6 Ads 88/2006 — Nejvyšší správní soud

10 Af 24/2022- 50 - text 10 10 Af 24/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila a JUDr. Jaromíra Klepše ve věci žalobce: M. N. zastoupen advokátem Mgr. Hugem Hrubým sídlem Bryksova 939/37, 198 00 Praha 9 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. 29860/22/5300-21441-711676 z 11. 8. 2022, ve znění rozhodnutí o opravě zřejmých nesprávností č. j. 47604/22/5300-21441-711676 z 22. 12. 2022 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci. 1. Jádrem sporu je splnění zákonných podmínek pro předpis daňového penále podle § 251 odst. 1 písm. a) a odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve výši 20 % z DPH za zdaňovací období ledna až prosince 2017 a ledna a března 2018, která byla žalobci dodatečně doměřena na základě výsledků daňové kontroly zahájené bez toho, aby správce daně vyzval žalobce k podání dodatečného daňového tvrzení, a to rovněž s ohledem na časový odstup vyrozumění o předpisu penále od dodatečného doměření daně a na dříve povolené rozložení úhrad daně na splátky. 2. Finanční úřad pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) zahájil u žalobce 12. 9. 2018 daňovou kontrolu na DPH za zdaňovací období ledna 2017 až června 2018 v rozsahu zdanitelných plnění přijatých od sedmi dodavatelek: Anselm Build s.r.o., Adecia Capital s.r.o., HQP, s.r.o., CARTERETOS s.r.o., Office Food s.r.o., Pražská tržiště s.r.o, a PE-INVEST s.r.o. V rámci daňové kontroly dospěl k závěru, že žalobce neprokázal, že přijal dotčená zdanitelná plnění právě od deklarovaných dodavatelek, a následně 25. 6. 2021 vydal 14 dodatečných platebních výměrů na DPH za zdaňovací období ledna až prosince 2017 a ledna a března 2018 v celkové výši 3 283 605 Kč. Proti těmto platebním výměrům se žalobce neodvolal a nabyly právní moci 29. 6. 2021. Následně žalobce požádal 7. 6. 2021 o posečkání s úhradou daně a správce daně této žádosti rozhodnutím ze 4. 10. 2021 vyhověl, rozloživ úhradu daně podle § 156 odst. 1 daňového řádu na měsíční splátky od 15. 10. 2021 do 15. 9. 2025. 3. Dne 16. 2. 2022 vydal správce daně 14 platebních výměrů, jimiž vyměřil žalobci daňové penále v celkové výši 656 725 Kč. Správce daně uvedl, že penále je splatné do 30 dnů ode dne oznámení platebního výměru, nejdříve však ke stejnému dni jako stanovená daň. Proti všem těmto platebním výměrům podal žalobce odvolání, která žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím zamítl a platební výměry potvrdil. II. Argumentace účastníků řízení. 4. Žalobce v žalobě předeslal, že daňová kontrola byla zahájena bez předchozí výzvy k podání daňového tvrzení ve smyslu § 145 daňového řádu, a v takovém případě podle § 87 odst. 4 daňového řádu nevzniká daňovému subjektu povinnost uhradit penále z doměřené daně, pokud byl naplněn důvod pro vydání této výzvy. Tak tomu v nynější věci bylo, neboť správce daně mohl již před zahájením daňové kontroly důvodně předpokládat, že daň bude doměřena. Vyplynulo to z předmětu a rozsahu daňové kontroly, počtu prověřovaných dodavatelek, evidence některých z nich jako nespolehlivých plátkyň a dalších zjištění z vlastní vyhledávací činnosti správce daně. Z jeho postupu je zřejmé, že ještě tři měsíce před vyměřením penále zastával názor, že nemůže penále nárokovat právě proto, že před zahájením daňové kontroly nevyzval žalobce k podání daňového tvrzení. Tento postoj vyplývá jednak z bezprecedentní časové prodlevy mezi vydáním výměrů na daň a na penále, jednak z povolení posečkání s úhradou daně, v němž se správce daně nijak nezmínil o tom, že by mělo být žalobci vyměřeno rovněž penále. To by přitom představovalo zásadní skutečnost (částku), která měla být součástí uvážení správce daně. Žalobce při řádném a včasném hrazení splátek dle rozhodnutí o posečkání s úhradou daně jednal v oprávněné víře, že se jedná o řešení konečné, které znamená úplné vypořádání jeho závazků vůči státu z dotčených zdanitelných plnění. Tato situace je natolik nestandardní, že se s ní správce daně musel v platebních výměrech vypořádat, a pokud tak neučinil, je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné, neboť z něj není zřejmé splnění všech zákonných podmínek pro vyměření penále. 