7 As 107/2014 — Nejvyšší správní soud

10 A 92/2023- 50 - text 13 10 A 92/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobkyně: 4-les-advertising s.r.o., IČO 28125860, sídlem U Černé věže 294/19, České Budějovice, zastoupená Mgr. Radanou Vítovcovou, advokátkou, Pod Tržním nám. 612/6, Tábor proti žalované: Ministerstvo dopravy sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1 v řízení o žalobě na určení, že zásah žalovaného spočívající ve vydání výzvy k odstranění reklamního zařízení ze dne ze dne 2. 5. 2023, č. j. MD-17362/2021-930/4, sp. zn. MD-17362/2021-930 REKZ, byl nezákonný, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. Žalobkyně se domáhá určení, že zásah žalovaného spočívající ve vydání v záhlaví uvedené výzvy k odstranění reklamního zařízení byl nezákonný. Jádrem sporu je otázka, zda žalovaný pochybil, když podle § 13 odst. 9 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“) výzvu ze dne 2.5.2023 č. j. MD-17362/2021-930/4, sp. zn. MD-17362/2021-930 REKZ (dále jen „Výzva“) k neprodlenému odstranění reklamního zařízení. II. Žaloba 2. Žalobkyně nejdříve k průběhu řízení před správním orgánem uvedla, že je vlastníkem reklamního zařízení, které je umístěno na pozemku parc. č. 385/3 v katastrálním území Svatá Kateřina u Rozvadova, obci Rozvadov, na pozemku ve vlastnictví jiného vlastníka. Výzvou žalovaný oznámil žalobkyni, že v silničním ochranném pásmu její reklamní zařízení se nachází v silničním ochranném pásmu dálnice D5 a byla upozorněna na to, že Ministerstvu dopravy není známo žádné povolení k provozování reklamního zařízení. Současně Ministerstvo dopravy touto výzvou žalobkyni vyzvalo, aby dle § 31 odst. 9 zákona o pozemních komunikacích č. 13/1997 Sb. uvedené reklamní zařízení odstranila, a to ve lhůtě do 5 pracovních dnů od doručení této výzvy. Ve výzvě pak bylo obsaženo poučení, že po marném uplynutí této lhůty Ministerstvo dopravy zajistí zakrytí reklamy (ve lhůtě 15 pracovních dnů) a následné odstranění a likvidaci reklamního zařízení na náklady žalobkyně. 3. Žalobkyně na tuto výzvu žalované bezodkladně odpověděla sdělením ze dne 22. května 2023, doručeným žalované do datové schránky téhož dne. V příloze této odpovědi žalované na výzvu byla žalobkyní předložená dokumentace, jež prokazuje oprávněné umístění reklamního zařízení (s územním souhlasem příslušného stavebního úřadu – Městského úřadu Bory ze dne 11.7.2008, č.j. 1183/2008/OVÚP/4/US-71), jež je reakce stavebního úřadu na ohlášení záměru stavby pro reklamu a vyjádření Ministerstva dopravy jako příslušného silničního správního úřadu ze dne 13.2.2008, zn. 78/2008-120-STSP/2. Na zaslání této dokumentace žalovaná nijak nereagovala, a výzvu k odstranění reklamního zařízení ze dne 2.5.2023 sama nezrušila. 4. Žalobkyně namítá, že výzva je nezákonná a zasahuje nepřiměřeným způsobem do jejích práv, zejména z toho důvodu, že vůbec neměla být vydána, poté z toho důvodu, že není dostatečně odůvodněna. 5. Uvedené reklamní zařízení je umístěno na základě ohlášení stavebníka. Na ohlášení záměru reagoval místně příslušný stavební úřad – Městský úřad Bory vydáním územního souhlasu s provedením ohlášené stavby ze dne 11.7.2008, č.j. 1183/2008/OVÚP/4/US-71, a ke stavbě stavby pro reklamu se dále vyjádřil a posoudil záměr také silniční správní úřad. Silničním správním úřadem bylo v té době Ministerstvo dopravy, odbor pozemních komunikací, který se vyjádřil konkrétně svým vyjádřením ze dne 13.2.2008, č.j. 78/2008-120-STSP/2, a to tak, že stavba pro reklamu se jednoznačně nachází v souvisle zastavěném území obce. Takže pokud žalovaná uvádí ve Výzvě, že „jí není známé žádné povolení k provozování reklamního zařízení“, není to pravda. Mělo by jí z její vlastní činnosti být známé stanovisko ze dne 13.2.2008, č.j. 78/2008-120-STSP/2, jež se týkalo právě záměru umístit stavbu pro reklamu v k.ú. Svatá Kateřina u Rozvadova, včetně zákresu – tzn. místo současného umístění stavby pro reklamu. 6. Dle názoru žalobkyně se na dané reklamní zařízení nevztahuje povinnost jeho odstranění dle zákona o pozemních komunikacích č. 13/1997 Sb. v platném znění, neboť dané reklamní zařízení bylo zřízeno na dotčeném pozemku v době před nabytím účinnosti zákona č. 152/2011 Sb., kdy zřízení a provozování reklamního zřízení je rovněž stvrzeno územním souhlasem sloučeným se souhlasem s provedením ohlášené stavby, který vydal příslušný obecný stavební úřad Městského úřadu Bor (v souladu s platnými předpisy v roce 2008). Územní souhlas sloučený se souhlasem s provedením ohlášené stavby je na dobu neurčitou, respektive po dobu platnosti nájemní smlouvy, jak žalobkyně ve své žádosti doručené obecnému stavebnímu úřadu v Boru navrhovala. Doba dočasnosti však není ve výrokové části předmětného správního aktu nikterak omezena). 