9 As 330/2016 — Nejvyšší správní soud

3 A 184/2019- 99 - text 13 3A 184/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Petry Kamínkové ve věci žalobkyně: ŽIVO, spol. s r.o., IČ 47539984 sídlem Debřská 2, 293 06 Kosmonosy zastoupena advokátem JUDr. Jiřím Marvanem sídlem Vodičkova 31/710, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo kultury sídlem Maltézské náměstí 471/1, 118 11 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí ministra kultury ze dne 8. 10. 2019 č. j. MK 63 706/2019 OLP, takto: I. Rozhodnutí ministra kultury ze dne 8. 10. 2019 č. j. MK 63 706/2019 OLP se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 9 800 Kč do rukou jejího zástupce JUDr. Jiřího Marvana, advokáta. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, kterým ministr kultury (dále též „ministr“) potvrdil rozhodnutí Ministerstva kultury (dále též „žalovaný“ či „ministerstvo“) ze dne 12. 9. 2018 č. j. MK 57629/2018. Tímto rozhodnutím ministerstvo k žádosti žalobkyně ze dne 9. 11. 2017 určilo, že budova č. p. 2 na pozemku parc. č. 1366/5 v k. ú. Kosmonosy (dále též „budova č. p. 2“), je kulturní památkou. 2. Ze správního spisu vyplývají tyto podstatné skutečnosti. 3. Dne 10. 11. 2017 ministerstvo obdrželo žádost žalobkyně (tehdy žadatelky) ze dne 9. 11. 2017, aby určilo, zda budova č. p. 2 je či není kulturní památkou podle § 142 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“). 4. Ministerstvo shromáždilo ve věci tyto podklady: kopii stránky Rejstříku státních seznamů, kopii původního evidenčního listu kulturní památky týkající se zámku č. p. 1 Kosmonosy, kopii evidenčního listu parku zámku v Kosmonosech, kopii rozhodnutí ONV Mladá Boleslav o zápisu kulturní památky zámku č. p. 1 Kosmonosy, kopii vyrozumění o zápisu kulturní památky zámku č. p. 1 Kosmonosy ze dne 26. 1. 1973, kopii stránky seznamu kulturní památky zámku č. p. 1 Kosmonosy. Na základě zmíněných podkladů ministerstvo rozhodnutím ze dne 12. 9. 2018 č. j. MK 57629/2018 určilo, že budova č. p. 2 je kulturní památkou. Proti tomuto rozhodnutí žadatelka brojila rozkladem, o němž rozhodl ministr napadeným rozhodnutím. 5. V napadeném rozhodnutí ze dne 8. 10. 2019 č. j. MK 63 706/2019 OLP ministr k určení budovy č. p. 2 kulturní památkou odkázal na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 2. 2018 č. j. 9 As 330/2016-192, a dále uvedl, že do rejstříku státního seznamu byla na základě rozhodnutí ONV Mladá Boleslav ze dne 18. 2. 1965 č. j. Škol.-Kult.138/65 zapsána kulturní památka č. 1599 „zámek č. p. 1“. Podle Metodických pokynů ze dne 3. 3. 1961 č. j. 1211/1961 k založení a jednotnému vedení státních seznamů kulturních památek, oddíl II č. 1, se nemovitá kulturní památka eviduje podle popisného čísla hlavní budovy, přičemž se za kulturní památku považuje i skupina budov a přilehlých ploch, které tvoří historicky spolu související jednotku. Z tohoto důvodu je ve státním seznamu zápis proveden ve znění „zámek č. p. 1“. Při tzv. Generální aktualizaci bylo jejím účelem „zpřesnění dosavadní evidence nemovitých kulturních památek a získání spolehlivých podkladů pro státní seznam a pro budoucí založení Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek“ (viz Pokyny pro generální aktualizaci státního seznamu nemovitých kulturních památek spojenou s prostorovou identifikací a převodem některých údajů na automatizované zpracování v Monumis, str. 22) byl popis památky zpřesněn o její součásti, a to jak v tzv. Jmenném seznamu, tak v kartách tzv. Generální aktualizace, které jsou součástí státních seznamů. V uvedeném zpřesnění je pod č. 1599/2 uvedena budova panského dvora. Přestože v kartě ani seznamu není uvedeno č. p. budovy, jedná se o nynější budovu č. p. 2., což je zřejmé i z mapy stabilního katastru z roku 1842 a dobových vyobrazení z let 1752 a 1833. Ke ztotožnění budovy panského dvora jako budovy č. p. 2 vede i skutečnost, že v kartě Generální aktualizace pro budovu panského dvora je v kolonce využití uvedeno „dříve hospodářský objekt, dnes převážně administrativní prostory stát. statku“, což odpovídá tvrzení žadatelky v odst. 8 žádosti. Žádné další budovy (sýpka, stodola, obytný domek), které stojí v prostoru statku, nejsou typologicky zaměnitelné za budovu panského dvora. 6. Proti napadenému rozhodnutí brojí žalobkyně podanou žalobou. 