5 As 34/2003 — Nejvyšší správní soud

17 Ad 11/2021- 42 - text 10 17 Ad 11/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudkyně Pavly Klusáčkové a soudce Vadima Hlavatého ve věci žalobce: proti žalované: T. M. se sídlem P. zastoupený Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem Praha 1, Opatovická 1659/4 Česká advokátní komora se sídlem Praha 1, Národní 16 o žalobě proti rozhodnutí odvolacího kárného senátu žalované ze dne 10. 6. 2021, č. j. K 89/2014, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým odvolací kárný senát žalované zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí kárného senátu kárné komise žalované (dále jen „prvostupňový orgán“) ze dne 8. 9. 2017, sp. zn. K 89/2014. Uvedené rozhodnutí žalobce napadal v části, kterou bylo shledáno, že se žalobce dopustil kárného provinění tím, že: 1) v době od 1. 10. 2015 do 30. 4. 2016 v kauzách svých klientů společností A.s.r.o. a D.s.r.o. ustanovil svým zástupcem svého zaměstnance JUDr. K. M., jehož pověřil prováděním úkonů právní pomoci, a to mimo jiné jednáním s právním zástupcem protistran uvedených společností advokátem Mgr. M. L., ačkoliv JUDr. K. M. byl rozhodnutím České advokátní komory ke dni 1. 10. 2014 vyškrtnut ze seznamu advokátů na základě vlastní žádosti (§ 7b odst. 1 písm. g) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, (dále jen „zákon o advokacii“) podané dne 4. 9. 2014 poté, co proti němu bylo dne 6. 6. 2014 zahájeno kárné řízení (§ 33 odst. 1 zákon o advokacii) vedené u kárné komise žalované pod č. j. K 44/2014, a takovéhoto zaměstnance nesmí ustanovit svým zástupcem po dobu pěti let ode dne jeho vyškrtnutí ze seznamu advokátů, 2) ačkoliv mu jako žalovanému v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu pod sp. zn. 25 C 385/2012 byla rozsudkem pro zmeškání ze dne 21. 1. 2015, č. j. 25 C 385/2012-69 ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2016, č. j. 21 Co 14/2016-129 ve znění opravného usnesení ze dne 16. 2. 2016, č. j. 21 Co 14/2016-131 uložena povinnost zaplatit J. V. částku 499 060 Kč s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 60 897 Kč a náklady odvolacího řízení ve výši 12 826 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku a věc byla pravomocně ukončena dne 7. 3. 2016, soudem uložené povinnosti nejméně do 6. 9. 2016 nesplnil, a to ani částečně, v důsledku čehož je J. V. nucen domáhat se jejich splnění v exekučním řízení vedeném u EÚ Frýdek Místek, soudní exekutor JUDr. J. T., LL. M., pod č. j. 143 EX 00108/16, tedy ad 1) při výkonu advokacie nepostupoval tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu, když za tím účelem nedodržoval pravidla profesionální etiky ukládající mu: - povinnost všeobecně poctivým, česným a slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu, - povinnost neustanovit svým zástupcem při jakémkoliv úkonu právní pomoci svého zaměstnance, který byl vyškrtnut ze seznamu advokátů na základě vlastní žádosti, kterou podal poté, co proti němu bylo zahájeno kárné řízení, a to po dobu pěti let ode dne vyškrtnutí ze seznamu advokátů, ad 2) při výkonu advokacie nepostupoval tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu, když za tím účelem nedodržoval pravidla profesionální etiky ukládající mu: - povinnost plnit převzaté závazky, čímž ad 1) porušil § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1 etického kodexu a čl. 9a písm. e) usnesení představenstva ČAK č. 6/1998 Věstníku, ad 2) porušil § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 2 etického kodexu. Za to bylo žalobci podle § 32 odst. 3 písm. a) zákona o advokacii uloženo kárné opatření v podobě napomenutí. Zároveň byla žalobci uložena povinnost zaplatit žalované částku 8 000 Kč jako náhradu nákladů kárného řízení. 2. Žalovaná v dané věci rozhodovala již podruhé, a to poté, kdy rozsudkem zdejšího soudu ze dne 11. 3. 2021, č. j. 5 Ad 9/2018-44, bylo zrušeno její předchozí rozhodnutí ze dne 19. 1. 