6 As 365/2021 — Nejvyšší správní soud

10 A 40/2022- 91 - text 10 A 40/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobkyně: ČD – Informační Systémy, a.s., IČO 24829871 sídlem Pernerova 2819/2a, 130 00 Praha 3 zastoupená advokátem Mgr. Štěpánem Schenkem sídlem Vodičkova 710/31, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Úřad pro ochranu osobních údajů sídlem Pplk. Sochora 727/27, 170 00 Praha 7 za účasti: Hlídač státu, z.ú., IČO 05965527 sídlem Velenovského 648, 251 64 Mnichovice zastoupený advokátem Mgr. Radkem Pokorným sídlem Klimentská 1216/46, 110 00 Praha 1 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 3. 2022, č. j. UOOU-00392/22-6 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. Osoba zúčastněná na řízení požádala žalobkyni žádostí ze dne 17. 7. 2020, na základě zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, v platném a účinném znění (dále jen “zákon o svobodném přístupu k informacím”), o poskytnutí následujících informací: a. plný text posudku či posudků, které má žalobkyně k dispozici v souvislosti s plánovanou koupí společnosti CHAPS spol. s r.o. (dále jen „CHAPS“) a dalších společností ze skupiny CHAPS (ČSAD SVT, Praha, INPROP a SVT Slovakia); b. písemnost či email, kterým bylo zahájeno jednání o koupi společnosti CHAPS a ostatních; c. veškeré podklady zaslané dozorčí radě a představenstvu společnosti České dráhy, a.s., v souvislosti s plánovanou koupí společnosti z bodu a.; d. odhadní a doporučená částka nákupu společností z bodu a., která byla doporučena ke schválení představenstvu a dozorčí radě žalobkyně a společnosti České dráhy, a.s.; e. konečná cena akvizice společnosti CHAPS a příp. souvisejících dalších společností, struktura ceny v široce chápaném významu (časová výplata, měna, převod aktiv a majetku); f. a) počet zaměstnanců společnosti CHAPS ke dni akvizice společnosti, k 30. 6. 2018, 31. 12. 2018, 30. 6. 2019, 31. 12. 2019 a 30. 6. 2020; b) počet dalších spolupracovníků/fyzických osob na fakturu či dohodu ke stejným datům. 2. Žalobkyně o žádosti rozhodla rozhodnutím ze dne 26. 5. 2021, nadepsaným jako „vyřízení žádosti o informace ze dne 17. 7. 2020“ (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Osoba zúčastněná na řízení proti tomuto rozhodnutí podala dne 11. 6. 2021 odvolání. Dne 21. 2. 2022 bylo odvolání včetně spisového materiálu postoupeno žalovanému. 3. Žalobkyně se domáhá zrušení rozhodnutí Úřadu pro ochranu osobních údajů ze dne 3. 3. 2022, č. j. UOOU-00392/22-6 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo prvostupňové rozhodnutí zrušeno a věc byla vrácena k novému projednání. II. Napadené rozhodnutí 4. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí nejprve zrekapituloval předchozí průběh správního řízení a následně se vypořádal s námitkami uplatněnými v odvolání. První námitka směřovala proti závěrům žalobkyně, že není povinným subjektem. Žalovaný tuto námitku shledal důvodnou a konstatoval, že již v předchozích rozhodnutích týkajících se žalobkyně dospěl k závěrům, že v případě žalobkyně převažují veřejné prvky. Žalovaný argumentoval především tím, že jediným akcionářem žalobkyně je společnost České dráhy, a.s., a žalobkyně běžně zveřejňuje své smlouvy v registru smluv. Své závěry opřel o judikaturu Ústavního soudu a správních soudů. 5. Podle druhé odvolací námitky žalobkyně neposkytnutí informací neoprávněně odůvodnila poukazem na obchodní tajemství, přičemž tak učinila nepřezkoumatelným způsobem. Žalovaný shledal důvodnou i tuto námitku s tím, že žalobkyně naplnění definičních znaků obchodního tajemství odůvodnila vágně a omezila se na pouhé konstatování, že požadované informace kumulativně tyto definiční znaky naplňují, aniž by toto tvrzení blíže prokázala. III. Žaloba 6. Žalobkyně v podané žalobě po stručné rekapitulaci průběhu správního řízení nejdříve uvedla, že napadené rozhodnutí je nezákonné a věcně nesprávné, a dále se zabývala svou aktivní legitimací. 