1 Afs 80/2012 — Nejvyšší správní soud

9 A 50/2020- 104 - text 17 9A 50/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Naděždy Řehákové a soudkyň JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci žalobkyně: Městská část Praha 22, IČO 00240915 sídlem Nové náměstí 1250/10, 104 00 Praha 10 zastoupená advokátem Mgr. Ing. arch. Markem Dolejšem sídlem Václavské náměstí 828/23, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Magistrát hl. m. Prahy, IČO 00064581 sídlem Mariánské nám. 2/2, 110 01 Praha 1 za účasti osoby zúčastněné na řízení: Vivus RD Uhříněves, s.r.o., IČO 65416368 sídlem Budějovická 64/5, Michle, 140 00 Praha 4 zastoupená advokátem JUDr. Janem Marečkem sídlem Na Švihance 1476/1, 120 00 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 2. 2020, č. j. MGMP 335737/2020 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno územní rozhodnutí o umístění stavby vydané odborem výstavby Úřadu městské části Praha 22 (dále jen „stavební úřad“) dne 12. 2. 2019, č. j. P22 1436/2019 OV 04 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím byla k žádosti společnosti Vivus RD Uhříněves s.r.o. (dále jen „žadatel“ nebo „osoba zúčastněná na řízení“) ze dne 2. 8. 2018 umístěna stavba označená jako „Obytný soubor U Zeleného stromu“ na pozemcích parc. č. 572/8, 572/14, 572/21, 572/23, 1900/23, 1900/24, 1900/25, 1900/29, 1900/60, 1900/64, 1900/66, 1900/91, 1900/248 v k. ú. Uhříněves. II. Žaloba 3. Žalobkyně v žalobě uplatnila námitky procesního charakteru, když namítala, že žalovaný upřel žalobkyni právo na řádné a zákonné projednání jejího odvolání, neboť se nevypořádal s jejími odvolacími námitkami proti prvostupňovému rozhodnutí a napadené rozhodnutí tak považovala za nepřezkoumatelné. 4. Žalobkyně následně upřesnila, jaké její odvolací námitky považuje za nevypořádané. 5. Jako první žalobní námitku žalobkyně uvedla, že se žalovaný (ale ani stavební úřad) ve svých rozhodnutích nevypořádal s otázkou vsakování srážkových vod ve smyslu § 38 odst. 1 nařízení č. 10/2016 Sb. hl. m. Prahy, kterým se stanovují obecné požadavky na využívání území a technické požadavky na stavby v hlavním městě Praze (Pražské stavební předpisy, dále jen „PSP“), podle něhož je hospodaření se srážkovými vodami nutné řešit přednostně vsakováním, které je navíc na předmětných pozemcích dle žalobkyně možné, když už jsou na nich mj. umisťovány vsakovací stavby. Skutečnost, že vsakování může být na předmětných pozemcích náročné, není dle žalobkyně důvod jej nerealizovat. Dle žalobkyně nejsou navrhované akumulační nádrže na předmětných pozemcích vhodné. Hospodaření se srážkovými vodami není možné řešit až ve stavebním řízení, jak argumentoval stavební úřad v prvostupňovém rozhodnutí, když k umisťování vsakovacích objektů dochází už v územním řízení. S ohledem na neustále se snižující úroveň podzemních vod na území obce žalobkyně,dlouhotrvající sucha a realizace nových podzemních staveb žalobkyně považuje ochranu stavu podzemních vod obce za veřejný zájem, který v čase nabývá na vážnosti a intenzitě. Žalobkyně tento zájem v územním řízení uplatnila jako obec souladu s § 89 odst. 4 stavebního zákona v námitce č. 7. Stavební úřad řešení vsakování v prvostupňovém rozhodnutí nijak nezdůvodnil, žalobkyně svůj nespohlas uplatnil av odvolání v rámci námitky č. 7 – Nedostatečná informace o vsakování srážkových vod. 6. K uvedenému žalobkyně namítla, že žalovaný v napadeném rozhodnutí pouze citoval z průvodní a technické zprávy a uvedl, že v průběhu odvolacího řízení osoba zúčastněná na řízení doplnila „Inženýrskogeologický průzkum pro plánovanou výstavbu komplexu bytových domů v Praze 10 - Uhříněvsi“ ze dne 25. 2. 2008 a „Inženýrskogeologický průzkum, posouzení podmínek vsakování srážkových vod pro stavbu Obytný soubor U Zeleného stromu Praha 22 - Uhříněves“ ze dne 5. 11. 2018 (dále jen „průzkumy“), které mají z hydrogeologického hlediska prokazovat, že geologické poměry v řešeném území nejsou vhodné pro přímé vsakování zachycených srážkových vod do horninového prostředí. Žalobkyně však byla před podáním žaloby nahlédnout do spisu a průzkumy v něm nenalezla. Ve spise bylo založeno pouze oznámení o provádění průzkumných prací. Žalobkyni bylo při nahlížení i přítomnou referentkou sděleno, že průzkumy do spisu založeny nebyly. Dle žalobkyně se jedná o vadu řízení, která má za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí. Napadené rozhodnutí je navíc nepřezkoumatelné, neboť ze spisu nelze zjistit obsah průzkumů. 