4 As 173/2015 — Nejvyšší správní soud

11 A 93/2021- 34 - text 11 11 A 93/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha a soudců JUDr. Jitky Hroudové a Mgr. Marka Zimy v právní věci žalobce: X, soudní exekutor Exekutorský úřad X sídlem X, IČ: X proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti ČR, sídlem Vyšehradská 16, 128 10 Praha 2 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18.2.2021, č.j. MSP-549/2020-ODKA-SEU/8 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhá přezkoumání a zrušení vyrozumění žalovaného, Odboru dohledu a kárné agendy ze dne 18.2.2021 o výsledku výkonu státního dohledu dle § 7 zák. č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekuční zákon“) nad postupem žalobce v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. X, který byl zahájen na základě podnětu povinného podaného prostřednictvím advokáta. Žalovaný udělil žalobci jako pověřenému soudnímu exekutorovi výtku dle ust. § 7a exekučního řádu. Výtka byla žalobci uložena za vydání exekučního příkazu k provedení exekuce prodejem nemovitých věcí ve společném jmění povinného a jeho manželky, č.j. X, kdy byl tento postup vyhodnocen jako nepřiměřený při vymáhání pohledávky včetně příslušenství ve výši 12 000 Kč, přestože nebyly předmětným exekučním příkazem postiženy všechny zjištěné nemovité věci ve vlastnictví povinného, ale pouze ty zapsané na LV X pro k.ú. F. Žalovaný dále uvedl, že žalobce měl v předmětné věci využít pouze účinku generálního inhibitoria dle § 44a odst. 1 exekučního řádu. Žalovaný také odkazoval na rozsudek městského soudu ze dne 27.6.2019, č.j. 10A 38/2017-29, když uzavřel, že postupem žalobce došlo k porušení § 46 odst. 1 exekučního řádu. Žalobní body 2. Žalobce namítá, že postupoval dle § 44 odst. 1 exekučního řádu, když vyrozumění o zahájení exekuce zaslal na příslušný katastrální úřad. Ten pak zapsal poznámku o probíhající exekuci. Zdůraznil, že nikoli exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem nemovité věci znemožňuje povinnému v prodeji nemovitých věcí, ale již samotná poznámka o probíhající exekuci v podobě vyrozumění o zahájení exekuce. Žalobci tak není zřejmý jakýkoliv legální důvod, proč by speciální inhibitorium dané ve smyslu § 47 odst. 6 exekučního řádu vydáním exekučního příkazu, mělo být podmíněno například právě výší vymáhané pohledávky, když generální inhibitorium, které má vyjma míry relativity neplatnosti právního jednání takovému omezení odporujícího v jeho základní zákonné konstrukci dle § 44a odst. 1 exekučního řádu totožný dopad na možnost dispozice povinného se svým majetkem. Pakliže by nedošlo k vymožení exekuce jinými způsoby a generální inhibitorium by bylo případně porušeno jednáním povinného, exekutor by vydal exekuční příkaz později za účelem dovolání se relativní neplatnosti předmětného jednání, což by jen navýšilo náklady exekuce na úkor povinného a mohlo poškodit oprávněného. Tomuto postupu se žalobce zamýšlel vyvarovat v zájmu šetření práv povinného, a tedy vydal exekuční příkaz již v okamžiku, kdy mu bylo známo, že povinný vlastní více nemovitých věcí. 3. Povinný je vlastníkem 3 nemovitých věcí, avšak žalobce s ohledem na zásadu proporcionality (přiměřenosti) vydal pouze jeden exekuční příkaz dne 5.10.2020, č.j. X, kterým rozhodl o provedení exekuce prodejem pouze jedné nemovité věci povinného. Exekuční příkaz navíc představuje pouze zajišťovací úkon, nedochází jím k provedení exekuce (§47 odst. 3 exekučního řádu). Soudní exekutor navíc nemůže při vydání exekučního příkazu vědět jaká je faktická hodnota postižených nemovitých věcí. Žalobce poukazuje na to, že pokud se povinný domníval, že např. postih nemovité věci představoval nepřiměřené provádění exekuce, měl a mohl využít řádných procesních možností, ať se jedná o návrh na částečné zastavení exekuce, či postup podle § 44a odst. 3 exekučního řádu. Navíc zdůraznil, že v okamžiku vydání předmětného exekučního příkazu neměl informace o jakémkoliv jiném postižitelném majetku, neboť kladná součinnost peněžních ústavů byla exekutorovi známa až po vydání předmětného exekučního příkazu. 