8 Afs 151/2021 — Nejvyšší správní soud

10 Af 51/2019- 35 - text 16 pokračování 10Af 51/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobce: Svaz účetních České republiky, z.s. sídlem Vinohradská 2022/125, Vinohrady, Praha 3 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 9. 2019 , č. j. 38008/19/5100-41454 -708784, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí, jímž žalovaný na základě odvolání žalobce proti platebnímu výměru na pokutu za opožděné podání kontrolního hlášení ze dne 19. 10. 2018, č. j. 7866822/18/2002-52523-111544 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) vydanému Finančním úřadem pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně I. stupně“) změnil část výroku prvostupňového rozhodnutí, kterým správce daně I. stupně podle § 101h odst. 4 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v příslušném znění (dále jen „zákon o dani z přidané hodnoty“) rozhodl podle § 101h odst. 1 písm. b) zákona o dani z přidané hodnoty o povinnosti žalobce uhradit pokutu ve výši 10 000 Kč za nepodání kontrolního hlášení za zdaňovací období srpen 2018 ve stanovené lhůtě, neboť jej žalobce podal až v náhradní lhůtě poté, co k tomu byl správcem daně I. stupně vyzván, tak, že do tohoto výroku doplnil, že lhůta pro podání kontrolního hlášení podle § 101e odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty za období srpen 2018 uplynula dne 25. 9. 2018, přičemž kontrolní hlášení za toto období bylo žalobcem podáno dne 10. 10. 2018 v náhradní lhůtě stanovené žalobci správcem daně I. stupně výzvou k podání kontrolního hlášení ze dne 8. 10. 2018, č. j. 7616156/18/2002-52523-111544 doručenou žalobci dne 9. 10. 2018. II. Napadené rozhodnutí 2. Žalovaný v napadeném rozhodnutí nejprve zrekapituloval dosavadní průběh řízení včetně úkonů žalobce a správce daně I. stupně týkajících se podání kontrolního hlášení za zdaňovací období srpen 2018, které předcházely vydání prvostupňového rozhodnutí. 3. Následně žalovaný shrnul odvolací námitky žalobce. Žalovaný uvedl, že žalobce v podaném odvolání namítal, že (i) podal kontrolní hlášení za období srpen 2018 v zákonem stanovené lhůtě, ve formátu „xml“ a struktuře zveřejněné správcem daně, a že (ii) z důvodu jistoty podal žalobce navíc ještě kontrolní hlášení za období srpen 2018 ve formátu „pdf“ v téže datové zprávě, že (iii) nelze k jeho tíži přičítat, pokud nebylo jeho podání řádně zpracováno technickým zařízením správce daně I. stupně, že (iv) sankce byla žalobci uložena v rozporu se zákonem, protože správce daně I. stupně měl akceptovat žalobcova podání učiněné ve formátu „pdf“, a že (v) orgány finanční správy dosud v rozporu s § 72 odst. 4 daňového řádu nezveřejnily strukturu a formát datové zprávy, což podle žalobce potvrzují nálezy Ústavního soudu ze dne 6. 12. 2016, sp. zn. Pl. ÚS 32/15 a ze dne 12. 12. 2017, sp. zn. Pl. ÚS 26/16, na které žalobce v podaném odvolání poukázal. 4. Dále žalovaný v napadeném rozhodnutí vymezil právní základ posuzované věci a aplikoval jej na zjištěný skutkový stav. 5. Žalovaný konstatoval, že kontrolní hlášení za období srpen 2018 měl žalobce v souladu s § 101e odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty podat do 25. 9. 2018. Žalobce sice učinil dne 25. 9. 2018 prostřednictvím datové schránky podání označené jako kontrolní hlášení za období srpen 2018, které obsahovalo dva soubory, jeden ve formátu „xml“ a druhý ve formátu „pdf“, avšak toto podání nesplňovalo požadavky stanovené v § 101a odst. 3 zákona, neboť nebylo učiněno ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně. Podání učiněné ve formátu „xml“ vykazovalo vadu struktury spočívající v tom, že v obsahu textu byl nalezen neplatný znak a pro tuto vadu jej nebylo možné načíst portálem daňové správy. Vada podání učiněného ve formátu „pdf“ pak spočívala v tom, že se nejednalo o podání ve formátu a struktuře odpovídající „XSD zveřejněným a definovaným schématům“, tedy nejednalo s o podání učiněné elektronicky ve formátu „xml“. Uvedená podání se proto stala v souladu s § 101a odst. 4 zákona o dani z přidané hodnoty podáními neúčinnými. O této skutečnosti byl žalobce vyrozuměn oznámením, které mu bylo doručeno dne 3. 10. 2018. Je-li daňovým subjektem učiněno takovéto neúčinné podání, hledí se na něj jako by nebylo vůbec podáno. Žalobce tak kontrolní hlášení za zdaňovací období srpen 2018 v zákonné lhůtě nepodal, a proto správce daně I. stupně vydal výzvu k podání kontrolního hlášení, která byla žalobci doručena prostřednictvím datové schránky dne 9. 