1 Afs 58/2009 — Nejvyšší správní soud

11 A 68/2020- 78 - text  pokračování 11A 68/2020 11A 68/2020 - 78 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha, soudkyně JUDr. Jitky Hroudové a soudce Mgr. Marka Zimy v právní věci žalobce: J. Ch., podnikatele se sídlem v X, zastoupeného Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, proti žalovanému: Ministerstvu dopravy, se sídlem v Praze 1, nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného správního orgánu ze dne 28. 4. 2020, č. j. 43/2020-190-TAXI/3 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se nepřiznává náhradu nákladů řízení. Odůvodnění Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou, podanou u Městského soudu v Praze, domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí Ministerstva dopravy (dále též „žalovaný“), jímž bylo rozhodnuto o změně rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, odboru dopravních agend, ze dne 8. 6. 2017, č. j. MHMP 947606/2017, tak, že žalobce byl uznán vinným z v něm uvedených přestupků podle zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, a byla mu uložena pokuta v částce 60 000 Kč a povinnost nahradit náklady správního řízení. Žalobní body 2. Žalobce v podané žalobě namítl v prvé řadě nezákonnost uložené sankce. Poukázal na to, že k žalobcem podanému odvolání proti rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy (dále též „správní orgán prvého stupně“) žalovaný snížil původní výši pokuty z původní částky 100 000 Kč na částku 60 000 Kč, kterou však žalobce považuje za nezákonnou, nepředvídatelnou a zjevně nepřiměřenou sankci. 3. Žalobce namítl, že žalovaný přistoupil k částečnému snížení pokuty, což zdůvodnil změnou právní úpravy, která může být pro žalobce příznivější. Žalobce nesouhlasí se žalovaným, pokud jde o způsob, jak ke snížení pokuty dospěl. Žalovaný vycházel z pokuty udělené magistrátem v prvoinstančním rozhodnutí, která činila 100 000 Kč, což podle názoru žalobce nemohl, protože taková výše pokuty nebyla zákonná ani v době, kdy o ní magistrát rozhodoval. Už v té době taková výše pokuty vybočovala z rozhodovací praxe správních orgánů, které ukládaly za obdobné skutkově shodné případy pokuty nižší. Výše sankcí musí odpovídat skutkově shodným případům. Jedná se o základní zásadu správního řízení zakotvenou v ustanovení § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, přičemž žalobce přímo v odvolání proti rozhodnutí magistrátu namítal, že žalovaný v obdobných případech rozhodoval ohledně skutkově shodných případů v roce 2016 uložením pokut za správní delikty podle obdobné právní úpravy ve výši okolo 50 000 Kč. Žalobou napadeným rozhodnutím uložená pokuta ve výši 60 000 Kč je - i po provedeném snížení z důvodu nové právní úpravy - de facto jak nominálně, tak i reálně vyšší, než pokuty ukládané za obdobné skutky v době před právní úpravou, která je pro žalobce příznivější. Žalovaný musí při své správní úvaze o snížení výše pokuty vycházet z hodnoty výše pokut ukládaných v obdobných věcech v době před novější úpravou, a následně pak takovou hodnotu výše pokuty poměřovat úvahou o snížení, kterou v obecné poloze žalovaný správně rozvinul. Rovněž je nutné posoudit také to, že zastavení řízení ve věci správního deliktu podle § 35 odst. 1 písm. g) zákona o silniční dopravě (tj. nezajištění dokladu o podnikání ve vozidle) musí ještě obsahovat odůvodnění, jak žalovaný v takové procesní situaci, kdy odpadl jeden přestupek a odpadla i zákonná přitěžující okolnost, k úvaze o snížení výše pokuty, v jaké výši tak učinil a zda tak učinil i v souvislosti s jeho správní praxi při ukládání pokut za takové dva správní delikty. 4. Ve druhé žalobní námitce žalobce zpochybnil individuální posouzení případu s ohledem na stanovení výše pokut. Namítl, že žalovaný rovněž nepřihlížel při stanovení výše a výměry trestu u fyzické osoby podnikající obecně k majetkovým poměrům ani k osobním poměrům a pouze posuzoval výši pokuty jen a pouze korektivem tzv. likvidační pokuty. V případě žalobce je třeba přihlížet jak k osobním, tak i k majetkovým poměrům mimo tento korektiv, neboť osobní poměry charakterizují osoby pachatele jako objektu ukládaného trestu. Rozumí se jimi různé osobní a rodinné poměry, majetkové poměry, zdravotní stav, péče o rodinu a podobně. V případě žalobce jako fyzické osoby podnikající se jedná stále o jednu a tutéž osobu, kdy uložený trest bude pociťovat jedna a ta samá fyzická osoba. Hledisko osobních poměrů pachatele má korigovat