4 Ads 13/2003 — Nejvyšší správní soud

13 Ad 13/2019- 35 - text 13 Ad 13/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Rouskovou ve věci žalobce: V. S. bytem x zastoupený x, matkou bytem x proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 5. 3. 2019 č. j. x takto: I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 5. 3. 2019 č. j. x se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání a zrušení shora uvedeného rozhodnutí, kterým žalovaná zamítla námitky a potvrdila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení (dále také „správní orgán prvního stupně“) č. I a č. II č. j. x ze dne 18. 12. 2018, kterým byl žalobci ode dne 26. 7. 2012 zvýšen invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně. 2. Žalobce v žalobě namítal, že nesouhlasí s žalobou napadeným rozhodnutím a požadoval jeho zrušení. Měl za to, že došlo k nesprávnému postupu, když byla zamítnuta jeho žádost o doplatek invalidního důchodu od data jeho přiznání, tedy od 20. 12. 2011. První žádost o invalidní důchod byla uplatněna již dne 23. 3. 2012, kdy invalidní důchod nebyl přiznán z důvodu poklesu pracovní schopnosti pouze o 30% resp. o 20% v námitkovém řízení. Konstatoval, že posudkoví lékaři měli při prvním posouzení stejné podklady, ze kterých vyšel posudek ze dne 27. 11. 2018, který byl vyhotoven na základě žádosti veřejného ochránce práv. Žádal o přiznání doplatku invalidního důchodu od data vzniku invalidity. 3. Žalovaná ve svém vyjádření nejprve zrekapitulovala průběh řízení před správními orgány od roku 2013. Následně se vyjádřila k žalobcem odkazovanému rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Ads 94/2014-22 ze dne 18. 7. 2014, kdy měla za to, že v případě žalobce nedošlo ke shodnému pochybení, jako v případě, kterým se zabýval Nejvyšší správní soud. Dle žalované se v případě žalobce jedná pouze o odlišný názorový postoj posudkového lékaře, nikoliv o pochybení znamenající opomenutí zhodnotit stěžejní důkaz. Žalovaná byla přesvědčena, že v posuzované věci nedošlo k nesprávnému postupu správního orgánu zakládajícím nárok na vyčíslení doplatku nesprávně nepřiznané části invalidního důchodu bez časového omezení. Navrhla, aby soud žalobu zamítl. 4. Při jednání konaném dne 30. 8. 2022 zástupkyně žalobce i žalovaná setrvaly na svých procesních názorech a stanoviscích. 5. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán [ust. § 75 odst. 2 věta prvá zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“)], při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (ust. § 75 odst. 1 s. ř. s.), a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. 6. Ve správním spise se pro daný případ nalézají tyto podstatné dokumenty: žádost o invalidní důchod ze dne 29. 3. 2013, rozhodnutí správního orgánu prvního stupně č. j. x ze dne 30. 8. 2013, rozhodnutí žalovaného č. j. x ze dne 10. 1. 2014, posudek o invaliditě č. j. x ze dne 11. 12. 2013, posudek o invaliditě č. j. x ze dne 27. 11. 2018, rozhodnutí správního orgánu prvního stupně č. j. x ze dne 18. 12. 2018, námitky ze dne 14. 1. 2019, žalobou napadené rozhodnutí č. j. x ze dne 5. 3. 2019. 7. Soud ze správního spisu zjistil, že žalobce prostřednictvím Územního pracoviště Pražské správy sociálního zabezpečení Praha 3 uplatnil dne 29. 3. 2013 žádost o invalidní důchod s požadovaným datem přiznání od vzniku nároku. Podle posudku o invaliditě ze dne 9. 7. 2013, vypracovaného Pražskou správou sociálního zabezpečení – Lékařskou posudkovou službou pro Prahu 4, byla míra poklesu pracovní schopnosti žalobce stanovena 60 %, což dle ust. § 39 odst. 2 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), odpovídá invaliditě druhého stupně. Datum vzniku invalidity bylo stanoveno dnem 26. 7. 2012. Rozhodnutím žalované ze dne 30. 8. 2013, č. j. 840 326 0151, byl žalobci pro splnění podmínek ust. § 38 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, od 26. 7. 2012 přiznán invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně v minimální výši 3 040 Kč (základní výměra = 770 Kč + procentní výměra 2 270 Kč). Dne 10. 10. 2013 bylo žalované doručeno podání žalobce ze dne 4. 10. 2013 označené jako „Odvolání (námitka) proti rozhodnutí ze dne 30. 8. 