2 Afs 144/2004 — Nejvyšší správní soud

9 A 5/2020- 135 - text 6 9A 5/2020 USNESENÍ Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci žalobkyně: K. D., narozená dne X bytem X zastoupená zmocněncem JUDr. PhDr. M. Š., Ph.D. bytem X proti žalovanému: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, Obvodní ředitelství policie Praha I sídlem Bartolomějská 14, 110 01 Praha 1 v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného takto: I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobkyně se žalobou ze dne 13. 1. 2020 domáhala ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, který spatřovala v tom, že dne 11. 11. 2019 při výslechu v budově Obvodního ředitelství Policie Praha 1, Bartolomějská 14 byla proti její vůli vyfotografována, byly jí odebrány otisky prstů a proveden bukální stěr (odebrán vzorek DNA) ke zjištění profilu DNA, přičemž žádný z těchto úkonů neměl vztah k údajnému trestnému činu, neboť skutek doznala. Žalobkyně tvrdí, že tyto úkony Policie ČR zasáhly do její osobní a právní sféry, byly provedeny bez materiálního důvodu, jen za účelem její degradace a ponížení. Jedná se o nezákonný zásah bezpečnostního sboru. Žalobkyně tvrdí, že tento zásah do jejích práv trvá, neboť Policie ČR tyto osobní údaje žalobkyně stále uchovává v Národní databázi DNA. Žalobkyně v návrhu rozsudečného výroku (petitu) požadovala, (i) aby soud určil, že zásah Policie ČR, Obvodního ředitelství policie Praha I, provedený dne 11. 11. 2019, spočívající v pořízení obrazových záznamů, snímání daktyloskopických otisků a odebrání biologického vzorku žalobkyně, umožňujícího získání informací o jejím genetickém vybavení – provedení bukálního stěru (odebrání vzorku DNA), je nezákonný, (ii) aby zakázal Policii ČR, Obvodnímu ředitelství policie Praha I, pokračovat v porušování práv žalobkyně a (iii) aby přikázal Policii ČR, Obvodnímu ředitelství policie Praha I, aby obnovila stav před tímto zásahem, tedy aby do 15 dnů od právní moci rozsudku zlikvidovala všechny obrazové záznamy žalobkyně a její daktyloskopické otisky pořízené dne 11. 11. 2019 a aby ve stejné lhůtě zlikvidovala biologické vzorky umožňující získání informací o jejím genetickém vybavení spočívající v provedení bukálního stěru (odebrání vzorku DNA) žalobkyni dne 11. 11. 2019, jakož i profil DNA žalobkyně z těchto odběrů získaný. 2. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 25. 9. 2020 namítl nedostatek své pasivní legitimace s tím, že by žalovaným, a to i v souladu s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 11. 2016, č. j. 30 A 54/2016-145, mělo být Policejní prezidium. Dále namítl, že se žalobkyně provedení identifikačních úkonů podrobila dobrovolně a že tento postup je v souladu s § 65 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, je naprosto standardní, legitimní a přiměřený vzhledem k cíli, jímž je ochrana bezpečnosti a zajištění veřejného pořádku. Uvedl také, že § 29 zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, zakotvuje právo žalobkyně na opravu, omezení zpracování nebo výmaz osobních údajů, a že tedy zásahová žaloba představuje až subsidiární prostředek ochrany. Navrhl tedy, aby soud žalobu v souladu s § 85 a § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítl, případně aby ji v souladu s § 87 odst. 3 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl. 3. Žalovaný poukázal na to, že u Ústavního soudu ČR je vedeno řízení o posouzení ústavnosti a zrušení ust. § 65 zákona o policii a z tohoto důvodu navrhl, aby městský soud řízení o žalobě přerušil do rozhodnutí Ústavního soudu ČR. II. Posouzení žaloby městským soudem 4. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda jsou splněny zákonem stanovené podmínky pro to, aby se mohl žalobou věcně zabývat. Přitom vyšel z následující právní úpravy. 5. Podle § 82 s. ř. s. každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. 6. Podle ustálené judikatury Nejvyšší správního soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 9. 2017, č. j. 1 Afs 217/2017-34, a tam citovanou judikaturu) je namístě ochranu v procesním režimu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout tehdy, pokud jsou kumulativně splněny všechny podmínky stanovené v tomto ustanovení. Žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ správního orgánu v širším smyslu) správního orgánu, který není rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). 