6 As 335/2020 — Nejvyšší správní soud

9 Ad 17/2017- 58 - text 9 9Ad 17/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci žalobce: Bc. R. K., bytem X zastoupen Mgr. Pavlem Matějíčkem, advokátem se sídlem Jiráskova 994/9, 750 02 Přerov proti žalovanému: Náčelník Generálního štábu Armády ČR se sídlem Vítězné náměstí 1500/5, 160 01 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ve věcech služebního poměru ze dne 16. 5. 2017, č. j.: MO 95007/2017-1304, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Stručné vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí ředitele Agentury personalistiky Armády České republiky (dále jen „služební orgán“) ze dne 6. 2. 2017, sp. zn. 2029/2017 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byla zamítnuta žádost žalobce o přiznání kvalifikačního příspěvku podle § 70a odst. 1 zákona č. 221/1999 Sb., zákon o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZVP“), a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. 2. Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí vyplynulo, že rozhodnutím služebního orgánu ze dne 29. 6. 2016, sp. zn. 11314/2016 (dále jen „původní prvostupňové rozhodnutí“) byla žalobci zamítnuta žádost o přiznání kvalifikačního příspěvku podle § 70a ZVP (dále jen „žádost“). K odvolání žalobce bylo původní prvostupňové rozhodnutí rozhodnutím žalovaného ze dne 14. 11. 2016, č. j. 521-7/2016-2230, sp. zn. 16/2016 (dále jen „zrušující rozhodnutí“) zrušeno a věc vrácena služebnímu orgánu k novému projednání. Služební orgán následně vydal prvostupňové rozhodnutí. O odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí žalovaný rozhodl žalobou napadeným rozhodnutím, v němž konstatoval, že se služební orgán v prvostupňovém rozhodnutí řídil právním názorem vysloveným ve zrušujícím rozhodnutí. Ztotožnil se s názorem služebního orgánu, že v případě žalobce nedošlo po nabytí účinnosti zákona č. 332/2014 Sb., kterým se mění zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále jen „novela“) k zařazení na služební místo s vyšším stupněm vzdělání, protože požadovaný stupeň vzdělání na posledním služebním místě po nabytí účinnosti novely byl totožný jako požadovaný stupeň vzdělání na předchozích dvou služebních místech, na něž byl žalobce zařazován do nabytí účinnosti novely. Se služebním orgánem souhlasil i v tom, že by vyhovění žádosti mohlo způsobit nežádoucí retroaktivitu, a uvedl, že záměrem zákonodárce dle jeho názoru nebylo poskytovat kvalifikační příspěvek zpětně, ale právě až od účinnosti novely. II. Obsah žaloby 3. Žalobce předně uvedl, že je od 30. 9. 2005 doposud (pozn. soudu: tj. ke dni podání žaloby) ve služebním poměru jako voják z povolání. V jeho průběhu dne 24. 6. 2010 úspěšně ukončil vysokoškolské vzdělání v bakalářském studijním programu, aniž s ním byla uzavřena dohoda o zvýšení nebo rozšíření vzdělání (pozn. soudu: v doplnění žaloby ze dne 18. 9. 2017 dodal, že vysokoškolské vzdělání získal studiem v bakalářském studijním programu Bankovnictví ve studijním oboru Právní administrativa v podnikatelské sféře v Bankovním institutu vysoké škole v Praze). Do 30. 11. 2011 byl služebně zařazen na služebním místě se stanoveným minimálním stupněm vzdělání střední odborné vzdělání s výučním listem, od 1. 12. 2011 byl služebně zařazován na pozice se stanoveným stupněm vzdělání vysokoškolské vzdělání v bakalářském studijním programu, a to naposledy dne 1. 1. 2016. Upozornil na skutečnost, že novela s účinností od 1. 7. 2015 zavedla vložením § 70a do ZVP tzv. kvalifikační příspěvek, který lze jednorázově přiznat vojákovi služebně zařazenému na služební místo se stanoveným vyšším stupněm vzdělání, dosáhl-li voják tento vyšší stupeň v průběhu služebního poměru, aniž s ním byla uzavřena dohoda o zvýšení nebo rozšíření vzdělání dle § 60 ZVP. O tento kvalifikační příspěvek požádal. 