6 As 36/2003 — Nejvyšší správní soud

17 Ad 5/2020- 40 - text 19 17 Ad 5/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové ve věci žalobce: ██████████████████████████████ se sídlem ███████████████████ proti žalovanému: Česká advokátní komora se sídlem Národní 118/16, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutím odvolacího kárného senátu žalovaného ze dne 2. 12. 2019, sp. zn. K 41/2016, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Obsah žaloby 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a bylo potvrzeno rozhodnutí kárného senátu žalovaného ze dne 29. 3. 2019, sp. zn. K 41/2016. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání kárného provinění tím, že: a) poté, co dne 24. 7. 2014 převzal právní zastoupení společnosti B. s.r.o. jako žalovaného v řízení vedeném u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 19 C 424/2014, o zaplacení 18 215 EUR s přísl. proti společnosti Ch. s.r.o. a zavázal se ve stanovené lhůtě do 29. 8. 2014 v zastoupení společnosti B. s.r.o. podat k soudu vyjádření k žalobě (odůvodnění odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu), toto vyjádření podal k poštovní přepravě až dne 1. 9. 2014, v důsledku čehož Okresní soud Praha-východ vydal dne 1. 12. 2014 rozsudek pro uznání č. j. 19 C 424/2014-31, který pro společnost B. s.r.o. vyzněl nepříznivě, přičemž svého klienta neinformoval o stavu jeho věci; b) poté, co mu dne 19. 12. 2014 byl jako právnímu zástupci společnosti B. s.r.o. jako žalovaného doručen rozsudek pro uznání Okresního soudu Praha-východ ze dne 1. 12. 2014, č. j. 19 C 424/2014-31, svého klienta řádně neinformoval o doručení rozsudku pro uznání, o běhu odvolací lhůty, o tom, že rozsudek obsahuje písařskou chybu, když byl chybně uveden úrok z prodlení ve výši 8,05% „denně“, zatímco správně mělo být „ročně“, ani ho neinformoval o možnosti podat proti rozsudku odvolání, a sám v zastoupení společnosti B. s.r.o. odvolání nepodal, v důsledku čehož rozsudek nabyl právní moci, přičemž společnost B. s.r.o. neinformoval ani o tom, že tento rozsudek nabyl právní moci dne 6. 1. 2015 a stal se vykonatelným dnem 10. 1. 2015, v důsledku čehož společnost B. s.r.o. nesplnila soudem uloženou povinnost, takže se protistrana domáhala uspokojení svého nároku cestou exekuce, přičemž exekuce byla zahájena pro nesprávně vyčíslenou mnohonásobně vyšší částku. 2. V uvedeném jednání bylo spatřováno porušení § 16 odst. 1 a 2 a § 17 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii (dále jen „ZA“), ve spojení s č. l. 4 odst. 2 a č. l. 9 usnesení představenstva žalovaného č. 1/1997 Věstníku, kterým se stanoví pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže advokátů České republiky (dále jen „etický kodex“). Žalobce nechránil a neprosazoval práva a oprávněné zájmy klienta, neřídil se jeho pokyny při výkonu advokacie, nejednal svědomitě a důsledně nevyužil všechny zákonné prostředky a v jejich rámci neuplatnil v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládal za prospěšné, a nepostupoval tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu, když za tím účelem nedodržoval pravidla profesionální etiky, ukládající mu povinnost plnit převzaté závazky a klienta řádně informovat, jak vyřizování jeho věci postupuje a poskytovat mu včas vysvětlení a podklady potřebné pro uvážení dalších příkazů. 3. Žalobci bylo za to uloženo kárné opatření – pokuta ve výši 66 000 Kč a povinnost zaplatit žalovanému 8 000 Kč jako náhradu nákladů kárného řízení. 4. Žalobce v žalobě uvedl, že žalovaný zahájil kárné řízení dne 19. 4. 2016 tak, že kárnou žalobu a předvolání nikdy nedoručil žalobci. Žalovaný tím porušil § 7 odst. 3 vyhlášky č. 244/1996 Sb., kterou se podle zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, stanoví kárný řád (dále jen „AKŘ“), ve spojení s § 55 odst. 2 a 3 ZA. 5. Žalobce na jednání před kárným senátem dne 9. 11. 2018 zmocnil advokáta ███████████████████ ke svému zastupování v kárném řízení. Kárný senát tohoto zástupce odmítl připustit s odůvodněním, že zastupování je vyloučeno § 35e odst. 2 ZA ve vztahu k § 35 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád). Kárný senát dle žalobce porušil § 33 odst. 4 ZA, který zastoupení kárně obviněného výslovně upravuje, a to zcela shodně se zastoupením v občanském soudním řízení a správním řízení bez jakýchkoli omezení, takže k aplikaci trestního řádu neexistuje žádný zákonný důvod. Nejvýznamnější však je porušení § 35 trestního řádu, ██████████████████ mimo jakoukoli pochybnost není tím, proti kterému je nebo bylo vedeno trestní stíhání, a v důsledku toho má postavení obviněného, svědka nebo zúčastněné osoby, popř. vypovídá jako svědek, podává znalecký posudek nebo je činný jako tlumočník. 