5 As 117/2021 — Nejvyšší správní soud

10 A 71/2020- 100 - text 21 10 A 71/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobce: Ing. T. K. zastoupen Mgr. Kryštofem Kobedou, advokátem sídlem Šrobárova 2002/40, Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo dopravy sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 4. 2020, č. j. 34/2020-190-TAXI/3 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. Rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy, odboru dopravních agend (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 3. 5. 2017, č. j. MHMP 701083/2017, sp. zn S- MHMP 1420505/2016 ODA-TAX (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) byla žalobci uložena pokuta postupem dle § 12 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (dále jen „přestupkový zákon“), ve výši 50 000 Kč, neboť: - porušil § 21 odst. 3 písm. g) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silniční dopravě“) tím, že jako dopravce, který provozuje taxislužbu vozidlem taxislužby, nezajistil, aby při poskytování přepravy dne 13. 7. 2016 vozidlem taxislužby tovární značky Peugeot 407, reg. zn.: X (dále jen „vozidlo taxislužby“), na trase z ulice Klárov (u stanice metra Malostranská) na Hradčanské náměstí, Praha 1, v čase přibližně mezi 15:01 a 15:11 hod., byl zaznamenán skutečný průběh přepravy, neboť v souvislosti s poskytnutou přepravou byla do taxametru typu MPT-4, výrobní číslo 1389, výrobní číslo paměťové jednotky 2939, zaznamenána vzdálenost přepravy 4,7 km, ačkoli skutečná vzdálenost činila 2,9 km. Správní orgán I. stupně vyhodnotil, že tímto jednáním žalobce byla naplněna skutková podstata správního deliktu dle § 35 odst. 2 písm. r) zákona o silniční dopravě. - V rámci téže přepravy bylo dále shledáno porušení § 21 odst. 3 písm. i) zákona o silniční dopravě, neboť žalobce po ukončení přepravy nevydal doklad o zaplacení č. 4212 pořízený jako výstup z tiskárny taxametru doplněný o přesné výchozí a cílové místo přepravy tak, jak stanovuje prováděcí vyhláška, nýbrž tyto údaje o výchozím a cílovém místě přepravy vyplnil pouze slovy „PO PRAZE“. V tomto jednání žalobce shledal správní orgán I. stupně správní delikt dle § 35 odst. 2 písm. t) zákona o silniční dopravě. - Do třetice, v rámci téže uskutečněné přepravy, bylo u žalobce shledáno porušení § 21 odst. 3 písm. h) zákona o silniční dopravě v návaznosti na § 12 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 478/2000 Sb., kterou se provádí zákon o silniční dopravě (dále jen „prováděcí vyhláška“), neboť následně do uvedeného záznamu o přepravě č. 4212 doplnil jako výchozí místo přepravy ulici Národní, přestože skutečným výchozím místem přepravy byla ulice Klárov (u stanice metra Malostranská), Praha 1. V tomto jednání shledal správní orgán I. stupně naplnění zákonných znaků skutkové podstaty správního deliktu dle § 35 odst. 2 písm. s) zákona o silniční dopravě. Správní orgán I. stupně stanovil žalobci jako lhůtu pro úhradu uložené pokuty, jakož i pro úhradu nákladů řízení ve výši 1 000 Kč, 15 dnů ode dne nabytí právní moci prvostupňového rozhodnutí. 2. Ještě předtím, než bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, dne 27. 4. 2017, vydal Magistrát hlavního města Prahy, odbor dopravních agend, rozhodnutí č. j. MHMP 671618/2017, vztahující se k témuž jednání žalobce, k téže uskutečněné přepravě, přičemž tímto rozhodnutím bylo shledáno spáchání správního deliktu dle § 16 odst. 1 písm. b) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o cenách“) žalobcem, neboť v rámci této přepravy účtoval za poskytnutí taxislužby částku 193 Kč, přestože podle § 5 odst. 2 zákona o cenách, v návaznosti na nařízení č. 20/2006 Sb. HMP, o maximálních cenách osobní taxislužby, byl oprávněn účtovat částku v maximální výši 145 Kč. Za tento správní delikt byla rozhodnutím správního orgánu I. stupně dle zákona o cenách uložena pokuta ve výši 25 000 Kč. 3. Předmětem odvolání nebylo stanovení toho, zda se skutek, za který byl žalobce potrestán, stal -to žalobce v odvolání nezpochybnil a co do deliktu v oblasti cen i uznal. Žalobce namítal, že byl již za tentýž skutek potrestán v rozhodnutí správního orgánu I. stupně dle zákona o cenách, přičemž nebylo vedeno společné řízení, v němž měla být při ukládání sankce aplikována absorpční zásada. 4. Žalobce se poté domáhá zrušení rozhodnutí Ministerstva dopravy ze dne 23. 4. 