2013“, aniž by žalobce své námitky specifikoval. V rámci námitkového řízení byl vypracován lékařskou posudkovou službou, pracovištěm pro námitkové řízení, dne 11. 12. 2013 posudek o invaliditě, kterým na rozdíl od prvoinstančního posouzení byla míra poklesu pracovní schopnosti žalobce stanovena 55 %, což dle ust. § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění, odpovídá i nadále invaliditě druhého stupně, datum vzniku invalidity však bylo posunuto až na den 3. 1. 2013. 8. Dne 1. 2. 2016 bylo žalované doručeno hlášení o zvýšení stupně invalidity, sepsané dne 27. 1. 2016 na Územním pracovišti Pražské správy sociálního zabezpečení pro Prahu 3, a to na podkladě přiložené žádosti žalobce o změnu výše invalidního důchodu, sepsané dne 10. 10. 2015. Součástí hlášení byl posudek o invaliditě ze dne 27. 1. 2016, podle jehož výroku byl žalobce od 26. 11. 2015 shledán invalidním pro invaliditu třetího stupně, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost pracovní činnosti o 70 %. Rozhodnutím žalované ze dne 28. 4. 2016, č. j. x, byl podle ust. § 56 odst. 1 písm. d) a podle ust. § 41 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění žalobci od 26. 11. 2015 zvýšen invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně. Součástí spisové dokumentace je žádost matky žalobce o odstranění tvrdosti zákona, která se měla vyskytnout při provádění důchodového pojištění. Podle ministryně práce a sociálních věcí oprávněné k rozhodování podle ust. § 4 odst. 3 a § 106 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, nelze za tvrdost předpisů považovat postup žalované v souladu se zákonem při stanovení data přiznání a výše invalidního důchodu. Žádosti o odstranění tvrdosti zákona nebylo rozhodnutím ministryně práce a sociálních věcí rozhodnutím ze dne 20. 3. 2018 č. j. MPSV-2018/38629-711/1 vyhověno. 9. Dopisem ze dne 5. 9. 2018 se veřejný ochránce práv obrátil na žalovanou se žádostí o podání vyjádření k podnětu, který podala matka žalobce v záležitosti týkající se výše invalidního důchodu syna. Na tomto základě byla Pražskou správou sociálního zabezpečení - Lékařskou posudkovou službou pro Prahu 4, provedena dne 27. 11. 2018 mimořádná kontrolní lékařská prohlídka. Výsledkem bylo zjištění, že žalobce v době do 19. 12. 2011 nebyl shledán invalidním. V době od 20. 12. 2011 do 25. 7. 2012 byl shledán invalidním pro invaliditu prvního stupně podle ust. § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, od 26. 7. 2012 do 25. 11. 2015 byl shledán invalidním pro invaliditu druhého stupně podle ust. § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění, od 26. 11. 2015 byl žalobce shledán invalidním pro invaliditu třetího stupně podle ust. § 39 odst. 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění. Žalobci byl přiznán invalidní důchod již od 20. 12. 2011 s tím, že v dalších časových údobích byly respektovány stupně invalidity. Doplatek invalidního důchodu byl vyčíslen od 5. 9. 2013, datovaný 5 let zpět ode dne uplatnění nároku na jeho zvýšení. 10. Soud posoudil předmětnou věc takto: 11. Podle ust. § 56 odst. 1 písm. b) zákona o důchodovém pojištění zjistí-li se, že důchod byl přiznán nebo je vyplácen v nižší částce, než v jaké náleží, nebo byl neprávem odepřen, anebo byl přiznán od pozdějšího data, než od jakého náleží, důchod se zvýší nebo přizná, a to ode dne, od něhož důchod nebo jeho zvýšení náleží. Důchod nebo jeho zvýšení se přitom doplatí nejvýše pět let nazpět ode dne zjištění nebo uplatnění nároku na důchod nebo jeho zvýšení; pro běh této lhůty platí § 55 odst. 2 věta druhá a třetí obdobně. Důchod nebo jeho zvýšení se však doplatí ode dne, od něhož důchod nebo jeho zvýšení náleží, v případě, že důchod nebyl přiznán nebo byl vyplácen v nižší částce, než v jaké náleží, nebo byl neprávem odepřen, anebo byl přiznán od pozdějšího data, než od jakého náleží, v důsledku nesprávného postupu orgánu sociálního zabezpečení. 12. Důvodová zpráva k zákonu 306/2008 Sb. (dostupná na www.psp.cz), kterým bylo změněno s účinností od 1. 1. 2009 (viz čl. XXXVIII zákona č. 306/2008 Sb. ve spojení s § 201 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění) znění § 56 odst. 1 písm. b) zákona o důchodovém pojištění, uvádí: „Platnou úpravu se navrhuje dále změnit v případech, kdy k zamítnutí žádosti o důchod nebo k přiznání důchodu v