8 A 17/2019

Úřad městské části Praha 8, odbor územního rozvoje a výstavby (dále jen „stavební úřad“) vydal na základě žádosti o vydání rozhodnutí o umístění stavby podané osobou zúčastněnou na řízení Quinn Hotels Praha a.s., podle § 79 a 92 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“) a § 9 vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, ve znění pozdějších předpisů dne 24. 10. 2017 rozhodnutí o umístění stavby: „Rozšíření konferenčního centra Hotelu Hilton“

Hlavní objekt (SO 101) – s 1 podzemním podlažím (instalační kanál pro média) a 4 nadzemními podlažími na shora uvedených pozemcích v k.ú. Karlín. Přístavba byl navržen jako rozšíření konferenčního centra stávajícího hotelu Hilton s tím, že přízemí (1. NP) bude využito jako konferenční sál, dále budou v přízemí umístěny vstupní a komunikační prostory, sociální zařízení, příruční sklady, v tomto podlaží bude přístavba propojena se stávajícím hotelem. Ve 2. NP bude pokračovat konferenční sál (zasahuje výšku dvou podlaží), dále zde budou umístěny komunikační prostory, sociální zařízení, příruční sklady a konferenční místnosti, na tomto podlaží bude další propojení se stávajícím hotelem. Ve 3. NP se budou nacházet technické prostory, ve 4. NP budou umístěny konferenční místnosti, komunikační prostory, sociální zařízení a sklad. Základní hmotu bude tvořit kvádr nepravidelného půdorysu s rozměry max. 51,7 x 47,9 m (1. NP), celkové rozměry včetně předsazené konstrukce střechy budou max. 56,5 x 47,9 m.

Dále bylo součástí územního rozhodnutí též: zastřešení vstupu stávajícího hotelu rampa pro pojezd integrovaného záchranného systému (dále jen „IZS“) a s tím související úprava stávajícího schodiště, opěrná zeď podél spodní části rampy, přeložka areálové splaškové kanalizace, areálové osvětlení, napojení na vodovod, slaboproud, silnoproud, dopravní řešení, stavební úpravy stávajícího zpevněného prostoru před hotelem Hilton, kde bude nově umístěno 10 parkovacích stání pro hotelová vozidla a taxi a 5 míst pro autobusy, zpevněné plochy a nové zastřešení budou odvodněny podélným žlabem napojeným přípojkami do dešťové kanalizace, mezi zpevněnou plochou určenou pro zastavování autobusů a nově vybudovaným chodníkem bude umístěno schodiště s rampou pro pohyb osob se sníženou schopností pohybu a orientace, které překoná výškový rozdíl mezi prostorem komunikace, parkovací záliv (SO 502) – nová parkovací stání v ulici Pobřežní, na severní straně parkovacího zálivu, v místě mezi přístavbou konferenčního centra, piazzetou a stáními, bude vytvořen nový chodník šířky min. 2,5 m, retenční nádrž o půdorysných rozměrech max. 3,0 x 7,0 m a objemu max. 30 m³.

Proti územnímu rozhodnutí stavebního úřadu podali odvolání MUDr. J. K. dne 13. 11. 2017 a společnost IBC-Středisko mezinárodního obchodu, akciová společnost, IČ: 14892146 dne 9. 11. 2017, o němž rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím tak, že podané odvolání zamítl a rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil.

Napadené rozhodnutí bylo doručeno dne 11. 12. 2018 žalobkyni MUDr. J. K. a dne 12. 12. 2018 společnosti IBC-Středisko mezinárodního obchodu, akciová společnost, na adresu Václavské náměstí 773/4. Z obchodního rejstříku se podává, že společnost IBC-Středisko mezinárodního obchodu, akciová společnost, IČ: 14892146, se sídlem Pobřežní 620/3, Praha 8 byla ke dni 13. 6. 2018 vymazána z obchodního rejstříku, neboť zanikla fúzí bez likvidace a její majetek přešel na společnost International Business Center Prague s.r.o., IČ: 06015841 se sídlem Václavské náměstí 773/4, Praha 1.

Proti rozhodnutí žalovaného podali dne 4. 2. 2019 žalobu společnost IBC-Středisko mezinárodního obchodu, akciová společnost, IČ: 14892146, se sídlem Pobřežní 620/3, Praha 8 a paní MUDr. J. K., bytem X. Věc byla zapsána pod sp. zn. 8 A 17/2019.

Dále žalobu podala dne 19. 3. 2019 společnost International Business Center Prague s.r.o., IČ: 06015841, se sídlem Václavské náměstí 773/4, Praha 1. Věc byla zapsána pod sp. zn. 8A 36/2019.

Usnesením ze dne 11. 9. 2019, č. j. 8A 17/2019-87, Městský soud v Praze (dále také jen „městský soud“ nebo jen „soud“) spojil obě věci ke společnému projednání s tím, že nadále budou vedeny pod sp. zn. 8A 17/2019.

Dále byla usnesením ze dne 11. 3. 2019, č. j. 8A 17/2019-49, odmítnuta žaloba podaná společností IBC-Středisko mezinárodního obchodu, akciová společnost, IČ: 14892146, neboť bylo zjištěno, že tato společnost byla ke dni 13. 6. 2018 vymazána z obchodního rejstříku a tedy zanikla a v době podání žaloby již neměla způsobilost být účastníkem řízení.

Usnesením ze dne 27. 4. 2021, č. j. 8A 17/2019-89, bylo na návrh žalobkyně podle § 107a odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 64 s.ř.s. rozhodnuto o záměně účastníků, kdy na místo žalobkyně paní MUDr. J. K. vstoupila do řízení společnost Vydrovka Office Center s.r.o., IČ: 07313896, na níž bylo převedeno vlastnické právo k dotčeným pozemkům.

Z aktuálního výpisu z obchodního rejstříku pak městský soud ověřil, že došlo ke změně obchodní firmy a sídla žalobce International Business Center Prague s.r.o., IČ: 06015841, a to na aktuální: PAN EU IBC Prague s.r.o., IČ: 06015841, se sídlem Václavské náměstí 772/2, Nové Město, Praha 1.

Jako osoba zúčastněná na řízení uplatnila svá práva společnost Quinn Hotels Praha a.s., IČ: 26504430, se sídlem Pobřežní 311/1, Karlín, Praha 8, tedy stavebník.

Pokud jde o osoby, jejichž vlastnické nebo jiné věcné právo k sousedním stavbám anebo sousedním pozemkům nebo stavbám na nich může být dotčeno, městský soud ověřil z aktuálního stavu v katastru nemovitostí, že jde o tyto osoby:

Žalobce a) v žalobě (původně podané žalobci IBC-Středisko mezinárodního obchodu, akciová společnost, MUDr. J. K.), vznesl tyto žalobní námitky:

Žalobce b) v žalobě původně podané pod sp. zn. 8A 36/2019 uvedl, že rozhodnutí napadené touto žalobou nebylo dosud žalobci doručeno, když žalovaný nesprávně obeslal právního předchůdce žalobce, tedy společnost IBC-Středisko mezinárodního obchodu, akciová společnost (IBC, a.s.), IČO: 14892146, se sídlem: Pobřežní 620/3, Praha 8, PSČ 18600, která zanikla sloučením fúzí se žalobcem a která se účastnila řízení před žalovaným.

Žalobce b) jinak v žalobě původně podané pod sp. zn. 8A 36/2019 přednesl zcela shodné žalobní námitky, soud proto bude dále posuzovat žalobní námitky společně.

K námitce ad 1. žalobci konkrétně uvedli, že územní rozhodnutí Úřadu městské části Praha 8 pod č. j. 112396/2017, sp. zn. 024552/2017/OV.Pet (dále také jen „územní rozhodnutí“) v části vymezující území dotčené vlivem umisťovaného stavebního záměru neuvádí pozemek parc. č. 213 a na něm stojící budovu č. p. 18, k.ú. Karlín, obec Praha. Vymezení území dotčeného vlivy stavby je podle § 9 odst. 1 písm. e) vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, ve spojení s § 92 stavebního zákona jednou z podstatných náležitostí územního rozhodnutí.

