6 Azs 275/2019 — Nejvyšší správní soud

3 A 92/2020- 94 - text 9 3A 92/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Petry Kamínkové ve věci žalobce: D. D. V., narozený dne XXX bytem XXX státní příslušnost XXX zastoupený advokátem JUDr. Hugem Körblem sídlem Hybernská 20, 110 00 Praha 1 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 27. 7. 2020, č. j. MV-84946-5/SO-2020, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 27. 7. 2020, č. j. MV-84946-5/SO-2020, a rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 9. 3. 2020, č. j. OAM-41205-18/ZM-2019 se zrušují a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 9 800 Kč do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce JUDr. Huga Körbla, advokáta. Odůvodnění: 1. Žalobce se u Městského soudu v Praze domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí vydaného žalovanou, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a změněno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „prvostupňový orgán“), ze dne 9. 3. 2020, č. j. OAM-41205-18/ZM-2019 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byla podle ust. § 44a odst. 11 ve spojení s § 46e odst. 1 a § 37 odst. 2 písm. a) s odkazem na § 56 odst. 1 písm. l) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu“), zamítnuta žádost žalobce a nebyla prodloužena platnost zaměstnanecké karty. 2. Námitky žalobce lze rozdělit do následujících bodů. 3. V prvním žalobním bodu žalobce namítá, že správní orgány nesprávně používají definici nelegální práce, neboť tato je používána pouze v režimu zákona o zaměstnanosti a Nejvyšší správní soud vyloučil užití této definice v rámci zákona o pobytu. Správní orgány se nezabývaly významem tohoto pojmu a nezjistily, zda žalobce při výkonu své práce skutečně porušuje právní předpisy. Až poté lze hodnotit intenzitu porušování předpisů a následně konstatovat naplnění jiné překážky pobytu cizince na území České republiky. Z rozhodovací praxe správních soudů nadto vyplývá, že ne vždy, kdy je zjištěn rozpor fakticky vykonávané práce s prací povolenou, se jedná o nelegální práci (rozpor musí být markantní). Žalovaná v napadeném rozhodnutí uvedla, že žalobce nelegální práci vykonával po celou dobu platnosti zaměstnanecké karty, což ze zjištěného skutkového stavu nevyplývá. Nadto se správní orgány nevypořádaly s rozsahem nelegální práce. 4. Ve druhém žalobním bodu žalobce nesouhlasí se zjištěním správních orgánů, že žalobce vykonává pro zaměstnavatele (společnost Clean Masters, družstvo) jiný druh práce, než na který má vydanou zaměstnaneckou kartu. Podle žalobce řada zjištění správních orgánů nemá oporu ve zjištěném stavu věci. Dle rozhodnutí žalovaného vykonává žalobce práci uklízeče a pomocníka, klasifikovanou jako CZ-ISCO 91 (dále též jen „třída 91“), podskupiny uklízeči a pomocníci v hotelích, administrativních, průmyslových a jiných objektech, klasifikovanou jako CZ-ISCO 9112 (dále též jen „podskupina 9112“). Žalobce je však naopak toho názoru, že vykonává práci, pro kterou má vydanou zaměstnaneckou kartu, tedy pomocného manipulačního pracovníka (kromě výroby), která je klasifikována jako CZ-ISCO 9333 (dále též jen „podskupina 9333“), konkrétně se jedná práci dle kategorie CZ-ISCO 93333 (dále též jen „kategorie 93333“). Správní orgány nadto nesprávně používají označení klasifikaci CZ-ISCO. Žalobce namítá, že statistické členění se dělí na 4 úrovně (třídy, skupiny, podskupiny a kategorie (jednotky)) a že žalovaný používá toto členění nesprávně. 5. Žalobce ve skutečnosti vykonává práce podle podskupiny 9333, neboť sám při výslechu uvedl, že uklízí. Žalobce připomíná, že „uklízení“ je relativně široký pojem. Nikde přitom není uvedeno, že některá náplň pozic ve smyslu klasifikace CZ-ISCO musí být převažující. Žalobce rovněž uvádí, že se při vyplňování pracovní pozice řídil ústní radou pracovníka úřadu práce. Po následném dotazu u náhodného úřadu práce bylo žalobci sděleno, že v daném případě je nejvhodnější uvést podskupinu 9333. 6. Ve třetím žalobním bodu žalobce brojí proti postupu správních orgánů v průběhu řízení a porušení zásady materiální pravdy. 