7 As 150/2018 — Nejvyšší správní soud

18 Ad 7/2020- 51 - text 13 18 Ad 7/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Sabola a soudců Mgr. Martina Lachmanna a Mgr. Bc. Jana Ferfeckého ve věci žalobkyně: Ing. R. M., narozená dne X. X. XXXX bytem XXX zastoupená advokátem Mgr. Janem Hraško se sídlem Revoluční 123/17, 460 01 Liberec proti žalovanému: ministr obrany České republiky se sídlem Tychonova 1, 160 01 Praha 6 o žalobě proti rozhodnutí ministra obrany České republiky ze dne 16. 7. 2020, čj. MO 205598/2020-8694, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobkyně se žalobou ze dne 14. 9. 2020 domáhala zrušení rozhodnutí ministra obrany ze dne 16. 7. 2020, čj. MO 205598/2020-8694 (dále také jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí náčelníka Generálního štábu Armády České republiky ze dne 29. 5. 2020, č. j. MO 156198/2020 – 1304 (dále také jako „služební orgán I. stupně“), jehož výrokem II. nebylo z důvodu promlčení vyhověno části žádosti žalobkyně ze dne 18. 3. 2020 o náhradu škody na zdraví, a to v rozsahu náhrad za bolest ve výši 5 000 Kč ve vztahu k opakovaným punkcím provedeným v roce 2013 a za ztížení společenského uplatnění v celkové výši 650 000 Kč ve vztahu ke služebnímu úrazu žalobkyně ze dne 4. 1. 2009. 2. Náčelník Generálního štábu Armády České republiky svým rozhodnutím ze dne 29. 5. 2020, čj. MO 156198/2020-1304 částečně vyhověl žalobkyni a přiznal jí náhradu za bolest podle lékařského posudku ev.č. EČ00001566/2020 ze dne 6. 3. 2020 vyčíslenou na částku 12 500 Kč za opakované punkce levého kolene provedené dne 22. 1. 2019, 13. 6. 2019, 17. 6. 2019, 7. 7. 2019, 10. 7. 2019, 17. 7. 2019 a 5. 8. 20119 a za operační úkon provedený dne 13. 6. 2019, náhradu za ztížení společenského uplatnění podle lékařského posudku ev.č. EČ00001565/2020 ze dne 6. 3. 2020 vyčíslené na částku ve výši 50 000 Kč a spočívající ve vzniku poúrazové nestability pravého kolenního kloubu lehkého stupně, náhradu za ztrátu na platu po dobu dočasné neschopnosti k výkonu služby ve dnech 23. 1. 2019 – 1. 2. 2019, 12. 6. 2019 – 18. 7. 2019, 22. 8. 2019 – 3. 10. 2019 vyčíslenou na částku 49 010 Kč, náhradu škody spočívající v nevyplaceném stabilizačním příspěvku v důsledku dočasné neschopnosti k výkonu služby ve dnech 23. 1. 2019 – 1. 2. 2019, 12. 6. 2019 – 18. 7. 2019, 22. 8. 2019 – 3. 10. 2019 vyčíslenou částkou 14 460 Kč a náhradu za účelně vynaložené náklady spojené s léčením v celkové výši 8 020 Kč (výrok I.). 3. Ve zbývající části tj. náhradě za bolest podle lékařského posudku ev.č. EČ00001565/2020 ze dne 6. 3. 2020 ve výši 5 000 Kč, nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění podle lékařského posudku ev.č. EČ00001565/2020 ze dne 6. 3. 2020 ve výši 350 000 Kč, nároku na náhradu společenského uplatnění podle lékařského posudku ev.č. EČ00001565/2020 ze dne 6. 3. 2020 ve výši 300 000 Kč a nároku na náhradu za účelně vynaložených nákladů uhrazených na léčebně rehabilitační péči VRÚ Slapy nad Vltavou ve výši 2 520 Kč nebylo nárokům vyhověno, neboť byly uplatněny po lhůtě dle § 161 odst. 3 zákona o vojácích z povolání a nároky tak byly promlčeny. 4. Služební orgán I. stupně ohledně nároku na náhradu škody za bolest ve výši 5 000 Kč, což je představováno opakovanými punkcemi pravého kolenního kloubu ve dnech 8. 7. 2013, 29. 7. 2013, 30. 10. 2013 a 18. 11. 2013 dospěl k závěru o promlčení těchto nároků, kdy je pro stanovení okamžiku rozhodný moment, kdy se žalobkyně o škodě dozvěděla, jakož i to, kdo za ní odpovídá. Za den vzniku škody je třeba považovat den punkce a žalobkyně věděla, že za škodu odpovídá stát, neboť punkce byly prováděny v přímé souvislosti se služebním úrazem. V případě punkce dne 8. 7. 2013 tak promlčecí lhůta uplynula dnem 8. 7. 2015, punkce ze dne 29. 7. 2013 dne 29. 7. 2015, punkce ze dne 30. 10. 2013 dne 30. 10. 2015 a v případě punkce provedené dne 18. 11. 2013 dne 18. 11. 2015. Promlčeným pak služební orgán I. stupně shledal i nárok žalobkyně na náhradu škody za trvalé následky ve výši 350 000 Kč a 300 000 Kč. Podle lékařského posudku se jednalo o trvalé následky po poranění měkkého kolene vpravo (1 400 bodů) a poúrazové a pooperační omezení hybnosti pravého kolenního kloubu (1 200 bodů). Hodnocení ztížení společenského uplatnění bylo možné provést na základě lékařské zprávy z ortopedické kontroly ze dne 22. 5. 