8 Afs 250/2018 — Nejvyšší správní soud

15 Af 11/2020- 38 - text 8 15 Af 11/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise a soudkyně Mgr. Věry Jachurové v právní věci žalobkyně: M. L., zastoupená advokátem JUDr. Josefem Skácelem se sídlem Londýnská 55, Praha 2 proti žalovanému: Finanční úřad pro hlavní město Prahu se sídlem Štěpánská 28, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 2. 2020 č.j. 1482863/20/ 2008-80541-108868 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Průběh řízení a obsah napadeného rozhodnutí 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl návrh žalobkyně ze dne 10. 6. 2019 na zastavení daňové exekuce (dále jen „návrh na zastavení exekuce“) nařízené exekučním příkazem na srážky ze mzdy nebo z jiných příjmů ze dne 30. 11. 2015, č.j. 7145771/15/2008-80541-108868 (dále jen „exekuční příkaz“). 2. Žalobkyně v návrhu na zastavení exekuce tvrdila, že exekuční příkaz byl vydán v rozporu se zákonem, protože jeho účelem nebylo vymáhání placení daně, ale přerušení běhu lhůty pro její placení. Starobní důchod žalobkyně je tak nízký, že nepodléhá exekučním srážkám. Poddlužník, Česká správa sociálního zabezpečení (dále jen „ČSSZ“), v reakci na vydání exekučního příkazu žalovanému dopisem ze dne 8. 12. 2015 oznámil, že výkon rozhodnutí nařízený exekučním příkazem je z výše uvedeného důvodu neproveditelný. Žalobkyně následně podala návrh na zastavení exekuce. 3. Dne 1. 9. 2009 vydal žalovaný výzvu k zaplacení nedoplatků v náhradní lhůtě dle § 73 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSDP“), která byla žalobkyni doručena dne 30. 9. 2009. Touto výzvou učinil v souladu s § 70 ZSDP úkon směřující k vymožení daňového nedoplatku. Následně vydal žalovaný v souladu s § 178 odst. 1 a odst. 5 písm. a) a § 187 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) exekuční příkaz za účelem vymožení celkového vykonatelného nedoplatku ve výši 22 178 809,57 Kč, který byl žalobkyni doručen dne 16. 12. 2015. Dne 8. 12. 2015 obdržel žalovaný již shora uvedené oznámení ČSSZ. 4. Výše starobního důchodu se dle žalovaného mění v návaznosti na valorizaci a na základě jednorázových doplatků v rámci novelizací zákona o důchodovém pojištění. Exekuční příkaz byl vydán z důvodu zabezpečení řádného placení daní, tedy k vymožení nedoplatku na všech daních. Úkonem přerušujícím běh lhůty pro placení daně je dle § 160 odst. 3 daňového řádu zahájení exekučního řízení dle daňového řádu, zřízení zástavního práva nebo oznámení rozhodnutí o posečkání daně nebo rozhodnutí, kterým se mění stanovená doba posečkání. V posuzovaném případě nebyly podmínky pro zastavení daňové exekuce ve smyslu § 181 odst. 2 daňového řádu naplněny. Vydání exekučního příkazu bylo jednou z možností, jak zabezpečit placení daní, protože žalobkyně v době jeho vydání nedisponovala žádným bankovním účtem a ohledně jejího majetku probíhalo řízení před soudem (žaloba na neúčinnost převodu nemovitého majetku). Žalovaný uvedl, že při vydání exekučního příkazu postupoval v souladu se zákonem a jeho právo vymáhat nedoplatek nezaniklo. II. Obsah žaloby a jejího doplnění 5. Žalobkyně v žalobě namítla, že příjemcem exekučního příkazu byla ČSSZ, vůči níž byl účinný od jeho doručení, přičemž právní moci nabyl dne 16. 12. 2015. Žalovaný však nemohl ČSSZ znovu uložit stejnou povinnost ze stejného důvodu. Exekuční příkaz byl dle žalobkyně vzhledem k výši jejího důchodu od počátku neproveditelný (fakticky neuskutečnitelný), a tedy nicotný. Žalovaný musel tuto skutečnost již před vydáním exekučního příkazu předpokládat, a to s ohledem na přípis ČSSZ ze dne 27. 1. 2011, v němž mu ČSSZ sdělila, že žalobkyni je vyplácen důchod ve výši, která nepodléhá exekučním srážkám. V přípisu ze dne 8. 12. 2015 pak ČSSZ žalovanému uvedenou skutečnost zopakovala. Exekuční příkaz tak byl ke dni jeho účinnosti fakticky neuskutečnitelný, a proto neměl a nemá právní účinky, včetně přerušení prekluzivní lhůty dle § 160 odst. 1 daňového řádu. ČSSZ nemohla splnit jí ukládanou povinnost, a tudíž nebyla ve smyslu § 101 daňového řádu příjemcem exekučního příkazu, protože jí žalovaný nemohl ukládanou povinnost uložit. 