7. V žalobě žalobkyně namítá, že napadené rozhodnutí je nezákonné pro nesprávně zjištěný skutkový stav a pro nesprávné právní posouzení věci. Žalobkyně uvádí, že budova č. p. 2 nebyla do státního seznamu kulturních památek nikdy zapsána. Ve sbírce příloh není žádná fotografická, měřičská, mapová ani modelová dokumentace, která by identifikovala budovu č. p. 2, příp. budovy panského dvora. Součástí seznamu není snímek z katastrální nebo pozemkové mapy ani jiných mapových operátů, který by zachycoval budovu č. p. 2, nebo nejbližší okolí, s památkou pohledově související. Ve sbírce příloh není uloženo ani rozhodnutí o zápisu budovy č. p. 2 do státního seznamu kulturních památek, neboť takové rozhodnutí neexistuje. Žalovaný přitom neuvádí žádné rejstříkové číslo, pod nímž by měla být budova č. p. 2 do státního seznamu kulturních památek zapsána. Ve státním seznamu kulturních památek byl proveden pouze zápis památky „zámek č. p. 1“, uvedený zápis však neidentifikuje za zapsanou památku i budovu č. p. 2., která je samostatně stojícím objektem, s přiděleným samostatným číslem popisným, a stojí mimo zámek č. p. 1., není s ním stavebně ani funkčně propojena, a od zámku se nachází ve vzdálenosti více než 100 m. Dále obě nemovitosti stojí na jiné parcele, které nejsou ničím propojené. Budova č. p. 2 má parc. č. 1366/5, zatímco zámek č. p. 1 má parc. č. 1363. Zámek č. p. 1 byl dříve vlastněn Místním národním výborem Kosmonosy, zatímco budovu č. p. 2 vlastnil a spravoval před 1. 1. 1988 Státní statek Mnichovo Hradiště, poté JZD Plazy. Skutečnost, že nebyla splněna ani jediná z podmínek, za jakých je možné považovat věc za kulturní památku po 1. 1. 1988, stanovených rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 2. 2018 č. j. 9 As 330/2016-192, žalobkyně namítala již v rozkladu. Žalovaný se však touto námitkou nezabýval, toliko konstatoval, že je sporné splnění pouze poslední ze stanovených podmínek, tj. možnost identifikovat zapsanou kulturní památku podle zapsaných údajů ve státních seznamech, případně doprovodných listin. 8. Podle žalobkyně nelze dovodit toliko z Metodických pokynů ze dne 3. 3. 1961 č. j. 1211/1961 k založení a jednotnému vedení stáních seznamů kulturních památek, že by ve státním seznamu existoval zápis budovy č. p. 2 ke dni 31. 12. 1987. Ani dělení objektů na hlavní budovy a vedlejší, jak to žalovaný činí v napadeném rozhodnutí s odkazem na zmíněný metodický pokyn, nelze aplikovat. Budově č. p. 2 bylo totiž od počátku přiděleno samostatné číslo popisné, ve všech právních vztazích vystupovala samostatně a nikdy nebyla součástí jiné „hlavní“ budovy, natož zámku č. p. 1. Co je vedlejší budovou, bylo nutné vždy posuzovat podle skutkového stavu a okolností existujících v době platnosti příslušného právního předpisu, nikoli podle okolností existujících před více než 180 lety či 260 lety, jak to činí žalovaný s poukazem na mapu stabilního katastru z roku 1842 a dobová vyobrazení z roku 1752 a 1833. Z fotografií doložených k rozkladu vyplývá, že zámek č. p. 1 je samostatným objektem bez vedlejších budov, avšak na tyto námitky a předložené fotografie žalovaný v napadeném rozhodnutí nereagoval. 9. Žalobkyně proto tvrdí, že na základě záznamu v tzv. Jmenném seznamu nelze budovu č. p. 2 považovat za kulturní památku. Záznam ve Jmenném seznamu není zápisem do státního seznamu kulturních památek, tento záznam proto nemůže mít veřejnoprávní účinky, které zápisům ve státním seznamu kulturních památek propůjčuje § 42 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o státní památkové péči“). Navíc u žádné položky ve Jmenném seznamu není uvedeno datum provedení záznamu, označení orgánu veřejné moci, který tzv. Jmenný seznam sestavil, označení osoby odpovědné za správnost provedených záznamů, číslo jednací dokládající, že jde o dokument vzniklý při výkonu veřejné správy atd. Žalobkyně rovněž v rozkladu namítala, že tzv. Jmenný seznam kulturních památek neexistoval před 1. 1. 1988, jelikož jsou v něm uvedené objekty, které se staly kulturními památkami na základě rozhodnutí Ministerstva kultury z let 1990 až 1991 v době platnosti zákona o státní památkové péči. K uvedené námitce však žalovaný uvedl, že všechny uvedené památky byly do rejstříku státního seznamu zapsány 3. 12. 1987, ale z důvodu pozdějšího zpochybnění těchto zápisů byly posléze prohlášeny za kulturní památky. 10. Žalobkyně dá