5. Popsané okolnosti vzbudily v žalobci legitimní očekávání, že penále nemůže být a nebude nárokováno. Žalobci bylo v rámci neoficiálního telefonátu se zástupcem správce daně ostatně naznačeno, že není jediným, na nějž dopadla změna výkladu uvedených ustanovení ze strany správce daně. Platební výměry měly být údajně vydány vůči 40 až 50 daňovým subjektům. Žalobce v této souvislosti navrhl, aby soud opatřil a provedl důkaz statistikou počtu platebních výměrů na penále vydaných správcem daně více než dva měsíce po vydání platebních výměrů na daň, a to v jednotlivých měsících let 2021 a 2022. Z této statistiky by mohla být zjevná změna ustálené praxe v žalobcův neprospěch. Žalovaný konstatoval, že k porušení zásady legitimního očekávání nedošlo, ačkoli namítanou změnu ustálené praxe vůbec neprověřoval, a proto nelze jeho závěr přezkoumat. 6. Žalobce také namítl, že platební výměry jsou neurčité, jelikož penále má být podle nich splatné nejdříve ke stejnému dni jako stanovená daň, ze které bylo vypočteno. Splatnost daně však byla rozložena na rovnoměrné měsíční splátky v období čtyř let, a splatnost penále tak nelze určit. 7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě konstatoval, že žalobní body z valné většiny korespondují s odvolacími námitkami, a odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí, v němž se s žalobcovou argumentací vypořádal. Přesto zopakoval, že správce daně nemohl před zahájením daňové kontroly důvodně předpokládat, že daň bude doměřena. Učinil totiž pouze kroky za účelem zjištění žalobcových bankovních účtů (a pohybů na nich) a provedl šetření žalobcova sídla a provozovny. Veškerá další zjištění učinil až na základě dokumentů předložených žalobcem v rámci daňové kontroly, jak je zřejmé také z formulací ve zprávě o daňové kontrole. Správce daně sice mohl získat některé poznatky ohledně personálního a materiálního zázemí žalobcových dodavatelek z veřejných zdrojů nebo vlastních evidencí, ale ani ty by neodůvodnily předpoklad stanovení daně ve smyslu judikatury NSS. III. Posouzení věci soudem. 8. Soud nejprve shledal, že jsou splněny podmínky řízení, žaloba je přípustná, byla podána včas a osobou oprávněnou. Následně vycházeje ze skutkového a právního stavu, jenž zde byl v době vydání napadeného rozhodnutí, přezkoumal je na základě podané žaloby v mezích žalobních bodů [§ 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)], včetně řízení předcházejícího jeho vydání, jakož i z hlediska vad, k nimž by byl povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Při tom naznal, že žaloba není důvodná. 9. Ve věci soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání, neboť žádný z účastníků nevyslovil s tímto postupem po poučení soudem nesouhlas. Důvodem pro nařízení jednání nebylo ani dokazování, neboť veškeré listiny potřebné pro rozhodnutí jsou obsaženy ve správním spisu, jímž se dokazování neprovádí (rozsudek NSS č. j. 9 Afs 8/2008-117 z 29. 1. 2009). Žalobcem navržený důkaz soud neprovedl pro nadbytečnost (k tomu podrobněji bod 16 rozsudku). 10. Spor mezi účastníky řízení se odvíjí primárně od toho, jestli byl správce daně před zahájením daňové kontroly, na jejímž základě byla žalobci dodatečně doměřena DPH, povinen vyzvat žalobce k podání dodatečného daňového tvrzení. Podle § 145 odst. 2 věty první daňového řádu může správce daně vyzvat daňový subjekt k podání dodatečného daňového tvrzení a stanovit náhradní lhůtu, pokud lze důvodně předpokládat, že bude daň doměřena. 11. Podle § 87 odst. 4 daňového řádu dojde-li k zahájení daňové kontroly bez předchozí výzvy k podání daňového tvrzení, ačkoli byl naplněn důvod pro vydání této výzvy, nemá tato skutečnost vliv na účinky tohoto zahájení. Daňovému subjektu však nevzniká povinnost uhradit penále z částky daně stanovené na základě takto zahájené daňové kontroly. 12. Penále je upraveno v § 251 daňového řádu. Daňovému subjektu vzniká povinnost uhradit penále z částky doměřené daně tak, jak byla stanovena oproti poslední známé dani, ve výši a) 20 %, je-li daň zvyšována, b) 20 %, je-li snižován daňový odpočet, nebo c) 1 %, je-li snižována daňová ztráta (odst. 1). Správce daně rozhodne o povinnosti uhradit penále platebním výměrem; penále je splatné do 30 dnů ode dne oznámení platebního výměru, nejdříve však ke stejnému dni jako stanovená daň, ze které se toto penále vypočte (odst. 3). Povinnost uhradit penále nevzniká z daně dodatečně tvrzené v dodatečném daňovém přiznání nebo dodatečném vyúčtování, na jehož základě došlo k doměření daně; to neplatí, pokud toto dodatečné daňové přiznání nebo dodatečné vyúčtování nebylo přípustné (odst. 4). 13. Z