5 As 154/2016 — Nejvyšší správní soud

11 A 71/2022- 25 - text 7 11 A 71/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha a soudců JUDr. Jitky Hroudové a Mgr. Marka Zimy ve věci žalobkyně: Mgr. Eva Plačková, IČO 04664132, se sídlem Sokolská třída 966/22, 702 00 Ostrava – Moravská Ostrava insolvenční správkyně Viskitki s.r.o. „v likvidaci“, IČO: 268 31 457 se sídlem Božkova 1017/74, 702 00 Ostrava – Přívoz proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429, se sídlem Vyšehradská 427/16, 128 00 Praha 2 v řízení o žalobě proti rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne 17. 8. 2022, č. j. MSP-7/2022-ODKA-ROZ/3, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhala zrušení rozhodnutí ministra spravedlnosti (dále jen „ministr“) označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo rozhodnuto o zamítnutí rozkladu žalobkyně proti usnesení žalovaného ze dne 9. 9. 2021, č. j. MSP-1767/2019-ODSK-VTS/34 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím žalovaný zastavil řízení o žádosti žalobkyně dle § 10 odst. 4 zákona č. 59/2017 Sb., o použití peněžních prostředků z majetkových trestních sankcí uložených v trestním řízení a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 59/2017 Sb.“), s přihlédnutím k § 6 odst. 2 zákona č. 59/2017 Sb. a § 66 odst. 1 písm. h) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). Žalobní body 2. Žalobkyně namítla, že správní rozhodnutí jsou nezákonná, neboť na podkladě provedeného dokazování byl učiněn nesprávný závěr o okamžiku počátku běhu lhůty pro zpeněžení propadlého majetku. Žalobkyně trvá na tom, že z podkladů, které byly žalovaným shromážděny, neplyne, že by byly dány podmínky pro zastavení řízení ve smyslu zákona č. 59/2017 Sb., neboť z doložených podkladů neplyne, že by zpeněžování majetku vůbec bylo zahájeno. Pokud má být důvodem pro zastavení ta skutečnost, že se majetek nepodařilo ve lhůtě 1 roku zpeněžit, a tedy se jedná o majetek ve smyslu zákona č. 59/2017 Sb. neprodejný, musely by být činěny úkony k jeho zpeněžení. Bez tohoto není možno konstatovat, že se majetek zpeněžit nepodařilo. V posuzované věci pak ze shromážděných podkladů plyne, že doposud byly činěny pouze formální úkony směřující k možnosti nakládat s propadlým majetkem, které měly vést k možnosti zahájení jeho zpeněžování. Pokud by měl být učiněn závěr o neprodejnosti majetku, musel by být učiněn alespoň pokus o jeho zpeněžení, což však v posuzovaném případě dosud nenastalo. 3. Žalobkyně dále poukázala, že majetek představuje reálně zpeněžitelnou hodnotu a je s ohledem na svůj charakter (bytová jednotka) dobře zpeněžitelný, tedy nejedná se o majetek neprodejný. Závěr o neprodejnosti majetku může vycházet až z reálně proběhlého procesu zpeněžování majetku, který by byl neúspěšný. Žádný takovýto proces dosud neproběhl. Přijetí opačného závěru by vedlo k absurdní situaci a obohacení na straně státu na úkor osob poškozených trestnou činností, když bez ohledu na to, že stát neučinil žádný úkon směřující ke zpeněžování majetku, byla by čistě formálně konstatována jeho neprodejnost a řízení o uspokojení poškozených zastaveno. Po skončení tohoto řízení by pak poškození neměli možnost domáhat se svého uspokojení, byť by majetek byl státem úspěšně zpeněžen. Žalobkyně nerozporovala, že jednoroční lhůta může marně uplynout, tedy může nastat stav, kdy se v této lhůtě majetek nepodaří zpeněžit s ohledem na absenci zájemců o koupi, avšak aby tento stav mohl nastat, muselo by reálně dojít k zahájení zpeněžování majetku, což v posuzovaném případě nenastalo. Vyjádření žalovaného 4. Žalovaný ve svém vyjádření k podané žalobě uvedl, že napadené rozhodnutí bylo vydáno plně v souladu se zákonem, nikoliv na základě libovůle žalovaného. Dále uvedl, že si je vědom že předmětná lhůta má s ohledem na specifika zpeněžení podílu na věci v podílovém spoluvlastnictví značný význam pro výsledek řízení dle zákona č. 59/2017 Sb. Žalovaný proto dbá na to, aby v řízení docházelo k řádnému zjištění počátku běhu této lhůty. Tvrzení žalobkyně, že zpeněžování majetku vůbec nebylo zahájeno, je však s ohledem na dikci § 6 odst. 2 zákona č. 59/2017 Sb. nerelevantní a zavádějící. Výkladem § 6 odst. 2 zákona č. 59/2017 Sb. nelze než dospět k jednoznačnému závěru, že předmětná lhůta počíná běžet dnem plnění úkolů organizační složky státu dle § 15 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích (dále jen „zákon o majetku“), nikoliv faktickým zpeněžováním. V rámci posuzování žádosti žalovanému nepřísluší hodnotit efektivnost prováděných úkonů za účelem zpeněžení věci. Počátek běhu roční lhůty dle § 6 odst. 2 zákona č. 59/2017 Sb., v projednávaném případě nastal dne 11. 