9 Azs 21/2017 — Nejvyšší správní soud

17 A 84/2021- 31 - text 5 17 A 84/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové ve věci žalobce: proti žalovanému: X, nar. X, bytem X zastoupený advokátem JUDr. Petrem Veselým sídlem Nerudova 348, 432 01 Kadaň Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 00 Praha 2 o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného takto: I. Žalovanému se ukládá povinnost vydat rozhodnutí o žádosti žalobce o informace ze dne 7. 4. 2014 do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 6 114 Kč, a to do rukou jeho právního zástupce JUDr. Petra Veselého, advokáta. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá ochrany proti nečinnosti žalovaného, která má spočívat v tom, že žalovaný poté, co ministryně práce a sociálních věcí rozhodnutím ze dne 26. 6. 2020 č. j. MPSV2020/1981513/4 zrušila jeho předchozí rozhodnutí o odmítnutí žádosti o informace žalobce ze dne 7. 4. 2014, o žalobcově žádosti nerozhodl, ačkoliv pro vydání rozhodnutí uplynula zákonná lhůta a navzdory tomu, že žalobce vyčerpal prostředek na ochranu proti nečinnosti, konkrétně stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace. II. Obsah žaloby a související vyjádření 2. Žalobce ve své žalobě uvádí, že rozhodnutím ze dne 26. 6. 2020 č. j. MPSV2020/1981513/4 zrušila ministryně práce a sociálních věcí předchozí rozhodnutí ze dne 28. 2. 2019 č. j. MPSV2014/23944331/5 o odmítnutí žádosti o informace žalobce ze dne 7. 4. 2014. 3. Dle názoru žalobce měl ve výše popsané situaci žalovaný poskytnout informace nebo předložit konečnou licenční nabídku nebo vydat rozhodnutí o odmítnutí žádosti. Žalobce podotýká, že není zcela jasné, v jaké lhůtě měl žalovaný rozhodnout, když existuje více možností. Žalovaný měl dle názoru žalobce buď analogicky s § 16 písm. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“) dodat spis zpět do 15 dnů nebo do obecné lhůty jednoho měsíce a poté měl žalovaný 15 dnů podle § 14 odst. 5 písm. d) informačního zákona. Lhůta tedy dle názoru žalobce uplynula 10. 8. 2020 nebo 25. 8. 2020. 4. Žalobce dále poukazuje na to, že podal stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace podle § 16a odst. 1 písm. b) informačního zákona, na kterou nebylo ve stanovené lhůtě ze strany žalovaného nikterak reagováno. 5. Žalobce navrhuje, aby soud žalovanému přikázal vyřídit žádost o informace žalobce ze dne 7. 4. 2014 do 15 dnů od právní moci rozsudku a uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci náklady řízení. 6. Žalovaný ve svém vyjádření pouze uvádí, že nové rozhodnutí ve věci by mělo být vydáno v měsíci listopadu 2021, a proto navrhuje žalobu v celém rozsahu zamítnout. III. Posouzení žaloby 7. Městský soud v Praze nejprve přezkoumal podmínky pro řízení o žalobě na ochranu proti nečinností správního orgánu a shledal, že žaloba byla podána včas (§ 80 odst. 1 s. ř. s.). Zároveň žalobce bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti (§ 79 odst. 1 s. ř. s.), když bez kladného výsledku uplatnil stížnost podle § 16a informačního zákona. 8. Soud přezkoumal tvrzenou nečinnost žalovaného a vycházel přitom ze zjištěného skutkového stavu, který tu byl v době ke dni tohoto rozhodnutí (§ 81 odst. 1 s. ř. s.). 9. Soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání, protože žádná ze stran s takovým postupem nevyjádřila nesouhlas. 10. Žaloba je důvodná. 11. Ze správního spisu předloženého žalovaným soud zjistil, že rozhodnutím ze dne 28. 2. 2019 č. j. MPSV2014/23944331/5 žalovaný podle § 8a a § 10 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOOÚ“) a v souladu s § 15 odst. 1 informačního zákona odmítl žádost žalobce o poskytnutí informací ve smyslu § 14 informačního zákona ze dne 7. 4. 2014. 12. Z uvedeného prvostupňového rozhodnutí vyplývá, že žalobce dne 7. 4. 2014 doručil žalovanému žádost, ve které požadoval sdělení informací týkajících se platu a odměn, které pobírala dotčená osoba za dobu svého působení na MPSV. Žalovaný tuto žádost rozhodnutím ze dne 16. 5. 