7. Žalobkyně uvedla, že napadené rozhodnutí je nezákonné, ba dokonce nicotné. Žalovaný neměl pravomoc toto rozhodnutí vůbec vydat, neboť žalobkyně není povinným subjektem dle informačního zákona. Žalobkyně vyšla z nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2007, sp. zn. I. ÚS 260/06. Poukázala na to, že je soukromoprávním subjektem, jehož poměry se řídí zákonem č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „z. o. k“). K jejímu založení došlo jinou obchodní společností, tedy bez ingerence státu, který může vykonávat svá akcionářská práva pouze prostřednictvím společnosti České dráhy, a. s. Orgány žalobkyně jsou voleny podle stanov, žalobkyně nepodléhá žádnému státnímu dohledu. Účelem jejího zřízení je zisk, nikoliv plnění veřejných cílů. Nedisponuje ani nehospodaří s veřejnými prostředky, ani se nijak nepodílí na výkonu veřejné moci. 8. Žalobkyně dále odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2017, sp. zn. IV. ÚS 1146/16, ze kterého vyplývá, že zásadně nelze přiznat postavení veřejné instituce dle § 2 odst. 1 informačního zákona společnosti, jejíž postavení se řídí z. o. k. Je toho názoru, že u ní nejsou splněna všechna kritéria vymezená judikaturou Ústavního soudu. Nejvíce přitom zdůraznila páté kritérium judikaturního testu, tedy účel dané instituce, který dle jejího názoru může převážit nad ostatními kritérii. IV. Vyjádření žalovaného k žalobě 9. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 10. 5. 2022 nejdříve zpochybnil aktivní legitimaci žalobkyně k podání žaloby. Dále odkázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 5. 2022, č. j. 3 As 46/2022-42, a ze dne 11. 5. 2022, sp. zn. 1 As 68/2022, ve kterých byl sjednocen postup při posuzování obchodních společností jako povinných subjektů dle zákona o svobodném přístupu k informacím, přičemž je kladen důraz na převahu znaků, jež jsou pro soukromou či veřejnou instituci typické. 10. Žalovaný posoudil všechny aspekty společnosti, na jejichž základě dospěl k závěru o převažujícím veřejném charakteru. Nelze přitom přisvědčit závěru žalobkyně, že povinnými subjekty nemohou být subjekty ve stoprocentním vlastnictví státu, pokud fungují v tržním prostředí a nepodílí se na výkonu veřejné moci, neboť je v přímém rozporu s judikaturou Ústavního soudu. Zároveň nelze uzavřít, že by informační povinnost povinné subjekty omezovala v podnikání či právo vlastnit majetek, či že by je znevýhodnila na trhu. 11. Žalobkyně k vyjádření žalovaného nepodala repliku. V. Vyjádření osoby zúčastněné na řízení 12. Osoba zúčastněná na řízení ve svém vyjádření k žalobě ze dne 11. 7. 2022 uvedla, že žalovaný v rámci napadeného rozhodnutí řádně posoudil a odůvodnil všechny relevantní skutečnosti, přičemž dospěl k závěru, že žalobkyně je veřejnou institucí ve smyslu informačního zákona, neboť u ní převažují veřejné prvky. Dále podrobně rozebrala naplnění znaků veřejné instituce a svou argumentaci opřela o judikaturu a odbornou literaturu. 13. Poznamenala, že pro posouzení toho, zda určitý subjekt bude možné považovat za veřejnou instituci ve smyslu informačního zákona, která podléhá povinnosti poskytovat informace, je zcela nezbytné posoudit povahu a činnost takového subjektu, určit, zda převažují kritéria, jež jsou pro veřejnou instituci typická, přičemž při posuzování takového subjektu nelze rovněž opomíjet fakt, že je povinným subjektem dle zákona o registru smluv. Rozhodujícím faktorem bude to, zda daný subjekt je či není vlastněný státem, přičemž pokud je zde jediným společníkem povinný subjekt, jehož ultimátním vlastníkem je stát, pak se jedná o veřejnou instituci jak z hlediska nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2007 sp. zn. I. ÚS 260/06 (tzv. „nález Letiště Praha“), tak i podle kritérií obsažených v bodech 70-71 nálezu Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2017, sp. zn. IV. ÚS 1146/16 (tzv. „nález ČEZ“). 14. Závěrem osoba zúčastněná na řízení zdůraznila, že žalobkyně je veřejnou institucí a povinným subjektem ve smyslu informačního zákona, a žalovaný byl tudíž orgánem oprávněným vydat napadené rozhodnutí. Nad rámec žaloby se také vyjádřila k problematice obchodního tajemství a nepřezkoumatelnosti odvoláním napadeného rozhodnutí v tomto směru. 15. Žalobkyně ani žalovaný k vyjádření osoby zúčastněné na řízení nepodali repliku. VI. Jednání 16. Jednání ve věci se konalo dne 26. 10. 2023. Na něm procesní strany setrvaly na svých prezentovaných stanoviscích v řízení. 17. Soud na jednání neprováděl důkaz správním spisem, z něhož žalovaný při vydání napadeného rozhodnutí vycházel. Správním spisem se dokazování neprovádí (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS). 18. Soud při jednání provedl dle § 52 odst. 1 in fine s. ř. s. v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 31. 1. 2011 sp. zn. IV. ÚS 433/10 důkaz úplnými výp