9 Afs 8/2008 — Nejvyšší správní soud

10 A 94/2022- 108 - text 19 10 A 94/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila a JUDr. Jaromíra Klepše ve věci žalobkyně: LUMINEX, společnost s ručením omezeným, IČO: 411 91 455 sídlem Petra Rezka 1203/10, 140 00 Praha 4 zastoupena advokátem JUDr. Jiřím Pokorným, Ph.D. sídlem Blanická 1008/28, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. MZP/2022/500/1151, sp. zn. ZN/MZP/2022/500/156 z 19. 9. 2022 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci a správní řízení. 1. Rozhodnutím České inspekce životního prostředí č. j. ČIŽP/41/2022/4072 z 5. 4. 2022 (dále jen „rozhodnutí Inspekce“) byla žalobkyni na základě kontroly provedené dle zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (dále jen „kontrolní řád“), uložena pokuta podle § 122 odst. 2 zákona č. 542/2020 Sb., o výrobcích s ukončenou životností (dále jen „zákon o VUŽ“) ve spojení s § 41 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, (dále jen „zákon o přestupcích“) ve výši 400 000 Kč za tři přestupky, jichž se dopustila tím, že: 1) Jakožto výrobce elektrozařízení, který v období minimálně od 20. 1. 2020 do 14. 7. 2021 dovezl a na trh v ČR uvedl 29 930 ks elektrozařízení původem z Čínské lidové republiky, nezajistila v období od 20. 1. 2020 minimálně do dne 14. 7. 2021 ve stanoveném rozsahu zpětný odběr elektrozařízení, čímž porušila povinnost dle § 12 odst. 1 zákona o VUŽ, dle kterého je výrobce povinen zajistit na vlastní náklady zpětný odběr výrobků s ukončenou životností a jejich následné zpracování a využití nebo odstranění za podmínek stanovených tímto zákonem. V případě, že je zpětný odběr zajišťován ve spolupráci s provozovatelem místa zpětného odběru, musí mezi touto osobou a výrobcem být uzavřena písemná smlouva o zřízení místa zpětného odběru. Porušení povinnosti pak bylo identifikováno i ve spojení s § 65 odst. 1 písm. a) zákona o VUŽ, dle kterého je výrobce elektrozařízení povinen zajistit bez vazby na koupi nových výrobků a bez nároku na úplatu zpětný odběr odpadních elektrozařízení pocházejících z domácností. Tímto jednáním žalobkyně naplnila skutkovou podstatu přestupku dle § 122 odst. 1 písm. b) zákona o VUŽ, podle kterého se právnická osoba jako výrobce dopustí přestupku tím, že „[…] v rozporu s § 12 odst. 1 nezajistí na vlastní náklady zpětný odběr výrobků s ukončenou životností a jejich následné zpracování a využití nebo odstranění za podmínek stanovených tímto zákonem.“ 2) Jakožto výrobce elektrozařízení, který v rámci své podnikatelské činnosti dovážel a uváděl na trh v České republice elektrozařízení nabytá z jiného státu, nesplnila svojí povinnost a v období od 1. 1. 2020 do 20. 12. 2021 nepodala návrh na zápis do Seznamu výrobců elektrozařízení (dále také „Seznam výrobců“), spravovaného žalovaným, čímž porušila povinnost stanovenou § 21 odst. 1 zákona o VUŽ, dle kterého návrh na zápis do Seznamu výrobců je povinen podat žalovanému každý výrobce nejpozději v den, kdy poprvé uvedl vybrané výrobky na trh, bez ohledu na to, zda samostatně, nebo jako součást či příslušenství jiného výrobku. Tímto jednáním žalobkyně naplnila skutkovou podstatu přestupku dle § 122 odst. 1 písm. g) zákona o VUŽ, podle kterého se právnická osoba jako výrobce dopustí přestupku tím, že „[…] nepodá žádost o zápis do Seznamu výrobců podle § 21 nebo v ní uvede nepravdivé údaje.“ 3) Jakožto výrobce elektrozařízení, který v rámci své podnikatelské činnosti dovážel a uváděl na trh v České republice elektrozařízení nabytá z jiného státu, nesplnila svojí povinnost a nezpracovala roční zprávu o plnění povinností stanovených pro zpětný odběr za kalendářní rok 2020 a nezaslala ji žalovanému do 31. 3. 2021, čímž porušila § 28 odst. 1 zákona o VUŽ, dle kterého je výrobce povinen zpracovat roční zprávu o plnění povinností stanovených pro zpětný odběr, zpracování, využití a odstranění výrobků s ukončenou životností za uplynulý kalendářní rok, a tuto zprávu do 31. března následujícího kalendářního roku zaslat žalovanému. Tímto jednáním žalobkyně naplnila skutkovou podstatu přestupku dle § 122 odst. 1 písm. j) zákona o VUŽ, podle kterého se právnická osoba jako výrobce dopustí přestupku tím, že „[…] v rozporu s § 28 odst. 1 téhož zákona nezpracuje nebo nezašle ministerstvu ve stanovené lhůtě roční zprávu o výrobcích s ukončenou životností obsahující všechny součásti požadované tímto zákonem.