2017. V případě nároku na odškodnění ztížení společenského uplatnění se žalobkyně o škodě dozvěděla v době vystavení uvedené lékařské zprávy, subjektivní promlčecí lhůta tak uplynula dnem 22. 5. 2019. I tyto nároky shledal služební orgán I. stupně promlčenými. Žalobkyně rovněž uplatnila nárok na náhradu nákladů, které účelně vynaložila v souvislosti s léčbou utrpěných služebních úrazů, kdy část jí vznikla v termínu 17. 4. 2017 do 7. 5. 2017 (rehabilitace ve VRÚ Slapy), přičemž v rámci rehabilitace si řadu procedur hradila žalobkyně sama. Celková výše nákladů byla 2 520 Kč (bazén, masáž zad, suchá masáž a kineziotaping) na základě faktur č. FK4-270641000 ze dne 19. 4. 2017 na částku 1 215 Kč, č. FK4-27061115 ze dne 28. 4. 2017 na částku 905 Kč a č. FK4-270641169 ze dne 5. 5. 2017 na částku 400 Kč. Škoda žalobkyni vznikla dnem úhrady předmětných faktur a uplynula po dvou letech, tj. v případě faktury ze dne 19. 4. 2017 dne 19. 4. 2019, ze dne 28. 4. 2017 dne 28. 4. 2019, ze dne 5. 5. 2017 dne 5. 5. 2019. Služební orgán I. stupně tak shledal i tento nárok promlčeným. Služební orgán I. stupně doplnil, že uplatnění námitky promlčení není v rozporu s dobrými mravy. 5. Proti výroku II. rozhodnutí služebního orgánu I. stupně podala žalobkyně odvolání, které bylo zamítnuto žalobou napadeným rozhodnutím. Žalovaný sice neurčil přesný den, od kterého počal běh promlčecí lhůty vzhledem k učiněným punkcím, jak učinil služební orgán I. stupně, avšak zároveň konstatoval, že takový okamžik nastal před více jak dvěma lety. Skutečnost, že si žalobkyně ve věci nepočínala aktivněji a nenechala si vypracovat posudek na ohodnocení bolesti dříve, přitom nemůže jít k tíži zaměstnavatele. Od punkcí uběhlo 7 let, nelze proto ani věřit tomu, že by žalobkyně byla stále v domnění, že náhradu za ně není možné uplatnit. Ohledně běhu promlčecí lhůty ve vztahu k nároku na odškodnění za ztížení společenského uplatnění vyšel žalovaný z posudku MUDr. Z. Š. z VÚSL ÚVN–VoFN Praha a ze sdělení primáře VŮSL ÚVN-VoFN Praha, kdy bylo stanoveno datum 22. 5. 2017 jako den ustálení zdravotního stavu žalobkyně. V tento den již bylo možné konstatovat, že u žalobkyně došlo jak k poúrazovému a pooperačnímu omezení hybnosti pravého kolenního kloubu, tak i k trvalým následkům po poranění měkkého kolene vpravo. Se všemi důkazními prostředky, ze kterých služební orgán I. stupně vycházel, se žalobkyně měla možnost seznámit, svého práva také využila. Mohla předpokládat, že služební orgán bude vycházet z těchto podkladů, přesto nevyužila možnosti navrhnout další důkazy a vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí. K nově navrženému důkazu (nový znalecký posudek) tak žalovaný ve smyslu § 82 odst. 4 správního řádu nepřihlédl, navíc k takovému postupu ani nebyl důvod, neboť mezi služebním orgánem I. stupně a žalobkyní nebyl spor o výši bodového hodnocení, ale o počátku promlčecí doby. Žalovaný tak souhlasil se služebním orgánem I. stupně ohledně počátku běhu promlčecí lhůty v případě náhrady za ztížení společenského uplatnění. Námitku promlčení neshledal rozpornou s dobrými mravy. II. Obsah žaloby, vyjádření žalovaného, obsah správního spisu 6. Žalobkyně v žalobě popsala jednotlivé vznesené nároky a sled lékařských úkonů v souvislosti s jejími služebními úrazy. Uvedla, že začátkem roku 2019 došlo k výraznému zhoršení zdravotního stavu u levého kolene přetěžováním z léčby a chronické nestability pravého kolene dle lékařské zprávy ze dne 22. 1. 2019. Tato komorbidita byla potvrzena i soudním znalcem z oboru zdravotnictví v revizním posudku ze dne 13. 2. 2020. K přetěžování docházelo i z důvodu nezměněné zdravotní klasifikace vojáka v činné službě „schopen bez omezení“, což je předmětem jiného správního řízení. Zřejmě další faktor zhoršujícího se zdravotního stavu žalobkyně byl třetí služební úraz ze dne 19. 3. 2018. Žalobkyně proto navrhla v řízení před soudem doplnění znaleckého posudku ke ztížení společenského uplatnění i ke stavu levé končetiny po 3. artroskopické operaci. 7. Žalobkyně namítla „datovou slepotu“ v systému nejednotné zdravotnické péče vojenského poskytovatele Ministerstva obrany. Žalobkyně vyzvedla dne 28. 7. 2020 dokumentaci k radiodiagnostickým vyšetřením provedeným v ÚVN Střešovice, z nichž zjistila, že lékařská zpráva ze dne 22. 5. 2017 neobsahuje popis RTG snímku s objektivním nálezem, přesto je však lékařem MUDr. Z. Š. hodnocena jako stěžejní k posouzení ustáleného zdravotního stavu ve vztahu ke ztížení společenského uplatnění. Dodala, že znalec čerpá data z informačn