7 As 162/2015 — Nejvyšší správní soud

5 A 78/2016- 133 - text 22 5 A 78/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže a soudců Mgr. Věry Jachurové a Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci žalobce: Správa železnic, státní organizace, IČO: 70994234 se sídlem Praha 1 – Nové Město, Dlážděná 1003/7 zastoupená Mgr. Tomášem Tyllem, advokátem se sídlem Praha 1, Revoluční 724/7 proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí se sídlem Praha 10, Vršovická 65 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 3. 2016 č.j. 231/500/16; 6476/ENV/16 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný k odvolání žalobce změnil rozhodnutí České inspekce životního prostředí (dále též „ČIŽP“) ze dne 11. 12. 2015 č.j. ČIŽP/10/OOP/SR02/1404020.050/15/RJC (dále jen „rozhodnutí ČIŽP“) tak, že text výroku A2 na straně 4.: „…za protiprávní jednání podle ust. § 88 odst. 2 písm. j) zákona, kterého se dopustila tím, že nedodržela …“ nahradil textem: „…za protiprávní jednání podle ust. § 88 odst. 2 písm. j) zákona, kterého se dopustila v období od 10. 6. 2014 do 25. 11. 2014 tím, že nedodržela …“ a ve zbytku rozhodnutí ČIŽP potvrdil. Rozhodnutím ČIŽP byla žalobci uložena podle § 88 odst. 2 písm. j) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“) pokuta ve výši 1.030.000,- Kč za protiprávní jednání, kterého se žalobce dopustil v období od 10. 6. 2014 do 25. 11. 2014 tím, že nedodržel podmínky stanovené v rozhodnutí ČIŽP ze dne 9. 6. 2014 č.j. ČIŽP/10/OOP/SR01/1404020.018/ 14/RPA vydaném dle § 66 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny, když pokácel na trati č. 15 Přelouč – Prachovice 19 ks dřevin rostoucích mimo les na pozemku parc. č. 71/1 v k. ú. Choltice. Dále byl žalobce uznán vinným z protiprávního jednání podle § 88 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně přírody a krajiny tím, že v období od října 2013 do 9. 6. 2014 pokácel 1.340 ks dřevin rostoucích mimo les a 37.808 m2 zapojených porostů bez povolení orgánu ochrany přírody, čímž porušil § 8 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny. Při využití absorpční zásady ČIŽP uložila žalobci pokutu pouze za nejpřísněji postižitelný správní delikt, což je správní delikt podle § 88 odst. 2 písm. j) zákona o ochraně přírody a krajiny. 2. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí k odvolacím námitkám žalobce vyjádřil takto: 3. Konstatoval, že nedostatek věcné příslušnosti obecně spočívá v absenci právního podkladu pro vydání rozhodnutí. ČIŽP je orgán ochrany přírody dle ustanovení § 75 odst. 1 písm. f) zákona o ochraně přírody a krajiny, přičemž v souladu s § 10 správního řádu je věcná příslušnost ČIŽP dána dle ustanovení § 80 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny. Aplikovatelnost ustanovení § 8 zákona o ochraně přírody a krajiny není v daném případě omezena jak ostatními ustanoveními zákona o ochraně přírody a krajiny, tak i pokud jde o ostatní právní předpisy. Z hlediska aplikovatelnosti zákona o ochraně přírody a krajiny je zcela nerozhodné, zda se dřeviny vyskytují na stavebním objektu, na terénní úpravě či jinde. Jedinou relevantní okolností pro závěr o (ne)použití ustanovení § 8 zákona o ochraně přírody a krajiny je v souladu s definicí pojmu „dřevina rostoucí mimo les“ skutečnost, že jde o strom či keř v rámci lesního půdního fondu. Selektivní aplikace ustanovení o kácení dřevin na základě rozlišování kategorií dřevin rostoucích mimo les nejen že nemá oporu v právním předpise, ale zásadním způsobem by popírala ochranu dřevin rostoucích mimo les, jak byla zákonodárcem zamýšlena. Přestože ustanovení jiných právních předpisů mohou zakládat plnění povinností, spočívajících mimo jiné i v odstraňování možných rizik pro výkon různých činností, nelze s poukazem na nutnost jejich plnění opominout právní povinnosti stanovené v ustanovení § 8 zákona o ochraně přírody a krajiny. Kromě případů, kdy zvláštní zákon výslovně stanovuje výluku ustanovení o kácení dřevin v zákoně o ochraně přírody a krajiny, je nutno trvat na užití tohoto ustanovení a je dle okolností nutno danou situaci podřídit příslušnému právnímu režimu dle ustanovení § 8 zákona o ochraně přírody a krajiny. S tímto názorem plně koresponduje i právní úprava obsažená v zákoně č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), která zakládá příslušným subjektům právo odstraňovat a oklešťovat stromoví