2 Ads 58/2003 — Nejvyšší správní soud

9 A 91/2021- 41 - text 10 9A 91/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci žalobce: Krtkův svět s. r. o. sídlem Hlavní 247, 252 43 Průhonice zastoupena JUDr. Ing. Marinem Florou, Dr. advokátem sídlem Dominikánské náměstí 656/2, 602 00 Brno proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy sídlem Mariánské náměstí 2/2, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 6. 2021, č. j. MHMP-877444/2021/O4/Go, sp. zn. S-MHMP 1804072/2020 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Stručné vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo k jeho odvolání změněno rozhodnutí Městské části Praha 15, Úřadu Městské části Praha 15, odboru dopravy (dále též „dopravní úřad“) ze dne 7. 10. 2020, zn. SZ ÚMČ P15 8723/2020, č. j. ÚMČ P15 44123/2020/OD/VJi, R-2020-101885, tak, že se žalobci ukládá správní trest pokuty podle § 42b odst. 6 písm. c) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZPK“), ve výši 10 000 Kč za porušení § 19 odst. 2 písm. a) a naplnění skutkové podstaty přestupku obsažené v § 42b odst. 1 písm. j) tohoto zákona, a prvostupňové rozhodnutí ve zbytku potvrzeno. 2. Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí vyplynulo, že dopravní úřad uložil žalobci na základě zjištění z místního šetření ze dne 25. 6. 2020 za použití výše uvedených ustanovení zákona o pozemních komunikacích pokutu ve výši 50 000 Kč za neoprávněné osazení dodatkové tabulky E13 s textem: „SE SOUHLASEM J. R. VJEZD NA POZEMKY POVOLEN KRTKŮV SVĚT“ na svislé dopravní značce umístěné na veřejně přístupné účelové komunikaci NN1010 na pozemku parc. č. X k. ú. H. M., v křižovatce s místní komunikací II. třídy K M., a rozhodl o povinnosti žalobce uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Žalovaný se po podrobném popisu skutkového stavu a průběhu správního řízení vypořádal s odvolacími námitkami žalobce. Zejména neshledal opodstatněnou pochybnost o spáchání skutku, když se sám jednatel žalobce J. R. na sociálních sítích k danému jednání hlásil a vysvětloval, že umístěnou tabulkou povoluje osobám vjezd na jeho pozemky. Podle žalovaného bylo toto jednání učiněno ve prospěch žalobce a je mu zcela přičitatelné. Na vjezd na předmětný pozemek je pak odkazováno i na webových stránkách žalobce, jedná se tak o přestupek právnické osoby. Nepovolené značení nebylo navíc umístěno v lese, ale na veřejně přístupné účelové komunikaci mimo lesní pozemek, přičemž vlastník může za určitých podmínek ježdění a stání v lese povolit, nemůže ale bez souhlasu silničního správního úřadu změnit místní úpravu provozu na pozemních komunikacích. K tomu žalovaný poukázal na ustanovení § 77 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, v platném znění (dále jen „zákon o provozu na pozemních komunikacích“), které vylučuje tvrzení žalobce, že k umístění informační tabulky není třeba předchozí vyjádření nebo souhlas silničního správního úřadu. 3. Po procesní stránce žalovaný neshledal vady mající vliv na zákonnost rozhodnutí. Na základě § 37 písm. c) zákona č. 250/2016 Sb., zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, v platném znění (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“) ale přihlédl k polehčujícím okolnostem na straně žalobce (prvé porušení zákona o pozemních komunikacích, ekonomická situace v souvislosti s pandemií onemocnění COVID-19, která vypukla právě v době spáchaného přestupku) a uložený trest ve výši 50 000 Kč žalobci snížil na částku 10 000 Kč. II. Obsah žaloby 4. V prvním žalobním bodu žalobce tvrdil nesprávné a nepřezkoumatelné vyhodnocení námitky, že není pachatelem přestupku. Již v odvolacím řízení namítal, že předmětné nepovolené dopravní značení bylo objednáno, zaplaceno a osazenou fyzickou osobou J. R., jeho přestupková odpovědnost tak nepřipadá v úvahu. Žalovaný se však s tímto argumentem v napadeném rozhodnutí dostatečně nevypořádal, jen opakoval úvahy dopravního úřadu ústící v závěr, že pachatelem přestupku je žalobce jako právnická osoba, jelikož J. R. je jeho jednatelem a společníkem a žalobce měl z jeho jednání prospěch. Sama skutečnost, že J. R. je jednatelem žalobce nemůže jako důkaz o žalobci jako pachateli vytýkaných skutků svědčit. J. R. je navíc jednatelem nejen žalobce, ale zastává tutéž funkci i v dalších společnostech. Za použití argumentace žalovaného se i tyto právnické