2020, č. j. 34/2020-190-TAXI/3 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný k podanému odvolání změnil prvostupňové rozhodnutí, co do stanovené délky lhůty k úhradě pokuty a nákladů správního řízení uložené prvostupňovým rozhodnutím, kterou z původních 15 dnů prodloužil na 6 měsíců, ve zbytku žalovaný prvostupňové rozhodnutí potvrdil. II. Napadené rozhodnutí 5. Žalovaný shrnul skutková zjištění a podstatu odvolání. Uvedl, že v době, kdy došlo ke spáchání správních deliktů, za které byl žalobce potrestán, platila odlišná procesní pravidla pro správní řízení o správních deliktech, kterých se dopustil dopravce, a přestupcích, kterých se v souvislosti s taxislužbou mohly tehdy dopustit pouze nepodnikající subjekty. Správní řízení o správních deliktech se řídilo výhradně správním řádem a správní řízení o přestupcích se řídilo přestupkovým zákonem. 6. Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) problematiku projednávání správních deliktů nijak speciálně neřešil. Judikatura proto dovodila, že i pro správní delikty platila analogicky právní úprava základních principů v přestupkovém zákoně, který v § 57 odst. 1 uváděl, že „jestliže pachatel se dopustil více přestupků, jejichž skutková podstata se týká porušení právních povinností vyskytujících se ve stejné oblasti veřejné správy a které je příslušný projednávat týž orgán, projednávají se tyto přestupky ve společném řízení.“ Žalovaný je pak názoru, že v tomto případě nedošlo ke splnění ani jedné z uváděných podmínek pro konání společného řízení. Ze samotné skutečnosti, že byly jednotlivé správní delikty zjištěny v rámci téže kontroly nelze dle žalovaného dovozovat, že se jedná o delikty ze stejné oblasti veřejné správy. Správní delikty dle zákona o silniční dopravě spadají do úseku výkonu přenesené působnosti státní správy na úseku podnikání v silniční dopravě. Naopak porušení zákona o cenách spadá do oblasti porušení nařízení místní samosprávy, nejedná se tedy o výkon státní správy, nýbrž o vynucení pravidel stanovených samosprávou. Nadto nejsou k projednání příslušné ani tytéž správní orgány, když k projednání deliktů dle zákona o silniční dopravě je příslušný dopravní úřad a odvolacím orgánem je Ministerstvo dopravy, zatímco k projednání deliktů dle zákona o cenách je příslušný Magistrát hlavního města Prahy, jehož součástí je i dopravní úřad, ale odvolacím orgánem je Ministerstvo financí. Žalovaný tedy shrnul, že dopravní úřad postupoval zcela v souladu s právními předpisy, když o porušení zákona o silniční dopravě a o porušení zákona o cenách vedl dvě správní řízení a uložil dvě sankce, neboť se dopravce při jedné jízdě dopustil různých skutků upravených ve více zákonech chránících jiné zákonné zájmy. 7. Žalovaný se dále vyjádřil k závažnosti prokázaných deliktů. Má za to, že poškodily zájmy cestujících a pověst pražské taxislužby. 8. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí vyjádřil také k uložené pokutě ve výši 50 000 Kč. Pokuta je zcela odpovídající, má dostatečný preventivní a odrazující účinek, vzhledem k prokázaným příjmům žalobce nemá likvidační dopad. Vzhledem k možnosti rozložení splátek v souladu s § 156 odst. 5 a § 160 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, až na dobu šesti let, by výše splátky byla necelých 770 Kč, žalovaný se tedy vzhledem k této možnosti úhrady uložené pokuty ve splátkách nedomnívá, že by sankce měla mít pro dopravce likvidační důsledky. Vzhledem k dopadu pandemické situace na podnikání žalobce žalovaný shledal důvod k odsunutí splatnosti vymáhaných finančních plnění (pokuty a nákladů správního řízení) na 6 měsíců. 9. Dále žalovaný konstatoval, že v mezidobí mezi prvostupňovým rozhodnutím a napadeným rozhodnutím nabyl účinnosti zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky (dále též „zákon o odpovědnosti za přestupky“) a novela zákona o silniční dopravě č. 304/2017 Sb. Žalovaný s odkazem na čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod posuzoval kritéria pro srovnání příznivosti pozdější právní úpravy. Konstatoval, že se jedná stále o trestné jednání, druh a výměra trestu, stejně jako možnost zproštění se na žalobce nevztahovala. Žalovaný poukázal na kritéria pro stanovení pokuty dle tehdejšího§ 36 odst. 2 zákona o silniční dopravě. Zde uvedl, že výčet kritérií neobsahuje možnost zohlednění finančních, rodinných či osobních poměrů, zákon o odpovědnosti za přes