4 Azs 60/2007 — Nejvyšší správní soud

8 A 17/2020- 59 - text 8 8 A 17/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce proti žalovanému A. P., narozen X bytem V., P. zastoupený advokátem Mgr. Miroslavem Kučerkou, se sídlem Národní 416/37, Praha 1 Ministerstvo dopravy se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody, 1222/12, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 12. 2019, č. j. 100/2019-220-LPR/4, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se včas podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 12. 2019, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Úřadu pro civilní letectví ze dne 18. 6. 2019, č. j. 008975-19-740, jímž byl žalobce shledán nespolehlivým podle ust. § 85e a násl. zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Podkladem pro tento závěr bylo závazné stanovisko Policie České republiky ze dne 27. 5. 2019, č. j. CPR-16479-3/ČJ-2019-930501, potvrzené vyjádřením Ministerstva vnitra ze dne 4. 11 2019, č. j. MV-100317-7/OBP-2019. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 2. Žalobce v žalobě uvedl, že dne 18. dubna 2019 podal žádost o ověření spolehlivosti ve smyslu § 85e a násl. zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon) ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o civilním letectví“). Úřad pro civilní letectví následně obdržel závazné stanovisko Policie České republiky ze dne 27. května 2019, vydané pod č.j. CPR-16479-3/ČJ-2019-330501, podle něhož nebylo žalobce považován za důvěryhodného. 3. Závěry tohoto stanoviska jsou však zavádějící, nepřezkoumatelné, nepravdivé a v rozporu se zákonem. Negativní závazné stanovisko ohledně důvěryhodnosti žalobce bylo vydáno jen z toho důvodu, že se žalobce měl v roce 2015 údajně dopustit přečinu, když na něj byl Obvodním státním zástupcem pro Prahu 1 podán návrh na potrestání. Skutečností však je, že na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23.2.2016, č.j. 3 T 122/2015, byl žalobce pro první skutek, uvedený ve zmíněném návrhu na potrestání, uznán vinným, ovšem současně bylo upuštěno od jeho potrestání, a pro druhý skutek byla žalobce zproštěn. Následně bylo k odvolání rozhodnuto usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6.9.2016, č.j. 7 To 294/2016, tak, že ohledně prvního skutku byl rozsudek soudu I. stupně zrušen, protože tento skutek nebyl trestným činem. Žalobce tak byl zproštěn návrhu na potrestání v celém rozsahu. 4. Správní orgány však stále nahlížejí na žalobce jako na osobu odsouzenou, což však zásadně odporuje principům demokratického právního státu. Vzniká tak zcela bezprecedentní situace, neboť negativní závazné stanovisko Policie České republiky je opakovaně vydáváno, a to pouze z důvodů dříve zastaveného trestního stíhání, které bylo navíc vůči osobě žalobce vedeno nezákonně a dále i z důvodu nesprávného výkladu zákonného pojmu „důvodné podezření“, který byl ve věci žalobce správními orgány aplikován. 5. I přes shora popsané zjevně nezákonné posouzení osoby žalobce bylo Úřadem pro civilní letectví dne 18. června 2019 rozhodnuto tak, že žalobce není spolehlivý ve smyslu ustanovení § 85e a násl. zákona o civilním letectví. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí je patrné, že o žalobci bylo rozhodnuto zcela účelově, když součástí odůvodnění je pouze zavádějící a nepravdivé tvrzení, převzaté ze závazného stanoviska Policie České republiky, které bylo do odůvodnění zamítavého rozhodnutí de facto zkopírováno a Úřadem pro civilní letectví následně účelově využito. Odůvodnění zamítavého rozhodnutí Úřadu pro civilní letectví doslova uvádí, cit.: „Informace dostupné Policií České republiky zakládají důvodné podezření, že by osoba mohla vystavit civilní letectví nebezpečí protiprávního činu. Ve vztahu k osobě žadatele tak v souvislosti s jeho vstupem bez doprovodu do vyhrazeného bezpečnostního prostoru lze spatřovat specifické riziko.“ 6. Proti rozhodnutí Úřadu pro civilní letectví ze dne 18. června 2019 podal žalobce odvolání, o němž rozhodlo Ministerstvo dopravy – Odbor civilního letectví napadeným rozhodnutím, které potvrdilo zamítavé rozhodnutí Úřadu pro civilní letectví v plném rozsahu. 7. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí opírá své závěry o tom, že žalobce je osobou nespolehlivou ve smyslu ustanovení § 85e a násl. zákona o civilním letectví opětovně zjevně o to, že žalobce byl osobou trestně stíhanou, na níž byl podán návrh na potrestání, ačkoli byl žalobce tohoto návrhu na potrestání zproštěn v celém rozsahu. Dále pak bez jakéhokoli důkazu osočuje žalobce a označuje jej za osobu podílející se na organizované trestné činnosti, když odkazuje na podklady poskytnuté Policií ČR, podle kterých v evidencích Policie ČR má žalobce záznamy, z nichž je patrné, že se jedná o osobu, která udržuje styky s osobami z kriminálně závadového prostředí, a že oprávněná úřední osoba po seznámení s poskytnutými informacemi konstatovala, že dodané informace závažného charakteru přesvědčivě dokládají zapojení žalobce do kriminálních struktur organizovaného zločinu. 8. Rozhodnutí je tedy postaveno jen na nepodložených domněnkách, spekulativních závěrech a osobu žalobce zcela vědomě a účelově označuje za jedince, která je zapojen do kriminálních struktur organizovaného zločinu, aniž by o tomto tvrzení byl předložen jediný spolehlivý důkaz. To představuje opětovné a zcela flagrantní porušení základních práv žalobce, zakotvených v Listině základních práv a svobod. 9. Žalobce je přesvědčen, že napadeným rozhodnutím byl zkrácen na svých práv garantovaných mu ústavním pořádkem České republiky, a to zejména proto, že rozhodnutí bylo vydáno na základě nedostatečně a nesprávně zjištěného skutkového stavu a nesprávné aplikaci a výkladu zákonných předpisů, konkrétně zákona o civilním letectví. 10. Z ustanovení § 85f odst. 2 zákona o civilním letectví je zřejmé, že specifickým rizikem se rozumí důvodné podezření, tedy podezření, které má nejen reálný a pravdivý základ, ale je taktéž podloženo věrohodnými důkazy. Ostatně definici pojmu „důvodné podezření“ dovodila i judikatura, např. v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 31. března 2011, č.j. 4 Azs 60/2007-136, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, cit.: „K naplnění „důvodného podezření“ musí být k dispozici jasné, přesvědčivé a věrohodné důkazy, v judikatuře některých států označovány jako silné důkazy, a nikoliv pouhé domněnky.“ 11. V případě žalobce však žádné takové důkazy předloženy nebyly, když se správní orgány i orgány Policie České republiky omezily jen na konstatování, které je navíc v kontextu rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, dosti zavádějící, neúplné a nepřezkoumatelné. Pokud je totiž žalobce označen za osobu nedůvěryhodnou, a to proto, že je údajně zapojen do kriminálních struktur organizovaného zločinu, jedná se dle názoru žalobce o tvrzení toliko spekulativní, když k němu nebyl předložen jediný relevantní důkaz, a proto napadené rozhodnutí nemůže, jako zákonné, obstát. 12. Žalobce proto navrhl, aby soud napadené rozhodnutí ze dne 11. 12. 2019 zrušil a aby věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 13. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že ověření spolehlivosti podle zákona o civilním letectví provádí od 1. února 2015 výhradně Úřad pro civilní letectví v součinnosti s Policií České republiky. Žadatel musí současně splňovat podmínku bezúhonnosti a důvěryhodnosti. Za bezúhonnou se pro účely ověření spolehlivosti považuje fyzická osoba, která nebyla pravomocně odsouzena pro úmyslný trestný čin, ani nebyla pravomocně odsouzena pro některý trestný čin spáchaný z nedbalosti specifikovaný v zákoně. Za důvěryhodnou se pro účely ověření spolehlivosti považuje fyzická osoba, u které nelze v souvislosti s jejím vstupem bez doprovodu do vyhrazeného bezpečnostního prostoru spatřovat specifické riziko, za něž se považuje důvodné podezření, že dosavadní chování fyzické osoby, její pracovní nebo společenské styky významně nasvědčují tomu, že by mohla vystavit civilní letectví nebezpečí protiprávního činu. 14. Správní orgán I. stupně si ohledně důvěryhodnosti žalobce vyžádal závazné stanovisko Policie České republiky, podle něhož žalobce není považován za důvěryhodného. Vzhledem k tomu, že žalobce v odvolání napadal právě toto závazné stanovisko, odvolací orgán si vyžádal od Ministerstva vnitra jeho potvrzení nebo změnu. S ohledem na obsah přípisu Ministerstva vnitra ze dne 1. 11. 2019, kterým bylo závazné stanovisko potvrzeno, žalovaný odvolání žalobce zamítl. Žalovaný uvedl, že přezkum závazného stanoviska Policie ČR není v jeho pravomoci a odkázal na spisový materiál příslušné součásti Policie ČR. Navrhl, aby soud žalobu zamítl. III. Posouzení žaloby 15. Městský soud