7. Způsob rozhodování o žalobách na ochranu proti nečinnosti je upraven v ust. § 87 odst. 2 s.ř.s. Podle tohoto ustanovení soud rozsudkem určí, že provedený zásah byl nezákonný, a trvá-li takový zásah nebo jeho důsledky anebo hrozí-li jeho opakování, zakáže správnímu orgánu, aby v porušování žalobcova práva pokračoval, a přikáže, aby, je-li to možné, obnovil stav před zásahem. Šlo-li o zásah ozbrojených sil, veřejného ozbrojeného sboru, ozbrojeného bezpečnostního sboru nebo jiného obdobného sboru, uloží soud tento zákaz nebo příkaz správnímu orgánu nebo obci, která takový sbor řídí nebo které je takový sbor podřízen. 8. Podle § 85 s. ř. s. je žaloba nepřípustná, lze-li se ochrany nebo nápravy domáhat jinými právními prostředky; to neplatí v případě, domáhá-li se žalobce pouze určení, že zásah byl nezákonný. 9. Citovaná zákonná ustanovení jsou významná při posuzování jejich aplikace na daný skutkový stav. Podle žaloby žalobkyně spatřuje nezákonný zásah v pořízení fotografického záznamu, odběru otisků prstů a biologického vzorku k analýze dna dne 11. 11. 2019 (dále jen odběr osobních údajů) a v jejich následném uchovávání. Soud tedy musel identifikovat tvrzený zásah pro účely jeho posouzení jak z věcného, tak i časového hlediska, avšak zjistil, že z hlediska posuzované ochrany tato hlediska spolu úzce souvisejí a mají vliv i na to, kdo je odpovědný za provedené úkony. 10. Podle § 60 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o policii“) policie zpracovává v souladu s tímto zákonem a jiným právním předpisem informace včetně osobních údajů v rozsahu nezbytném pro plnění svých úkolů. Podle § 79 odst. 2 cit. zákona policie může zpracovávat osobní údaje, je-li to nezbytné pro účely uvedené v odstavci 1. policie může zpracovávat osobní údaje také k ochraně důležitých zájmů subjektu údajů, které souvisí s účely uvedenými v odstavci 1. 11. Na ust. § 60 odst. 1 zákona o policii navazuje ust. § 65 cit. zákona, které upravuje získávání osobních údajů pro účely budoucí identifikace, kdy podle § 65 odst. 1, písm. a) zákona o policii policie může při plnění svých úkolů pro účely budoucí identifikace u osoby obviněné ze spáchání úmyslného trestného činu nebo osoby, které bylo sděleno podezření pro spáchání takového trestného činu snímat daktyloskopické otisky, zjišťovat tělesné znaky, provádět měření těla, pořizovat obrazové, zvukové a obdobné záznamy a odebírat biologické vzorky umožňující získání informací o genetickém vybavení. Ust. § 60 odst. 1 realizované postupem dle § 65 odst. 1 písm. a) zákona o policii tedy slouží ke sběru vymezeného okruhu údajů, které mají sloužit k identifikaci v budoucnu. Aniž by soud řešil, zda v případě žalobkyně byl sběr a zpracování jejích osobních údajů oprávněný, prioritní bylo nejprve posoudit, že žalobkyní tvrzený zásah, tj. akt odběru osobních údajů a jejich uchování, je třeba posoudit jako jeden celek, tj. jako zpracování osobních údajů jak dle § 60 odst. 1 zákona o policii, tak dle § 2 písm. b) zákona č. 110/2019 Sb., podle kterého tento zákon upravuje zpracování osobních údajů příslušnými orgány za účelem předcházení, vyhledávání nebo odhalování trestné činnosti, stíhání trestných činů, výkonu trestů a ochranných opatření, zajišťování bezpečnosti České republiky nebo zajišťování veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti, včetně pátrání po osobách a věcech. 12. Ve smyslu uvedeného zpracování osobních údajů lze pak žalobní tvrzení o nezákonném zásahu časově pojmout tak, že „nezákonné“ zpracování osobních údajů nadále trvá a nebylo napraveno, o čemž svědčí i návrh rozsudečného výroku, v němž žalobkyně požaduje, aby soud vyslovil zákaz orgánů policie v pokračování porušování práv žalobkyně a aby přikázal žalovanému zlikvidovat jím dne 11. 11. 2019 odebrané a následně uchovávané osobní údaje žalobkyně. 13. Ve vztahu ke zpracování osobních údajů následně platí úprava daná ust. § 82 odst. 1 zákona o policii, který ukládá policii nejméně jednou za 3 roky prověřit, jsou-li osobní údaje zpracovávané pro účely uvedené v § 79 odst. 1 zákona nadále potřebné pro plnění jejích úk