7 As 112/2011 — Nejvyšší správní soud

11 A 89/2022- 30 - text 11 pokračování 11A 89/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha, soudkyně JUDr. Jitky Hroudové a soudce Mgr. Marka Zimy v právní věci žalobce: M. V., maďarského státního příslušníka bytem X, zastoupeného Mgr. Lukášem Matasem, advokátem se sídlem Purkyňova 3032/15, 301 00 Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvu vnitra České republiky, Odboru azylové a migrační politiky se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, P. O. BOX 121, 143 00 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 11. 2022, č. j. OAM-13384-15/TP-2022 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného správního orgánu ze dne 8. 11. 2022 (dále jen jako „napadené rozhodnutí“), kterým byla zamítnuta žádost žalobce o vydání povolení k trvalému pobytu podle ustanovení § 87g odstavec 1 písmene a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu“), když správní orgán dospěl k závěru, že podle § 87k odstavec 1 písmene a) zákona o pobytu v případě žalobce existuje důvodné nebezpečí, že by mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek. II. Žalobní body 2. Žalobce v podané žalobě namítl, že napadá vydané správní rozhodnutí, protože je považuje za věcně nesprávné a nezákonné zejména proto, že je přepjatě formalistické a neadekvátní jeho provinění. Žalobce namítl, že správní orgány obecně nemají v rámci svého rozhodování postupovat čistě dogmaticky dle jazykového výkladu právních předpisů, ale mají přihlédnout i k dalším okolnostem. Přepjatý formalismus je judikaturou konstantně označován za nezákonný a v rozporu s ústavními principy demokratického právního státu. Žalobce nerozporuje, že byl uznán vinným ze spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky, nicméně se jednalo o ojedinělý exces z jinak řádného života a ve zkušební době zatím projevuje vzorné chování. Žalobce dodává, že s orgány činnými v trestním řízení zcela spolupracoval a uložený trest přijal jako adekvátní, což rovněž svědčí o jeho výchovném efektu. 3. Žalobce dále namítl, že pojem „veřejný pořádek“ užívaný v zákoně o pobytu cizinců je třeba chápat a vykládat v kontextu dané právní úpravy, ale rovněž i v kontextu konkrétního ustanovení. V souvislosti s tím žalobce uvádí, že v žádném případě nezlehčuje své jednání, nicméně má za to, že nedosahuje takové intenzity, aby mohlo odůvodňovat nevyhovění jeho žádosti. Pro zamítnutí žádosti by se mělo jednat o závažné narušení veřejného pořádku, zatímco samotný fakt, že byl odsouzen za spáchání trestného činu, nestačí a je třeba hodnotit konkrétní společenskou nebezpečnost jeho protiprávního jednání. Ze strany žalobce se nejednalo o závažnou trestnou činnost, k čemuž poukazuje na systém dělení přečinů, zločinů a zvlášť závažných zločinů a také na druh a výměru mu uloženého trestu, dále také na časový odstup mezi jeho jednáním a okamžikem rozhodování o žádosti. 4. Ohledně vymezení pojmu „veřejný pořádek“ dále žalobce odkázal na ustanovení § 36 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů, a na směrnici Evropského parlamentu a Rady č. 2004/38/ES, o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států („Směrnice“), podle které samotné spáchání odsouzení pro trestný čin opatření přijatá z důvodu veřejného pořádku neodůvodňuje. Žalobce konečně poukázal i na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 26. 7. 2011, č. j. 3As 4/2010 - 151, podle kterého nelze konstatovat, jaké konkrétní jednání je závažným narušením veřejného pořádku, nýbrž je potřeba přihlížet ke specifickým okolnostem vzniku, původu a účelu ustanovení, stejně jako k individuálním okolnostem jednotlivých případů. 5. Žalobce nad rámec své argumentace v žalobě uvedl, že lze poukázat i na usnesení Okresního soudu Plzeň – město ze dne 11. 11. 2022, č. j. 32 T 45/2021, kterým bylo rozhodnuto, že se podmíněně upouští od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel. Toto usnesení je pravomocné a i z této listiny je patrné, že chování žalobce je na patřičné úrovni z pohledu práva trestního a pro žalobce mělo toto jediné zaškobrtnutí v jeho jinak řádném životě patřičný výchovný efekt. III. Vyjádření žalovaného k obsahu žaloby 6. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě uvedl, že trvá na svém závěru, že u žalobce existuje i nadále důvodné nebezpečí, že by mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek. Žalobce spáchal úmyslný trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky souběžně s trestným činem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti, za což byl odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 10. 2021, č. j. 9To 346/2021 – 478, k trestu odnětí svobody v délce deseti měsíců s podmíněným odkladem na osmnáct měsíců (do 14. 4. 2023), a dále k trestu zákazu činnosti, tedy zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou let, dále byl žalobce povinen nahradit škodu způsobenou Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky ve výši 31 584 Kč. Od výkonu zákazu řízení motorových vozidel bylo sice podmíněně upuštěno, zkušební doba však byla žalobci stanovena na dobu třicet měsíců, tedy až do 11. 5. 2025. 7. Žalovaný zdůraznil, že žalobce se trestného činu dopustil relativně nedávno, uložené tresty dosud nebyly vykonány, takže zatím nedošlo, a ani nemohlo dojít, k zahlazení odsouzení za spáchaný trestný čin. Žalovaný nesouhlasí, že by napadené rozhodnutí bylo přepjatě formalistické. Při svém rozhodování vzal samozřejmě v potaz individuální okolnosti případu, v tom lze plně odkázat na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. Žalobce vědomě řídil osobní automobil pod vlivem alkoholu, přičemž současně výrazně překročil nejvyšší povolenou rychlost v daném místě, v důsledku způsobené nehody pak došlo ke zranění spolujezdce, u kterého žalobce nezajistil použití bezpečnostního pásu, a také k velké škodě na majetku. Osoby, které řídí pod vlivem alkoholu, ohrožují sebe i ostatní účastníky silničního provozu, a je jimi způsobeno velké procento dopravních nehod, což je v napadeném rozhodnutí rovněž zmíněno. Chování, kterého se dopustil žalobce, tak ohrožuje celou společnost. Dokud neuplynou zkušební doby, ve kterých má žalobce prokázat své bezvadné chování, je třeba považovat hrozbu pro ohrožení veřejného pořádku za stále aktuální. Žalobce sám uvádí, že se v jeho případě jednalo o ojedinělý exces a jinak projevuje vzorné chování, ovšem ze zmiňovaného rozsudku krajského soudu vyplývá, že žalobce opakovaně porušuje zákon o provozu na pozemních komunikacích, především nepřiměřeně rychlou jízdou, a to dokonce i po té, co došlo k nehodě, za níž byl odsouzen. Toto zjištění jednoznačně vypovídá o tom, jaký vztah má žalobce k právním předpisům České republiky. 8. Žalovaný zdůraznil, že v případě žalobce se jedná o žádost o trvalý pobyt, tedy o nejvyšší pobytové oprávnění, jaké je možné v České republice získat, a na posuzování těchto žádostí je z logiky věci třeba klást vyšší nároky. I když se jednalo pouze o jediný trestný čin, musel žalobce každopádně počítat s tím, že jeho protiprávní chování může mít negativní vliv při rozhodování o jeho dalším pobytovém oprávnění. Zcela jistě nebylo úmyslem zákonodárce „odměňovat“ osoby, které ohrožují zájmy společnosti, udělením nejvyššího pobytového oprávnění, tedy trvalého pobytu. Je třeba dodat, že v případě žalobce nedojde k žádnému negativnímu dopadu na jeho oprávnění pobývat na území České republiky. Žalobce jako občan Evropské unie může na území pobývat neomezeně, navíc mu již v roce 2018 bylo vydáno potvrzení o přechodném pobytu, které zůstává i nadále platné. Pokud se žalobce osvědčí, tedy prokáže svým chováním respekt k právnímu řádu České republiky a ve zkušební době nebude právní předpisy porušovat, má možnost kdykoliv o povolení k trvalému pobytu opětovně požádat. 9. Žalovaný proto zastává názor, že žalobou nebylo zpochybněno rozhodnutí žalovaného o nevydání povolení k trvalému pobytu, proto žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV. Řízení před správním orgánem 10. Ze spisového materiálu, který byl soudu předložen žalovaným správním orgánem, zjistil soud následující, pro rozhodnutí ve věci samé podstatné skutečnosti: 11. Žalobce podal osobně dne 8. 8. 2022 na pracovišti žalovaného správního orgánu v Praze žádost o vydání povolení k trvalému pobytu podle § 87g odst. 1 písm. a) zákona o pobytu. 12. Správní orgán pro účely řízení nejprve zkoumal, zda žadatel splňuje podmínky, které zákon stanovuje pro vydání povolení k trvalému pobytu z uvedeného důvodu. 13. Podle doloženého dokladu z Všeobecné zdravotní poj