8 Afs 267/2017 — Nejvyšší správní soud

10 Af 7/2023- 50 - text 10 Af 7/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobce: P. O. proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 2. 2023, č. j. 7309/23/5200-10421-712995 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. Finanční úřad pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) vydal následující dodatečné platební výměry: a. dodatečný platební výměr ze dne 17. 8. 2022, č. j. 6908309/22/2005-51524-111278, kterým byla žalobci podle § 8 zákona č. 159/2020 Sb., o kompenzačním bonusu v souvislosti s krizovými opatřeními v souvislosti s výskytem koronaviru SARS CoV-2, v platném a účinném znění (dále jen “zákon o kompenzačním bonusu”), a podle § 143 a § 147 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, v platném a účinném znění (dále jen “daňový řád”), doměřena daň za první bonusové období ve výši 25 000 Kč; b. dodatečný platební výměr ze dne 17. 8. 2022, č. j. 6908436/22/2005-51524-111278, kterým byla žalobci podle § 8 zákona o kompenzačním bonusu a podle § 143 a § 147 daňového řádu doměřena daň za druhé bonusové období ve výši 19 500 Kč. (společně dále jen „prvostupňová rozhodnutí“). 2. Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 27. 2. 2023, č. j. 7309/23/5200-10421-712995 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo jeho odvolání proti prvostupňovým rozhodnutím zamítnuto. II. Napadené rozhodnutí 3. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí nejprve zrekapituloval předchozí průběh správního řízení, především uvedl, že žalobce podal dne 14. 4. 2020 žádost o poskytnutí kompenzačního bonusu za první bonusové období ve výši 25 000 Kč a dne 11. 5. 2020 žádost o poskytnutí kompenzačního bonusu za část druhého bonusového období ve výši 15 500 Kč. Žádosti žalobce bylo vyhověno a byl mu vyměřen kompenzační bonus za celé první i druhé bonusové období ve výši 44 500 Kč. Následně bylo zjištěno, že žalobce byl v období měsíců březen až červen roku 2020 účasten na nemocenském pojištění jako člen kolektivního orgánu BD (dále jen „bytové družstvo“). Je ho proto třeba považovat za zaměstnance ve smyslu § 5 písm. a) bodu 18 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, v platném a účinném znění (dále jen “zákon o nemocenském pojištění”), a dle § 2 odst. 1 zákona o kompenzačním bonusu tudíž není subjektem kompenzačního bonusu. Žalobce byl neformálně kontaktován a vyzván k vrácení vyplacené částky, což odmítl. Dne 20. 10. 2021 byla zahájena daňová kontrola, v rámci níž bylo zjištěno, že žalobci nárok na kompenzační bonus nevznikl. Dne 17. 8. 2022 byla vydána prvostupňová rozhodnutí, proti kterým se žalobce odvolal. V rámci odvolacího řízení žalovaný shledal, že správce daně dostatečným způsobem neodůvodnil neprovedení žalobcem navrhovaných důkazů, přistoupil proto k tomu, že žalobce v souladu s § 115 odst. 2 daňového řádu seznámil s důvody neprovedení jím navrhovaných důkazů a stanovil mu lhůtu k vyjádření a návrhům na další doplnění dokazování. 4. Žalovaný následně shrnul odvolací důvody žalobce, vymezil právní základ případu a vypořádal se s odvolacími důvody, přičemž shledal, že odvolacím námitkám nelze přisvědčit. Soud pro přehlednost rekapituluje pouze ty odvolací námitky a jejich vypořádání, které jsou relevantní pro posouzení důvodnosti žaloby. 5. Žalobce nejdříve rozporoval splatnost doměřené daně. Žalovaný k tomu uvedl, že doměřená daň je v souladu s § 143 odst. 5 daňového řádu splatná v náhradní lhůtě do 15 dnů ode dne nabytí právní moci dodatečného platebního výměru. Pokud daňový subjekt podá odvolání, pak dodatečný platový výměr nabude právní moci až po skončení odvolacího řízení. Uvedené nemá vliv na běh úroků z prodlení z doměřené daně. 6. Žalobce dále nesouhlasil s tvrzením správce daně, že nepředložil doklady ani jiné relevantní důkazy prokazující skutečnost, že výkon jeho podnikatelské činnosti nemohl být vykonáván. Žalovaný se se závěrem správce daně neztotožnil s tím, že předložené důkazy dostatečně prokazují, že činnost žalobce nemohla být přinejmenším zčásti vykonávána. Byla tak naplněna podmínka existence předmětu kompenzačního bonusu podle § 3 zákona o kompenzačním bonusu. To však nic nemění na tom, že žalobci nárok na kompenzační bonus nevznikl. 