Odvolací námitku žalobců co do chybně vymezeného území dotčeného vlivy stavby žalovaný nevypořádal, když se v napadeném rozhodnutí zabýval pouze problematikou stanovení účastníků řízení, avšak již nijak neobjasnil otázky související s vymezením územní dotčeného vlivy stavby, coby podstatnou náležitostí územního rozhodnutí.

Územní rozhodnutí je vadné pro chybějící (nekompletní) podstatnou náležitost spočívající ve vymezení území dotčeného vlivy umisťovaného stavebního záměru a vadné je i napadené rozhodnutí žalovaného, když žalovaný nevypořádal veškeré odvolací námitky.

Vymezení dotčeného území je pak stěžejní pro posuzování záměru i ze strany dotčených orgánů. V předmětné věci se toto pochybení ve vymezení dotčeného území promítlo i do nesprávnosti především stanoviska Hygienické stanice hl.m. Prahy co do dodržení hygienických limitů osvitu v dotčených stavbách.

K námitce ad 2. žalobci uvedli, že dopad umisťovaného stavebního záměru na budovu č.p. 18, nebyl posuzován a to především s ohledem na míru osvitu a proslunění prostor v ní uvedených.

Ze studie č. 691/2016 vyhotovené Ing. T. S. – Metrolux vyplývá, že nebyly posuzovány vlivy co do světelných poměrů budovy č. p. 18 na pozemku parc. č. 213. Tato studie sloužila jak pro posouzení souladu předmětného stavebního záměru s požadavky na výstavbu z pohledu stavebního úřadu, tak i z pohledu stanoviska Hygienické stanice hl. m. Prahy, vydaného z pozice dotčeného orgánu pod č. j. HSMP 53029/2016.

Ze studie vypracované společností EKOLA group, spol. s r.o., sídlem Mistrovská 4, 108 00 Praha 10, IČ: 63981378, pod č. 7.0595-01, vyplývá, že budova č.p. 18 dotčena vlivem umisťovaného stavebního záměru bude, když hodnoty denního osvitu klesají pod předepsanou hodnotu hned v několika kontrolních bodech.

Vydáním Územního rozhodnutí došlo k porušení práva žalobce a) který je vlastníkem budovy č. p. 18 na pozemku parc. č. 213 a tohoto pozemku, neboť umisťovaný záměr má na jeho stavbu vyšší, než přípustný vliv, současně došlo i k porušení veřejného zájmu na ochranu zdraví před nežádoucími vlivy staveb.

Stavební úřad se osvitem předmětné budovy č.p. 18 nezabýval vůbec (není jako dotčená stavba, resp. pozemek, na kterém stojí, uveden ve výčtu dotčeného území). Odvolací námitku žalobců pak žalovaný vypořádal pouhým odkazem na rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví č.j. MZDR 3861/2018-4/OVZ. Sám žalovaný v tomto ohledu na straně 8 napadeného rozhodnutí však konstatuje, že Ministerstvo zdravotnictví odmítlo svoji kompetenci posuzovat osvit předmětné budovy č.p. 18 a za kompetentní orgán označilo stavební úřad. Tedy ani žalovaný vyhodnocení vlivu neprovedl a bez jakéhokoli dalšího odůvodnění odvolací námitku odmítl jako nedůvodnou.

Podle žalobců vadou trpí jak Územní rozhodnutí, když osvitovými poměry budovy č.p. 18 se stavební úřad nezabýval (nebylo provedeno hodnocení podle § 90 odst. e) stavebního zákona) z pohledu osvitu a vadné je i rozhodnutí žalovaného, který nevypořádal související odvolací námitku, popřípadě ji vyhodnotil v rozporu se zákonem jako nedůvodnou.

K námitce ad 3. žalobci uvedli, že upustit od projednání žádosti o územní rozhodnutí o umístění stavby je možné pouze za předpokladu, že stavebnímu úřadu jsou dobře známé poměry v území (§ 87 odst. 1 věta druhá stavebního zákona).

Žalovaný v napadeném rozhodnutí pouze konstatoval, že stavebnímu úřadu, jsou poměry v dotčeném území známé, žalobce však namítl, že z té skutečnosti, že stavební úřad chybně vymezil území dotčené vlivy Územním rozhodnutím umisťovaného stavebního záměru (z dotčeného území vynechal celou velkou administrativní budovu) je zřejmé, že stavební úřad ve skutečnosti poměry v území nezná.

Územní rozhodnutí je stiženo procesní vadou spočívající v neprojednání žádosti o jeho vydání, čímž došlo k odnětí procesních práv žalobců. Vynechání projednání žádosti mělo i skutečný dopad na správnost Územního rozhodnutí, když v důsledku jeho neprovedení stavební úřad neodhalil chybné vymezení území dotčeného vlivy stavby a tím založil další vady rozhodnutí. Rozhodnutí žalovaného je pak vadné, když chybný procesní postup stavebního úřadu shledal správným.

K námitce ad 4. žalobci uvedli, že jednou z odvolacích námitek bylo chybné vyhodnocení stavebního záměru podle Územního rozhodnutí z urbanistických a architektonických hledisek. Nemovitosti ve vlastnictví žalobců se nacházejí v území, které je z urbanistického a architektonického hlediska v rozporu se stavením řádem znehodnoceno umístěním stavebního záměru.

Žalovaný odvolací námitku odmítl odkazem na závazné stanovisko orgánu památkové péče MHMP, odbor památkové péče tím, že záměr je v souladu s hledisky podle § 90 stavebního zákona.

Žalobci namítají, že orgán památkové péče předmětný stavební záměr hodnotil výlučně z pohledu své kompetence, a to jeho vliv na sousedící památkovou zónu, v jejímž ochranném pásmu se záměr nachází. Tento rozsah hodnocení pak stavební úřad nezbavuje povinnosti záměr hodnotit z pohledu § 90 písm. b) stavebního zákon, tedy z pohledu úkolů a cílů územního plánování, zejména s charakterem území a s požadavky na ochranu architektonických a urbanistických hodnot v území.

Stavební úřad hodnotil předmětný stavební záměr z pohledu souladu s obecnými požadavky na výstavbu a technickými normami, avšak z pohledu architektury a urbanismu jej hodnotil pouze jako izolovaný solitér (viz strana 13 územního rozhodnutí).

Žalobce a) v podaném odvolání upozorňoval, že toto hodnocení stavebního záměru je příliš úzké a nepokrývá povinnosti hodnocení podle § 90 písm. b) stavebního zákona, které vyžaduje, aby záměr byl hodnocen v rámci širších souvislostí ve vztahu k území, nikoli pouze jako samostatný objekt a uváděl množství konkrétních důvodů, ze kterých předmětný stavební záměr narušuje dosavadní charakter území.

Územní rozhodnutí v tomto ohledu pouze konstatuje soulad s územně plánovací dokumentací, avšak hodnocení urbanismu či dopadů na okolí z pohledu architektonického naprosto absentuje. Z této situace pak vyplývá, že územní rozhodnutí se uvedenými hledisky podle § 90 písm. b) stavebního zákona nezabývalo vůbec a je tedy nezákonné resp. nepřezkoumatelné.

K námitce ad 5. žalobci souhlasili se závěrem žalovaného, že předmětný stavební záměr sám o sobě nenaplňuje limitní hodnoty podle přílohy 1 kategorie II ve smyslu § 4 odst. 1 písm. c) první věta zákona č. 100/2001 Sb. v rozhodném znění (dále jen „zákon o EIA“).