7. Podle názoru žalobkyně nemůže převážit veřejný zájem ochrany bezpečnosti, nad legitimním očekáváním žalobce, že je oprávněn předmětné reklamní zařízení provozovat, a to na dobu neurčitou (resp. po dobu platnosti nájemní smlouvy). Předmětné reklamní zařízení také nemá žádný prokazatelný vliv na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích. 8. Pokud bylo reklamní zařízení umístěné v roce 2008, v souvisle zastavěném území obce dle definice tehdy platného zákona o pozemních komunikacích, a až později - v roce 2011 došlo k dílčí změně této definice (která měla za následek, že nyní v současnosti by již nebylo předmětné reklamní zařízení, pokud by mělo být nově povoleno, považováno za zařízení umístěné v souvisle zastavěném území obce), nemůže to mít zpětně vliv na toto konkrétní předmětné zařízení žalobkyně, šlo by o nepřípustnou retroaktivitu ve vztahu k žalobkyni a nepřiměřený zásah do jejích práv. 9. Dále žalobkyně namítá, že ačkoliv Výzva formální náležitosti splňuje, neobsahuje odůvodnění, a není dostatečně určitá, pokud jde o otázku, proč by žalobkyně měla reklamní zařízení odstranit. Zcela zde chybí poukaz na platné právní předpisy, jež mají žalobkyni ukládat právní povinnost, na kterou že žalovaná ve výzvě odvolává a kterou svou výzvou požaduje splnit. Zároveň je odůvodněna zcela neurčitě, poukazem na neznalost správního úřadu ohledně toho, že „Ministerstvu dopravy není známo žádné povolení k jeho provozování“. Přestože žalobce na výzvu reagoval a legálnost stavby doložil v reakci na výzvu dne 22.5.2023, žalovaný Výzvu nezrušil. 10. Výzva je nezákonná, neboť reklamní zařízení žalobkyně, není reklamním zařízením, které definuje článek II, odst. 2 zák. č. 196/2012 Sb., protože toto konkrétní reklamní zařízení nepodléhalo v roce 2008 (v době jeho výstavby) povolení silničním správním úřadem přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 196/2012 Sb., tj. přede dnem 1.9.2012, a přesto je umístěno legálně (a to na podkladě územního souhlasu sloučeného se souhlasem s provedením ohlášené stavby příslušného stavebního úřadu a po posouzení žalovanou, že lokalita je souvisle zastavěným územím ve smyslu tehdy platné definice dle zákona o pozemních komunikacích a nejedná se tedy o zvláštní užívání komunikace. Povinnost dle článku II, odst. 2 zák. č. 196/2012 Sb. dle výkladu dopadá na ta zařízení, která byla povolena, tj. ke kterým se vztahuje konkrétní správní rozhodnutí silničního správního úřadu ve formě povolení. Ta, která byla umístěna na místě na základě v souladu s platnými předpisy v době umístění, na podkladě územního souhlasu sloučeného se souhlasem s provedením ohlášené stavby stavebního úřadu v souvisle zastavěném území obce (což je případ reklamního zařízení žalobkyně, ke kterému je vztažena výzva napadená touto žalobou), nespadají pod reklamní zařízení, která by musela být odstraněna ve smyslu článku II, odst. 2 zákona č. 96/2012 Sb. III. Vyjádření žalovaného a replika žalobkyně 11. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí. Žalovaný k věci uvedl, že žalobkyní napadaná výzva č. j. MD-17362/2021-930/4 se o žalobkyní tvrzený zákon č. 196/2012 Sb., kterým se mění zákon o pozemních komunikacích nikterak neopírá, což je ostatně zřejmé taktéž z jejího obsahu. 12. Co se týče merita věci, tj. sporu o to, zda reklamní zařízení bylo či nebylo zřízeno v souvisle zastavěném území obce, zda pro jeho zřízení a provozování bylo či nebylo třeba povolení silničního správního úřadu a zda výzva žalobce směřující k jeho odstranění tak byla či nebyla oprávněná, žalovaný uvádí, že předně vycházel ze skutečnosti, že s účinností od 1. 7. 2011 došlo ke změně vymezení souvisle zastavěného území obce pro účely určení silničního ochranného pásma vyjmenovaných pozemních komunikací, a to zákonem č. 152/2011 Sb., kterým se mění zákon o pozemních komunikacích, a další související zákony, v důsledku čehož mohlo dojít k situacím, že ačkoliv reklamní zařízení do účinnosti této novely zákona o pozemních komunikacích bylo umístěno v souvisle zast