8 Afs 250/2018 — Nejvyšší správní soud

8 Af 27/2020- 73 - text 7 8Af 27/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Andrey Veselé a Mgr. Jany Jurečkové ve věci žalobce proti žalovanému B-sigma s.r.o., IČ 28343719 se sídlem náměstí 14. října 1307/2, Praha 5, zastoupený advokátkou Mgr. Hanou Baláčovou, se sídlem Koliště 55, Brno Finanční úřad pro hlavní město Prahu Štěpánská 619/28, 111 21 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 5. 2020, č.j. 4363620/20/2000-11452-107363, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 5. 2020, č.j. 4363620/20/2000-11452-107363, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 11.228,- Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. K vymožení daňového nedoplatku v celkové výši 24.021.719,- Kč vydal Finanční úřad pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 5 (dále též „správce daně“) dne 4. 2. 2020 exekuční příkaz na přikázání pohledávky z účtu č.j. 843225/20/2005-80542-111026 (dále též „exekuční příkaz“). Exekučním titulem byl dle ust. § 176 odst. 1 písm. a) daňového řádu vykonatelný Výkaz nedoplatků č.j. 843226/20/2005-80542-111026 ze dne 3. 2. 2020 (dále též „výkaz nedoplatků“). 2. Exekuční příkaz nabyl právní moci dne 10. 2. 2020. Dne 24. 2. 2020 (tj. 14-tý den po doručení exekučního příkazu žalobci) bylo doručeno správci daně podání, které bylo nazvané „Návrh povinné na zastavení exekuce dle ust. § 181 odst. 2 písm. i) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád“ (dále jen „návrh“). K návrhu nebyly připojeny žádné přílohy. Návrh žalovaný posoudil jako námitky ve smyslu ust. § 159 odst. 1 daňového řádu proti exekučnímu příkazu s odůvodněním, že proti předmětnému rozhodnutí nelze uplatnit opravné prostředky (§ 178 odst. 4 daňového řádu), a dne 22. 5. 2020 vydal žalovaný rozhodnutí o námitce č.j. 4363620/20/2000-11452-107363 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým námitky proti exekučnímu příkazu zamítl. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 3. Žalobce předně namítá vadu řízení ve smyslu ust. § 76 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního (nepřezkoumatelnost rozhodnutí), jelikož žalovaný rozhodl o jejím návrhu jako o námitce ve smyslu ust. § 159 daňové řádu i přesto, že svým obsahem i názvem šlo zcela zjevně o návrh na zastavení daňové exekuce ve smyslu ust. § 181 odst. 2 písm. i) daňového řádu, přičemž „odůvodnění“ tohoto postupu odbyl pouze strohým shora uvedeným prohlášením. 4. Žalobce má za to, že návrh na zastavení daňové exekuce dle ust. § 181 odst. 2 daňového řádu není opravným prostředkem ve smyslu ust. § 178 odst. 4 daňového řádu, nýbrž se jedná o speciální a samostatný institut obrany proti vedení exekuce jako takové. Ostatně je naprosto nelogické, aby zákonodárce jedním ustanovením stanovil právo na zastavení daňové exekuce, načež by následně jiným ustanovením uplatnění tohoto práva generálně vyloučil. 5. Žalobce je toho názoru, že měl právo domáhat se zastavení daňové exekuce dle ust. § 181 odst. 2 daňového řádu, toto právo mu ovšem bylo jednáním žalovaného de facto odepřeno. Přitom námitka a návrh na zastavení exekuce dle daňového řádu jsou rozdílné instituty, pro jejichž naplnění je třeba zkoumat naprosto odlišná kritéria. Žalovaný v napadeném rozhodnutí hodnotí pouze kritéria pro naplnění práva na uplatnění námitky, nikoliv pro naplnění práva na zastavení daňové exekuce. 6. Žalobce má za to, že rozhodnutí je nezákonné ve smyslu ust. 78 odst. 1 soudního řádu správního, jelikož v rámci předmětného daňového řízení byly naplněny důvody pro zastavení daňové exekuce, které plédoval v návrhu na zastavení daňové exekuce dle ust. § 181 odst. 2 písm. i) daňového řádu ze dne 21. 2. 2020. 7. Zatímco ostatní důvody pro zastavení exekuce uvedené v § 181 odst. 2 daňového řádu jsou důvody konkrétními, důvod uvedený pod písmenem i) je formulován všeobecně a jeho účelem je umožnit, aby výkon rozhodnutí byl zastaven i v jiných závažných případech, které pro jejich možnou rozmanitost nelze s úplností předjímat, resp. podrobit konkrétnímu popisu. 8. Žalobce odkázal na ustálenou nalézací praxi Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu, dle které platí, že „jiným důvodem“ k zastavení výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též „o.s.ř.“) je i případ, kdy tímto výkonem dochází k popření základních principů právního státu a ke zcela zjevné nespravedlnosti viz nálezy Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. II. ÚS 2230/16 a ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. Pl. ÚS 9/15 a na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 8. 