S odvoláním na § 4 odst. 1 písm. c) zákona o EIA a rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 113/2015 – 42, bod 40, žalobci namítli, že v důsledku umístění stavby podle územního rozhodnutí dochází k podstatné změně stávajícího záměru, když stávající záměr, coby hotelový komplex, sám o sobě spadá do kategorie projektů podle přílohy 1 kategorie II zákona o EIA, a tento se rozšiřuje o konferenční centrum, které nezapadá do obvyklého provozu hotelů, přinejmenším ne v předmětném rozsahu (kapacita 835 osob). Je tedy zřejmé, že dochází k podstatné změně ve způsobu využití stávajícího záměru, který posuzování podle zákona o EIA nepochybně podléhá (stávající hotelový komplex o rozloze 2ha), o novou činnost rozsáhlého konferenčního centra, a tedy tato změna měla podléhat zjišťovacímu řízení ve smyslu § 4 odst. 1, písm. c) zákona o EIA, což se nestalo.

Z těchto důvodů je tedy rozhodnutí žalovaného: - nezákonné, když konstatuje výsledky zjišťovacího řízení, aniž by takové řízení proběhlo, - nezákonné, když v rozporu se zákonem o EIA konstatuje, že zjišťovací řízení nemělo vůbec proběhnout, případně - nepřezkoumatelné, když z něj není patrné, jaký vlastně žalovaný ve vztahu k zákonu o EIA zastává názor, tedy zda podle jeho názoru záměr posuzování nepodléhá vůbec, popřípadě záměr (nezákonně) posoudil mimo zjišťovací řízení a neshledal důvody pro jeho posouzení podle zákona o EIA.

V písemném vyjádření žalovaný k prvé žalobní námitce uvedl, že je totožná s odvolací námitkou společnosti IBC, a.s., která byla v odvolacím řízení vypořádána s tím, že v odůvodnění rozhodnutí stavebního úřadu je uveden výčet účastníků řízení podle § 85 stavebního zákona. Za účastníky řízení podle § 85 odst. 2, písm. b) stavebního zákona považuje stavební úřad vlastníky pozemku parc. č. 213 v k.ú. Karlín a objektu č.p. 18 v k.ú. Karlín, který je umístěn na uvedeném pozemku, a také vlastníky pozemku parc. č. 243 v k.ú. Karlín. V rozhodnutí je rovněž vymezeno území dotčené vlivem stavby. Spoluvlastníkem pozemku parc. č. 213 v k.ú. Karlín, byla MUDr. J. K., se kterou stavební úřad jednal, a která proti rozhodnutí podala odvolání. Vlastníkem pozemku parc. č. 243 v k.ú. Karlín je společnost IBC, a.s, tedy odvolatel, který v řízení na stavebním úřadě předložil celou řadu námitek, které stavební úřad posuzoval a rovněž se proti rozhodnutí odvolal.

Z uvedeného je zřejmé, že ze strany stavebního úřadu nešlo o opomenutí pozemků parc. č. 213 a parc. č. 243 ve výčtu pozemků dotčenými vlivy stavby. Žalovaný uvedl, že společnost IBC, a.s., která podávala odvolací námitku, nebyla vlastníkem pozemku parc. č. 213 ani objektu č.p. 18, tudíž jeho vlastnická ani jiná věcná práva nemohou být na uvedené parcele ani čísle popisném dotčena, přičemž MUDr. J. K. tuto námitku neuplatnila.

I námitka nedodržení hygienických limitů je totožná s odvolací námitkou společnosti IBC, a.s., která byla v odvolacím řízení vypořádána s tím, že v průběhu řízení u stavebního úřadu námitka týkající se zastínění objektu č.p. 18 v k.ú. Karlín uplatněna nebyla, ale byla uplatněna až v odvolacím řízení, přičemž odvolací námitku podala společnost IBC, a.s., která nebyla vlastníkem pozemku parc. č. 213 ani objektu č.p. 18, tudíž její vlastnická ani jiná věcná práva nemohla být dotčena a MUDr. J. K. tuto námitku neuplatnila.

K námitce nekonání místního šetření žalovaný uvedl, že stavební úřad ve věci postupoval v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 stavebního zákona, který takový postup výslovně umožňuje.

Co se týče vyhodnocení urbanistických a architektonických hledisek žalovaný uvedl, že stavební úřad se v odůvodnění svého rozhodnutí urbanistickými i architektonickými hodnotami zabýval. Jak žalovaný uvedl, určité snížení hodnoty sousedních nemovitostí, jsou přirozené a nevyhnutelné následky většiny nových staveb. Projednávaný případ představuje klasickou situaci střetu dvou vlastnických práv – vlastnického práva odvolatele, který si chce užívat nerušený výkon svého práva k pozemku, mj. i práva na soukromí, a vlastnického práva souseda – stavebníka, který chce také realizovat své vlastnické právo k pozemku tím, že si na něm něco postaví. Tato práva, pokud by byla vykonávána absolutně, se vzájemně vylučují. Proto není možné k věci přistupovat tak, že obě tato práva zůstanou absolutně nedotčena, tzn., že nová stavba nějakým způsobem ztěžovat jejich užívání bude. Právo může pouze zajistit, aby k těmto zatížením a změnám došlo v přiměřené míře. Zákon z tohoto důvodu stanoví určité kogentní požadavky na zamýšlenou stavbu, kterými omezuje právo stavebníka a chrání práva vlastníků sousedních nemovitostí. Právě otázka dodržení těchto limitů má být otázkou v řízení o umístění a povolení stavby. Nestačí proto obecná námitka, že zamýšlená stavba bude zasahovat do vlastnických práv nebo tvrzení, že žádná stavba by neměla poškozovat majitele sousedních objektů a ztěžovat jejich užívání. V námitkách proti umístění stavby je nutné specifikovat, v jakém konkrétním ohledu zamýšlená stavba překračuje normy objektivního práva, proč svojí nepřiměřeností stěžovateli nedovoleně zasahuje do jeho vlastnického práva. Žalobci však své námitky týkající se znehodnocení území nijak nekonkretizovali.

K námitce posouzení dle EIA žalovaný uvedl, že vzhledem k odvolací námitce společnosti IBC, a.s., si ve smyslu ustanovení § 156 správního řádu vyžádal přezkum stanoviska MHMP OCP k bodu č. 7 stanoviska sp. zn.: S-MHMP 1929131/2016 OCP, č. j.: MHMP 38682/2017 ze dne 9. 1. 2017. Magistrát hl. m. Prahy, odbor ochrany prostředí citované stanovisko pod sp. zn. S-MHMP 1366364/2018 přezkoumal podle ustanovení § 156 odst. 2 správního řádu, kdy uvedl, že předmětná stavba je změnou záměru. Skutečnost, že bylo v napadeném sdělení uvedeno, že záměr nepodléhá posuzování, je irelevantní. Podstatné je posouzení, zda záměr či jeho změna mají být předmětem posuzování dle zákona. Napadené sdělení OCP MHMP bylo vydáno dne 9. 1. 2017, záměr byl posuzován ve znění zákona platném a účinném k tomuto dni.

Dle ustanovení § 4 odst. 1 písm. c) zákona EIA v tehdy platném a účinném znění jsou předmětem posuzování záměry uvedené v příloze č. 1 k zákonu v kategorii II a změny těchto záměrů, pokud změna záměru vlastní kapacitou nebo rozsahem dosáhne příslušné limitní hodnoty, je-li uvedena, nebo pokud má být významně zvýšena jeho kapacita a rozsah nebo pokud se významně mění jeho technologie, řízení provozu nebo způsob užívání; tyto záměry a změny záměrů podléhají posuzování, pokud se tak stanoví ve zjišťovacím řízení. Záměr spočívá v rozšíření stávajícího konferenčního centra hotelu Hilton. OCP MHMP se zabýval otázkou, zda změna záměru nenaplňuje parametry bodu 10.11 kategorie II přílohy č. 1 k zákonu, který se vztahuje na rekreační areály, hotelové komplexy a související zařízení na ploše nad 1 ha s tím, že stávající plocha hotelového areálu činí cca 2 ha, nově zastavěná plocha činí 2536 m², tedy cca 0,25 ha. Vzhledem k výše uvedeným změnám, k nimž v rámci realizace předloženého záměru dojde, je třeba vyloučit, že by se mohlo jednat o změnu záměru ve smyslu ustanovení § 4 odst. 1 písm. c) zákona, která by vlastní kapacitou nebo rozsahem dosáhla příslušné limitní hodnoty.