4. První žalobní námitkou namítal, že jazykový i teleologický výklad § 70a ZVP nepochybně a jednoznačně stanovuje kumulativně dvě podmínky pro přiznání kvalifikačního příspěvku, a to že došlo v průběhu trvání služebního poměru k dosažení vyššího stupně vzdělání, aniž byla uzavřena dohoda o zvýšení nebo rozšíření vzdělání, a že žalovaný toto vyšší dosažené vzdělání vojáka při služebním zařazení využije. V jeho případě byly obě tyto podmínky splněny. Stanovisko žalovaného, které akcentovalo pouze pojem „přeřazen“, tedy nutnost změny služebního zařazení po nabytí účinnosti novely, označil za ryze formalistické a nemající žádnou oporu v zákoně, když v § 70a ZVP je použit pojem „zařazen“. Uvedl, že se v souladu s uvedeným ustanovením může konkrétní voják v momentu nabytí účinnosti novely nacházet i na služebním místě s vyšším stanoveným stupněm vzdělání, pokud v průběhu trvání služebního poměru došlo k jeho přeřazení ze služebního místa s nižším stanoveným stupněm vzdělání na služební místo s vyšším stanoveným stupněm vzdělání, a to pouze z jeho vlastního přičinění. Výklad zastávaný žalovaným by mohl vést k absurdní situaci, kdy by např. voják donucený špatnými studijními výsledky opakovat ročník, byl přeřazen na služební místo s vyšším stanoveným stupněm vzdělání až po nabytí účinnosti novely, tudíž by mu vznikl nárok na kvalifikační příspěvek, zatímco schopnější voják, který by ukončil studium v řádném termínu a byl díky tomu přeřazen na služební místo s vyšším stanoveným stupněm vzdělání před účinností novely, by nárok na kvalifikační příspěvek neměl. Takový výklad by vedl k porušení rovného přístupu a rovného zacházení s vojáky, což je v rozporu s § 2 odst. 3 ZVP. 5. Ve druhé žalobní námitce brojil proti závěru žalovaného o nedostatečné rozhodné době pro přiznání kvalifikačního příspěvku. Uvedl, že toto kritérium může sloužit pro určení výše kvalifikačního příspěvku, nikoli však pro jeho přiznání či nepřiznání. Při hodnocení rozhodné doby pro posouzení výše kvalifikačního příspěvku nelze přihlížet pouze k době zbývající do konce služebního poměru, nýbrž též k době, po níž se před vydáním rozhodnutí o žádosti již na pozici s vyšším stanoveným stupněm vzdělání nacházel, tedy k době, po kterou žalovaný jeho zvýšenou kvalifikaci fakticky využíval. 6. Třetí žalobní námitkou namítal, že situace, kdy žalovaný spatřoval v původním prvostupňovém rozhodnutí rozpor se zákonem, pročež jej zrušil, a následně stejný rozpor v žalobou napadeném rozhodnutí sám učinil, odporuje zásadě předvídatelnosti a konstantnosti v rozhodování žalovaného dle správního řádu. 7. Žalobce navrhl, aby soud žalobou napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí prvostupňové, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný ve vyjádření k první žalobní námitce setrval na názoru, že žalobce nemá na kvalifikační příspěvek dle § 70a ZVP nárok. Je tomu tak proto, že při služebním zařazení žalobce na poslední služební místo dne 1. 1. 2016, tj. po nabytí účinnosti novely, nedošlo ke služebnímu zařazení na služební místo s vyšším stupněm vzdělání. Požadovaný stupeň vzdělání na posledním služebním místě byl totiž totožný s požadovaným stupněm vzdělání na dvou předchozích místech, na něž byl žalobce služebně zařazován do nabytí účinnosti novely. Ačkoli tedy byla splněna podmínka dosaženého vyššího stupně vzdělání v průběhu služebního poměru, aniž by byla se žalobcem uzavřena dohoda o zvýšení nebo rozšíření vzdělání, podmínka zařazení na služební místo s vyšším stanoveným stupněm vzdělání současně splněna nebyla, pročež nemohlo dojít k naplnění daného ustanovení. S odkazem na § 2 odst. 1 prováděcí vyhlášky Ministerstva obrany č. 146/2015 Sb., o stanovení výše náborového příspěvku, výše kvalifikačního příspěvku, výše a postupu při přiznávání cestovních náhrad a náhrad při povolání do služebného poměru a při přeložení poskytovaných vojáků (dále jen „prováděcí vyhláška“), uvedl, že kvalifikační příspěvek dle § 70a ZVP lze přiznat při prvním využití takového vzdělání po nabytí účinnosti novely. Žalobci jej nelze přiznat proto, že byl na služební místa se stanoveným vyšším stupněm vzdělání zařazován již před nabytím účinnosti novely. Tímto postupem je zamezeno pravé retroaktivitě, která by v případě vyhovění žádosti nastala. Jelikož ZVP ani novela nestanoví okamžik, kdy je třeba podmínky pro přiznání kvalifikačního příspěvku splnit, je z důvodu zachování principu právní jistoty třeba, aby k jejich splnění došlo až po nabytí účinnosti novely. Dodal, že formulace „lze přiznat“ v § 70a ZVP nestanoví povinnost kvalifikační příspěvek za kumulativního splnění obou podmínek automaticky přiznat, ale ponechává správnímu orgánu pro jeho přiznání prostor. 9. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. IV. Replika žalobce 10. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného setrval na žalobních argumentech. Nad jejich rámec uvedl, že sm