3 As 7/2008 — Nejvyšší správní soud

17 A 62/2021- 88 - text 10 17 A 62/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové ve věci žalobce: Stavební bytové družstvo Praha, IČO 00034592 se sídlem Střelničná 1861/8a, Praha 8 zastoupené advokátem Mgr. Jaroslavem Suttnerem se sídlem Střelničná 1861/8a, Praha 8 proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy se sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1 za účasti: 1) X, bytem X 2) X, bytem X 3) X, bytem X zúčastněné osoby 1)-3) zastoupené advokátem JUDr. Tomášem Hlaváčkem se sídlem Kořenského 1107/15, Praha 5 4) Městská část Praha 9 se sídlem Sokolovská 14/324, Praha 9 zastoupená advokátkou JUDr. Pavlínou Uhlířovou, Ph.D. se sídlem Vodičkova 791/41, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 3. 2021, č. j. MHMP 412897/2021, takto: I. Rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 29. 3. 2021, č. j. MHMP 412897/2021, a Úřadu městské části Praha 9 ze dne 18. 5. 2020, č. j. MCP09/065084/2020/OVUR/TVAS, jsou nicotná. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení 11 228 Kč, a to do rukou zástupce žalobce Mgr. Jaroslava Suttnera, advokáta. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Obsah žaloby 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a bylo potvrzeno usnesení Úřadu městské části Praha 9 ze dne 18. 5. 2020, č. j. MCP09/065084/2020/OVUR/TVAS. Prvostupňovým rozhodnutím bylo s účinky ode dne 20. 6. 2002 zrušeno opatření prvostupňového orgánu ze dne 20. 6. 2002, č. j. OVÚR 24992/02/Pa, kterým bylo dle § 104 odst. 1 stavebního zákona z roku 1976 potvrzeno, že stavba 120 řadových garáží umístěných na pozemku č. parc. XA, k. ú. X, (dnes pozemky č. parc. XB, XC a XD, k.ú. X) podle svého stavebně technického uspořádání vyhovuje k tomuto užívání a k tomuto účelu je také užívána. 2. Žalobce v žalobě uvedl, že správní orgány pochybily zejména v tom, že nedostatečně zkoumaly a vyhodnotily jednotlivé podkladové dokumenty pro vydání opatření prvostupňového orgánu, a to stavební povolení ze dne 8. 11. 1965, č. j. 8669/65/výst/Has/Han, územní rozhodnutí ze dne 25. 4. 1964, č. j. Ha/1-2802/64, a rozhodnutí o podmínkách stavebního úřadu ze dne 25. 10. 1965, č. j. 8200/65/výst/Has/Han. 3. Žalobce měl za to, že vyslovení rozpornosti opatření prvostupňového orgánu s právními předpisy po téměř 18 letech je zásahem do vlastnického práva žalobce a je také v rozporu s předvídatelností správních rozhodnutí, jakož i v rozporu s presumpcí správnosti veřejnoprávních aktů (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 2. 2009, č. j. 1 As 79/2008-128, nebo nález Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 150/01). 4. Dle všech založených dokumentů byla dočasnost garáží vázána nikoliv na časový úsek, ale na následnou výstavbu etážových garáží v bytovém sídlišti Prosek, které dle žalobce dosud nevznikly. V tomto bodě jsou tedy rozhodnutí správních orgánů nepřezkoumatelná, jelikož chybí zdůvodnění a dokazování ve věci splnění podmínky dočasnosti garáží a s tím spojeného zrušení rozhodnutí o jejich kolaudaci, resp. zrušení opatření prvostupňového orgánu. 5. Žalobce uvedl, že se v roce 2002 obrátil na prvostupňový orgán, jelikož měl za to, že se žádné podklady ke garážím nedochovaly. Prvostupňový orgán je přitom povinen vést stavební dokumentaci k daným stavbám, a pokud by taková dokumentace neexistovala, byl oprávněn vydat potvrzení dle § 104 stavebního zákona z roku 1976. V daném případě mělo zcela zjevně dojít k dokazování ve věci vydání původního potvrzení, jelikož z původního potvrzení je zcela zřejmé, že v roce 2002 se žádné doklady nedochovaly a z daného důvodu došlo k vydání potvrzení dle § 104 stavebního zákona z roku 1976. Žalobce podotkl, že v době vydání původního potvrzení muselo také dojít ke zkoumání stavebně technického charakteru, tudíž muselo být v dané době zřejmé, že stavby garáží jsou stavebně technicky způsobilé být stavbou trvalou. Napadené rozhodnutí nemůže při aplikaci principu proporcionality obstát, jelikož jeho vydáním dojde k narušení dlouhodobě existujících právních vztahů. 6. Žalobce dodal, že opatření prvostupňového orgánu pouze potvrzovalo existenci staveb s tím, že jejich stavebně technický charakter vyhovuje jejich užívání, kdy takovéto rozhodnutí nemůže být protizákonné, jelikož jde o posouzení stavebně technického stavu budov, který byl učiněn v souladu se zákonem. 