OCP MHMP dospěl k závěru, že změna nebude mít negativní vliv na životní prostředí, neboť nebude významně navýšena kapacita či rozsah záměru, ani se významně nezmění jeho technologie, řízení provozu či způsob užívání. Navrhovaná rekonstrukce, včetně výstavby části areálu a všech navrhovaných změn, je svými parametry nevýznamná a nedosahuje intenzity, jež by vyžadovala její posouzení dle zákona.

K námitce absence zjišťovacího řízení žalovaný uvedl, že dle ustanovení § 7 odst. 2 zákona probíhá zjišťovací řízení u záměrů a jejich změn uvedených v ustanovení § 4 odst. 1 písm. b) až f), a jeho cílem je zjistit, zda záměr či jeho změna může mít významný vliv na životní prostředí, případně zda záměr může samostatně či ve spojení s jinými významně ovlivnit evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti, a zda bude posuzován podle tohoto zákona. Pro to, aby byl předložený záměr předmětem zjišťovacího řízení, je nezbytné, aby byl v souladu s ustanovením § 4 odst. 1 písm. b) až f) předmětem posuzování dle zákona. Změna záměru uvedeného v bodě 10.11 kategorie II přílohy č. 1 k zákonu je předmětem zjišťovacího řízení pouze v případě, pokud vlastní kapacitou nebo rozsahem dosáhne příslušné limitní hodnoty, nebo by mohla mít významný negativní vliv na životní prostředí, zejména pokud se významně mění jeho technologie, řízení provozu nebo způsob užívání.

OCP MHMP nezahájil zjišťovací řízení, svůj závěr vyjádřil v dopise č. j. MHMP 38682/2017, ze dne 9. 1. 2017, jehož obsah odvolatel napadl v rámci odvolání proti stavebnímu rozhodnutí. Závěr OCP MHMP v dopise uvedený, a sice že předložený záměr nevyžaduje posouzení dle zákona č. 100/2001 Sb., v platném znění, není v rozporu se zákonem.

Osoba zúčastněná na řízení v písemném vyjádření uvedla, že podaný žalobní návrh nesplňuje náležitosti ust. § 71 odst. 1 písm. d) s.ř.s., neboť v něm není podán srozumitelný přehled jednotlivých žalobních bodů, ze kterých by bylo patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobkyně ad b) [pozn. soudu MUDr. J. K., nyní jako žalobce a)] napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Žalobkyně ad b) nevyčerpala řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem, resp. své žalobní námitky neuplatnila ani v průběhu územního řízení podle ust. § 89 odst. 4 stavebního zákona, a později v odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí podle ust. § 81 správního řádu uplatnila jen malou část z nich.

Žalobkyně ad b) uplatnila v řízení po jeho koncentraci v podaném odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí jen celkem 4 námitky, které lze obsahově rozdělit a) – d) následovně: Námitka zúžení vozovky Pobřežní a ztížení užívání objektu žalobkyně ad b). Námitka nevhodné barevnosti fasády nového objektu. Námitka nedostatečného počtu parkovacích stání. Námitka urážky estetického cítění.

Žalobkyně ad b) tedy zjevně opírá podanou žalobou o jiné argumenty, než o jaké opírala své odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí, v průběhu územního řízení neuplatnila žádnou námitku, ačkoli k tomu měla podle ust. § 89 odst. 4 stavebního zákona možnost. Uplatněné žalobní námitky jsou tak z podstatné části mimoběžné s odvolacími námitkami žalobkyní ad b) uplatněnými v odvolacím řízení před žalovaným.

Osoba zúčastněná na řízení dále namítla, že žalobkyně ad b) v rozporu s ust. § 71 odst. 1 písm. b) s.ř.s. neoznačila soudu osoby zúčastněné na řízení, v rozporu s ust. § 71 odst. 1 písm. d) s.ř.s. není ze žalobních bodů patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné a žaloba je rovněž v rozporu s § 71 odst. 1 písm. e) s.ř.s., neboť je zcela nesrozumitelné, jaké důkazy k prokázání svých tvrzení žalobce navrhuje provést.

Žalobní námitka žalobců spočívající v porušení § 9 odst. 1 písm. e) vyhl. č. 503/2006 Sb. je proto nedůvodná, když stavba je vymezena na pozemcích a tím jsou vymezeny i vlivy stavby. Vymezení dotčeného území nemá pak žádný vliv na posouzení záměru ze strany Hygienické stanice hl.m. Prahy co do dodržení hygienických limitů osvitu v dotčených stavbách podle složkových zákonů, když dotčený orgán disponoval úplnou dokumentací záměru a neposuzoval jej podle vydaného územního rozhodnutí a jeho výroku.

Z podkladů doložených v územním řízení stavebníkem, a ani ze studie „Zhodnocení rozšíření konferenčního centra hotelu Hilton – světelně technické posouzení vlivu na okolní objekty“ v říjnu 2017 zpracované Ing. Filipem Fikejzem z EKOLA group s.r.o. nevyplývá, že by v pobytových místnostech objektu žalobkyně ad b) byly sníženy hodnoty denního osvětlení pod normové hodnoty.

Žalobní námitka spočívající v porušení § 87 odst. 1 stavebního zákona je nedůvodná, byla vypořádána již v rámci námitky č. 29 v územním řízení a prvoinstančním rozhodnutí, z úřední činnosti jsou stavebnímu úřadu poměry v území dobře známy, stavba je umisťována na dosud nezastavěném pozemku a žádost je úplná ve smyslu ust. Přílohy č. 1 vyhl. č. 499/2006 Sb. a poskytuje dostatečný podklad pro posouzení záměru.

K námitce nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného z hledisek § 90 stavebního zákona osoba zúčastněná na řízení uvedla, že území se nevyznačuje jednotným rázem či charakteristický určitým typem architektonicky hodnotné výstavby a nevytváří ve svém celku žádný charakteristický styl dané lokality, a tedy umožňující, že se do ní organicky začlenila nově umisťovaná stavba představující oživení, ozvláštnění či doplnění lokality. Stavba se jeví být prvkem postupně se profilujícího nového architektonického rázu dané lokality.

Pokud jde o námitku chybného zhodnocení záměru podle zákona č. 100/2001 Sb. osoba zúčastněná na řízení uvedla, že tato žalobní námitka se v této podobě objevila poprvé až v žalobním návrhu. Stavebník k žádosti doložil stanovisko Odboru ochrany prostředí MHMP ze dne 9. 1. 2017 č. j. MHMP 38682/2017, které potvrzuje, že umisťovaná stavba nevyžaduje zjišťovací řízení. Stavbou nedochází k podstatné změně ve způsobu využití stávajícího záměru, když nebude navýšena kapacita ubytovaných hostů hotelu a již stávající prostory hotelu obsahují konferenční prostory. Nelze proto ani vzdáleně usuzovat, že by měla být „významně zvýšena jeho kapacita a rozsah nebo se významně mění jeho technologie, řízení provozu nebo způsob užívání“, jak obsahuje ust. 4 odst. 1 písm. c) zákona o EIA. Doplnění existující stavby o konferenční prostory nemůže být vnímáno jako změna záměru vyžadující posouzení EIA ve smyslu § 4 odst. 1, písm. c) zákona o EIA.

Městský soud v Praze předně ověřil, že žalovaný nesprávně obeslal právního předchůdce žalobce b), tedy společnost IBC-Středisko mezinárodního obchodu, akciová společnost (IBC, a.s.), IČO: 14892146, se sídlem: Pobřežní 620/3, Praha 8, která zanikla sloučením fúzí se žalobcem b) a která se účastnila řízení před žalovaným.