“ 2. Žalovaný se v rozhodnutí napadeném žalobou ztotožnil se zjištěními a hodnocením Inspekce. V části výroku rozhodnutí týkajícího se uložené pokuty však její výši změnil z 400 000 Kč na 360 000 Kč z důvodu, že Inspekce chybně identifikovala některé okolnosti případu jako dvě přitěžující okolnosti. K jednotlivým žalobkyniným odvolacím námitkám konstatoval, že námitky proti protokolu o kontrole z 4. 1. 2021 byly řádně vypořádány v rozhodnutí Inspekce, zároveň že správní orgány neporušily žádnou ze zásad jejich činnosti (především vstřícnost), ani nebylo v daném případě potřeba nařizovat ústní jednání. Nesouhlasil s žalobkyní ani v tom, že některé jí uváděné skutečnosti bylo nutno považovat za polehčující okolnosti. Uzavřel, že výše pokuty byla stanovena přezkoumatelným způsobem. Nakonec pak vyzval žalobkyni k předložení jejích majetkových poměrů za účelem ověření, zda pro ni výše pokuty není likvidační, neboť tuto skutečnost Inspekce neposoudila. Po opětovném přezkoumání této otázky dospěl k závěru, že výše pokuty 360 000 Kč pro žalobkyni s ohledem na její poměry likvidační není. II. Argumentace účastníků řízení. 3. Žalobkyně v žalobě nejprve uvedla, že Inspekce nesprávně a nezákonně vyřídila její námitky proti protokolu o kontrole z 4. 1. 2021. Podle § 14 odst. 3 kontrolního řádu mohou být námitky vyřízeny pouze se souhlasem nadřízené osoby v rámci zahájeného správního řízení, k čemuž však v daném případě nedošlo. Byly totiž vyřízeny stejnou osobou, která vedla správní řízení, proto tato osoba nemůže být nadřízenou osobou ve smyslu § 4 odst. 2 kontrolního řádu. Pro tento postup kontrolního orgánu tak ve skutečnosti nebyl dán souhlas. 4. Dalším žalobním bodem žalobkyně brojí proti postupu správních orgánů v rozporu se zásadami jejich činnosti. Jde především o zásadu vstřícnosti zakotvenou v § 4 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád; správní orgány v případě opakovaných žádostí žalobkyně o zaslání souhlasu nadřízené osoby dle § 14 odst. 3 kontrolního řádu informovaly žalobkyni o tom, že souhlas byl dán Ing. J. Š., až v rámci napadeného rozhodnutí, ačkoliv jí mohly odpovědět kdykoliv. Zásada vstřícnosti byla porušena i tím, že Inspekce zamítla žalobkyninu opakovanou žádost o ústní jednání a poté, co se žalobkyně proti tomuto rozhodnutí odvolala, prodloužila žalobkyni lhůtu pro doplnění odvolání pouze o pět dní. Důvody pro nařízení ústního jednání i pro poskytnutí delší lhůty k doplnění odvolání proti zamítnutí žádosti o nařízení ústního jednání zde přitom byly objektivně dány. Ústní jednání za přítomnosti jednatele žalobkyně totiž bylo nezbytné z důvodu úplného zjištění skutkového stavu věci (§ 3 správního řádu) a poskytnutí lhůty pro doplnění odvolání do žalobkyní požadovaného data 11. 4. 2022 bylo řádně odůvodněno čerpáním dovolené jejího právního zástupce. 5. Žalobkyně dále namítá, že Inspekce, potažmo žalovaný, chybně nezohlednili několik polehčujících okolností. V období spáchání přestupků se totiž měnila právní úprava a až do 28. 1. 2022 chyběla jakákoliv podzákonná právní úprava, kterou žalovaný nahrazoval metodickými pokyny, které však nebyly pro žalobkyni závazné. Dysfunkci veřejné správy nelze dávat k tíži žalobkyně. Stejně tak správní orgány opomněly snahu žalobkyně o dobrovolnou nápravu vzniklé situace prostřednictví vyjednávání se dvěma provozovateli kolektivního systému pro zpětný odběr výrobků s ukončenou životností a následné přistoupení do kolektivního systému provozovaného REMA Systém, a.s. Nakonec nepřihlédly ani ke snaze žalobkyně nakládat s elektrozařízeními, která jí byla předána zpět, takovým způsobem, aby nedošlo k ohrožení nebo poškození životního prostředí, ani k její snaze zjistit, zda v důsledku jejího jednání byla poškozena nějaká třetí osoba. 6. Dle žalobkyně došlo k nesprávnému započtení přitěžujících okolností. Žalovaný dal žalobkyni za pravdu, že dvě okolnosti, které Inspekce identifikovala jako přitěžující, byly žalobkyni přičteny neprávem. Za každou z těchto okolností žalovaný snížil pokutu o 20 000 Kč. Žalobkyně nesouhlasí s výší snížení pokuty, neboť neodpovídá počtu uváděných přitěžujících okolností. Inspekce totiž původně vycházela ze tří přitěžujících okolností, přičemž dvě z nich se později ukázaly jako liché. To mělo však za následek snížení pokuty pouze o 10 %. Odpadnutí dvou ze tří p