2014 s odkazem na § 8a ZOOÚ v plném rozsahu odmítl. Podaný rozklad proti tomuto rozhodnutí byl ministryní zamítnut. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 6. 2016 č. j. 8 A 180/201440 rozhodnutí o rozkladu zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, a to především z důvodu nepřezkoumatelnosti rozhodnutí pro nedostatek odůvodnění. Rozhodnutím ministryně ze dne 7. 3. 2017 bylo rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 5. 2014 zrušeno a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Ten žádost rozhodnutím ze dne 7. 12. 2017 odmítl. Rozhodnutím ministryně ze dne 11. 10. 2018 bylo toto rozhodnutí žalovaného zrušeno a věc mu byla vrácena k novému projednání. Dne 28. 2. 2019 vydal žalovaný rozhodnutí, kterým žádost žalobce odmítl. Na základě rozkladu proti tomuto rozhodnutí bylo toto rozhodnutím ministryně ze dne 26. 6. 2020 zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k novému projednání. 13. Žalobce podal dne 3. 7. 2021 stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace, která byla téhož dne doručena žalovanému. V této písemnosti žalobce navrhnul, aby nadřízený orgán podle § 16a odst. 6 písm. b) informačního zákona žalovanému přikázal, aby ve stanovené lhůtě žádost vyřídil. Soud proto konstatuje, že žalobce splnil zákonnou podmínku bezvýsledného vyčerpání prostředků k ochraně proti nečinnosti, a to ačkoliv ke dni podání žaloby ještě neuběhla lhůta pro vyřízení zmíněné stížnosti (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 24. 8. 2021 sp. zn. IV. ÚS 3523/20). Podle žalobních tvrzení na tuto stížnost žalovaný nijak nereagoval. 14. Podle § 14 odst. 5 písm. d) informačního zákona, povinný subjekt posoudí žádost a nerozhodne-li podle § 15, poskytne informaci v souladu se žádostí ve lhůtě nejpozději do 15 dnů ode dne přijetí žádosti nebo ode dne jejího doplnění; je-li zapotřebí licence podle § 14a, předloží v této lhůtě žadateli konečnou licenční nabídku. 15. Podle citovaného ustanovení měl žalovaný povinnost o žalobcově žádosti rozhodnout, tedy měl buď všechny požadované informace poskytnout, nebo rozhodnut podle § 15 informačního zákona o odmítnutí žádosti (případně o částečném odmítnutí, pokud by informace poskytl jen částečně). 16. Soud dne 27. 4. 2022 kontaktoval žalovaného, který soudu sdělil, že k tomuto dni nebylo o předmětné žádosti žalobce rozhodnuto. S ohledem na to, že mezi stranami panuje shoda na faktu, že o předmětné žalobcově žádosti nebylo ke dni vydání tohoto rozsudku žalovaným rozhodnuto a že rozhodnuto být mělo, soud konstatuje, že žalovaný je ve věci žádosti žalobce nečinný. Z obsahu správního spisu pak nejsou patrny žádné překážky, které by žalovanému neumožňovaly rozhodnout; ostatně žalovaný se ani žádných překážek nedovolává. Soud tak žalovanému uložil povinnost, aby ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku o žalobcově žádosti rozhodl. IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení 17. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto podle § 81 odst. 2 s. ř. s. uložil žalovanému povinnost ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku rozhodnout o žádosti žalobce o informace ze dne 7. 4. 2014. Lhůtu pro vydání rozhodnutí soud stanovil s ohledem na znění § 14 odst. 5 písm. d) ve spojení s § 15 odst. 1informačního zákona. Pro úplnost soud konstatuje, že vedle možnosti vydat o žalobcově žádosti o poskytnutí informací rozhodnutí zahrnuje první výrok i možnost požadované informace v téže lhůtě poskytnout. 18. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Soud proto přiznal žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 6 114 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč, tj. 3 100 Kč za 1 úkon uvedený v § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení) a paušální náhrady za 1 úkon právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobce je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se podle § 57 odst. 2 s. ř. s. odměna za zastupování o 21 % z částky 3 400 Kč, tedy o 714 Kč. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměst