1 Afs 21/2013 — Nejvyšší správní soud

5 Af 2/2020- 38 - text 14 5 Af 2/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců JUDr. Evy Pechové a Mgr. Vadima Hlavatého ve věci žalobce proti žalovanému RENOSPORT profi s. r. o., IČ: 01939971 se sídlem Batelovská 1206/3, Praha 4 Odvolací finanční ředitelství se sídlem Masarykova 31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 8. 2019, č. j. 33870/19/5300-21443-712603, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil dodatečný platební výměr Finančního úřadu pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) ze dne 29. 3. 2018, č. j. 2530824/18 /2004- 5 2522-111208, jímž byla žalobci doměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období červenec roku 2016 ve výši 144 900 Kč a současně vznikla žalobci povinnost uhradit penále v částce 28 980 Kč (dále též „dodatečný platební výměr“). II. Obsah žaloby, vyjádření žalovaného a ústní jednání 2. Žalobce v žalobě nejprve v obecné rovině namítal nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí, jímž byl současně zkrácen na svých právech i v důsledku porušení zásad správního řízení, zejména v průběhu odvolacího řízení. Žalobce měl totiž za to, že správní orgány posuzovaly jednotlivé důkazy účelově, nevypořádaly se s rozpory v nich a hodnotily je v neprospěch žalobce; jejich postup v řízení tak byl nesprávný a v neprospěch žalobce byly aplikovány i právní předpisy. 3. K části žalobou napadeného rozhodnutí označené „I. Stručné shrnutí skutkového stavu“ žalobce uvedl, že zde žalovaný shrnul průběh kontroly, s níž se žalobce v podstatě ztotožňuje. Avšak nesouhlasí s nahlížením žalovaného na závěr kontroly; se způsoby hodnocení důkazů, s průběhem odvolacího řízení a zejména s jeho závěrem. 4. Žalobce v podané žalobě vysvětlil, že daň z přidané hodnoty (dále jen „daň“ nebo „DPH“) mu byla vyměřena v souvislosti s pořízením osobního vozidla Volkswagen EOS (dále jen „vozidlo“) od dodavatele – daňového subjektu LAST PRODUCTION CZ, s. r. o. (dále též „dodavatel“). V době uskutečnění prodeje a koupě vozidla byl jednatelem dodavatelem X. Z kontroly provedené správcem daně, konkrétně svědeckého výslechu pana X, vyplynulo, že tento je značně nespolehlivou osobou, neplnící si veškeré povinnosti jako jednatel společnosti. Svědecký výslech pana X byl použit v řízení jako důkaz, jímž měly správní orgány za prokázáno, že dodavatel neuskutečnil zdanitelné plnění ve prospěch žalobce. Ostatní okolnosti, dle žalobce svědčí o opaku, tj. skutečná existence věci, uvedené plnění (identifikováno cenou, datem plnění, osobou příjemce) v jeho kontrolním hlášení, které nemohl podat nikdo jiný, než pan X či jím pověřená osoba, neboť se podává jen elektronicky datovou zprávou prostřednictvím datové schránky originálním přístupem uvedené osoby. 5. Žalobce upozornil, že v řízení tvrdil několik skutečností, jež prokazovaly přijetí zdanitelného plnění od dodavatele. Jako jednoznačný důkaz toho, že pan X byl dodavatel zdanitelného plnění, označil žalobce kontrolním hlášení dodavatele dle § 101d zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění rozhodném (dále jen „ZDPH“), jelikož v něm byl tento prodej – koupě vozidla zanesen. Zopakoval, že kontrolní hlášení může podat finanční správě jen oprávněný subjekt, tj. faktický dodavatel zdanitelného plnění. Což dovozoval z originality přístupu do datové schránky a elektronické formy podání. Kontrolní hlášení je pak propojeno s analogickým podáním příjemce plnění a tvoří důkaz o tom, kdo plnění uskutečnil a v čí prospěch. Žalobce současně vytkl žalovanému, že se s tímto důkazem dostatečně v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí nevypořádal. 6. Nesouhlasil s účelovým způsobem hodnocení osoby X ze strany žalovaného, když jen opakuje jeho dřívější tvrzení, že o plnění ve prospěch žalobce nic neví. Současně ale popisuje, že byl jen formálním jednatelem dodavatele. Žalobce výslovně namítal, že žalovaný „jednou bere za pravdivé tvrzení, že k plnění nedošlo, aby následně formalizoval jeho odpověď“. 