7. Žalobkyně považuje za nepodložené tvrzení žalovaného v napadeném rozhodnutí ve vztahu k § 38 PSP že „v daném případě nejsou geologické poměry v řešeném území vhodné pro přímé vsakování srážkových vod do horninového prostředí...“. Dle žalobkyně není zřejmé, z čeho toto tvrzení žalovaného vychází. Žalovaný na jedné straně dle žalobkyně v napadeném rozhodnutí uvedl, že ve vztahu k vsakování považuje zdůvodnění stavebního úřadu za dostatečné, přesvědčivé a věcně správné, a na druhé straně v napadeném rozhodnutí uvedl, že průzkumy byly doplněny až v průběhu odvolacího řízení. Pokud tedy osoba zúčastněná na řízení doplnila průzkumy až v průběhu odvolacího řízení, nemohly být průzkumy stavebnímu úřadu známy už v prvostupňovém řízení, a prvostupňové rozhodnutí tedy ve vztahu k vsakování nemohlo být dostatečné, přesvědčivé a věcně správné. Napadené rozhodnutí je tedy vnitřně rozporné a nepřezkoumatelné. Žalobkyně shrnula, že vsakování na předmětných pozemcích možné je a že nic nesvědčí o opaku. 8. V druhé žalobní námitce žalobkyně vytýkala, že se žalovaný dostatečně nevypořádal s její odvolací námitkou nesouhlasu k vypořádání námitky č. 3 v územním řízení, která se týkala vyloučení z účastenství v územním řízení některých vlastníků pozemků nebo staveb, které bezprostředně sousedí s pozemky vyjmenovanými mezi pozemky dotčenými územním záměrem. Stavební úřad v prvostupňovém rozhodnutí uvedl, že okruh účastníků stanovil dle § 85 stavebního zákona a že „z judikatury soudů k této problematice (k problematice sousedních staveb a sousedních pozemků, pozn. žalobkyně) vyplývá, že se nemusí jednat o přímo sousedící pozemek a zároveň je na posouzení stavebního úřadu, zda pozemek, který s pozemkem záměru přímo hraničí, může být přímo dotčen“. Stavební úřad následně uzavřel, že konkrétně pozemek parc. č. 565 v k. ú. Úhříněves není umístěním stavby přímo dotčen. 9. Žalobkyně již v odvolání namítla, že v předmětném územním řízení jako obec uplatňuje námitky k ochraně zájmů obce a zájmů občanů obce podle § 89 odst. 4 stavebního zákona, a proto požadovala po stavebním úřadu, aby jako s účastníky řízení dle § 85 odst. 2 písm. b) stavebního zákona jednal se všemi vlastníky pozemků a staveb na území obce, které sousedí s pozemky dotčenými projednávaným záměrem. Žalobkyně uvedla, že takovým vlastníkem pozemků je také ona sama – mj. pozemků přímo mezujících s pozemky, na kterých se umisťuje záměr: (1) parc. č. 1900/248 mezující s pozemky parc. č. 572/8, 1900/60, 1900/66, 1900/91, (2) parc. č. 2275/22 a (3) parc. č. 2275/29 oba mezující s pozemkem parc. č. 1900/91. Jestliže žalovaný také konstatoval, že podmínkou účastenství je mimo vlastnického práva ještě skutečnost, že vlastnická či jiná věcná práva k těmto pozemkům mohou být projednávaným záměrem přímo dotčena, dle žalobkyně tato argumentace žalovaného představuje pouze vyložení ustanovení o účastenství a nejedná se o aplikaci těchto pravidel na odvolací námitku žalobkyně. Žalobkyně formulovala svou odvolací námitku jednak z pozice vlastníka konkrétních pozemků, jehož vlastnické právo je (resp. může být) přímo dotčeno územním rozhodnutím, neboť se jedná o mezující pozemky, a jednak z pozice obce uplatňující námitku k ochraně zájmů obce a občanů. V prvním případě žalobkyně označila konkrétní pozemky, ke kterým vykonává práva vlastníka. Žalobkyní označené mezující pozemky, ke kterým vykonává práva vlastníka (jakož i další mezující pozemky na území obce), mají být v souladu s § 92 odst. 3 stavebního zákona označeny v územním rozhodnutí tak, aby tímto způsobem byli identifikováni účastníci řízení dle § 85 odst. 2 písm. b) stavebního zákona. Žalovaný se měl s touto námitkou žalobkyně vypořádat. 10. Žalobkyně dále upozornila, že stavební úřad v prvostupňovém rozhodnutí pouze stručně uvedl, že „z judikatury soudů k této problematice vyplývá, že se nemusí jednat o přímo sousedící pozemek a zároveň je na posouzení stavebního úřadu, zda pozemek, který s pozemkem záměru přímo hraničí, může být přímo dotčen“, aniž by tuto judikaturu specifikoval. S konkrétním závěrem stavebního úřadu navíc žalobkyně v odvolání také nesouhlasila a popsala,