Z obsahu správního spisu a výpisu z obchodního rejstříku se podává, že společnost IBC-Středisko mezinárodního obchodu, akciová společnost (IBC, a.s.), IČO: 14892146, se sídlem: Pobřežní 620/3, Praha 8, byla účastníkem územního řízení a jako s takovým s ní bylo řádně jednáno. Rozhodnutí o umístění stavby bylo společnosti doručeno dne 27. 10. 2017. Odvolání bylo podáno dne 9. 11. 2017. Společnost IBC-Středisko mezinárodního obchodu, akciová společnost (IBC, a.s.), IČO: 14892146, byla z obchodního rejstříku vymazána ke dni 13. 6. 2018, zanikla bez likvidace a její jmění přešlo na základě projektu fúze sloučením na nástupnickou společnost International Business Center Prague s.r.o., IČ: 06015841, se sídlem Václavské náměstí 773/4, Nové Město, Praha 1.

Podle obsahu doručenky bylo napadené rozhodnutí adresované: IBC-Středisko mezinárodního obchodu, akc. doručeno na adresu Václavské náměstí č.p. 773/4, Praha 1 – Nové Město dne 12. 12. 2018. Doručení je vadné.

V prvé řadě mělo být podle § 19 odst. 1 a násl. správního řádu doručováno prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky účastníka jako právnické osoby. Rozhodnutí nebylo možno doručit společnosti IBC-Středisko mezinárodního obchodu, akciová společnost (IBC, a.s.), IČO: 14892146, neboť ta v době vydání napadeného rozhodnutí a jeho doručení (vydáno dne 4. 12. 2018, doručení vyznačeno dne 12. 12. 2018) již neexistovala. V řízení bylo třeba pokračovat s právním nástupcem společnosti. Adresa Václavské náměstí č.p. 773/4, Praha 1 – Nové Město, nebyla sídlem (již zaniklé) společnosti IBC-Středisko mezinárodního obchodu, akciová společnost (IBC, a.s.), IČO: 14892146.

Podle vyjádření žalovaného ze dne 29. 5. 2019 a připojené doručenky, bylo rozhodnutí společnosti International Business Center Prague s.r.o., IČ: 06015841, se sídlem Václavské náměstí 773/4, Nové Město, Praha 1 doručeno až dne 6. 5. 2019 (viz č.l. 68 a 69 spisu sp. zn. 8A 36/2019).

Pokud jde o žalobce a) žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené.

Pokud jde o žalobce b) městský soud vyšel z toho, že napadené rozhodnutí bylo doručeno vadně, avšak do sféry žalobce se fakticky dostalo a žalobce podal ve lhůtě 2 měsíců nyní projednávanou žalobu. Řádně doručeno bylo žalobci až dne 6. 5. 2019.

Komentářová literatura (viz KÜHN, Zdeněk, Tomáš KOCOUREK aj. Soudní řád správní: Komentář [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2022-3-18]. ASPI_ID KO150_2002CZ. Dostupné v Systému ASPI. ISSN: 2336-517X.), k tomu uvádí: „[l]hůta pro podání žaloby může započít plynout pouze tehdy, jestliže bylo napadené rozhodnutí řádně oznámeno žalobci jakožto účastníkovi správního řízení. Pakliže rozhodnutí nebylo žalobci řádně oznámeno, nemohla začít lhůta plynout, žaloba je tedy předčasná. Po zjištění, že rozhodnutí nebylo žalobci řádně oznámeno, uloží správní soud žalovanému, aby žalobci napadené rozhodnutí řádně oznámil a poté předložil soudu opětovně správní spis obsahující i doklad o řádném oznámení rozhodnutí (usnesení RS NSS 2 As 27/2004-78)“. Jelikož vada doručení byla žalovaným již zhojena, městský soud projednal podanou žalobu jako včas a řádně podanou.

Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí. Jiné vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal a dospěl k závěru, že žaloba (žaloby) není důvodná.

Z obsahu správního spisu se podává, že na základě žádosti osoby zúčastněné na řízení Qinn Hotels Praha o vydání rozhodnutí o umístění stavby – rozšíření konferenčního centra Hotelu Hilton ze dne 17. 2. 2017 stavební úřad oznámením o zahájení řízení ze dne 5. 5. 2017, řízení zahájil.

V rámci oznámení zahájení územního řízení stavební úřad ve smyslu § 87 stavebního zákona účastníkům řízení oznámil, že se upouští od ústního jednání s tím, že dotčené orgány mohou uplatnit závazná stanoviska a účastníci řízení své námitky do 15 dnů od doručení tohoto oznámení. Uvedené osoby byly zároveň poučeny, že k později uplatněným závazným stanoviskům, námitkám nebude přihlédnuto.

Společnost IBC- Středisko mezinárodního obchodu, jako tehdejší vlastník pozemku parc. č. 243 a stavby č.p. 620 umístěné na tomto pozemku dne 26. 5. 2017 [nyní je vlastníkem pozemku žalobce b) PAN EU IBC Prague s.r.o.] podala námitky v územním řízení, ve kterých namítla: nesplnění požadavků na veřejnou dopravní infrastrukturu, nesplnění požadavků na ochranu architektonických a urbanistických hodnot v území, nesplnění obecných požadavků na užívání území, snížení hodnoty budovy ve vlastnictví žalobce, vady projektové dokumentace, nenařízení ústního jednání.

Stavební úřad vydal dne 24. 10. 2017 územní rozhodnutí, z jehož obsahu se podává, že bylo rozhodnuto o umístění stavby - přístavby hotelu Hilton – rozšíření konferenčního centra, s tím, že základní hmotu přístavby bude tvořit kvádr s nepravidelným půdorysem o rozměrech max. 51,7 x 47,9 m (nadzemní část v 1. NP), max. rozměry včetně předsazené střechy budou 56,5 x 47,9 m, max. rozměry podzemního podlaží budou 3,7 x 14,0 m (instalační kanál pro média). Atika objektu bude v úrovni max. + 17,0 m = 205,10 m n.m. (vztaženo k ± 0,0 = 188,10 m n.m. = úroveň podlahy 1. NP), střecha bude plochá, nepochozí. Hmota bude mít dvě zkosená nároží a střechu výrazně předstupující před západní fasádu (o 4,8 m). Zkosení nároží na východní straně bude provedeno kvůli nové rampě pro pojezd IZS, zkosením na jižní straně se hlavní hmota otevře směrem k piazzetě. Přístavba bude přisazena k jižní fasádě hotelu Hilton, přisazená část bude dvoupodlažní s výškou atiky v úrovni + 8,0 m = 196,10 m, při ulici Pobřežní bude hmota třípodlažní, s výškou pochozí střechy (terasa) v úrovni + 13,0 m = 201,10 m, na západní straně bude hmota třípodlažní a shodné výšce jako hmota při ulici Pobřežní, střecha však nebude pochozí.

Vymezení území dotčeného vlivy stavby bylo dáno určením okruhu účastníků územního řízení, šlo o vlastníky dotčených pozemků a osoby, jejichž vlastnické nebo jiné věcné právo k sousedním stavbám anebo sousedním pozemkům nebo stavbách na nich může být územním rozhodnutím přímo dotčeno a dále osoby, o kterých tak stanoví zvláštní právní předpis. Stavební úřad proto vymezil okruh sousedních pozemků a staveb, které by mohly být umístěním stavby dotčeny, následovně: pozemky parc.č. 850/7, 237/1, 237/2, 782/6, 217, 203, 782/9, 214/1, 214/5, 513, X v k.ú. Karlín a objekty na těchto pozemcích.

Stavební úřad uvedl, že se nejednalo o záměr, pro který bylo vydáno stanovisko k posouzení vlivů provedení záměrů na životní prostředí, současně podle ustanovení § 87 odst. 1 stavebního zákona upustil od ústního jednání, protože mu byly dobře známy poměry v území a žádost poskytovala dostatečný podklad pro posouzení záměru.

