4 As 21/2007 — Nejvyšší správní soud

8 A 19/2020- 44 - text 18 8A 19/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce proti žalovanému D. Z., IČ: X, místem podnikání Y, zastoupeného advokátem Mgr. Janem Boučkem se sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1, Ministerstvo dopravy se sídlem nábř. Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 2. 2020, č. j. 14/2020-190-TAXI/4, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobci uložená pokuta se snižuje na částku 45 000 Kč. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Rozhodnutím odboru dopravních agend Magistrátu hlavního města Prahy (dále jen „dopravní úřad“) č. j. MHMP 209397/2019 ze dne 4. 2. 2019, byla žalobci spolu s úhradou nákladů řízení uložena pokuta ve výši 100 000 Kč za přestupky podle ust. § 35 odst. 2 písm. w) a § 35 odst. 1 písm. g) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě (dále jen „zákon o silniční dopravě“), za to, že v rozporu s ust. § 21 odst. 1 písm. a) tohoto zákona nezajistil, aby přeprava poskytnutá žalobcem dne 25. 4. 2018 vozidlem tovární značky X, státní poznávací značky Y, realizovaná prostřednictvím služby Uber Pop objednané přes aplikaci Uber byla provedena vozidlem zapsaným v evidenci vozidel taxislužby, a tím, že v rozporu s ust. § 9 odst. 2 písm. a) tohoto zákona nezajistil, aby ve vozidle, kterým byla poskytnuta přeprava, byl doklad o oprávnění k podnikání. 2. Žalobce podal proti rozhodnutí dopravního úřadu odvolání, o němž rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím tak, že uloženou pokutu snížil na částku 90 000 Kč, v ostatním odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 3. V podané žalobě žalobce namítl, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti a současně žalovaný stejně jako dopravní úřad zatížili správní řízení trestní takovými vadami, které způsobují nezákonnost napadeného rozhodnutí a také rozhodnutí prvostupňového. Navrhl, aby Městský soud v Praze napadené rozhodnutí zrušil, případně aby změnil výši ukládané sankce. 4. Žalobce vznesl tyto žalobní námitky: I. Porušení řádného dokazování. II. Nezákonné uložení sankce. III. Porušení zásady ne bis in idem 5. V prvé žalobní námitce žalobce uvedl, že protokol o kontrole, je pouhým podkladem pro správní orgán k úvaze, aby případně zahájil správní řízení o přestupku nebo nikoliv. Správní orgán nemůže považovat a priori protokoly o kontrole za pravdivé bez toho, aby provedl ve správním řízení řádně dokazování. Takové dokazování musí provádět i s ohledem na to, že řízení o přestupcích je považováno za širší řízení trestní ve smyslu čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 6. Žalobce vytkl dopravnímu úřadu, že rezignoval na výslech kontrolující osoby, resp. přizvané osoby, tím řízení o přestupku zatížil nezákonností. 7. V rámci druhé žalobní námitky žalobce předně uvedl, že výše sankce musí odpovídat skutkově shodným případům. Žalovaný to v napadeném rozhodnutí uvádí, ale nikterak neuvádí [alespoň] příkladmo o jaké skutkově shodné jiné případy se při jeho úvaze jednalo [např. spisovými značkami], aby bylo možné takový argument žalovaného vůbec ověřit. Ve výsledku je tedy takové rozhodnutí a stanovení výše pokuty postaveno na libovůli správního orgánu a je nezdůvodněné a nepřezkoumatelné. 8. Žalobce předně namítl, že rozhodování správních orgánů ve věcech týkajících se poskytnutých přeprav skrze aplikaci Uber je rozkolísané, lze dovodit, že správní orgány rozhodují s ohledem na politické zadání ve věci používání aplikace Uber. Zejména orgán prvostupňový několikanásobně zvyšuje výši pokuty, které však ukládá za stále totožné přestupky, ačkoliv není schopen rozdílné výše pokut u jednotlivých dopravců zákonně odůvodnit. Žalobce namítl, že politické zadání a obecné nálady taxikářských lobby vedly k uložení nepřiměřené výše trestu tak, jak se to děje doposavad i v jiných kauzách založených na použití aplikace Uber, a nikoliv s ohledem na osobu žalobce. K tomu navrhl, aby soud jako důkaz vyžádal a provedl rozhodnutí žalovaného za obdobné skutky ve stejném období a rozhodnutí žalovaného za obdobné skutky v průběhu let 2017–2018. 