6. Žalobce upozornil na rozdíly v protokolu o jednání ze dne 29. 3. 2019. Poprvé mu byl doručen dne 1. 4. 2019 a obsahoval pouze to, že žalobci se ukládá povinnost uhradit náklady řízení. Dne 4. 4. 2019 pak byl žalobci doručen jiný protokol obsahující odlišné rozhodnutí. Tato verze byla posléze zkopírována do prvostupňového rozhodnutí. 7. Dne 19. 6. 2018 se konalo jednání kárného senátu v protokolu výslovně označené jako jednání neveřejné. Žalobce o něm nebyl předem vyrozuměn a nevěděl o něm. Označení tohoto jednání coby neveřejného je protiprávní, protože dle § 14 odst. 2 AKŘ jsou všechna jednání kárného senátu neveřejná. Kárný senát tak tímto označením patrně mínil jednání utajené před žalobcem. Předvolání k jednání přitom musí být řádně doručeno účastníkům kárného řízení a jejich zástupcům. 8. Při tomto jednání kárného senátu navíc kárný senát poskytl možnost a lhůtu k formulaci případných otázek na svědka výhradně kárnému žalobci. Svědek je v protokolu o tomto jednání označen jen iniciálami K. W. Kárný senát tím porušil princip rovnosti účastníků. 9. Dne 8. 2. 2019 byl u dožádaného Okresního soudu Praha-západ proveden výslech svědka ███████████████, kam se dostavil předseda kárného senátu k provedení uvedeného důkazu, a to bez náležitého doložení zmocnění k zastupování žalovaného, ač výslovně uváděl, že je přítomen jako zástupce žalovaného. Při výslechu svědka formálně i fakticky vystupoval jako kárný žalobce a plnil jeho funkci. Jelikož ZA neříká nic o tom, podle jakého procesního předpisu dožádaný soud důkaz provede, použije se dle § 35e odst. 2 ZA přiměřeně trestní řád. Z toho dle žalobce per analogiam vyplývá, že svědkovi mohou klást otázky jen kárný žalobce a kárně obviněný a jeho právní zástupce či zmocněnec. Předseda kárného senátu takové právo nemá. Žalobce dodal, že předseda kárného senátu před přítomnými osobami v budově soudu ironicky komentoval žalobcovy ústavní funkce senátora a člena ústavněprávního výboru. 10. Žalobce se ohradil proti tomu, že ve výroku prvostupňového rozhodnutí je za jeho klienta, vůči němuž se žalobce měl dopustit tvrzených opominutí, označována „společnost B. s.r.o.“. Taková společnost neexistuje a žalobce ji nezastupoval. 11. Žalobce podával písemné stížnosti na protiprávní jednání kárného senátu a zejm. jeho předsedy. Obsahem těchto podání, naposledy v přípisu žalobce ze dne 27. 3. 2019, je námitka podjatosti kárného senátu, resp. jeho předsedy. Tyto přípisy žalobce adresoval předsedovi kárného senátu. Dle žalobce tak byla splněna podmínka uvedená v § 3 odst. 4 AKŘ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 5. 2005, č. j. 6 As 36/2003-115). Předseda kárného senátu se o těchto podaných námitkách podjatosti dozvěděl minimálně při dvojím předložení kárného spisu s odvoláním, přesto v rozporu s § 3 odst. 5 AKŘ o těchto námitkách podjatosti nikdy nerozhodl. 12. Dále, AKŘ neobsahuje úpravu o ustanovení odvolacího kárného senátu při opakovaném nápadu téže věci. Dle § 5 odst. 1 AKŘ, podle kterého je předseda odvolací kárné komise povinen bez odkladu poté, co mu bylo předsedou kárné komise předloženo odvolání, písemně ustanovit odvolací kárný senát a jmenovat jeho předsedu. Podle § 5 odst. 2 písm. e) AKŘ je předseda odvolací kárné komise povinen jména členů odvolacího kárného senátu spolu s poučením o právu vznést námitku podjatosti sdělit účastníkům kárného řízení bezprostředně po ustanovení odvolacího kárného senátu. Žalovaný ovšem nic takového neučinil, žalobce neznal jména členů odvolací kárné komise a nemohl tak namítat jejich podjatost. Žalobce upozornil, že jeden z členů odvolacího kárného senátu se při jednání předchozího odvolacího kárného senátu zajímal o činnost dřívější společnice advokátní kanceláře, ve které jako společník působí žalobce, která je blízkou přítelkyní bývalé manželky tohoto člena odvolacího kárného senátu, se kterou je v konfliktních vztazích přenášených zjevně i na další osoby. 13. Žalobce měl za to, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, vůbec se nezabývalo argumentací žalobce obsaženou v odvolání, a to ani implicitně. Žalobce podotkl, že body 18, 19 a 23 napade