osoby podílí na provozování zábavního parku a měly by být shledány vinnými ze spáchání stejného skutku. Nebylo tak prokázáno, že při protiprávní činnosti J. R. sledoval z objektivního i subjektivního hlediska plnění svých úkolů jednatele či společníka žalobce. J. R. má navíc jako jediný společník žalobce vůči žalobci postavení osoby ovládající, nikoliv osoby na žalobci závislé nebo žalobcem ovládané. Vzájemný vztah mezi J. R. a žalobcem tedy nespočívá v tom, že J. R. postupuje v zájmu žalobce, nýbrž naopak žalobce postupuje v zájmu J. R. Jednání J. R. tak není přičitatelné žalobci, ale naopak je jednání žalobce přičitatelné J. R. 5. Z napadeného rozhodnutí tak není zřejmé, z jakých konkrétních důvodů považuje žalovaný tuto námitku žalobce za lichou či vyvrácenou, což zakládá nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů. 6. Ve druhém žalobním bodu žalobce namítal nepřezkoumatelnost vyhodnocení jeho odvolací námitky, podle níž k umístění tabulky nebylo třeba ingerence silničního správního úřadu. K tomu poukázal na další odvolací námitky, kde tvrdil, že: a) Nebyly naplněny formální ani materiální znaky přestupku podle § 42b odst. 1 písm. j) zákona o pozemních komunikacích, když účelem informační tabulky bylo upozornit veřejnost na to, že vlastník lesa (J. R.) je dle § 20 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně některých zákonů (lesní zákon), v platném znění (dále jen „lesní zákon“) oprávněn udělit výjimku ze zákazu vjezdu a stání motorových vozidel na pozemcích určených k plnění funkcí lesa, přičemž společenská nebezpečnost tohoto jednání je nulová, ba naopak je toto jednání obecně prospěšné, neboť zvyšuje obecné právní vědomí. b) Informační tabulka navíc neměla charakter dodatkové tabulky E13, neboť byla osazena zcela samostatně, nikoliv pod jinou svislou dopravní značkou, jejíž význam by zpřesňovala nebo omezovala, jak požaduje vyhláška Ministerstva dopravy č. 294/2015 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích, v platném znění (dále jen „Vyhláška č. 294/2015 Sb.“), takže se vůbec nejednalo o dopravní značku, k jejímuž umístění nebylo potřeba ingerence silničního správního úřadu a skutková podstata přestupku podle § 42b odst. 1 písm. j) zákona o pozemních komunikacích tak nemohla být vůbec naplněna (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2015, č. j. 1 As 236/2014-22). c) Informační tabulka nijak neměnila místní úpravu provozu vyplývající z dopravní značky B11, a to ani, když byla umístěna pod touto značkou na totožném sloupku, neboť z ní nikterak nevyplývá, že by dopravní značka B11 měla zčásti nebo zcela přestat platit. Tabulka jen informovala návštěvníky lesních pozemků nacházejících se za dopravní značkou B11 o jejich právu vyplývajícím z lesního zákona, což je právo, které nelze místní úpravou provozu omezit nebo dokonce zrušit. d) Umístění informační tabulky není v rozporu s § 19 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích, neboť nejde o „neoprávněné osazení“ dopravní značky, když se nejedná o situace uvedené v § 77 odst. 3 zákona o provozu na pozemních komunikacích. Upozornění na právo vyplývající z lesního zákona umístěné na informační tabulce totiž není povinností odchylné od obecné úpravy zákona o provozu na pozemních komunikacích, nýbrž naopak potvrzením platnosti zákonného ustanovení, které je s obecnou úpravou provozu na pozemních komunikacích v plné shodě. Nebyly tak zapotřebí předchozí ingerence či souhlas silničního správního úřadu. S těmito dílčími námitkami se přitom žalovaný nijak nevypořádal, proto je i v tomto rozsahu jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné. 7. Žalobce žádal, aby soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě argumentoval obdobně, jako v odůvodnění svého rozhodnutí. 9. K prvnímu žalobnímu bodu opětovně vyzdvihl, že má právnická osoba právní subjektivitu, což pro ni znamená mít způsobilost k právům a povinnostem, stejně jako způsobilost k právním úkonům. Za právnickou osobu přitom jejím jménem jedná statutární orgán (jednatel). Skutkovou podstatu přestupku tak reálně naplní svým jednáním fyzická osoba, jejíž jednání se přičítá právnické osobě při činnosti právnické osoby, v souvislosti s činností právnické osoby, ku prospěchu právnické osoby nebo v jejím zájmu bez ohledu na zavinění této fyzické osoby. Odpovědnost právnické osoby je založena