2019, sp. zn. 8 Afs 250/2018-54. Žalobce konstatuje že, je současně Ústavním soudem a Nejvyšším správním soudem traktováno, že závěry k „jiným důvodům“ podle civilní procesní úpravy lze, s přihlédnutím k případným zvláštnostem, považovat za přenositelné k „jiným důvodům“ podle daňového řádu. 9. Žalobce má za to, že v řízení o návrhu na zastavení daňové exekuce dle ust. § 181 odst. 2 daňového řádu rovněž platí, že lze úspěšně zpochybnit i vykonatelný exekuční titul, což může vést k zastavení daňové exekuce. 10. Dle názoru žalobce s ohledem na skutečnost, že mu bylo znemožněno hájit se v plné míře před žalovaným, resp. prokázat svá tvrzení důkazy zajištěnými policejním orgánem (ačkoliv je zjevné, že tyto důkazy existují!), je výkon rozhodnutí žalovaného zcela zjevně nespravedlivý. Rovněž výkonem rozhodnutí, resp. již samotnými vykonatelnými tituly, byly porušeny základní principy právního státu - právo na spravedlivý proces. Dle žalobce tak jsou naplněny podmínky pro zastavení daňové exekuce ve smyslu ustanovení § 181 odst. 2 písm. i) daňového řádu, neboť při naplnění těchto podmínek má správce daně povinnost zastavit daňovou exekuci, ať již z moci úřední, nebo na návrh a není zde tedy prostor pro správní uvážení. 11. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. 12. Žalovaný vycházel primárně ze skutečnosti, že proti exekučnímu příkazu nelze dle ust. § 178 odst. 4 daňového řádu uplatnit opravné prostředky (dle ust. § 108 odst. 1 a) daňového řádu je odvolání řádným opravným prostředkem), ale lze proti němu brojit námitkou ve smyslu ust. § 159 daňového řádu, která je prostředkem ochrany při placení daní, s tím, že v rámci řízení o námitce správce daně pak zkoumá především, zda existuje exekuční titul, jeho vykonatelnost, existenci daňového nedoplatku, pravomoc a příslušnost prvoinstančního orgánu k vydání rozhodnutí, tzn. že posuzuje zákonnost exekučního příkazu (ke dni jeho vydání) obdobně, jak by učinil v odvolacím řízení (pokud by proti exekučnímu příkazu bylo odvolání připuštěno, jak tomu bylo za znění daňového řádu účinného do 31. 12. 2013). 13. Vzhledem k tomu, že podání žalobce bylo učiněno ve lhůtě pro podání námitky dle § 159 odst. 1 daňového řádu (30-ti denní lhůta) a z obsahu podání bylo patrné, že především brojí proti vykonatelnosti exekučního titulu, potažmo vykonatelnosti dodatečných platebních výměrů, přistoupil žalovaný k vydání rozhodnutí o námitce. 14. Žalovaný zdůraznil, že jelikož žalobce brojil proti vykonatelnosti dodatečných platebních výměrů, které jsou součástí exekučního titulu, tj. výkazu nedoplatků ze dne 3. 2. 2020, žalovaný se vykonatelností předmětných dodatečných platebních výměrů v napadeném rozhodnutí zabýval. Uvedl např., že dodatečné platební výměry byly vydány dne 29. 11. 2019, ve stejný den byly i doručeny, nebylo proti nim podáno odvolání a nabyly tedy právní moci dne 31. 12. 2019 (viz str. 4 dole napadeného rozhodnutí). Předmětné dodatečné platební výměry byly řádně doručeny a bylo jen na žalobci, aby v souladu se zásadou vigilantibus iura (právo náleží bdělým) střežil svá práva a v zákonem stanovené lhůtě proti předmětným dodatečným platebním výměrům podal odvolání. 15. Dále konstatoval, že žalobce spatřuje jiný důvod k zastavení daňové exekuce v zjevné nespravedlnosti (nespravedlivě vydán exekuční příkaz, jelikož byly nesprávně vydány dodatečné platební výměry). 16. K zjevné nespravedlnosti žalovaný uvádí, že, pokud žalobce nesouhlasil s předmětnými dodatečnými platebními výměry, měl proti nim podat odvolání s tím, že námitkami směřujícími proti samotnému dodatečnému vyměření (např. nemožnost předložení správcem daně požadovaných dokladů, které má dle žalované v držení policejní orgán) se nelze zabývat ani v rámci řízení o námitkách proti exekučnímu příkazu ani v rámci řízení o zastavení daňové exekuce nařízené exekučním příkazem. Správce daně byl oprávněn vydat exekuční příkaz, neboť byly splněny všechny předpoklady pro jeho vydání, tj. především existence exekučního titulu, jeho vykonatelnost, existence daňového nedoplatku, pravomoc a příslušnost prvoinstančního orgánu k vydání rozhodnutí. 17. Žalovaný dále konstatoval, že na danou věc žalobcem uvedené nálezy Ústavního soudu a rozsudek Nejvyššího správního soudu nedopadají, neboť se jedná o zcela odlišné kauzy. 18. Žalobce na