5 As 41/2006 — Nejvyšší správní soud

13 A 48/2020- 62 - text 7 13 A 48/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Rouskovou ve věci žalobce: T. P. bytem x zastoupený Mgr. Martinou Bolčákovou, advokátkou sídlem nám. Jiřího z Poděbrad 1554/6, 130 00 Praha 3 proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, odbor agend řidičů sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 15 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 6. 2020 č. j. 196/2020-160-SPR/11 takto: I. Rozhodnutí Ministerstva dopravy, odboru agend řidičů ze dne 24. 6. 2020 č. j. 196/2020-16-SPR/11 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 20 456 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce Mgr. Martiny Bolčákové, advokátky. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení shora specifikovaného rozhodnutí, kterým bylo podle ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru dopravěnsprávních činností (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 3. 1. 2020 č. j. MHMP 9238/2020PeV, kterým byl žalobce uznán vinným z porušení ust. § 4 písm. a), ust. § 4 písm. c), ust. § 24 odst. 1, ust. § 21 odst. 5 a ust. § 24 odst. 4 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na silničních komunikacích (dále také „zákon o silničním provozu“). Za spáchání přestupků proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bodu 8 a ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu byla žalobci uložena pokuta ve výši 4 000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. 2. Žalobce v žalobě namítal, že v rámci přestupkového řízení se uplatňují obdobné zásady jako v právu trestním, kdy poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soud sp. zn. 6 Tdo 587/2015 – 32 ze dne 8. 7. 2015, kde soud posuzoval obdobnou situaci a dospěl k závěru, že k vyvinění řidiče přijíždějícího z vedlejší pozemní komunikace, jenž porušuje svoji povinnost dát přednost v jízdě, je třeba extrémní porušení povinností řidiče jedoucího po hlavní komunikaci. Měl tak za to, že k uznání spoluzavinění postačí menší překročení povolené rychlosti. Konstatoval, že pokud ve své obhajobě tvrdí, že poškozený výrazně překročil rychlost, tak musí být prokázáno, že poškozený rychlost skutečně nepřekročil. Žalobce si přitom byl vědom toho, že tento požadavek není absolutního charakteru, ne kdykoliv, kdy obviněný z přestupku tvrdí, že skutkový děj se udál jiným způsobem, tak se takto postupuje. Samozřejmě, když se jedná o tvrzení vysoce nepravděpodobná a kdy je zřejmá pouze snaha obviněného se vyvinit bez jakéhokoliv podkladu v objektivní realitě, vedla by přehnaná aplikace uvedené zásady k paralýze činnosti správního orgánu. Měl za to, že v jeho případě je (1) ze znaleckého posudku zřejmé, že poškozený jel rychlostí převyšující místní rychlostní limit, (2) škoda na zaparkovaných vozidlech odpovídá vyšší rychlosti nárazu a (3) vzhledem k padesátimetrové dohledové vzdálenosti rychlost poškozeného výrazně ovlivňuje podmínky vzniku nehody. Tyto skutečnosti tedy výrazně svědčí pro to, že spoluzavinění zvýšenou rychlostí poškozeného je možným, nikoliv vysoce nepravděpodobným, scénářem průběhu událostí, a to i s ohledem na to, že (4) zaseknutý otáčkoměr vozidla poškozeného odpovídá rychlosti 92 km/h. Navíc i vzhledem k další aplikaci (5) principu omezené důvěry ze strany žalobce vůči poškozenému. 3. Dále žalobce odkazoval na informace obsažené ve znaleckém posudku, kde znalec dospěl k závěru, že rychlost vozidla poškozeného byla vyšší než 50 km/h a e-mail od znalce, kde znalec konstatoval, že rychlost mohla být dvojnásobná. Nepřiměřenou rychlost vozidla poškozeného dovozoval ze škody na zaparkovaných vozidlech, do kterých vozidlo poškozeného následně narazilo. Hodnotil také dohledovou vzdálenost z vozidel, kdy měl za to, že poškozený mohl vidět vozidlo žalobce na vzdálenost 224m, a mohl tak zpomalit či dokonce zastavit. Poukázal též na zaseknutý otáčkoměr vozidla, což odpovídá rychlosti 92 km/h a argumentaci žalovaného k této skutečnosti označil za chybnou. Uvedl, že vzhledem k principu omezené důvěry, který se uplatňuje při aplikaci pravidel silničního provozu, je zřejmé, že rychlost, jakou jel poškozený, hraje při posuzování zavinění roli. Při nejistotě ohledně přesné rychlosti vozidla poškozeného měly dle jeho názoru správní orány vycházet z varianty pro žalobce nejpříznivější. 