10 Afs 289/2021 — Nejvyšší správní soud

15 Af 22/2020- 100 - text 51 15 Af 22/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudkyně Mgr. Věry Jachurové a soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci žalobce: SERICEA SE, IČO: 24272868 se sídlem Křížová 1018/6, Praha 5 zastoupená společností GT Tax a.s., IČO: 26420473 se sídlem Pujmanové 1753/10a, Praha 4 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství se sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 5. 2020 č. j. 17163/20/5200-11434-707700 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Rozhodnutím Finančního úřadu pro hlavní město Prahu – dodatečným platebním výměrem č. j. 8247254/18/2005-52521-111420 ze dne 7. 11. 2018 byla podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“) a podle § 147 a § 143 odst. 1 a 3 daňového řádu žalobci doměřena daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 ve výši 6.396.540,- Kč; současně podle § 251 odst. 1 písm. a) daňového řádu žalobci vznikla zákonná povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 20 %, tj. 1.279.308,-Kč. 2. Rozhodnutím Finančního úřadu pro hlavní město Prahu – dodatečným platebním výměrem č. j. 8247290/18/2005-52521-111420 ze dne 7. 11. 2018 byla podle ZDP a podle § 147 a § 143 odst. 1 a 3 daňového řádu žalobci doměřena daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2014 ve výši 22.103.270,- Kč; současně žalobci podle § 251 odst. 1 písm. a) daňového řádu vznikla zákonná povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 20 %, tj. 4.420.654,- Kč. 3. Rozhodnutím Finančního úřadu pro hlavní město Prahu – dodatečným platebním výměrem č. j. 8247326/18/2005-52521-111420 ze dne 7. 11. 2018 byla podle ZDP a podle § 147 a § 143 odst. 1 a 3 daňového řádu žalobci doměřena daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2015 do 31. 12. 2015 ve výši 22.800.000,- Kč; současně žalobci podle § 251 odst. 1 písm. a) daňového řádu vznikla zákonná povinnost uhradit penále ve výši 20 % z částky doměřené daně, tj. 4.560.000,- Kč. 4. Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), proti němuž směřuje podaná žaloba, žalovaný zamítl žalobcova odvolání proti výše zmíněným rozhodnutím Finančního úřadu pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně”) a tato rozhodnutí potvrdil. 5. V obsáhlém odůvodnění napadeného rozhodnutí (obsahujícím celkem 36 stran) žalovaný konstatoval, že přezkoumal skutečnosti uvedené v odvoláních žalobce ve vazbě na vydané dodatečné platební výměry ze dne 7. 11. 2018, Zprávu o daňové kontrole č. j. 2119887/18/2205-60562-302658 (dále jen „Zpráva“) vydanou Finančním úřadem pro Jihočeský kraj, Územním pracovištěm v Jindřichově Hradci a další shromážděné doklady. Správce daně na základě kontrolních zjištění popsaných ve Zprávě neakceptoval žalobcem provedené zahrnutím úroků z jím emitovaných dluhopisů do daňově účinných nákladů v kontrolovaných zdaňovacích obdobích. Ve smyslu § 23 odst. 3 písm. a) bod 2 ZDP zvýšil základ daně za žalobce za zdaňovací období od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 o částku 33.666.666,- Kč, za zdaňovací období od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2014 o částku 116.333.333,- Kč a za zdaňovací období od 1. 1. 2015 do 31. 12. 2015 o částku 120.000.000,- Kč s odůvodněním, že žalobce neobjasnil ekonomickou racionalitu uskutečněných operací, a neobhájil tak tvrzení, že jediným důvodem realizace účelově provázaných kroků nebylo pouze nastolení stavu umožňujícího získat neoprávněnou daňovou výhodu. Správce daně proto neuznal předmětné výdaje (dluhopisové úroky) za daňově účinné náklady a daný případ vyhodnotil jako zneužití práva ze strany žalobce. Žalovaný po provedeném odvolacím řízení potvrdil závěr správce daně, že žalobce realizovanými kroky dále popsané transakce zneužil právo, protože vynaložení nákladů na úroky z dluhopisů nemělo ekonomický či jiný racionální důvod než získání daňového zvýhodnění v rozporu s cílem sledovaným ZDP. 6. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí podrobně zrekapituloval jednotlivé odvolací důvody. Žalobce v odvolání předně namítl nezákonné zahájení a vedení daňové kontroly. Jádrem jeho odvolací argumentace je přesvědčení, že v průběhu daňové kontroly zdůvodnil a prokázal, že provedená transakce měla racionálně ekonomický důvod, a proto se nemůže jednat o zneužití práva. Současně popsal důvody, které jej vedly k tomu, že emitoval právě korunové dluhopisy, když jako důvody jejich vydání mj. uvedl, že z pohledu emitentů i investorů se jednalo o nejatraktivnější možnost dluhového financování. S odvoláním na výroky představitelů ministerstva financí namítl, že legitimně očekával, že využití standardního a běžně rozšířeného způsobu financování korunovými dluhopisy nemůže být zpochybňováno a jakkoliv sankcionováno. Dále žalobce namítl nepřezkoumatelnost a vnitřní rozpornost závěrů správce daně obsažených ve Zprávě a neunesení důkazního břemene správcem daně, pokud jde o jeho závěry o zneužití práva. Pro zneužití práva je třeba kumulativně splnit dvě podmínky, a sice a) hlavním cílem hospodářské činnosti je získání daňového zvýhodnění; b) poskytnutí daňového zvýhodnění je v rozporu s cílem sledovaným právní úpravou. Dle mínění žalobce tyto podmínky splněny nebyly. Daňová uznatelnost úroků představuje daňové zvýhodnění, které nemůže být v rozporu s cílem sledovaným ZDP, kdy daňové zvýhodnění financování dluhem před financováním vlastním kapitálem je v souladu se smyslem a účelem ZDP. Realizace celé transakce včetně zapojení dluhopisů SERICEA 12/2032 dle žalobce znamenala ekonomický prospěch nejen pro něj, ale i pro další společnosti ve skupinách [výrobní skupina podniků KAVALIER, očištěná o majetek s významnou hodnotou (tj. společnosti ve sklářském průmyslu sdružené pod vlastnictví HOLDORIA, a.s.); realitní skupina podniků REALTORIA - spravuje nemovitosti skupiny a rozvíjí nemovitostní byznys se zaměřením na specializované areály]. Restrukturalizace umožnila rozvoj podnikání obou skupin podniků, zjednodušila organizační strukturu, zajistila diverzifikaci rizik, eliminovala některé náklady a usnadnila financování. Realizovaná transakce připravila společnosti na případný: a) prodej skupiny podniků nebo některé ze společností ve skupině třetí osobě; b) vstup externího investora do některé ze společností skupiny v pozici akcionáře; c) prodej společnosti SERICEA SE třetí osobě; d) vstup externího (strategického) investora do skupiny REALTORIA v pozici akcionáře SERICEA SE. Restrukturalizací též došlo ke zjednodušení řízení a k diverzifikaci rizik ve skupině za účelem vyšší ochrany majetku ve skupině a k vyšší ochraně osobního majetku O. M.. Žalobce má za to, že dluhopisové úroky naplňují podmínky daňové účinnosti vymezené v § 24 odst. 1 ZDP, jestliže byly použity na financování nákupu podílu v osobní společnosti REALTORIA, k.s. (49,51%), tzn. na pořízení finančně významného aktiva v podobě obchodního podílu s hodnotou 1,2 mld. Kč. Žalobce v odvolání rovněž namítl, že ekonomické důvody (smysl) transakce byly doloženy znaleckým posudkem č. 374-4066/2018 „Posouzení ekonomických důvodů společnosti SERICEA SE k provedení transakce“ ze dne 12. 7. 2018 (dále jen „Znalecký posudek“), vypracovaným znaleckým ústavem, společností Equity Solutions Appraisals s.r.o., IČO: 28933362, případně Dodatkem tohoto Znaleckého posudku, jenž byl předložen žalovanému. 7. Žalobce je toho názoru, že dostatečně zdůvodnil a prokázal ekonomickou podstatu transakce a ekonomický smysl svého chování i chování O. M., že doložil a prokázal, že hlavním důvodem realizace transakce nebylo získání daňové výhody a že úroky z dluhopisů jsou daňově uznatelné náklady bezprostředně související se zdanitelnými příjmy plynoucími z podílu na zisku komplementáře, přičemž uplatnění těchto úroků souvisejících s nákupem podílu v komanditní společnosti není ze strany komplementáře v rozporu se smyslem a účelem příslušných ustanovení ZDP. Provedenými operacemi (transformace skupiny podniků s cílem holdingového uspořádání) žalobce nezískal žádné nelegitimní daňové zvýhodnění - jedinou naprosto legální výhodou, kterou získal, bylo to, že u příjemce úroků v důsledku zaokrouhlování základu daně u dluhopisů emitovaných do 31. 12. 2012 nedošlo ke zdanění. Z pohledu žalobce je to správce daně, kdo neprokázal kumulativní naplnění obou podmínek pro aplikaci institutu zneužití práva. 8. Před vlastním vypořádáním odvolacích námitek žalovaný poznamenal, že korunový dluhopis je zaužívaný termín pro dluhopis, který byl emitován zpravidla v období od 1. 8. 2012 do 31. 12. 2012 v takové jmenovité hodnotě, aby při aplikaci ustanovení § 36 odst. 3 ZDP, ve znění účinném do 31. 12. 2012 a čl. IV bod 2 přechodných ustanovení zákona č. 192/2012 Sb., bylo zdanění úrokového příjmu srážkovou daní ve výši 15 % rovno 0,- Kč (jestliže základ daně se stanoví samostatně za každý jednotlivý dluhopis a za