7. Správním orgánům rovněž vytkl, že výpověď svědka X byla provedena v řízení jen jednou a bez přítomnosti žalobce. Žalobce tak neměl možnost klást svědkovi dotazy a rozvíjet jeho odpovědi. Připustil, že pan X byl vyslýchán i Policií ČR, nicméně byl přesvědčen, že nelze tvrzení X z policejního výslechu klást na roveň jeho tvrzením uplatněným ve svědecké výpovědi v daňovém řízení. Byl si vědom rozporů ve svědecké výpovědi pana X, když na rozdíl od svědeckého výslechu před daňovým orgánem, policejnímu orgánu do protokolu uvedl, že o prodeji vozidla nic neví a nepracoval s datovou schránkou dodavatele. Přesto byl žalobce přesvědčen, že žalovaný se dostatečně nevypořádal s rozpory mezi dotčenými důkazy, když si v neprospěch žalobce vybral jeho tvrzení v neprospěch žalobce. 8. Žalobce navrhl, aby soud zrušil žalobou napadené rozhodnutí. 9. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 6. 3. 2020 předně odkázal na dodatečný platební výměr, zprávu o daňové kontrole a žalobou napadené rozhodnutí. Odmítl, že by v řízení hodnotil svědeckou výpověď pana X účelově (viz bod 24, 41 žalobou napadeného rozhodnutí), naopak ji posoudil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů dle § 8 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění rozhodném (dále jen „daňový řád“). Poukázal na to, že svědka se nepodařilo po několikráte předvolat na výslech, proto byl Policií ČR předveden na Policii, kde byl dne 9. 8. 2017 ve věci vyslechnut. Z jeho svědecké výpovědi vyplynulo, že ve společnosti dodavatele toliko podepisoval dokumenty, ale kontaktování klientů a zajišťování zakázek vyřizovala paní účetní ze Zlína. Nejprve potvrdil, že se vozidlo prodalo, jen nevěděl, kdo prodej za dodavatele zařizoval. Pak se však opravil, že se nejednalo o prodej vozidla, nýbrž o jeho polep, o žádném prodeji nic neví, s nikým nejednal, nikoho k prodeji nezmocňoval. Zároveň svědek popřel, že by podpisy na dotčené faktuře a na pokladních dokladech byly jeho; tvrdil, že nikoho nepověřil, aby tento obchod uskutečnil; konkrétně nic s panem X nedomlouval a žádnou plnou moc mu neudělil. Oproti tomu žalobce ve věci uvedl, že při koupi vozidla za dodavatele jednal pan X. Nicméně ve správním spise není doložena žádná plná moc od dodavatele. Správce daně vzal v potaz i písemnost od pana X, doručenou dne 11. 8. 2017, v níž tento uvedl, že si vzpomněl, že plnou moc udělil panu X a je tak možné, že tento ji následně udělil panu X. Dne 4. 1. 2019 se pan X dostavil ke správci daně, kterému sdělil, že žádné bližší údaje týkající se účetní ze Zlína nemá k dispozici. Správce daně se poté bezvýsledně pokoušel pana X předvolat k dalšímu výslechu. 10. Žalovaný shrnul, že správce daně v řízení vycházel z protokolu o výslechu svědka X ze dne 9. 8. 2017 dle § 96 daňového řádu, v němž nepotvrdil, že by se deklarované plnění uskutečnilo tak, jak žalobce deklaroval v daňovém dokladu. Přičemž se jednalo o výslech dle daňového řádu, když svědek byl příslušnými úředními osobami řádně poučen dle daňového řádu a policejní orgán toliko zajistil faktickou přítomnost svědka. Dále měl k dispozici protokol o podání vysvětlení pana X dle § 79 daňového řádu a úředním záznamem o podaném vysvětlení dle § 158 odst. 6 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění rozhodném (dále jen „trestní řád“) na Policii ČR v rámci trestního řízení. Na základě všech shora uvedených podkladů dospěl žalovaný k závěru o tom, že pan X jakožto jednatel dodavatele vystupoval v pozici tzv. bílého koně, která společnost neřídila. Proto bylo v řízení uzavřeno, že svědka X nelze považovat za věrohodného při popisování obchodní činnosti dodavatele. Navíc v průběhu daňové kontroly nebyla správci daně předložena plná moc, jež by byla panem X udělena panu X. Přičemž v daňovém řízení se nepodařilo ztotožnit a vyslechnout účetní ze Zlína ani pana X. K osobě X bylo naopak zjištěno, že v době, kdy se měl účastnit jednání u notáře, byl skutečný X hospitalizován v psychiatrické léčebně. Upozornil i na to, že vozidlo dle údajů z registru vozidel mělo jako prvního tuzemského vlastníka právě dodavatele. Přičemž výzvou k prokázání skutečností ve věci došlo k přenesení důkazního břemena na žalobce, který vzniklé pochybnosti správce daně neodstranil a důkazní břemeno neunesl. 11. Konstatoval, že existenci vozidla nepopírá, ale ve věci nelze dospět k závěru o tom, že by jeho dodavatelem žalobci byla skutečně společnost LAST PRODUCTION CZ, s. r. o. Nesouhlasil se žalobcem, že by zahrnutí daného plnění do kontrolního hlášení dodavatele a jeho podání správci daně bylo dostačujícím důkazem pro osvědčení sporného zdanitelného plnění (tj. koupě vozidla žalobcem od jím označeného dodavatele). 12. K námitc