2 Afs 24/2007 — Nejvyšší správní soud

11 A 33/2022- 38 - text 6 11 A 33/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha a soudců JUDr. Jitky Hroudové a Mgr. Marka Zimy v právní věci žalobce: J. F., bytem X zastoupen JUDr. Mgr. Slavomírem Hrinkem, advokátem se sídlem Jičínská 2348/10, Praha 3 proti žalovanému: Ministerstvo dopravy se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/2, 110 15 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 6. 2022, č.j. MD-20987/2022-160/3 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, odboru dopravněsprávních činností ze dne 17. 5. 2022, č.j. MHMP 876071/2022, sp. zn. S-MHMP 602194/2022, kterým správní orgán rozhodl o odnětí řidičského oprávnění skupiny A2,A, z důvodu, že žalobce nesplňoval při udělení řidičského oprávnění podmínku podle § 82 odst. 1 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále také „zákon o silničním provozu“), konkrétně podmínku odborné způsobilosti. Žaloba 2. Žalobce vytýká žalovanému, že se rozhodnutí opírají o jediný a stěžejní důkazní prostředek, kterým je kamerový záznam pořízený orgány činnými v trestním řízení. Žalobce poukázal na to, že rozhodující státní zástupce mu k dotazu na okolnosti pořízení záznamu sdělil: „Odlišná je ovšem situace ve vztahu k poskytnutým záznamům o sledování osob a věcí podle § 158d odst. 2 trestního řádu. Policejní orgán v ojedinělých případech zaslal dané záznamy správnímu orgánu k dožádání poté, co věc správnímu orgánu vytěžil. Následně pak již příslušným správním orgánům dané důkazy poskytl z vlastní iniciativy. V daném postupu policejního orgánu lze shledat pochybení, když policejní orgán si měl jako předběžnou otázku vyhodnotit použitelnost takového důkazu ve správním řízení. Pokud by tak učinil, zjistil by, že skutečnosti zjištěné sledováním dle § 158d trestního řádu jsou dle 158d odst. 10 trestního řádu použitelné pouze pro jiné trestní řízení o úmyslném trestném činu, případně pokud s tím souhlasí osoba do jejíž práv a svobod bylo sledováním zasahováno“. 3. Úmyslnost jednání žalobce ale správní orgány v žádném z rozhodnutí nedovodily. Použití kamerového systému je striktně omezeno dle ustanovení § 158d odst. 10 trestního řádu a kamerový záznam není možné použít mimo konkrétní dané trestní řízení, kromě této výjimky, která na případ žalobce nedopadá. Kamerový záznam je velkým zásahem do osobnostních práv nahrávaných osob. Navíc právo pořízení takového záznamu dává orgánům činným v trestním řízení velkou pravomoc, která by mohla být zneužita, což by bylo bezpochyby v rozporu s principy právního státu a ohrožením demokracie. Proto je právo pořizování záznamu a jeho následná použitelnost zákonem striktně regulována. Tuto regulaci nelze prolomit ani odkazem na dobrý úmysl v zájmu blaha společnosti. Dobrým úmyslem (i smyšleným) by bylo možno odůvodnit kumulaci nekontrolovatelné moci u určitých skupin lidí vždy, což by nakonec vedlo, jak nás historie opakovaně učí, k totalitnímu režimu. Vyjádření žalovaného 4. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Poukázal na to, že správní orgány se ve svých rozhodnutích použitím kamerového systému ve správním řízení podrobně zabývaly. Shodně s vyjádřením dozorujícího státního zástupce poukázal na to, že správní orgány rozhodly, že se jedná o přípustné důkazy. Správní orgány nejsou vázány právním názorem dozorujícího státního zástupce o případné nepoužitelnosti získaných důkazů, přestože v dané věci ani takový názor vyřčen nebyl. Státní zástupce není oprávněn jakkoli zasahovat do výsostného správního uvážení správního orgánu, takovou pravomoc nemají ani správní soudy. Odkázal při tom na rozsudek NSS ze dne 26. 5. 2020, č. j. 10 As 311/2018-26. Pochybení správního orgánu I. stupně také nespatřuje ani v tom, že neuvedl, že by se žalobce dopustil daného jednání úmyslně. Přitom odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 2. 2020, č. j. 10 As 384/2019-37, konkrétně na názor, že rozhodnutí správních orgánů tvoří jeden celek. Zdůraznil, že skutečnost, že si žalobce nechal radit úmyslně, se nemusí ani prokazovat, neboť si nelze představit normální situaci, kdy by k tomu došlo. O neúmyslné jednání by se mohlo jednat například, pokud by zkušební komisař pobíhal po místnosti a přitom vykřikoval správné odpovědi, avšak takový příklad je jednak bizarní a jednak ani v projednávané věci nenastal. Žalovaný si dost dobře neumí představit jiný případ, kdy si žalobce neúmyslně nechá zkontrolovat celý test a poradit správné odpovědi. Správní spis 5. Ze správního spisu předloženého žalovaným správním orgánem soud zjistil, že dne 6. 4. 2021 byl správnímu orgánu I. stupně doručen podnět k zahájení řízení o odnětí řidičského oprávnění od Policie ČR, neboť bylo zjištěno, že žalobce získal doklad o odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel v rozporu s právními předpisy. Součástí podnětu je i protokol o výslechu svědka, tj. žalobce, a videodokumentace z průběhu testu. 6. Správní orgán I. stupně zahájil dne 12. 4. 2022 řízení o odnětí řidičského oprávnění skupiny A2 a A a zároveň vyrozuměl žalobce o právu seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí. 7. Dne 29. 4. 2022 zaslal žalobce prostřednictvím svého zástupce vyjádření k věci, ve kterém uvedl, že se žádného protiprávního jednání nedopustil, což uvedl i ve své svědecké výpovědi na policii. Poukázal na to, že z kamerového záznamu je zřejmé, že se s účastníkem na jeho místě nikdo neměnil. Ani ze záznamu není zřejmé, že by komisař žalobci jakkoli radil. Zkušební komisař se procházel po místnosti, neboť si krátil dlouhou chvíli, což ostatně činí i učitelé na školách. Zdůraznil, že je dlouholetým řidičem s velkým nájezdem kilometrů a nepotřeboval si při vyplňování testu nechat radit. 8. Dne 17. 5. 2022 vydat magistrát rozhodnutí, kterým rozhodl o odnětí řidičského oprávnění skupiny A2, A, protože žalobce nesplňoval při udělení řidičského oprávnění podmínku podle § 82 odst. 1 písm. c) zákona 361/2000 Sb. (podmínku odborné způsobilosti). 9. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, ve kterém vytýká správnímu orgánu I. stupně, že neposuzoval zákonnost získaného kamerového záznamu, neboť k jeho použití neexistuje žádné zákonné zmocnění. Videozáznam pořízený v trestním řízení nelze mimo trestní řízení použít. Ze záznamu navíc není patrné, že by zkušební komisař žalobci jakkoli radil a správní orgán I. stupně se nevypořádal s námitkami žalobce. 10. Žalovaný napadeným rozhodnutím odvolání žalobce zamítl a prvostupňové rozhodnutí magistrátu potvrdil. Žalovaný uvedl, že při rozhodování vycházel z videodokumentace a z podnětu od policie, které považoval za dostačující. Zdůraznil, že videozáznam byl pořízen v souladu s právními předpisy a bylo jej možné použít. Přitom konstatoval, že odvolatel si nechal radit od zkušebního komisaře, což jinak než úmyslně není možné. Za důležité považoval skutečnost, že převážil veřejný zájem na bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, neboť je výrazným veřejným zájmem, aby se na pozemních komunikacích pohybovali jako řidiči motorových vozidel pouze osoby řádně odborně způsobilé. Následně pak konstatoval, že podváděním u testu k získání odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel se již zabývaly soudy, např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č.j. 8 Tdo 127/2018 a Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 4. 2. 2015, č. j. 3 As 80/2014-40. Posouzení věci městským soudem 11. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení před správními orgány obou stupňů z hlediska žalobních námitek uplatněných v podané žalobě a při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí (ustanovení § 75 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „s. ř. s.“). Vzhledem k tomu, že žádný z účastníků k výzvě soudu nepožádal o nařízení ústního jednání, Městský soud v Praze postupoval podle § 51 odst. 1 s. ř. s. a o podané žalobě rozhodl, aniž ústní jednání nařizoval. Přitom dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 12. Z obsahu podané žaloby je patrné, že jedinou žalobní námitkou, kterou žalobce v žalobě namítá, je námitka, ve které zpochybňuje postup správních orgánů, které se podle něj v rozporu se zákonem opírají o jediný a stěžejní důkazní prostředek, kterým je kamerový záznam pořízený orgány činnými v trestním řízení. V této své námitce vychází odpovědi státního zástupce z Okresního státního zastupitelství ze dne 23. 6. 2022, č.j. 1 ZT 363/2020 – 663, ze které dovozuje, že skutečnosti zjištěné sledováním dle § 158a trestního řádu jsou dle § 158d odst. 10 trestního řádu použitelné pouze pro ji