7. Žalobce se domníval, že je nutné případně postupovat dle původního stavebního povolení ze dne 8. 11. 1965, které je posledním rozhodnutím ve věci samé a nijak se nezmiňuje o dočasnosti staveb garáží. 8. Žalobce měl za to, že žalovaný rozhodoval čistě formálně, pokud svým rozhodnutím potvrdil prvostupňové rozhodnutí, když navíc žalovaný předtím vydal závazný pokyn pro rozhodnutí v dané věci (z důvodu údajné nečinnosti prvostupňového orgánu). Tím bylo dotčeno objektivní a nezávislé rozhodování žalovaného. 9. Žalobce shrnul, že správní orgány dostatečně nezjistily stav věci, zasáhly do žalobcova práva na spravedlivý proces a postupovaly v rozporu s pravidly pro hodnocení důkazů. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Zdůraznil, že pokud v době vydání opatření prvostupňového orgánu existovala dokumentace z let 1964 a 1965, pak nebyl naplněn základní předpoklad pro postup dle § 104 odst. 1 stavebního zákona z roku 1976. Zrušením opatření prvostupňového orgánu nemohlo dojít k zásahu do práv žalobce, neboť existují původní povolení. Při zrušení opatření prvostupňového orgánu nehrála žádnou roli otázka, zda jde o stavbu dočasnou, či trvalou, důvodem pro zrušení bylo to, že se dochovaly příslušné doklady. 11. Princip správnosti správních aktů, jehož se dovolává žalobce, platí dle žalovaného v případě, pokud není pochybnost o jeho nezákonnosti, resp. není-li zjištěna skutečnost svědčící o jeho nezákonnosti jako v projednávaném případě. Vlastník stavby (§ 154 odst. 1 stavební zákon) má uchovávat po celou dobu trvání stavby dokumentaci jejího skutečného provedení. Dle platné právní úpravy není kritériem pro změnu dočasné stavby na stavbu trvalou to, zda by dočasná stavba byla stavebně technicky způsobilá existovat jako trvalá stavba. Po zrušení opatření prvostupňového orgánu jsou pro stavby garáží nadále v platnosti povolení z let 1964 a 1965, tj. nemohlo dojít k narušení těchto existujících právních vztahů, když nedoznaly žádné změny. 12. Stran otázky, zda jsou garáže dočasnou, či trvalou stavbou, žalovaný odkázal na napadené rozhodnutí. Závěrem žalovaný podotkl, že žalobce ve své námitce vůbec nespecifikoval, jaký skutečný stav věci nebyl zjištěn a k jakým skutečnostem nebylo přihlédnuto. Další vyjádření 13. Zúčastněné osoby 1)-3) navrhly žalobu zamítnout. Ve svém vyjádření akcentovaly, že napadeným a prvostupňovým rozhodnutím nebyla zrušena kolaudace, jak tvrdil žalobce. Prvostupňový orgán sice ve svém opatření konstatuje, že se v jeho dokumentaci nedochovalo kolaudační rozhodnutí, těžko z toho ale může žalobce dovozovat, že takové rozhodnutí někdy existovalo, nedochovalo se a bylo nahrazeno opatřením prvostupňového orgánu, jehož zrušením byla zrušena kolaudace. Krom toho je držba kolaudačního rozhodnutí především povinností stavebníka a ten nemůže jeho absenci klást za vinu stavebnímu úřadu. 14. Zúčastněné osoby 1)-3) poukázaly na to, že žalobce v průběhu restitučního sporu o vydání předmětnými garážemi zastavěných pozemků zúčastněným osobám soudu sdělil, že garáže v době své stavby nepotřebovaly kolaudační rozhodnutí. I s přihlédnutím k tomuto vyjádření byly zúčastněné osoby v restitučním sporu úspěšné a podíly na pozemcích s garážemi jim byly vydány podle zákona o půdě. To by v případě jejich prokázaného zastavění trvalými stavbami nastat nemohlo (viz rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2002, č. j. 62 Co 233/02-240). Jsou to tedy naopak zúčastněné osoby 1)-3), do jejichž vlastnického práva zasahují přetrvávající stavby garáží na jejich pozemcích. 15. Zúčastněné osoby 1)-3) podotkly, že opatření prvostupňového orgánu bylo k rukám žalobce vypraveno až 27. 6. 2002, tedy až den po vynesení konečného rozhodnutí soudu v restituční věci. Opatření prvostupňového orgánu pak bylo zrušeno v souvislosti s podnětem zúčastněných osob 1)-3) [jehož text vtělily i do svého vyjádření] uplatněným u žalovaného dne 27. 11. 2019 na ochranu před nečinností stavebního úřadu k plnění povinnosti zahájit z úřední povinnosti řízení o odstranění nepovolené stavby na jejich pozemcích. 16. Zúčastněné osoby 1)-3) upozornily, že žalobce před soudem zatajil, že již dne 21. 5. 2021 bylo datovými schránkami účastníkům, včetně žalobce, doručeno oznámení Úřadu městské části Praha 9 ze dne 19. 5. 2021 o zahájení řízení o odstranění dočasných garáží, neboť doba jejich dočasnosti uplynula výstavbou etážových garáží na sídlišti Pros