2018, č. j. K 89/2014. Důvodem zrušení uvedeného rozhodnutí byla jeho nepřezkoumatelnost, neboť se žalovaná odpovídajícím způsobem nevypořádala s námitkami žalobce uplatněnými v odvolání. Konktrétně se jednalo o námitku, že kárné řízení s JUDr. K. M. nebylo vedeno zákonným způsobem, dále že e-maily, které jsou základem jeho obvinění, nejsou úkony právní služby ve smyslu § 11 advokátního tarifu a konečně, že etický kodex nemůže jít nad rámec § 17 zákona o advokacii a upravovat pravidla, která nemají s výkonem advokacie nic společného. II. Obsah žaloby 3. V podané žalobě žalobce namítal, že mu nebyla prokázána esenciální náležitost kárného provinění spočívající ve skutečnosti, že by věděl o tom, že by vůči JUDr. K. M. bylo zahájeno kárné řízení. Namítal, že zahájení kárného řízení či jeho další existence nejsou skutečnosti, které by byly žalovanou zveřejňovány a že není možno se o kárném řízení dozvědět, ledaže kárně stíhaný advokát toto svému zaměstnávajícímu advokátu sdělí. Žalovaná není oprávněna poskytovat informace o vedení kárných řízení a tedy tuto informaci ani nelze legálně získat. Uvedl, že z výslechu JUDr. K. M. vyplynulo, že tento měl za to, že kárné řízení bylo zahájeno po lhůtě a že o tomto řízení věděl jen on a jeho právní zástupce, kdy sám tuto informaci žalobci nesdělil. Z tohoto důkazu tak nelze dovozovat vědomost žalobce o vedeném řízení. 4. Namítal, že závěr odvolacího kárného senátu o zákonném vedení kárného řízení proti JUDr. K. M., je založen na tvrzení žalované „protože proto“ a odůvodnění, že odvolací kárný senát není oprávněn otázku posuzovat, neodpovídá principům trestního řízení. Jestliže odvolací kárný senát tvrdí, že postačuje formální existence zahájení kárného řízení bez návaznosti na materiální stránku takového jednání, pak se tím pouští na území právního nihilismu, kde neplatí základní princip, že „z bezpráví nemůže povstat právo“. Další kontrast nastává při aplikaci principu „ultima ratio“ takového trestání. Není možné trestat za něco, co není prokázáno, že dosahuje stupně nebezpečnosti, který je předpokládán právní normou. Jinými slovy, pokud by odvolací kárný senát dospěl k závěru, že kárná žaloba byla podána po lhůtě, tak jakákoliv odpovědnost žalobce za provinění mu kladené v kárné žalobě by nebyla legální a ani legitimní. 5. Žalobce tvrdil, že e-maily, které jsou základem žalobcova obvinění, nejsou úkony právní služby ve smyslu § 11 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 77/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), (dále jen „advokátní tarif“), které by bylo možno podle této normy honorovat jako činnost advokáta. Obsah e-mailové komunikace žádným způsobem nezakládá žádná práva a povinnosti mezi stranami sporu. Z tohoto důvodu není možno hovořit o naplnění dalších ze znaků jednání, za která byl žalobce odsouzen. Žalobce odmítl závěr odvolacího kárného senátu, že je možno hovořit o úkonech právní služby jiných, než jak je definuje advokátní tarif. Uvedl, že advokátní tarif je podzákonnou právní normou, která definuje právní pojem „úkon“ právní pomoci, přičemž jiná norma takovou definici neobsahuje. A contrario neexistuje-li žádná jiná definice úkonu, pak je nutno vycházet z výkladu advokátního tarifu. 6. Dle žalobce právní závěr o vině za skutek, týkající se exekuce vedené vůči jeho osobě, je právně vadný. Pokud se žalobce dopustil kárného provinění, pak při výkonu advokacie se tak stalo ve chvíli, kdy způsobil škodu svému klientovi, přičemž za toto nebyl kárně stíhán. Následná žaloba z titulu náhrady škody a nesplnění závazku založeného rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 25 C 385/2012, vymáhaným v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 143 EX 00108/16, již není porušením povinností advokáta při výkonu advokacie. S ohledem na čl. 79 odst. 3 Ústavy České republiky ve spojení s § 17 zákona o advokacii není možno, aby samosprávný předpis šel svou úpravou nad rámec zákona. Dle žalobce přiléhavost jeho argumentace vyplývá ze změny znění § 17 zákona o advokacii, která byla realizována zákonem č. 527/2020 Sb. s účinností od 1. 1. 2021. Nově použité slovo zejména v uvedeném ustanovení ve spojení s výkonem advokacie tak již dává pravomoc žalované, aby mohla rozšířit odpovědnost advokáta i na jiná jednání, než jsou jednání čistě při výkonu advokacie. Tato změna je účinná až od 1. 1. 2021 a nelze ji aplikovat na žalobce s odkazem na Etický kodex a jeho znění v době obvinění. 7. Doplnil, že v demokratickém státu nelze připustit, aby samosprávná organizace monitorovala činnost svých členů mimo výkon advokacie a v rámci vrchnostenského rozhodování na ně aplikovala pravidla, která nemají s výkonem advokacie ničeho společného. Postup žalovaného není postupem zákonným, ale je ingerencí samosprávného orgánu do běžného života svého člena, a to bez souvislosti s výkonem advokacie. Výklad § 17 zákona o advokacii dle žalobce rovněž