hledisko závažnosti přestupku a je tedy limitem přiměřenosti trestu. Jedná se o podstatné vyjádření individualizace ukládaného trestu. Správní orgány jsou povinny posuzovat nejen domnělé přestupkové jednání individuálně, ale také při respektování zásady o ukládání trestu a sankcí u skutkově obdobných případů. Ani jedno však správní orgány ve věci žalobce neposuzovaly. Rozhodnutí se vůbec netýkalo skutku žalobci vytýkanému a není tedy možné paušalizovat úvahy o výši pokuty jen na základě toho, že se jedná případně o přestupky v oblasti taxislužby a tudíž by měly mít patrně podle správního orgánu takové závěry v jiných odlišných kauzách aplikační význam pro řízení ve věci žalobce. Podle názoru žalobce nebyl splněn princip individualizace trestu při ukládání správního trestu pokuty, a pokud správní orgán dovodil, že je uložení pokuty ve splátkách v dané věci případné pro zmírnění dopadu na poměry žalobce, měl tak učinit v rámci rozhodovací pravomoci v napadeném rozhodnutí a na základě správního uvážení splátky pokuty stanovit přímo v napadeném rozhodnutí, přičemž by vzal v úvahu možnosti řádného splácení v kontextu osobní a majetkových poměrů pachatele. Jestliže tak žalovaný neučinil, zatížil napadené rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti. 5. Žalobce rovněž věnoval jeden žalobní bod posuzování výše pokuty s ohledem na délku trestního řízení správního. Podle jeho názoru je jednání vytýkané žalobci správními orgány podřaditelné pod trestní sankcionování ve smyslu článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, proto je třeba, aby správní orgány projednávající správní delikty přistupovaly k posuzování výše trestu souladně se zásadou jednotnosti právního řádu a v případě, že v trestní oblasti se i z judikatury trestních soudů a Ústavního soudu podává, že délka trestního řízení má vliv na stanovení výše trestu a má značný vliv na nutnost úvah správních orgánů ohledně zohlednění takové délky řízení ve výši trestu, pak i správní orgány ukládající sankce za přestupkové jednání pachatelů musejí postupovat tak, aby byla respektována a chráněna osobní svoboda takových pachatelů s ohledem na celkovou délku řízení. Žalobce měl spáchat přestupek dne 23. 9. 2016, rozhodnutí správního orgánu prvého stupně bylo vydáno dne 8. 6. 2017 a žalobou napadené rozhodnutí žalovaného až dne 28. 4. 2020. Žalobce byl odsouzen pravomocně po více než 43 měsících ode dne, kdy mělo dojít správními orgány přičítaného přestupkového jednání. Správní orgány svým rozhodováním zatížily řízení zjevně nepřiměřenou délkou řízení a tím porušily právo žalobce na spravedlivý proces v rámci práva na projednání správní věci v přiměřené době. Z tohoto důvodu žalobce vytýká napadenému rozhodnutí, že byly naplněny předpoklady pro nutnost úvahy o aplikaci zásad pro ukládání trestů s ohledem na délku trestního řízení, žalovaný však takto neuvažoval a tuto rovinu zcela opomenul. 6. Ze všech uvedených důvodů žalobce navrhl, aby Městský soud v Praze žalobou napadené rozhodnutí zrušil a vrátil žalovanému k novému rozhodnutí. Vyjádření žalovaného k žalobě 7. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě předem uvedl, že pokud žalobce v podané žalobě avizuje rozhodnutí správních orgánů na témže stupni pouze s místní příslušností, pak tato rozhodnutí nejsou skutkově shodná s rozhodnutím, které bylo vydáno ve věci žalobce. Právní zástupce žalobce citovaná rozhodnutí používá i v rámci jiných řízení a soudních sporech a Městský soud v Praze se ke způsobu jejich vypořádání již opakovaně vyjádřil. 8. Pokud jde o samotné snížení výše uložené pokuty žalobou napadeným rozhodnutím, žalovaný vycházel z pokuty uložené dopravním úřadem ve výši 100 000 Kč. Z důvodu snížení zákonných sazeb došlo ke snížení výše pokuty uložené dopravním úřadem o 30 %, a ačkoliv žalobce namítá, že i tak je pokuta nadále nepřiměřená, žalovaný neshledal pokutu uloženou dopravním úřadem nepřiměřenou, neboť v době vydání rozhodnutí byly běžně ukládány pokuty ve výši 70 000 až 100 000 Kč, postupně i vyšší - v závislostech na okolnostech případu. 9. V daném případě dopravní úřad neshledal žádné polehčující okolnosti, neboť dopravce vozidlo, kterým provedl přepravu, nezaevidoval jako vozidlo taxislužby, ani nezajistil, aby se stal řidič vozidla držitelem oprávnění řidiče taxislužby. Proto žalovaný neshledal důvod pro další snížení pokuty nad rámec výše uvedeného. K tomu žalovaný odkázal na judikaturu Městského soudu v Praze, zejména na rozs