7. Žalobce dále namítal, že na něj nelze hledět jako na zaměstnance. Žalovaný odkázal na důvodovou zprávu k novele zákona o kompenzačním bonusu a § 2b odst. 2 citovaného zákona, přičemž vzhledem ke zjištěním správce daně uzavřel, že z pojmu zaměstnance podle tohoto zákona nevyplývá, že se jedná pouze o výkon závislé práce v pracovněprávním vztahu. Nebyla tak naplněna podmínka existence subjektu kompenzačního bonusu podle § 2 odst. 1 zákona o kompenzačním bonusu. 8. Žalobce dále namítal, že správce daně nevyhověl jeho návrhu na provedení tří důkazů. Podle žalovaného nebyl porušen § 86 odst. 2 písm. b) daňového řádu, neboť právo předkládat důkazní prostředky nebo navrhovat jejich provedení nebylo žalobci odepřeno. Správce daně se však dle žalovaného dopustil pochybení, jelikož neprovedení důkazů dostatečně neodůvodnil. Žalovaný proto toto pochybení v rámci odvolacího řízení zhojil a neprovedení důkazů odůvodnil nadbytečností a neurčitostí. 9. Žalobce dále namítal, že se správce daně nevypořádal s argumenty obsaženými ve vyjádření k dosavadnímu výsledku kontrolního zjištění ze dne 4. 7. 2022. Žalovaný k tomu uvedl, že žalobce ve svém vyjádření zrekapituloval svou argumentaci ohledně toho, proč na něj nelze hledět jako na zaměstnance, vyjádřil se k rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2022, č. j. 51 Af 8/2021-34, a polemizoval nad postupem při vedení řízení. Žalovaný uzavřel, že správce daně nemá povinnost reagovat na každou jednotlivou dílčí námitku, srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 10. 2018, č. j. 1 Afs 413/2017-64. 10. Žalobce dále namítal, že správce daně porušil § 32 daňového řádu, neboť žalobci bez řádného odůvodnění opakovaně ukládal lhůty kratší osmi dnů. Žalovaný k tomu uvedl, že správce daně postupoval v souladu s Metodickým pokynem ke správě kompenzačního bonusu, č. j. 32828/20/7700-10123-711442 (dále jen „Metodický pokyn“), podle kterého není omezen na striktně formalizovaný postup, přičemž krátké lhůty byly žalobci stanoveny pouze v rámci neformální e-mailové komunikace. V rámci daňové kontroly již lhůty byly dodržovány a žalobce nebyl zkrácen na svých právech, neboť mohl důkazní prostředky předkládat bez předchozího omezení v rámci e-mailové komunikace. 11. Žalobce dále namítal, že správce daně získal informace z evidence České správy sociálního zabezpečení (dále jen „ČSSZ“) netransparentním způsobem. Žalovaný k tomu uvedl, že správce daně informace získal z jemu dostupné databáze ČSSZ v rámci své vyhledávací činnosti, přičemž do spisu byl výpis z této databáze založen a žalovaný ho žalobci na žádost zaslal. Případný přestupek podle zákona o archivnictví nebyl předmětem řízení, a proto se jím žalovaný nezabýval. 12. Žalobce dále namítal, že správce daně postupoval v rozporu s Metodickým pokynem, podle kterého je při vyřizování žádostí o kompenzační bonus preferován neformální kontakt. Žalovaný k tomu uvedl, že správce daně postupoval v souladu se smyslem tohoto Metodického pokynu, podle kterého není omezen na striktně formalizovaný postup, měl by se proto nejdříve pokusit navázat s žadatelem neformální dialog, jehož cílem je odstranění konkrétních pochybností. Smyslem e-mailové komunikace tak bylo zjednodušené objasnění problému žalobci a to, aby žalobce dostal možnost poskytnout správci daně vysvětlení k pochybnostem bez průtahů a formalizovaných postupů, než bude zahájeno případné doměřovací řízení. K namítané absenci čísla jednacího žalovaný uvedl, že správce daně se řídil standardním postupem nedoručování neformální komunikace jako oficiální písemnosti podle zákonných pravidel pro doručování. K tvrzené absenci řádné identifikace pracovníka jako úřední osoby žalovaný uvedl, že na konci e-mailu vždy bylo uvedeno jméno pracovníka, název jeho pozice a ve většině případů i další údaje. Zprávy navíc byly odesílány ze služebního e-mailu. Žalobce nebyl touto neformální komunikací nijak omezen na svých právech, které mohl využít v rámci daňové kontroly, což také učinil. III. Žaloba 13. Žalobce v podané žalobě po stručné rekapitulaci průběhu správního řízení nejdříve namítá, že žalovaný postupoval nezákonně a nepřezkoumatelně, neboť nesprávně vyložil § 2 odst. 1 zákona o kompenzačním bonusu. Pojem zaměstnanec by se pro účely tohoto zákona měl podle žalobce vykládat ve smyslu § 6 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném a účinném znění (dále jen “zákoník práce”), a nikoliv podle § 5 písm. a) zákona o nemocenském po