7. Dle žalobce je velmi nestandardním postupem vyslýchat cizince v řízení o žádosti o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty. Z výslechu žalobce nadto nevyplývají závěry, na základě nichž prvostupňový orgán žádost žalobce zamítl. Správní orgán měl položit žalobci další otázky, zdála-li se mu odpověď na původní otázku nedostatečná. Žalobce též v odpovědi nijak nerozvedl, co je myšleno tím, že „uklízí“ a správní orgán tak měl zjistit skutkový stav podrobněji. Jeden výslech není dle žalobce dostatečný pro učinění závěru, že žalobce vykonává nelegální práci. Pak by žalovaná nemohla tvrdit, že žalobce vykonává nelegální práci po celou dobu platnosti zaměstnanecké karty. Žalobce též uvádí, že u jiného zaměstnance téhož zaměstnavatele proběhl výslech a jeho žádosti bylo vyhověno, u dalšího byla žádost bez výslechu zamítnuta. Žalobci není zřejmé, z jakého důvodu prvostupňový orgán v některých případech výslech nařídí a v jiných nikoliv. Žalobce považuje za rozporné s právními předpisy, že klasifikace CZ-ISCO (která je pro statistické účely) je vyžadována ve formuláři žádosti o vydání povolení k zaměstnání bez zákonného zmocnění. Zákon o zaměstnanosti ukládá povinnost uvést údaj o druhu práce, avšak nikoliv pomocí klasifikace CZ-ISCO. 8. V doplnění žaloby ze dne 13. 9. 2020 žalobce zopakoval předcházející žalobní body a odkázal na judikaturu správních soudů stran posuzování nelegální práce, z nichž plyne, že ne každá nelegální práce znamená naplnění jiných závažných překážek pro neprodloužení pobytu cizinců. 9. Žalovaná v písemném vyjádření předně odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Dále uvádí, že správní orgán má povinnost zkoumat pozitivní i negativní podmínky při posuzování žádostí o pobytová oprávnění. Podle žalované není pravdou, že na straně zaměstnavatele nebylo shledáno žádné pochybení, neboť žalovaná v tomto případě dospěla k závěru, že je u něj vykonávána nelegální práce. Žalovaná dále doplňuje, že byl popřen smysl závazného stanoviska Úřadu práce, neboť žalobce pracoval na jiné pozici, než ke které se úřad vyjadřoval. Výslech cizince je v těchto případech zcela standardní, zákonem předpokládaný prostředek ověřování negativních podmínek. Žalovaná též uvádí, že v rámci odvolacího řízení rozhodla obdobně jako v případě žalobce ve více případech zaměstnanců společnosti Clean Masters. Z výslechu žalobce je zřejmé, že v daném případě se jednalo o prosté uklízení, proto také dále blíže nebylo zjišťováno, co je náplní práce žalobce. Žalovaná je oprávněna v rámci řízení o žádostech o pobytová oprávnění učinit úsudek o tom, zda žalobce svým jednáním naplnil znaky nelegální práce. Tento pojem žalovaná v napadeném rozhodnutí adekvátně vyložila. Podle žalované systematickým výkladem lze dovodit, která náplň pozice ve smyslu klasifikace CZ-ISCO má být převažující, a to tak, že čím více náplní cizinec v rámci své profese vykonává, tím spíše ji lze zařadit pod konkrétní podskupinu. V případě žalobce bylo shledáno, že vykonával odlišnou práci, než pro kterou mu byla vydána zaměstnanecká karta. Z uvedeného lze logicky dovodit, že žalobce pracovní náplň, pro kterou mu byla vydána zaměstnanecká karta, nevykonával vůbec, naopak vykonával práci v rozporu se zaměstnaneckou kartou po celou dobu její platnosti. Závěrem žalovaná doplňuje, že užití klasifikace CZ-ISCO je pro vymezení druhu práce zcela legitimní. 10. Žalobce v replice ze dne 29. 11. 2020 setrval na námitkách uvedených v žalobě a následně v podání ze dne 28. 3. 2021 doložil soudu rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 2. 2021, č. j. 77 A 110/2020-69 v obdobné věci. 11. Ze spisového materiálu soud zjistil následující rozhodné skutečnosti: - Dne 15. 7. 2019 doručil žalobce prvostupňovému orgánu žádost o zaměstnaneckou kartu. V kolonce Pracovní zařazení uvedl, že se jedná o pozici „manuální pracovník (9333)“. Stejná pozice byla uvedena v pracovní smlouvě se společností Clean Masters, družstvo. - Dne 3. 2. 2020 se žalobce dostavil k výslechu u prvostupňového orgánu. U výslechu byl přítomen tlumočník. Na otázku: „A na jaké pracovní pozici působíte? Myšleno, jakou práci pro tohoto zaměstnavatele vykonáváte?“ žalobce odpověděl: „Jako uklízeč.“ Na následující otázku: „Můžete nám uvést všechny pracovní činnosti, které v zaměstnání vykonáváte?“ žalobce odpověděl: „Jenom uklízeč jako hygieny nebo ve skladě.“ Správní orgán pak navázal otázkou: „Kde pracujete (vykonáváte práci) a na jaké adrese, nebo adresách?“ žalobce odpověděl: „Většinou uklízíme večerky po Praze a někdy i restaurace. Není to pokaždé na stejné adrese.“ Následně na otázku: „Můžete nám do detailu pops