Z rozhodnutí se dále podává, že pozemky parc.č. 850/5 a 850/6 v k.ú. Karlín se nacházejí v zastavěném území v ploše s funkčním využitím ZVO (pozn. Území sloužící pro areály a komplexy specifických funkcí nebo jejich kombinace a pro koncentrované aktivity neuvedené v jiných zvláštních územích.) – ostatní, pro kterou není stanoven kód míry využití území. Pozemek parc.č. 238 v k.ú. Karlín se nachází v zastavěném území v ploše s funkčním využitím ZVO – ostatní, pro kterou není stanoven kód míry využití území (větší část pozemku) a v ploše s funkčním využitím SMJ – smíšené městského jádra (pozn. Území sloužící pro kombinaci funkcí včetně bydlení, které jsou soustředěné do centrálních částí města a center městských čtvrtí. Pro centrální část města je stanoven směrný minimální podíl bydlení., pro které je stanoven kód míry využití I). Pozemky parc.č. 782/1 a 782/4 v k.ú. Karlín se nacházejí v zastavěném území v ploše s funkčním využitím SMJ – smíšené městského jádra, kde je stanoven (v části) kód míry využití I.

Vlastní objekt včetně napojení na technickou infrastrukturu je umisťován do plochy ZVO – ostatní, komunikace, parkovací záliv a zpevněné plochy budou umístěny v ploše ZVO – ostatní a SMJ – smíšené městského jádra. Zároveň se záměr nachází v záplavovém území kategorie A1 – určeném k ochraně zajišťované městem, v ochranném pásmu metra, v ochranném pásmu Pražské památkové rezervace a v ochranném pásmu radioreléové trasy.

Stavební úřad dále uvedl, že v přízemí přístavby se předpokládá umístění kongresového sálu, vstupní haly, sociálního zařízení a technických místností, ve 2. NP budou umístěny konferenční místnosti, sociální zařízení, technické místnosti, komunikační plochy, do 2. NP bude zasahovat kongresový sál, který je navržen přes dvě podlaží, 3. NP bude podlažím technickým, ve 4. NP budou umístěny konferenční místnosti, sociální zařízení, technické místnosti a komunikační prostory. Z tohoto výčtu vyplývá, že navrhovaná přístavba hotelu Hilton je v souladu s funkčním využitím daného územního plánu. Umístění stavby vyhovuje obecným technickým požadavkům na výstavbu v hl.m. Praze, stanoveným Nařízením č. 10/2016 Sb. hl.m. Prahy, kterým se stanovují obecné požadavky na využívání území a technické požadavky na stavby v hlavním městě Praze.

Přístavbou nového konferenčního centra se stávající hotelový komplex doplní o další prostory. Z urbanistického hlediska dochází přístavbou objektu k přetvarování veřejných prostor sousedících s ulicí Pobřežní. Na místo jednoho nedefinovatelného prostoru vzniknou dva menší, jednoznačnější prostory se zřetelem na lidské měřítko.

Z obsahu stavebního rozhodnutí se dále podává, že předložený záměr nepodléhá posuzování podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, jak vyplývá ze závazného stanoviska odboru ochrany prostředí MHMP sp. zn. S-MHMP 1929131/2016 OCP, č. j. MHMP 38682/2017 ze dne 9. 1. 2017, ve kterém se dotčený orgán kladně vyjadřuje k záměru z hlediska ochrany zemědělského půdního fondu, lesů, nakládání s odpady, ochrany ovzduší, ochrany přírody a krajiny, myslivosti, ochrany vod, z hlediska ochrany přírody podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, odpadového hospodářství podle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů.

Námitkám společnosti Společnost IBC- Středisko mezinárodního obchodu (dříve jako účastník řízení, nyní žalobce b) stavební úřad nevyhověl. Konkrétně uvedené námitky stavební úřad vypořádal následujícím způsobem.

K námitce, že půdorysné rozměry zamýšleného Záměru mají činit 51,7 m na 47,9 m, přičemž příslušná stavba se má sestávat ze 4 nadzemních pater a 1 podzemního patra, a výška záměru tak má dosahovat 17 m. Předmětný Záměr bude přitom vzdálený pouhých 11,6 m od Budovy IBC. Předmětný Záměr tedy představuje rozsáhlou a vysokou stavbu, která bude umístěna v těsné blízkosti Budovy IBC. Záměr bude navíc umístěn na zóně ve tvaru náměstí se zelení (veřejné prostranství, „prostranství“), kteréžto prostranství (včetně části prostranství, která má být zastavěna Záměrem) dosud sloužilo zejména k volnému pohybu návštěvníků do blízkého hotelu Hilton a okolních kancelářských prostor včetně Budovy IBC, stavební úřad uvedl, že veřejným prostranstvím jsou všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru. Pozemek stavby, pozemek parc.č. 238 a 850/6 v k.ú. Karlín, není v současné době volně přístupný bez omezení, ale slouží k parkování na střeženém parkovišti (jak uvádí sám účastník řízení, vstup a vjezd je omezen závorou) a žadatel (vlastník) neprojevil žádný záměr přenechat pozemek volnému užívání např. uživatelům budovy č.p. 620.

K námitce, že realizací Záměru dojde k zastavění velkého volného prostoru, který doposud sloužil jako hlavní přístupová cesta pro návštěvníky okolních budov a realizací Záměru bude zastavěn prostor, který přímo navazuje na prostor před hlavním vstupem do Budovy IBC. Přilehlé kancelářské prostory a hotel Hilton jsou přitom každodenně užívány řádově tisíci osobami (jen v Budově IBC pracuje cca 1700 osob). Dle podkladů k Záměru bude Záměr sloužit coby kongresový sál a kulturní centrum. Lze tedy předpokládat, že se v důsledku jeho provozování dále navýší počet osob v lokalitě Záměru (řádově o vyšší jednotky stovek až tisíc osob). Taková skutečnost přitom sama o sobě dále navýší požadavky o kapacitu pěších cest a obecně dopravních kapacit v okolí Záměru. Zastavěním takového prostranství však bude příslušná původní hlavní přístupová cesta redukována na pouhé chodníky o šíři pouze několik málo jednotek metrů. Ačkoliv tedy v důsledku realizace Záměru se navýší požadavky na kapacitu dopravních cest pro pěší či pro motorová vozidla, realizace Záměru naopak sníží takovou kapacitu. Uvedené tedy povede k zásadnímu zhoršení dopravní situace v lokalitě.

Stavební úřad k námitce uvedl, že realizací jakéhokoliv záměru stavby dochází k zastavění volného prostoru, nelze však od žadatele důvodně očekávat ani požadovat, aby ponechal svůj pozemek nezastavěný a poskytl jej k užívání veřejnosti, popř. návštěvníkům sousední budovy č.p. 620. Námitka, že umisťovaný záměr „navýší požadavky na kapacitu dopravních cest pro pěší či pro motorová vozidla, realizace Záměru naopak sníží takovou kapacitu“, není podložena žádným konkrétním ukazatelem či zpochybněním.

Stanoviska dotčených orgánů osvědčily soulad záměru s ust. § 90 písm. e) a d) stavebního zákona. K dopravnímu řešení se vyjádřil dotčený orgán, odbor dopravy ÚMČ Praha 8, jako silniční správní úřad, kladně ve stanovisku ze dne 8. 11. 2016 pod sp. zn. SZ MCP8 137291/2016/2, č. j. MCP8 137291/2016, s tím, že dopravní řešení bude projednáno a odsouhlaseno Policí ČR, Krajské ředitelství policie hl.m. Prahy, odbor služby dopravní policie, odd. dopravního inženýrství (splněno, č. j. KRPA-436240-1/ČJ-2015-0000DŽ. ÚMČ Praha 8 odbor dopravy dne 6. 3. 2017 pod spis. zn. SZ MCP8 023419/2017/2, č. j. MCP8 023419/2017 vydal rozhodnutí o připojení na komunikaci Pobřežní s tím, že platnost rozhodnutí je omezena do 6. 3. 2019, pokud do této doby nebude vydáno rozhodnutí o umístění stavby. Souhlasné závazné stanovisko k dokumentaci ve věci dopravního řešení vydal podle § 149 správního řádu odbor dopravních agend MHMP dne 16. 11. 2016 pod č. j. MHMP-2068926/2016/O4/Vo, jako silniční správní úřad, podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů.