6. Bylo-li účelem zahájení daňové exekuce přerušení běhu lhůty dle § 160 odst. 3 daňového řádu a nikoliv vybrání a vymožení nedoplatku, nemohlo mít účinek přerušení běhu lhůty, protože by se jednalo o zneužití či obcházení zákona. Důvodem pro to, aby žalovaný rozhodl o zastavení daňové exekuce, je dle žalobkyně skutečnost, že marně uplynula lhůta pro placení daně. Tvrzení žalovaného, že daňovou exekuci zahájil oprávněně, protože výše důchodu se v čase mění, dle žalobkyně neobstojí. Ani po uplynutí pěti let od vydání exekučního příkazu se výše důchodu žalobkyně nezměnila tak, aby ČSSZ umožnila požadované srážky provádět a tato situace se ani do budoucna nezmění. Dle oznámení ČSSZ ze dne 17. 12. 2019 činil důchod žalobkyně od ledna 2020 6030 Kč. Věc je tak třeba posoudit per analogiam dle § 290 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“). O zastavení daňové exekuce měl žalovaný rozhodnout dle § 181 odst. 2 písm. i) daňového řádu. Existovaly tedy dva důvody pro zastavení vedené exekuce, a to dle § 181 odst. 2 písm. e), resp. písm. i) daňového řádu. Vydáním exekučního příkazu nedošlo k přerušení běhu prekluzivní lhůty dle § 160 daňového řádu a právo žalovaného zaniklo. 7. V doplnění žaloby ze dne 16. 4. 2020 žalobkyně toliko dodala, že otázku nicotnosti je třeba posoudit jako předběžnou. Pokud by soud došel k závěru, že je exekuční příkaz nicotný, bylo by nicotné také napadené rozhodnutí. III. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl, aby soud žalobu zamítl. Podmínky pro zastavení daňové exekuce dle § 181 odst. 2 daňového řádu podle něj nebyly naplněny. Exekuční příkaz byl jednou z možností, jak zabezpečit placení daní, neboť žalobkyně v době jeho vydání nedisponovala bankovním účtem a ohledně jejího majetku probíhalo soudní řízení ve věci neúčinnosti převodu nemovitosti. Žalobkyně uplatnila vyjma podání správní žaloby také námitku ve smyslu § 159 daňového řádu, která byla zamítnuta rozhodnutím žalovaného ze dne 14. 5. 2020, č.j. 3911082/20/2000-11452-107363. 9. Stran námitek žalobkyně ohledně nicotnosti napadeného rozhodnutí a exekučního příkazu žalovaný uvedl, že Odvolací finanční ředitelství na základě podnětů žalobkyně jejich nicotnost ve smyslu § 105 daňového řádu neshledalo a podněty odložilo. Není pravdou, že by žalovaný uložil ČSSZ dvakrát tutéž povinnost, neboť ve věci byl vydán pouze exekuční příkaz. 10. Žalovaný standardním způsobem zahájil vymáhání daňových nedoplatků, přičemž zvolil pro žalobkyni nejméně zatěžující způsob – stržení dlužené částky formou daňové exekuce na starobní důchod prostřednictvím příkazu na srážky ze mzdy nebo jiných příjmů. Exekučním příkazem si zajistil, že i v budoucnu by mu bylo plněno ze strany poddlužníka – ČSSZ, pokud by došlo k navýšení důchodu žalobkyně tak, aby po odečtení částky, která nesmí být sražena, dosáhla zbývající částka srazitelné výše. Takto získaná částka by byla užita k úhradě daňových nedoplatků žalobkyně. Dle § 177 daňového řádu může správce daně postupovat dle o.s.ř. pouze tehdy, pokud daný postup není upraven daňovým řádem. Nelze tedy aplikovat § 290 o.s.ř., neboť zastavení daňové exekuce je upraveno v daňovém řádu. S účinností od 1. 1. 2014 již není umožněno dle § 181 odst. 2 daňového řádu zastavit daňovou exekuci, pokud dlužník, jehož mzda je exekvována, nepobírá nejméně po dobu jednoho roku mzdu alespoň v takové výši, aby z ní mohly být srážky prováděny. 11. Žalovaný se taktéž neztotožnil s tvrzením žalobkyně, že exekuční příkaz neměl právní účinky, včetně přerušení prekluzivní lhůty dle § 160 odst. 3 daňového řádu. Žalovaný postupoval v souladu se ZSDP a s § 160 daňového řádu, stejně jako postupoval v souladu se zákonem, když vydal napadené rozhodnutí. IV. Replika žalobkyně 12. Žalobkyně v replice zopakovala, že v jejím případě bylo účelem vydání exekučního příkazu přerušení běhu lhůty pro placení daně, protože jinak by tato lhůta marně uplynula. Žalovaný přitom na základě sdělení ČSSZ věděl, že exekuční příkaz je neproveditelný. Jednalo se tedy o obcházení zákona, neboť žalovaný vydáním exekučního příkazu nesledoval vybrání nedoplatku, ale přerušení běhu prekluzivní lhůty. Jeho tvrzení o zajištění případného plnění do budoucna je účelové a nepřípadné. Zvolená forma exekuce musí být proveditelná, avšak žalovaný již v době vydání exekučního příkazu věděl, že exekuce srážkami z důchodu proveditelná není. Jakési „zakonzervování“ vydáním exekučního příkazu dle názoru žalobkyně odporuje běžné exekuční p