7 As 8/2021 — Nejvyšší správní soud

15 A 40/2020- 46 - text 11 15 A 40/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudkyně Mgr. Věry Jachurové a soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci žalobce: JUDr. Juraj Podkonický, Ph.D., soudní exekutor IČO: 49720821 se sídlem Evropská 132, Praha 6 proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18.2.2020, č.j. MSP-63/2018-OED-KEU/19 takto: I. Rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti ze dne 18.2.2020, č.j. MSP-63/2018-OED-KEU/19 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3 000,- Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení či případně vyslovení nicotnosti rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž mu žalovaný udělil výtku ve smyslu § 7a odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekuční řád“), a to za celkem sedm pochybení zjištěných při kontrole exekutorského úřadu žalobce, která proběhla dne 3.12.2018 a byl o ní vyhotoven protokol ze dne 21.6.2019, č.j. MSP-63/2018-OED-KEU/16 (dále jen „protokol o kontrole“). 2. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že první pochybení žalobce spatřoval žalovaný v tom, že v exekučních řízeních sp. zn. 067 EX 29933/16, 067 EX 25344/14, 067 EX 25288/14, 067 EX 3572/07, 067 EX 1951/06, 067 EX 8139/16, 067 EX 22276/16, 067 EX 24588/14, 067 EX 2518/15, 067 EX 3035/13, 067 EX 13887/15, 067 EX 27213/16, 067 EX 159/11 a 067 EX 535/11 účtoval navazujícími příkazy k úhradě hotových výdajů a náhrad exekutora (dále jen „PÚNE“) další položky, aniž by doložil a odůvodnil celkovou skutečnou výši hotových nákladů, což je v rozporu s § 13 odst. 2 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem a též v rozporu s § 88 odst. 2 písm. f) exekučního řádu. 3. Druhým pochybením vytknutým žalobci bylo, že v exekučních řízeních sp. zn. 067 EX 29933/16, 067 EX 25288/14, 067 EX 19095/15, 067 EX 17351/15, 067 EX 3530/10, 067 EX 159/11, 067 EX 535/11, 067 EX 1351/06, 067 EX 2518/15, 067 EX 3035/13, 067 EX 13887/15, 067 EX 159/11, 067 EX 535/11 účtoval položku „skladné“, aniž by prokázal účelnost využití poskytnutí úschovy u třetí osoby za situace, kdy disponoval exekučním skladem, což je v rozporu s § 46 odst. 1 a § 87 odst. 1 exekučního řádu s též čl. 5 Pravidel profesionální etiky a soutěže soudních exekutorů. 4. Třetím pochybením žalobce byl zjištěný nesoulad mezi stanovenou položkou v PÚNE a fakturovanou částkou v exekučním řízení sp. zn. 067 EX 29933/16, což činilo PÚNE nepřezkoumatelným a postup žalobce byl v rozporu s § 46 odst. 1 a § 88 odst. 2 písm. f) exekučního řádu, jakož i s čl. 5 Pravidel profesionální etiky a soutěže soudních exekutorů. 5. Čtvrtým pochybením žalobce byl zjištěný neobjasněný nesoulad mezi účtovanou částkou v PÚNE a součtem jednotlivých dohledatelných položek v řízení sp. zn. 067 EX 25288/14, což činilo PÚNE nepřezkoumatelným a v rozporu s § 46 odst. 1 a § 88 odst. 2 písm. f) exekučního řádu, jakož i s čl. 5 Pravidel profesionální etiky a soutěže soudních exekutorů. 6. Pátým pochybením vytknutým žalobci bylo neúčelné vynaložení nákladů spojených s provedením opakované dražby v řízení sp. zn. 067 EX 17351/15, ačkoliv bylo předem jisté, že cena získaná v dražbě nedosáhne částky účtované za dražbu, což je v rozporu s § 46 odst. 1 a § 87 odst. 1 exekučního řádu i s čl. 5 Pravidel profesionální etiky a soutěže soudních exekutorů. 7. Šesté pochybení žalobce spatřoval žalovaný v tom, že žalobce účtoval v řízeních sp. zn. 067 EX 1351/16 a sp. zn. 067 EX 13887/15 položku „místní šetření“, která dle jeho tvrzení spočívala v detektivní službě se zaměřením na dohledání skrytého majetku povinného poskytnuté společností I.P.I. – služby věřitelům s.r.o. Smlouva mezi žalobcem a jmenovanou společností však neobsahovala způsob výpočtu fakturované částky a navíc je provádění místního šetření typickou součástí exekutorské činnosti. Outsourcing této činnosti proto žalovaný vyhodnotil jako neúčelně vynaložené a účtované náklady a postup žalobce jako rozporný s § 46 odst. 1 a § 88 odst. 2 písm. f) exekučního řádu, jakož i s čl. 5 Pravidel profesionální etiky a soutěže soudních exekutorů. 