Automobilová doprava bude výrazně redukovaná a omezena pouze na stanoviště taxíků a výstupní plochy pro 5 autobusů, které budou využívané pro návštěvníky kongresů, případně jiných akcí pořádaných v kongresových prostorách hotelu Hilton. Autobusy zde zastaví pouze na dobu nezbytně nutnou pro výstup a nástup lidí. Autobusy zde nebudou parkovat.

Co se týče dopravy v klidu, stav je následující: Hotel Hilton byl historicky vystavěn s vyšším počtem stání a v současné době se v něm nachází celkem 388 parkovacích stání, tato rezerva bude využívána v rámci umístění dostavby kongresové haly. Dokumentace pro územní řízení obsahuje průkaz dostatečného počtu parkovacích stání dle Nařízení č. 10/2016 Sb. Hl.m. Prahy, kterým se stanovují obecné požadavky na využívání území a technické požadavky na stavby v hlavním městě Praze (pražské stavební předpisy, tzv. „PSP“). Přístavba hotelu vyžaduje dle ust. § 32 PSP min. 2 parkovací stání a max. 10 parkovacích stání, těchto 10 stání bude součástí stávajících parkovacích stání v podzemních garážích, jak je uvedeno výše.

Chodník, který vznikne podél severní strany komunikace Pobřežní a bude navazovat na stávající chodník, bude mít šířku min. 2,5 m, což je šířka dostatečná. Umístěním parkovacího zálivu v komunikaci Pobřežní, v místě stávajících podélných stání, vznikne lepší rozhled na komunikaci, šířka komunikace i přes vybudování parkovacího zálivu, bude šířky min. 5,5 m.

K námitce, že v návaznosti na plánovaný Záměr bude pěší cesta v ulici Pobřežní zredukována na pouhý jeden chodník na jedné straně pozemní komunikace o šíři zcela nedostatečných 2,4 m. Kapacita zbývajících a nově vzniklých chodníků nebude sto pojmout pohyb uživatelů okolních budov. Narušení dopravní cesty bude o to více zásadní zejména v kritickém období dopravní špičky, tj. v období rána, poledne a kolem páté až šesté hodiny odpoledne, kdy dochází k současnému jednorázovému přesunu velké části uživatelů z/do okolních budov. Navíc nelze vyloučit, že se v důsledku nedostatečné kapacity zbývajících a nově vzniklých chodníků nebudou uživatelé budov v okolí Záměru pohybovat i po přilehlých pozemních komunikacích určených pro motorová vozidla. Realizace Záměru a navazující zásadní omezení dopravních cest tak mohou vést až k ohrožení života a zdraví osob užívajících budovy v okolí Záměru.

Stavební úřad k námitce uvedl, že na pozemku parc.č. 850/6 v k.ú. Karlín není pro vlastníka budovy č.p. 620 a pozemku parc.č. 243 v k.ú. Karlín zapsáno žádné věcné břemeno práva chůze či jízdy, resp. služebnost. Přístup k objektu č.p. 620 je z ulice Prvního Pluku a půlkruhovým schodištěm z ulice Pobřežní. Na těchto přístupech se umístěním záměru nic nezmění. V ulici Pobřežní zůstane zachovaný jižní chodník, který bude beze změn, severní chodník dozná změn půdorysného a šířkového uspořádání, bude posunut kvůli vybudování parkovacího zálivu, bude však i nadále napojen poblíž objektu č.p. 620 a objektu č.p. 648 na stávající chodník. Přístupy tak budou zachovány. Pokud v současné době využívají chodci přístupu k budově č.p. 620 a pozemku parc.č. 243 v k.ú. Karlín pozemek stavebníka, nezakládá to žádné právo k užívání tohoto pozemku.

K námitce, že zastavění veřejného prostranství se rovněž dotkne přístupu složek integrovaného záchranného systému k budově hotelu Hilton a kancelářských budov v okolí prostranství, zejména pak k Budově IBC, neboť stavba Záměru uzavře volný (omezený pouze jednoduchou závorou, kterou je možné v případě nutnosti zvednout) přístup k Budově IBC z její západní strany. Z této západní strany Budovy IBC tak nebude možný jakýkoliv přístup motorovými vozidly (natož těžkou záchranářskou technikou) k Budově IBC. Zastavění prostranství zásadním způsobem omezí či dokonce vyloučí přístup takových složek ke kancelářským budovám v okolí prostranství, zejména pak k Budově IBC. Rovněž nelze vyloučit, že takové omezení přístupu se dotkne i přístupu složek integrovaného záchranného systému k přilehlé jiho-východní části komplexu hotelu Hilton, resp. že přístup k této části hotelového komplexu bude prakticky vyloučen. Tyto skutečnosti tak dále umocňují výše uvedené riziko, a sice že realizace Záměru a navazující zásadní omezení dopravních cest tak mohou vést až k ohrožení života a zdraví osob užívajících budovy v okolí Záměru a majetku.

Stavební úřad k námitce uvedl, že přístupy k budově zůstávají zachovány, přičemž se kladně ve smyslu ust. § 90 odst. e) stavebního zákona vyjádřily dotčené orgány na úseku požární ochrany – Hasičský záchranný sbor závazným stanoviskem č. j. HSAA-13890-3/2016 ze dne 25. 11. 2016 a Magistrát hl.m. Prahy, odbor Ředitele Magistrátu, odd. krizového managementu č. j. MHMP 2092604/2016 ze dne 22. 11. 2016. K tomu stavební úřad dodává, že možnosti přístupu záchranářské techniky k existující stavbě hotelu žadatele se nijak nedotýká veřejných subjektivních práv účastníka řízení.

K námitce, že prostranství bylo dosud využíváno zejména jako klidová zóna uživatelů okolních budov. Část tohoto prostranství byla také užívána jako parkovací prostor. V dané lokalitě jsou přitom parkovací možnosti v současné době již naprosto nedostatečné vzhledem k počtu osob, které užívají a navštěvují budovy v okolí prostranství. V důsledku realizace Záměru dojde k celkovému snížení počtu dostupných parkovacích stání na prostranství. Realizace Záměru tak zásadně omezí celkový počet veřejných parkovacích stání dostupných v lokalitě. Realizace Záměru tak dále prohloubí již nyní kritickou situaci s nedostatkem parkovacích stání v lokalitě.

Stavební úřad k námitce uvedl, že vlastník pozemku není povinen na základě žádného veřejnoprávního předpisu poskytnout svůj pozemek k veřejnému parkování, což nečiní ani nyní, kdy je parkoviště na pozemku parc.č. 850/6 v k.ú. Karlín neveřejné ve smyslu jeho neomezené přístupnosti, ale vyhrazeno pouze pro návštěvníky hotelu Hilton. Parkování v klidu má stavebník zajištěno na svém pozemku v kapacitách podle platných předpisů, konkrétně ust. § 32 PSP a Přílohy č. 2 PSP.

K námitce, že investor účelově tvrdí, že navýšení počtu parkovacích míst prakticky není třeba (resp. je třeba jen o cca 2-10 míst), pouze z toho důvodu, aby se vyhnul splnění jinak nezbytných zákonných požadavků, zejména v oblasti posuzování vlivů na životní prostředí. Vzhledem k celkovému počtu uživatelů hotelu Hilton a budovy Záměru je možné, že je třeba vybudovat řádově stovky nových parkovacích míst v souvislosti se Záměrem. Výstavba takového kongresového centra obecně nebo příslušných potřebných parkovacích míst by přitom mohla vést zejména k naplnění kritéria, které je předpokladem pro provedení procesu posuzování vlivů na životní prostředí podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění pozdějších předpisů (srov. přílohu č. 1 k citovanému zákonu), popřípadě k nutnosti předložení dalších vyjádření či stanovisek.

