7 Afs 45/2007 — Nejvyšší správní soud

3 A 67/2020- 53 - text 7 3A 67/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Petry Kamínkové ve věci žalobce: M. R., narozený dne XXX bytem XXX proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti sídlem Vyšehradská 16, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 6. 2020, č. j. MSP-19/2020-OINS-SRZT/2, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se u Městského soudu v Praze domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí vydaného žalovaným, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí předsedy Městského soudu v Praze (dále jen „prvostupňový orgán“) ze dne 30. 4. 2020, č. j. Spr 803/2019 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byla zamítnuta žádost žalobce o jmenování znalcem v oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, specializace v oblasti movitých věcí a v oboru Služby, odvětví služby. 2. Žalobce nesouhlasí s názorem žalovaného, že nebylo ze strany žalobce doloženo potřebné vzdělání. Dle žalobce z webových stránek www.justice.cz vyplývá, že u všech odvětví znalecké činnosti, vyjma jednoho, je vyžadováno vysokoškolské vzdělání. V oboru Ekonomika, specializace oceňování movitých věci však splnění této podmínky není vyžadováno. Zde je vyžadováno pouze získání nejvyššího vzdělání, kterého lze pro danou specializaci dosáhnout. V roce 1988 (maturitní ročník žalobce) však žádná vysoká ani střední škola se specializací na oceňování movitého majetku neexistovala. Žalobce tak splnil podmínku prokázání vzdělání, když doložil úplné střední vzdělání ekonomického směru. Žalobce považuje za formalistické, požaduje-li po něm žalovaný splnění blíže neurčeného vysokoškolského vzdělání a rovněž nesouhlasí s tvrzením, že nedoložil potřebnou praxi. Žalobce již patnáct let každodenně oceňuje a posuzuje předměty denní potřeby z titulu jeho zaměstnání. Žalobci též není zřejmé, jak může někdo doložit alespoň desetiletou praxi v konkrétní oblasti znaleckého posuzování, když dosud znalcem jmenován nebyl. Žalobce je přesvědčen, že oceňování movitých věcí (věcí běžné denní potřeby) není tak náročnou disciplínou jako například lékařství či jaderná fyzika. Je tedy dle jeho názoru zbytečné pro jmenování znalcem v tomto oboru požadovat vystudování vysoké školy (a následnou desetiletou praxi). 3. Žalobce následně dne 16. 12. 2020 zaslal soudu jím vypracovaný vzorový znalecký posudek, jakož i rozsudek Nejvyššího správního soudu, který pojednává o žalobě proti nejmenování znalcem. 4. Žalovaný v písemném vyjádření nejprve odkazuje na Přílohu č. 10 k Instrukci č. 8/2017 ze dne 23. 11. 2017, č. j. MSP-26/2017-OJD-ORG/32, o správním řízení ve věcech znalců a tlumočníků a o některých dalších otázkách (dále jen „instrukce č. 8/2017“), v níž jsou stanoveny odborné podmínky pro jmenování znalcem v jednotlivých oborech znalecké činnosti. Přestože se nejedná o obecně závazný právní předpis, je v tomto aktu shrnuta ustálená správní praxe a sjednocen výklad neurčitého právního pojmu potřebných znalostí a zkušeností, jakožto jedné z podmínek pro jmenování znalcem. Dále žalovaný zmiňuje, že odvětví ceny a odhady v rámci oboru ekonomika je vysoce náročným znaleckým odvětvím, neboť spojuje požadavky na odbornost znalce po stránce věcné i ekonomické. Pro toto odvětví je tak pravidlem požadavek na získání vysokoškolského vzdělání v příslušné oblasti (např. ekonomické) v kombinaci se znalostmi způsobů a postupu oceňování v rámci zvolené specializace, získanými postgraduálním specializačním studiem. Žalovaný zdůrazňuje, že výjimka z obecně požadovaného vysokoškolského vzdělání je otevřena pouze pro specifické předměty ocenění, u nichž je technický aspekt převažující a pro předmět ocenění není možné příslušné vysokoškolské vzdělání získat (např. oblast oceňování drahých kovů a kamenů). Ve všech ostatních případech je pro znalecké oceňování vysokoškolské vzdělání vyžadováno, a podle převažujícího aspektu zvolených movitých věcí je vyžadováno buď vzdělání ekonomického zaměření, nebo technického zaměření. 