8. Sedmým pochybením žalobce bylo, že v řízení sp. zn. 067 EX 1351/06 v PÚNE uvedl výši hotových výdajů bez další specifikace, což činilo daný PÚNE nepřezkoumatelným a v rozporu s § 88 odst. 2 písm. f) exekučního řádu. V dalším PÚNE vydaném v témž exekučním řízení žalobce uvedl položku „cestovné“ dvakrát, ačkoli se jednalo o jeden úkon, což je v rozporu s § 46 odst. 1, § 88 odst. 2 písm. f) a § 87 odst. 1 exekučního řádu i s čl. 5 Pravidel profesionální etiky a soutěže soudních exekutorů. 9. Shora popsané skutky žalovaný napadeným rozhodnutím žalobci vytkl ve smyslu § 7a odst. 1 exekučního řádu. 10. V žalobě proti napadenému rozhodnutí žalobce namítl, že žalovaný jej potrestal výtkou a uložil mu sankci, ačkoliv marně uplynula šestiměsíční subjektivní prekluzivní lhůta k potrestání žalobce a jeho odpovědnost za daná jednání v důsledku toho zanikla. Žalovaný se o vytýkaných skutcích dozvěděl minimálně dne 3.12.2018, tj. v den provedení kontroly exekutorského úřadu žalobce. Nejpozději se o skutcích dozvěděl dne 17.12.2018, tj. v den, kdy žalobce zaslal žalovanému vyžádané exekuční spisy na CD nosiči. Kontrola skončila marným uplynutím lhůty pro podání námitek proti protokolu o kontrole (9.7.2019). Žalobce proti protokolu o kontrole nepodal námitky proto, že žalovaný jej v protokolu o kontrole neupozornil na to, že dle jeho právního názoru jsou zjištěné skutky deliktem, za který může být žalobci udělena sankce v podobě výtky. Žalobce se proto zaměřil na odstraňování nedostatků své činnosti, na které byl protokolem o kontrole upozorněn. Navíc nebyl poučen o opravných prostředcích proti napadenému rozhodnutí. 11. Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že absence úpravy subjektivní lhůty kárného žalobce k podání kárné žaloby na exekutora v exekučním řádu není vadou, která by narušovala právo na spravedlivý proces, vztahující se i na disciplinární řízení. Lhůty pro podání kárného návrhu jsou zakotveny v zákonech upravujících jiné „příbuzné“ právnické profese, např. § 9 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „kárný řád“). Proto je třeba dovodit, že i ve věcech kárných provinění soudních exekutorů činí subjektivní lhůta pro podání kárného návrhu šest měsíců, a to od okamžiku, kdy se kárný žalobce dozví o skutečnostech týkajících se kárného provinění exekutora. Současně podle § 116 odst. 14 ve spojení s § 117 odst. 3 exekučního řádu platí, že odpovědnost exekutora za kárné provinění zaniká, nebyl-li do 3 let od spáchání kárného provinění podán návrh na zahájení kárného řízení (objektivní lhůta). Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu též vyplývá, že výtka je trestem uloženým soudnímu exekutorovi, představuje způsob potrestání za konkrétní jednání exekutora, které je méně závažné než kárné provinění, a vytváří překážku dvojího postihu za tentýž skutek. Exekuční řád výslovně nestanoví subjektivní ani objektivní lhůtu pro projednání méně závažného deliktu, za který lze uložit správní sankci v podobě výtky. V návaznosti na právní úpravu a judikatorní východiska ohledně lhůt pro projednání kárného provinění má žalobce za to, že tyto lhůty je třeba vztáhnout i na uložení výtky, tj. že dohledový orgán má šestiměsíční subjektivní lhůtu k uložení výtky od doby, kdy se o závadovém jednání exekutora dozví, a tříletou objektivní lhůtu od spáchání provinění. Žalobce považuje za zcela nelogické, aby dohledový orgán byl ve lhůtě 6 měsíců povinen posoudit a rozhodnout o tom, že soudní exekutor spáchal závažné provinění a v této lhůtě podat kárnou žalobu, zatímco u drobného, méně závažného provinění, by žádnou subjektivní lhůtu neměl. V takovém případě by docházelo k tomu, že pokud by kární žalobci z libovolného důvodu nestihli podat kárný návrh, mohli by závažné provinění kdykoliv potrestat uložením výtky, což by znamenalo zneužívání tohoto institutu. Takové zneužívání by se mohlo mj. projevit tak, že ukládáním výtek za provinění, která ve skutečnosti dosahují intenzity kárného provinění, by došlo ke kumulaci uložených výtek, z nichž by kárné soudy mohly dovodit recidivu, neboť obecně platí, že kumulace výtek zakládá kárnou odpovědnost. Žalobce proto shrnul, že vzhledem k tomu, že kontrola jeho exekutorského úřadu byla ukončena dne 9.7.2019, subjektivní lhůta pro podání výtky uplynula nejpozději dne 9.1.20