10. 2019, kdy Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (dále jen „Úřad“) zaslal Krajskému soudu v Ostravě výzvu k podání návrhu na vklad vlastnického práva pro Českou republiku s příslušností hospodařit pro Úřad. S ohledem na skutečnost, že zákonodárce za pomoci právní fikce v § 6 odst. 2 zákona č. 59/2017 Sb. stanovil okamžik, v němž je zpeněžovaná věc pro účely zákona č. 59/2017 Sb. považována za neprodejnou, nedisponuje žalovaný žádným diskrečním oprávněním ve věci, a tedy mu nepřísluší hodnotit, zdali věc fakticky prodejná je; žalovaný není rovněž oprávněn posuzovat, bude-li věc v dohledné době zpeněžena. Rozhodná je skutečnost, kdy k předmětné věci začala organizační složka státu plnit své úkoly dle § 15 odst. 1 zákona majetku, jakož i skutečnost, že věc se do 1 roku od tohoto okamžiku nepodařilo zpeněžit. Průběh řízení před správními orgány 5. Ze správního spisu předloženého žalovaným správním orgánem zjistil soud, že dne 31. 8. 2019 byla žalovanému doručena žádost žalobkyně o uspokojení majetkového nároku poškozeného z trestní sankce podle § 8 zákona č. 59/2017 Sb. Dne 22. 10. 2020 vydal žalovaný usnesení č. j. MSP-1767/2019-ODSK-VTS/16, kterým bylo řízení o žádosti žalobkyně dle § 10 odst. 4 zákona č. 59/2017 Sb. s přihlédnutím k § 6 odst. 2 zákona č. 59/2017 Sb. a § 66 odst. písm. h) správního řádu zastaveno, neboť z výnosu majetkové trestní sankce nebyly získány žádné peněžní prostředky. Na základě podaného rozkladu tehdejší ministryně spravedlnosti vydala dne 28. 4. 2021 rozhodnutí č. j. MSP-5/2021-ODKA- ROZ/3, kterým usnesení zrušila z důvodu vady řízení způsobující nezákonnost původního usnesení, a věc vrátila žalovanému k dalšímu řízení. Tehdejší ministryně spravedlnosti v rozhodnutí uvedla, že žalovaný doplní v navazujícím řízení skutková zjištění o úvahu, kterým okamžikem obecně počíná běžet lhůta dle § 6 odst. 2 zákona. 59/2017 Sb., a v doplněném dokazování zjistí, kdy začala tato lhůta plynout v případě žalobkyně. 6. Žalovaný následně požádal Úřad o informaci, kdy začal činit kroky vedoucí ke zpeněžení propadlé nemovitosti. Úřad ve své odpovědi ze dne 21. 6. 2021 popsal dosavadní kroky vedoucí ke zpeněžení předmětné nemovitosti a současně sdělil, že roční lhůta dle § 6 odst. 2 zákona č. 59/2017 Sb., započala dne 30. 8. 2019. Následně vydal žalovaný prvostupňové rozhodnutí, v němž uvedl, že dle sdělení Úřadu nebyly propadlé věci ve lhůtě jednoho roku zpeněženy. Žalovaný však na rozdíl od Úřadu dospěl k závěru, že lhůta začala běžet až dnem 11. 10. 2019, tedy prvním úkonem v dané věci, kdy byla zaslána Krajskému soudu v Ostravě výzva k podání návrhu na vklad vlastnického práva pro Českou republiku s příslušností hospodařit pro Úřad. 7. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně rozklad, který byl zamítnut napadeným rozhodnutím. V odůvodnění napadeného rozhodnutí ministr uvedl, že z dikce § 6 odst. 2 zákona č. 59/2017 Sb. vyplývá, že věc se považuje za neprodejnou, nepodaří-li se ji zpeněžit do 1 roku poté, kdy k ní organizační složka státu začala plnit své úkoly podle § 15 odst. 1 zákona o majetku. Zákonodárce za pomoci právní fikce stanovil okamžik, v němž je zpeněžovaná věc pro účely zákona č. 59/2017 Sb. považována za neprodejnou, správní orgán tak nedisponuje žádným diskrečním oprávněním ve věci, a tedy mu nepřísluší hodnotit, zdali věc fakticky prodejná je; správní orgán není rovněž oprávněn posuzovat, bude-li věc v dohledné době zpeněžena. Není-li věc ve lhůtě jednoho roku zpeněžena, nemá žalobkyně na výnos z majetkové trestní sankce ve smyslu zákona č. 59/2017 Sb. nárok. Dle ministra se nelze ztotožnit s námitkou, že zpeněžování nebylo zahájeno, když proběhly pouze formální úkony směřující k možnosti nakládat s propadlým majetkem. Výkladem ustanovení § 6 odst. 2 zákona č. 59/2017 Sb., totiž nelze než dospět k jednoznačnému závěru, že lhůta počíná běžet dnem plnění úkolů organizační složky státu dle § 15 odst. 1 zákona o majetku, nikoliv faktickým zpeněžováním. Žalovanému v rámci posuzování žádosti podle zákona č. 59/2017 Sb., nepřísluší