a jiné porosty, a to za účelem bezpečného a spolehlivého provozování elektrizační a plynárenské soustavy. Ani tato skutečnost ovšem neumožňuje kácení bez dalšího realizovat a daný případ přesto podléhá oznamovacímu režimu ustanovení § 8 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny. Obdobně je tomu v případě vodního zákona, kdy je pro realizaci oprávnění při správě vodních toků odstraňováním stromů a keřů vyžadována ve smyslu § 8 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny předchozí notifikace orgánu ochrany přírody. Pokud má žalobce uloženou právní povinnost provozovat dráhu pro potřeby plynulé a bezpečné drážní dopravy, neznamená to, že je bez dalšího oprávněn ke kácení dřevin. Naopak není vyloučeno, aby žalobce plnil zákonné povinnosti i s ohledem na ustanovení zákona o ochraně přírody a krajiny. Žalovaný tak odmítl závěr žalobce o výluce ustanovení o ochraně dřevin v zákoně o ochraně přírody a krajiny v obvodu dráhy a na stavbě dráhy. 4. Dle žalovaného nelze vycházet ani z tvrzení žalobce, že dřeviny v obvodu dráhy, popřípadě na stavbě dráhy, jsou zvláštní skupinou dřevin, která je vyňata z ochrany dřevin dle zákona o ochraně přírody a krajiny, neboť kategorizace dřevin může být významná pouze pro posouzení režimu, ve kterém bude kácení dřevin realizováno. 5. Žalovaný dále konstatoval, že pro oblast obvodu dráhy, stavby dráhy a staveb na dráze nemůže být v otázkách dřevin dána kompetence drážního správního úřadu, který je zřízen výhradně pro výkon státní správy na úseku drah, nadto v otázkách posuzování dřevin postrádá potřebnou odbornost. Odmítl úvahu žalobce, podle které má být zákon o dráhách lex specialis ve vztahu k zákonu o ochraně přírody, když pro aplikaci lex specialis je třeba, aby právní úprava směřovala k téže právní skutečnosti, k aprobaci téhož jednání, což v předmětné věci tímto směrem nevede. Výjimku ze zákona o ochraně přírody a krajiny nelze aplikovat ani na základě definice obvodu dráhy podle § 4 odst. 1 a 2 zákona o dráhách či definice pozemků v obvodu dráhy podle ustanovení § 9 stavebního řádu drah. Jedná o tzv. normy definiční, jimiž se vymezuje obsah pojmů užívaných opakovaně v příslušném právním předpise. Nelze z nich proto dovozovat vztah speciality zákona o dráhách k zákonu o ochraně přírody a krajiny. 6. Ochrana zájmů na ochraně života a zdraví lidí užívajících dráhu by měla být ze strany žalobce zajištěna primárně včasným vyhodnocením rizik a v návaznosti na včasné právní kroky tak, jak to předpokládá zákon o ochraně přírody a krajiny. V intencích ustanovení § 8 odst. 4 zákona o ochraně přírody a krajiny je žalobce v případě zřejmého a bezprostředního ohrožení života bez dalšího oprávněn kácení dřevin realizovat. Tímto ustanovením je tedy dostatečně zajištěna bezprostřední ochrana života, zdraví a majetku. Obecně vzato může žalobce realizovat kácení dřevin i v oznamovacím režimu, a to pokud dojde v konkrétním případě k naplnění zákonných předpokladů pro daný postup. V situacích, kdy se nejedná o krajní nouzi, musí být vzat do úvahy veřejný zájem na ochraně dřevin rostoucích mimo les a musí být postupováno podle § 8 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny. Zohlednění funkčního a estetického významu dřevin je potom esenciální součástí zákonného postupu. Připomněl, že zákon o dráhách nestanoví správci dráhy žádnou přímou povinnost odstraňovat dřeviny na stavbě, v obvodu, případně ochranném pásmu dráhy, ale hovoří pouze obecně o opatřeních k zabránění sesuvů půdy, padání kamenů, lavin a stromů nebo jejich částí v případě nemovitostí v sousedství dráhy, o povinnosti odstraňovat zdroje ohrožování dráhy, resp. o povinnosti provozovatele dráhy provozovat dráhu pro potřeby plynulé a bezpečné drážní dopravy. V úvahu mohou v konkrétních případech připadat i jiná opatření (řez stromů, stabilizace dřevin pomocí technických opatření apod.). Tvrzení, že zákon o dráhách obsahuje příkaz k odstraňování dřevin, neodpovídá realitě. 7. K odbornému posudku X. Y. (dále jen „posudek“) se ČIŽP vyjádřila v odůvodnění rozhodnutí na stranách 80-81. Dodal, že se jedná o právní názor, který nemá žádnou právní závaznost. Orgány ochrany přírody mají k dispozici stanovisko Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, katedry práva životního prostředí podepsané Y. X. (dále jen „stanovisko PF UK“), a též výše uvedené rozsudky krajských soudů a NSS, o k