Stavební úřad k námitce uvedl, že Společnost IBC- Středisko mezinárodního obchodu, jako účastník řízení, nepředložil ke svému tvrzení žádné důkazy. Nenamítá, z jakých konkrétních důvodů by měl být záměr předmětem zjišťovacího řízení dle ust. § 7 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů, v platném znění (zákon o posuzování vlivu na životní prostředí), či pod jako kategorii by měl spadat dle Přílohy č. 1 tohoto zákona. Žadatel k žádosti doložil stanovisko Odboru ochrany prostředí MHMP č. j. MHMP 38682/2017ze dne 9. 1. 2017, které potvrzuje (viz. bod č. 7), že umisťovaná stavba nevyžaduje zjišťovací řízení.

Výpočet dopravy v klidu byl zpracován podle ust. § 32 Nařízení PSP, což je obsaženo i v Souhrnné technické zprávě na str. 44 až 46. Pro přístavbu je potřeba zajistit min. 2 parkovací stání a max. 10 parkovacích stání, tato stání budou ve stávajících podzemních garážích a budou čerpána ze stávajícího počtu parkovacích stání pro hotel Hilton, neboť ten nyní disponuje 388 parkovacími stáními. Pro samotný hotel Hilton je potřeba zajistit 270 parkovacích stání, po realizaci přístavby bude v areálu hotelu Hilton k dispozici 340 parkovacích stání, což je stále více než je potřebný počet stání pro vlastní hotel a přístavbu.

K námitce, že podle § 90 písm. d) stavebního zákona platí, že „V územním řízení stavební úřad posuzuje, zda je záměr žadatele v souladu … s požadavky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu … a jak přitom vyplývá ze shora uvedených skutečností, realizace Záměru zásadně zhorší celkovou dopravní situaci v lokalitě. Záměr tak není v souladu s požadavky na veřejnou dopravní infrastrukturu, a je tak v rozporu s požadavky na posuzování záměru dle § 90 písm. d) stavebního zákona.

Stavební úřad uvedl, že účastník v ničem nerozvádí, proč by záměr měl zhoršit dopravní situaci, námitka je blanketní a nekonkrétní. K záměru se kladně vyjádřily dotčené orgány, zejména odbor dopravy ÚMČ Praha 8, odbor dopravních agend MHMP a Policie ČR. Charakter záměru vylučuje, aby měl „zásadní“ vliv na dopravní situaci v lokalitě.

K námitce, že podle § 90 písm. b) stavebního zákona rovněž platí, že „V územním řízení stavební úřad posuzuje, zda je záměr žadatele v souladu … s cíli a úkoly územního plánování, zejména s charakterem území, s požadavky na ochranu architektonických a urbanistických hodnot v území …“. Výše uvedené prostranství, které má být dle úmyslu Investora zastavěno Záměrem, přitom slouží jako přirozená klidová zóna k odpočinku osob navštěvujících okolní budovy. Projekt Záměru předpokládá, že celá plocha prostranství pod Záměrem bude zastavěna. Investor navíc v rámci projektu Záměru nepředpokládá výstavbu jiné kompenzační klidové zóny nebo zeleně. Areál hotelu Hilton a přilehlých kancelářských budov tak nenávratně a bez náhrady ztratí jednu z mála posledních klidových zón.

Stavební úřad k tomu uvedl, že námitka narušení klidové zóny hotelu Hilton a zastavění volného prostranství před hotelem je mimoběžná s ochranou architektonických a urbanistických hodnot v území, jak ji upravuje ust. § 90 písm. b) stavebního zákona.

Stavební úřad posoudil kompatibilitu realizace navrhované stavby s urbanisticko-architektonickými hodnotami v území, a to současně s ostatními podmínkami rozhodnými pro povolení umístění stavby. Území se nevyznačuje jednotným rázem či charakteristický určitým typem architektonicky hodnotné výstavby a nevytváří ve svém celku žádný charakteristický styl dané lokality, a tedy umožňující, že se do ní organicky začlenila nově umisťovaná stavba představující oživení, ozvláštnění či doplnění lokality. Stavba se jeví být prvkem postupně se profilujícího nového architektonického rázu dané lokality.

Z hlediska památkové ochrany se vlastní záměr nachází v ochranném pásmu Pražské památkové rezervace. Záměr neohrozí hodnoty památkové rezervace, tj. její urbanistickou kompozici, měřítko a siluetu a z hlediska památkové péče je akceptovatelný (viz také kladné závazné stanovisko odboru památkové péče MHMP č. j. MHMP 555043/2017 ze dne 12. 4. 2017.

Námitka, že volné prostranství, které má být zastavěno, slouží jako přirozená klidová zóna k odpočinku osob navštěvujících okolní budovy, nebrání v ničem umístění stavby, protože jde o soukromý pozemek v majetku žadatele o vydání rozhodnutí o umístění stavby.

Stávající cca 3 leté výsadby (5 ks) dubu červeného - Quercus robur, jenž jsou v kolizi s navrhovanou úpravou, jsou navrženy k přesazení. 3 ks jsou umístěny na pozemek žadatele a 2 ks budou přesazeny na pozemek MČ Praha 8. Koncepce sadových úprav počítá s výsadbou zeleně a stromů. K žádosti byl doložen Dendrologický průzkum a ocenění dřevin, který zpracovala společnost TERRA FLORIDA v.o.s., krajinářští architekti v září 2016.

K námitce, že budovy a hotel Hilton v okolí Záměru představují poměrné objemné a výrazné dominanty v okolní zástavbě. Předmětné prostranství tak vytváří přirozenou klidovou zónu, která opticky a urbanisticky takto objemnou okolní zástavbu zlehčuje, zklidňuje a současně takto objemnou okolní zástavbu od sebe odděluje. Tím, že prostranství pod Záměrem bude zcela zastavěno, bude odstraněn tento urbanisticky pozitivní efekt prostranství a již existující objemná okolní zástavba bude propojena. Zástavba v lokalitě tak bude po realizace Záměru tvořit jednolitou stavební masu. Tento efekt bude umocněn tím, že Záměr není projektován jako lehká nízká stavba, ale naopak jako objemná mnohopatrová budova.

Stavební úřad uvedl, že umisťovaná stavba nemění zásadně poměry v lokalitě ani nenarušuje urbanistické poměry. Z urbanistického hlediska dochází přístavbou objektu k přetvarování veřejných prostor sousedících s ulicí Pobřežní. Na místo jednoho poměrně rozsáhlého a nejasně definovaného prostoru mezi zvýšenou plochou parkoviště hotelového komplexu - příjezd z ulice Ke Štvanici, až po objekty IBC, vzniknou dva menší a jasnější prostory. První z nich, menší více uzavřený formuje vnitřní dvůr mezi objekty IBC. Tento veřejný prostor tímto získává klidnější a uzavřenější charakter. Druhý je nově vzniklá piazzeta, která se naopak otevírá do ulice a propojuje se s okolím.

K námitce, že Budova IBC se společně s prostranstvím a hotelem Hilton nachází v památkově chráněném území a tvoří unikátní panorama. V takto chráněném území je možné realizovat novou výstavbu, pouze pokud nedojde k narušení urbanistické kompozice, měřítka a siluety (tj. panoramatu). Realizací Záměru dojde k narušení urbanistické kompozice, měřítka a siluety v příslušném území v okolí prostranství, a je tak v rozporu s požadavky na ochranu památkově chráněného území.

Stavební úřad uvedl, že vlastní záměr přístavby se nachází v ochranném pásmu Pražské památkové rezervace, v Památkové zóně Karlín se nachází komunikace Pobřežní, tedy nově umisťovaný parkovací záliv, úpravy stávajícího chodníku.

Námitka umístění stavby v ochranném pásmu Pražské památkové rezervace a narušení urbanistické kompozice, měřítka a siluety v příslušném území v okolí prostranství není dostatečně konkrétní a účastník neuvedl, jak by měla nízkopodlažní přístavba, podstatně nižší než okolní budovy, narušit panorama lokality. Z hlediska zájmů památkové péče se navíc ke stavbě vyjádřil dotčený orgán – závazné stanovisko Magistrátu hlavního města Prahy, odboru památkové péče, č. j. MHMP 555043/2017 ze dne 12. 04. 2017. Stavební úřad je obsahem závazného stanoviska d