9. Jak dále uvedl, žalovaný v obdobných případech, jakým je i případ žalobce, rozhoduje tak, že ukládá v takových případech pokuty ve výši pod 100.000 Kč. 10. Žalobce byl držitelem oprávnění řidiče taxislužby a také zaevidoval vozidlo jako vozidlo taxislužby - z hlediska správní praxe žalovaného zde byly dvě polehčující okolnosti. Byla mu však uložena pokuta vyšší než v obdobných případech. V napadeném rozhodnutí se žalovaný odchýlil od své rozhodovací správní praxe, aniž by řádně a logicky vysvětlil takový odklon. 11. Dále žalobce namítl, že v době vydání rozhodnutí již existovala judikatura, která posuzovala přepravu skrze aplikaci Uber a to zejména usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 9. 2017, č. j. 7 Cmo 185/2017-507, ze kterého explicitně vyplývá, že přeprava skrze aplikaci Uber není „klasickou“ taxislužbou, ale jedná se dle soudu o jinou smluvní službu v oblasti dopravy. K totožnému závěru dospěl Vrchní soud v Olomouci i v usnesení ze dne 24. 10. 2017, č. j. 7 Cmo 180/2017-168. V době vytýkaného jednání byla zde rozhodnutí vyšších soudů a to pravomocná, která definovala přepravu objednanou prostřednictvím aplikace Uber. K tomu žalovaný nepřihlédl, i když k tomu přihlížet měl a to především při posuzování společenské nebezpečnosti vytýkaného přestupkového jednání, což se musí promítnout i případně do výše sankce za takové jednání. 12. Žalobce namítl, že žalovaný nesprávně posoudil přitěžující okolnosti. Správné posouzení polehčujících a přitěžujících okolností má přitom vliv na výši uložené sankce a tím i na zákonnost rozhodnutí správních orgánů. Jedná se rovněž o podstatné okolnosti mířící k řádné a zákonné individualizaci trestu. 13. Jak uvedl, v rozhodnutí ze dne 24. 7. 2019, č. j. 88/2019-190-TAXI/3 žalovaný uvedl, že „[…] o činnosti dopravců poskytujících přepravy přes aplikaci Uber lze hovořit jako o organizované skupině, nikoliv jako o samostatných dopravcích, kteří porušují zákony, a tím získávají neoprávněnou konkurenční výhodu. Tato skutečnost je ze strany Ministerstva dopravy i Magistrátu hlavního města Prahy dobře známá, […].“. 14. V Napadeném rozhodnutí sice takovou úvahu nerozvíjí, ale je zřejmé, že takto žalovaný (a také MHMP) systematicky uvažuje při stanovování výše pokut. To dokládají i další rozhodnutí žalovaného např. rozhodnutí ze dne 21. 5. 2019, č. j. 59/2019-190-TAXI/3 nebo ze dne 13. 6. 2019, č. j. 71/2019-190-TAXI/3 nebo ze dne 27. 6. 2019, č. j. 74/2019-190-TAXI/5 nebo ze dne 11. 7. 2019, č. j. 82/2019-190-TAXI/3 nebo ze dne 12. 8. 2019, č. j. 104/2019-190-TAXI/3. Již jen takové úvahy o organizované skupině zakládají bez dalšího nezákonnost Napadeného rozhodnutí jako celku. Jestliže žalovaný (a také MHMP) jako trestní tribunál ve smyslu čl. 6 Úmluvy je veden při správním trestání dopravců užívajících aplikaci Uber tím, že bez jakýchkoliv důkazů považuje dopravce (tzn. i žalobce) za členy organizované skupiny (a tedy z podstaty věci pak podle toho zvyšují/stanovují výsledné pokuty), pak není možné takové úvahy v demokratickém právním státě připustit 15. Žalovaný nesprávně jako přitěžující okolnost hodnotí nesplnění povinností, které jsou postižitelné pouze u provozování taxislužby evidovaným vozidlem. Nelze totiž jako přitěžující okolnost vybírat ty skutečnosti, které jsou postižitelné jinými skutkovými podstatami. Pakliže se má dodržet elementární trestní zásada nulla poena sine lege, pak nelze připustit postupy obou správních orgánů, kdy si jako přitěžující okolnosti vyberou další skutkové podstaty jiných přestupků a tyto vlastně inkorporují do skutkové podstaty vytýkaného přestupku (a to účelově zastřeně tím, že takovou skutkovou podstatu považují za přitěžující okolnost). De facto tedy trestají žalobce i za jiný přestupek, který však z podstaty vytýkaného jednání trestat nemohou 16. Nezákonná je rovněž úvaha na ohrožení řádného vedení účetnictví při úvahách o stanovení výše sankce je nezákonná. Taková případná – dokonce z jiné oblasti správního práva – skutková podstata nesmí být přičítána žalobci v rámci úvahy o přitěžujících okolnostech. 17. Rovněž další úvahy o tom, že přitěžující okolností je absence střešní svítilny s nápisem TAXI, neboť potencionální zákazník není schopen identifikovat vozidlo jako vozidlo taxislužby, jsou dle žalobce liché a nadto znovu správní orgány překračují zákonné mantinely trestního stíhání správního. Není možné takto trestat žalobce za skutkovou podstatu, která nemůže být z podstaty věci spáchána, pakliže je žalobce postihován za skutek zcela jiný, který vylučuje stíhání za skutek, který je pojmově