10. 2018. Žalobce podal kontrolní hlášení dne 10. 10. 2018, tedy v náhradní lhůtě stanovené žalobci výzvou správce daně I. stupně. Žalobce tudíž podal kontrolní hlášení až po stanovené lhůtě a poté, co k tomu byl vyzván správcem daně I. stupně. Žalobci tak vznikla podle § 101h odst. 1 písm. b) zákona o dani z přidané hodnoty povinnost uhradit pokutu ve zde stanovené výši. Správce daně I. stupně tak postupoval zcela v souladu se zákonem, když vydal prvostupňové rozhodnutí, kterým rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit pokutu za podání kontrolního hlášení po stanovené lhůtě výši 10 000 Kč. 6. K námitkám žalobce uplatněným v odvolání žalovaný uvedl, že z § 101a odst. 1 písm. b) zákona o dani z přidané hodnoty vyplývá povinnost plátce daně podat kontrolní hlášení elektronicky a § 101a odst. 3 zákona o dani z přidané hodnoty pak upřesňuje, že tak lze učinit pouze datovou zprávou ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně. Správce daně určuje, jaký má být formát a struktura souboru prostřednictvím D-pokynů, které zveřejňuje podle § 56 odst. 2 daňového řádu na úřední desce správce daně a způsobem umožňujícím dálkový přístup. Správce daně tuto svou povinnost splnil zveřejněním na sebe navazujícího pokynu D-331 ze dne 29. 10. 2009, pokynu D-349 účinného od 1. 1. 2011 a pokynu GFŘ-D-24, č. j. 156035/15/7100-40123-050030, kterým se stanovuje formát a struktura datové zprávy, účinného od 1. 1. 2016, který je rozhodný pro případ žalobce. Tímto došlo k technické specifikaci formátu a struktury datové zprávy pro podání kontrolního hlášení, a to plně v souladu s § 72 odst. 4 daňového řádu i § 101a odst. 1 písm. b) zákona o dani z přidané hodnoty, z něhož povinnost žalobce podat kontrolní hlášení elektronicky a ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně vyplývá. Žalobci tak nebyla stanovena žádná povinnost nad rámec zákona či v rozporu s ním. Žalovaný dodal, že žalobci nadto mělo být z jeho praxe zřejmé, že důvodem pro elektronická podání kontrolních hlášení a dalších písemností v konkrétním formátu a struktuře je nutnost jejich zpracování v systému ADIS, tedy že jde o technickou stránku správy daní. Vzhledem ke skutečnosti, že je již několik let zveřejněn a požadován jeden jediný formát vybraných podání, má žalovaný za to, že není požadavek na jeho používání jakkoliv nelogický, natož pak nezákonný. 7. Žalovaný dále uvedl, že v žalobcem zmíněném nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 32/15 Ústavní soud shledal protiústavnost § 101d odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty ve znění účinném do 31. 12. 2017, a to z důvodu závažnosti jeho dopadu na práva a povinnosti daňových subjektů vyplývajícího z rozsahu potenciálně požadovaných údajů. Ustanovení § 101d odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty ve znění účinném do 31. 12. 2017 však zmocňovalo ve spojení s § 72 odst. 1 a 2 daňového řádu Ministerstvo financí k předepsání údajů povinně uváděných v kontrolním hlášení. Ustanovení § 101a odst. 4 zákona o dani z přidané hodnoty, které dopadá na případ žalobce, se oproti tomu naopak týká výlučně formátu a struktury podání specifikovaných v § 101a odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty. Toto ustanovení tak umožnuje správci daně pouze určit formát a strukturu požadovaných dat způsobem, který zaručí dostupnost v nich předávaných údajů pro orgány finanční správy a jejich rychlé a efektivní zpracování. Takový postup je v souladu se zásadou rychlosti a principem dobré správy, neboť umožňuje zefektivnění celého procesu správy daní. Ústavní soud přitom v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 32/15 připustil, že v souladu s ústavním pořádkem by bylo bližší vymezení okruhu údajů požadovaných v kontrolním hlášení v zákoně nebo bližší vymezení správcem daně. Žalovaný proto považuje za souladné s ústavním pořádkem a tedy i se závěry vyplývajícími z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 32/15, ponechal-li zákonodárce na orgánu moci výkonné určení formátu a struktury dat určitého podání, kterým je v tomto případě kontrolní hlášení. Argumentaci nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 32/15 tedy žalovaný nepovažoval v žalobcově případě za relevantní. K nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 26/16, na který žalobce v podaném odvolání také odkázal, žalovaný uvedl, že