5. Podpůrně žalovaný odkazuje na novou právní úpravu znalecké činnosti v § 8 zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, dle nějž je vyžadováno získání vysokoškolského vzdělání odpovídajícího směru zaměřené na daný obor a dané odvětví nejméně v magisterském studijním programu, pokud je lze získat, jinak nejvyššího možného dosažitelného vzdělání zaměřeného na daný obor a dané odvětví. Zákonodárce tak nově přímo zákonem stanovil podmínku vysokoškolského vzdělání v případech, kdy je možné je v daném oboru získat. V rámci oboru ekonomika lze pro všechna odvětví zaměřená na oceňování dosáhnout vysokoškolského vzdělání. Soudní znalec v oblasti oceňování výpočetní techniky musí být nadto schopen odborného posouzení výpočetní techniky v celé šíři, nejen běžně užívaných osobních počítačů. Znalecká profese vyžaduje v zájmu řádného a kvalitního výkonu splnění náročných vstupních podmínek, ze kterých není možno slevovat. 6. K námitce prokázání potřebné praxe žalovaný uvádí, že pro nabývání potřebných praktických zkušeností je nezbytné potřebné vzdělání. Pouhá dlouhodobá praxe nemůže kompenzovat absenci potřebných znalostí. 7. Soud rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání, neboť žalobce s tímto výslovně souhlasil a žalovaný s takovým projednáním ve lhůtě neprojevil nesouhlas. Soud proto postupoval v souladu s ust. § 51 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). 8. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.) a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), a věc posoudil takto: 9. Podle ust. § 4 odst. 1 písm. e) zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících (dále jen „zákon o znalcích“), Jmenovat znalcem (tlumočníkem) lze toho, kdo: má potřebné znalosti a zkušenosti z oboru (jazyka), v němž má jako znalec (tlumočník) působit, především toho, kdo absolvoval speciální výuku pro znaleckou (tlumočnickou) činnost, jde-li o jmenování pro obor (jazyk), v němž je taková výuka zavedena. 10. Podle přílohy č. 10 instrukce č. 8/2017 pro obor ekonomika, odvětví ceny a odhady, specializace v oblasti movitých věci je mimo jiné podmínkou pro jmenování znalcem - získání nejvyššího vzdělání, které lze pro danou specializaci dosáhnout; - absolvování postgraduálního specializačního studia (tj. zaměřeného na danou specializaci) studia v případě těch specializací, u kterých je zavedeno, jinak; - absolvování kurzu tzv. znaleckého minima; - minimálně 10 let odborné praxe po dosažení nejvyššího vzdělání bezprostředně předcházející podání žádosti o jmenování. Pro obor služby, odvětví služby je uvedena podmínka vysokoškolské vzdělání odpovídajícího směru zaměřené na dané odvětví nejméně magisterského stupně jinak nejvyšší možné dosažitelné vzdělání zaměřené na dané odvětví. 11. Podle ust. § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech Za odborně způsobilou podle § 5 odst. 1 písm. a) se považuje osoba, která získala vysokoškolské vzdělání odpovídajícího směru zaměřené na daný obor a dané odvětví nejméně v magisterském studijním programu, pokud je lze získat, jinak nejvyšší možné dosažitelné vzdělání zaměřené na daný obor a dané odvětví. 12. Podle ust. § 65 odst. 1 s. ř. s. Kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, (dále jen "rozhodnutí"), může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak. 13. Podle ust. § 78 odst. 7 s. ř. s. Soud zamítne žalobu, není-li důvodná. 14. Důvodnost žaloby závisí na posouzení skutečnosti, zda pro jmenování znalcem podle dříve platného a účinného zákona o znalcích a tlumočnících (č. 36/1967 Sb.) a instrukce č. 8/2017 v oboru ekonomika, odvětví oceňování movitých věcí a v oboru služby, odvětví služby, bylo nezbytné získat vysokoškolské vzdělání v těchto oborech. Soud v dané věci postupoval podle tohoto zákona, neboť nový zákon o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech (č. 254/2019 Sb.) vešel v účinnost až po vydání napadeného rozhodnutí. 15. Zde soud považuje za vhodné poukázat na judikaturu ohledně ustálené správní praxe a možnosti aplikace vnitřního předpisu správního orgánu (instrukce č. 8 /2017). V rozsudku ze dne 23. 8. 2007, č. j. 7 Afs 45/2007 – 251, Nejvyšší správní soud konstatoval, že „za situace, kdy zákon či předpis jej provádějící výslovně neupravují konkrétní postup správních orgánů, k němuž jsou tyto orgány na základě zákona zmocněny, není v rozporu se zákonem, postupují-li dle interních př