žalobci 84 661 Kč. Po zúčtování náležejících a vyplacených částek invalidního důchodu činil doplatek 17 473 Kč; tato částka byla použita k částečné úhradě výsluhového příspěvku vyplaceného bez právního důvodu, takže žalobcův nedoplatek činil 68 208 Kč. 4. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, v němž uplatnil námitky shodné s žalobními body. Ministr vnitra neshledal žádnou z nich důvodnou, a proto odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Zrušení tohoto rozhodnutí se žalobce domáhá nyní projednávanou žalobou. II. Argumentace účastníků řízení 5. Žalobce v žalobě namítl, že zákon o služebním poměru umožňuje rozhodnout o upuštění či snížení povinnosti vydat bezdůvodné obohacení. Tento předpoklad odůvodnil předně tím, že žádné ustanovení zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (dále jen „zákon o sociálním zabezpečení“), nezakazuje žalovanému aplikovat na řízení o odstranění tvrdosti zákona ustanovení § 180 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). Žalobce také odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 9/95 z 28. 2. 1996, podle nějž „ministři mají možnost zmírnit tvrdost zákona svým individuálním rozhodnutím,“ z nějž dovodil, že s odstraněním tvrdosti zákona se počítá i v případech výslovně v zákoně neupravených. Nakonec žalobce uvedl, že žalovaný mohl postupovat podle § 34 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích (dále jen „zákon o majetku ČR“), jenž jej opravňuje k prominutí dluhu zcela nebo zčásti dlužníku – fyzické osobě, odůvodňují-li to jeho tíživé sociální poměry a o prominutí požádal. Žalobce ve svém odvolání prokázal, že nemá majetek, z něhož lze dosáhnout uspokojení pohledávky státu. Žalovaný se však žalobcovou žádostí o prominutí dluhu meritorně nezabýval. 6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí pro nedůvodnost. Uvedl, že zákon o služebním poměru institut odstraňování tvrdosti vůbec neobsahuje, a v projednávané věci se vlastně ani o tvrdost zákona nejedná, jelikož k nastalé situaci došlo vážným pochybením ČSSZ, které by mohlo založit žalobcův nárok na náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád). Nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 9/95, jejž se žalobce dovolává, se zabýval zcela odlišným skutkovým stavem, a proto není pro projednávaný případ relevantní. Žalovaný odmítl také žalobcův odkaz na zákon o majetku ČR s tím, že tento zákon předpokládá zcela odlišný vztah mezi subjekty (běžný vztah dlužníka a věřitele, upravený normami soukromého práva), než jaký existoval při vydání napadeného rozhodnutí. III. Posouzení věci 7. Soud nejprve shledal, že jsou splněny podmínky řízení, žaloba je přípustná, byla podána včas a osobou oprávněnou. Následně vycházeje ze skutkového a právního stavu, jenž zde byl v době vydání napadeného rozhodnutí, přezkoumal je na základě podané žaloby v mezích žalobních bodů [§ 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“)], včetně řízení předcházejícího jeho vydání, a nezjistil při tom žádnou vadu, k níž by byl povinen přihlédnout z úřední povinnosti. 8. Při jednání konaném 16. 12. 2021 soud zjistil, že žalobce, jenž se osobně nedostavil, měl k přípravě na jednání pouze devět namísto zákonem vyžadovaných 10 dnů (srov. § 49 odst. 1 s. ř. s.), a z tohoto důvodu soud jednání odročil. 9. K jednání konanému 27. 1. 2022 se dostavil J. K., jenž předložil nedatovanou plnou moc udělenou žalobcem pro všechny úkony související s odejmutím jeho nároku na výsluhový příspěvek. Stejnou plnou moc předložil soudu již v prosinci 2021, načež jej soud přípisem ze 17. 12. 2021 vyzval k předložení datované plné moci s vysvětlením, že absence data představuje zásadní nedostatek plné moci, jenž způsobuje její neplatnost, a to zejména vzhledem k tomu, že žalobce byl v dřívější fázi soudního řízení zastoupen jinou osobou také na základě plné moci. Nebylo tak zřejmé, jestli nebyla plná moc J. K. udělena již dříve a jestli následným udělením plné moci pro soudní řízení jiné osobě nezanikla. J. K. však jinou plnou moc soudu nepředložil, proto s ním soud jako s žalobcovým zástupcem nejednal. 10. Jelikož žalobce se z jednání neomluvil a jeho účast nebylo pro projednání věci potřebná, rozhodl soud v jeho nepřítomnosti. Žalovaný při jednání odkázal na svá procesní podání. 11. Napadeným rozhodnutím stanovil žalovaný žalobci povinnost vydat bezdůvodné obohacení ve výši 68 208 Kč, které nabyl v období od 29. 5. 2017 do 31. 8. 2018 tím, že v rozporu se zákonem pobíral současně výsluhový příspěvek a invalidní důchod pro invaliditu I. stupně. 12. Úprava bezdůvodného obohacení je obsažena v § 213 zákona o služebním poměru, podle nějž „[z]a bezdůvodné obohacení se považuje prospěch získaný plněním bez právního důvodu, z neplatného právního úkonu nebo z rozhodnutí služebního funkcionáře, které bylo zrušeno“ (odstavec 1). „Bezpečnostní sbor nebo příslušník, který získá bezdůvodné obohacení, je povinen je vydat“ (odstavec 2). 13. Žalobce v žalobě nezpochybnil, že po uvedenou dobu pobíral výsluhový příspěvek v rozporu s § 160 zákona o služebním poměru, že v rozporu s § 163 téhož zákona neoznámil žalovanému vznik invalidity a že se v důsledku toho bezdůvodně obohatil o uvedenou částku. Žalobce však namítl, že mu bylo přičteno k tíži pochybení jiného správního orgánu (ČSSZ), a že je napadené rozhodnutí s ohledem na jeho osobní a majetkové poměry pro žalobce nepřiměřeně tvrdé, a tuto tvrdost zákona měl žalovaný ve správním řízení zohlednit, resp. odstranit. Žalovaný mu oponuje tím, že zákon o služebním poměru odstranění tvrdosti vůbec neumožňuje. 14. Soud v první řadě konstatuje, že na posouzení věci nemá žádný vliv skutečnost, že na vzniku popsaného nezákonného stavu – souběžného vyplácení výsluhového příspěvku a invalidního důchodu – se částečně podílela ČSSZ, která přiznala žalobci invalidní důchod, ačkoli věcně příslušný k takovému rozhodnutí byl Orgán sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra. Povinnost vydat bezdůvodné obohacení podle zákona o služebním poměru totiž není podmíněna zaviněním toho, kdo se bezdůvodně obohatil, ani porušením žádné právní povinnosti. Stejně je tomu ostatně podle obecné úpravy bezdůvodného obohacení, obsažené v § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Pro úplnost nicméně soud dodává, že k popsané situaci došlo také v důsledku žalobcova pochybení, neboť vznik inv