4. Dále namítal, že v jeho případě nebyla naplněna materiální stránka deliktu, neboť pokud by poškozený nejel nepřiměřeně rychle, tak by jeho manévr byl bezpečný a nevyústil by v kolizi vozidel, jeho manévr tak nesplňuje požadavek společenské škodlivosti pro posouzení jako přestupku a neměl být jako přestupek vůbec klasifikován. 5. Měl za to, že napadené rozhodnutí je nezákonné a vzniklo na základě nesprávného procesního postupu. Dle názoru žalobce správní orgány nezjistily skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Za další procesní pochybení označil neustavení znalce dle ust. § 56 správního řádu, nesouhlasil s tím, že by se jednalo o jednoduchou nehodu. Uzavřel, že se domnívá, že není jediným viníkem předmětné nehody. 6. Žalovaný se ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že úvaha žalobce ohledně spoluzavinění a aplikace zásady „v pochybnostech ve prospěch“ je chybná, neboť ze spisové dokumentace nevyplývá, že by poškozený jel nepřiměřenou rychlostí a žalobce nikterak neprokázal a nedoložil svá tvrzení ohledně překročení rychlosti poškozeným. Poukázal na to, že znalecký posudek pouze odhaduje a nemá tak žádnou důkazní váhu. Škoda způsobená na zaparkovaných vozidlech není dle jeho úřední praxe ukazatelem rychlosti motorového vozidla, neboť i nehody v malé rychlosti mají hrozivé následky a je tomu i naopak. Sdělil, že ohledně dohledové vzdálenosti je podstatné, že žalobce vjel do dráhy vozidla poškozeného náhle, což je zřejmé z absence brzdných stop v místě nehody a dohledová vzdálenost je tedy nepodstatná. Dále se vyjádřil k ostatním námitkám a závěrem navrhl, aby soud žalobu zamítl. 7. Žalobce v replice doplnil další důkazy, zejména nahrávku telefonického hovoru mezi žalobcem a poškozeným a doplněk ke znaleckému posudku ze dne 19. 9. 2022, ze kterých opětovně dovozoval překročení rychlosti poškozeným. 8. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán [§ 75 odst. 2 věta prvá zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“)], při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. 9. Při jednání konaném před zdejším soudem dne 18. 10. 2022 právní zástupce žalobce a žalovaný setrvali na svých právních názorech a procesních stanoviscích. K návrhu žalobce soud důkazy neprovedl, neboť jejich provedení bylo v řízení před zdejším soudem nadbytečné a nemohlo ovlivnit rozhodnutí ve věci samé. 10. Ve správním spise se pro daný případ nalézají tyto podstatné dokumenty: úřední záznam o podání vysvětlení č. j. KRPA-10084-14/DN-2019-217 ze dne 9. 7. 2019, protokol o výpovědi svědka č. j. MHMP 2528129/2019/Pev ze dne 18. 12. 2019, rozhodnutí správního orgánu prvního stupně č. j. MHMP 9238/2020/PeV ze dne 3. 1. 2020, odvolání žalobce ze dne 23. 1. 2020, žalobou napadené rozhodnutí č. j. 196/2020-160-SPR/11 ze dne 24. 6. 2020. 11. Ze správního spisu vyplynulo, že žalobce dne 21. 6. 2019 v době kolem 5:40 hod. řídil motorové vozidlo tovární značky Hyundai, reg. značky 3K2 7223, v Praze 7, na křižovatce ul. Nábřeží kpt. Jaroše a Bubenská, přičemž se na uvedené světelné křižovatce otáčel a nedal přednost protijedoucímu vozidlu tovární značky Audi, registrační značky X, v důsledku čehož došlo ke střetu vozidel a odhození vozidla Audi na zaparkovaná vozidla, čímž došlo ke škodě na zaparkovaných vozidlech. Při dopravní nehodě došlo také k poškození dopravního značení a lehkému zranění poškozeného. Po dopravní nehodě byla provedena negativní dechová zkouška u žalobce i poškozeného a zároveň nebyla jako příčina dopravní nehody uplatněna technická závada. 12. Správní orgán prvního stupně shledal rozhodnutím č. j. MHMP 9238/2020PeV ze dne 3. 1. 2020 žalobce vinným z porušení ust. § 4 písm. a), ust. § 4 písm. c), ust. § 24 odst. 1, ust. § 21 odst. 5 a ust. § 24 odst. 4 písm. b) zákona o silničním provozu, za což mu uložil pokutu ve výši 4 000 Kč, proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil. 13. Soud posoudil předmětnou věc následovně: 14. Podle § 4 písm. a) zákona o silničním provozu při účasti na provozu na pozemních komunikacích je každý povinen chovat se ohleduplně a ukázněně, a