4. Žalobce pak odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.1.2019, sp.zn. 30 Cdo 2769/2017, z něhož vyplývá, že nepostižení nemovité věci na začátku řízení, resp. v okamžiku, kdy se exekutor o vlastnictví povinného k této věci dozví, aniž by mu byly známy jiné kladné součinnosti, je nesprávným úředním postupem, který zakládá odpovědnost exekutora za újmu: dále pak cituje z uvedeného judikátu a vyjadřuje názor, že je zcela přiléhavý i na souzenou věc, neboť stejnou zajišťovací funkci plní právě vydání exekučního příkazu k prodeji nemovité věci, které není provedením exekuce, které taktéž zajišťuje pořadí soudního exekutora pro provedení exekuce prodejem nemovitých věcí v případě, že by proti povinnému bylo vedeno více exekucí a zároveň soudnímu exekutorovi nebyl v danou chvíli znám jiný postižitelný majetek povinného. Proto je nutné shledat postup souladný s § 47 odst. 1 a 3 exekučního řádu. 5. Následně pak upozornil na skutečnost, která by zakládala odpovědnost exekutora za újmu oprávněnému v souvislosti s § 14 a § 15 zák. č. 119/2001 Sb., když nevydáním exekučního příkazu prodejem nemovité věci povinného dochází ke zkrácení, resp. omezení možnosti jeho práva na uspokojení v případné dražbě u jiného exekutora. V daném případě by totiž oprávněný nebyl zařazen do skupiny dle § 337c odst. 1 písm. d) o.s.ř. jako další oprávněný, ale svědčilo by mu pouze horší pořadí podle § 337c odst. 1 písm. h) o.s.ř., tedy za situace, že by exekutor včas nepřistoupil k zajištění nemovité věci povinného. 6. S tím, že vydání exekučního příkazu ještě samo o sobě není provedením exekuce se ztotožnilo i Ministerstvo spravedlnosti ČR ve svém stanovisku č.j. MSP-32/2017-ODSKODSK/10 ze dne 31.10.2017. Žalobce zdůraznil, že při provádění exekuce je povinen postupovat podle § 58 odst. 2, kdy přistoupení k prodeji nemovitých věcí, který nebyl vůbec realizován, je v tomto případě jedním z posledních možných způsobů provedení exekuce. Ust. § 58 se však vůbec nedotýká fáze zajišťování majetku, ale až fáze samotného provedení exekuce, ke které v souzené věci vůbec nedošlo. Dále pak odkázal na kárné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 24.1.2011, č.j. 14 Kse 1/2010-146 a zdůraznil, že mu v okamžiku vydání přiměřeného exekučního příkazu nebyl znám jiný exekucí postižitelný majetek povinného. 7. Žalobce také poukázal na nekonzistentnost žalovaného při provádění dohledu, když při šetření naprosto totožné situace v rámci exekučního řízení vedeného žalobcem pod sp.zn. X shledal postup žalobce přiměřeným. Nejednotnost postupu žalovaného pak spatřuje také v rámci odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 10 A 38/2017, konkrétně v odstavci 22. Pokud totiž žalovaný považoval postup žalobce za jediné drobné pochybení, považuje za nespravedlivé, že mu za pochybení byla uložena výtka. 8. Žalobce pak zdůraznil, že při vykonávání dohledu nad exekuční činností lze prověřovat přiměřenost délky řízení či sledovat dodržování zákonnosti postupu při jejím výkonu, nelze však zasahovat do nezávislé rozhodovací činnosti exekutora. Je nutné rozlišovat působnost soudu rozhodujícího o opravných prostředcích proti rozhodnutím exekutora a působnost orgánu státního dohledu nad exekuční činností, která plyne z § 7 exekučního řádu. Postupem je třeba rozumět úkony exekutora, které nejsou rozhodnutím. Tam kde bylo exekutorovi svěřeno rozhodování namísto soudu, byla zavedena soudní kontrola. Tam, kde jde o jeho ostatní činnost, či o samotnou funkčnost exekutorského úřadu, byl ustaven státní dohled. Funkcí státního dohledu tedy není posuzovat zákonnost rozhodnutí, proti němuž se mohou účastníci řízení bránit u soudu opravným prostředkem a není jeho funkcí ani posuzovat, jak soudy o těchto opravných prostředcích rozhodují (viz. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 14.2.2011, čj. 14Kse 6/2010-181). 9. Uložení výtky soudnímu exekutorovi dle § 7 exekučního řádu je správním rozhodnutím ve smyslu 65 s.ř.s. Soudní ochrana je poskytnuta formou žaloby proti tomuto rozhodnutí (viz.RS NSS z 10.7.2018, č.j. 9As 79/2016-41 a ze dne 27.11.2015, č.j. 4As 173/2015-31). Výtka je opatřením vyplývajícím ze zákona postihujícím zjištěné nedostatky. Je tedy trestem uloženým soudnímu exekutorovi za porušení jeho povinností dohledovým orgánem a v rámci jeho zákonných pravomocí. Představuje způsob potrestání za konkrétní faktické jednání soudního exekutora a vytváří proto překážku dvojího postihu za tentýž skutek. 10. Žalobce pak poukázal na obsah rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29.10.2020, č.j. 10 A 191/2019-70, ve kterém se zabýval interpretací ust. § 88 zákona o soudech a soudcích a zdůraznil, že výklad i aplikace každého ustanovení zákona musí být v souladu s Ús