1 As 83/2011 — Nejvyšší správní soud

14 A 93/2022- 179 - text 32 14 A 93/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Štěpána Výborného a soudců Karly Cháberové a Martina Bobáka ve věci žalobců: a) Bytové družstvo Březinova 513 sídlem Březinova 513/2, Praha 8 – Karlín zastoupené advokátkou Mgr. Bohdanou Hejdukovou sídlem Opletalova 1535/4, Praha 1 b) Mgr. Ing. D. T. bytem proti žalovanému: Magistrát hl. m. Prahy sídlem Mariánské nám. 2, Praha 1 za účasti: I. Servisní středisko pro správu svěřeného majetku MČ Praha 8, příspěvková organizace sídlem U Synagogy 2/236, Praha 8 zastoupena advokátem Ing. Mgr. Bc. Václavem Holým sídlem Na Příkopě 857/18, Praha 1 - Nové Město II. Společenství vlastníků Březinova 513 sídlem Březinova 513/2, Praha 8 – Karlín o žalobách proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 7. 2022, č. j. MHMP 429664/2022, sp. zn. S-MHMP 355049/2021/STR, takto: I. Žaloby se zamítají. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobci se podanou žalobou domáhají zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým žalovaný co do podmínky č. 13, 14, 18 a 21 změnil a jinak potvrdil rozhodnutí Úřadu městské části Praha 8, odboru územního rozvoje a výstavby ze dne 25. 8. 2020, č. j. MCP8 219287/2020, spis. zn. MCP8 052264/2018/OV.Be (dále jen „stavební povolení“), kterým na základě žádosti Servisního střediska pro správu svěřeného majetku Městské části Praha 8, příspěvková organizace (dále jen „stavebník“), podle § 115 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), povolil stavbu nazvanou „Stavební úpravy budovy školy a přístavba tělocvičny, jídelny a kuchyně“ na pozemcích parc. č. 610, 611, 616/1 a 616/2 k. ú. Karlín (dále jen „stavba“). 2. Z obsahu správního spisu zjistil soud následující, pro věc podstatné skutečnosti. 3. Dne 26. 2. 2018 podal stavebník žádost o vydání stavebního povolení na stavbu, jež spočívá ve stavebních úpravách stávající budovy školy a v přístavbě k této budově. Ve stávající budově bude provedeno vybudování výtahu, úprava učeben a hygienického zázemí pro žáky a zaměstnance a zřízení otvorů v obvodové stěně, kde bude na stávající budovu napojena přístavba. Přístavba by měla navazovat na jihozápadní stranu budovy, měla by mít přibližně obdélníkový půdorys o rozměrech cca 38 x 18 m, 1 podzemní podlaží a 2 nadzemní podlaží. V přístavbě se bude nacházet kuchyně, jídelna a tělocvična. 4. Shora označeným stavebním povolením byla stavba povolena a byly stanoveny podmínky pro její provedení, pro koordinaci stavebních prací s dalšími stavbami v území a náležitosti pro vydání kolaudačního souhlasu. 5. K odvolání žalobců (a dalších odvolatelů) dospěl žalovaný k závěru, že stavební povolení není v rozporu s právními předpisy, a že řízení netrpí vadami, které by měly zásadní vliv na vydané rozhodnutí. 6. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný konstatoval, že v případě stavebního řízení se posuzuje, zda předložená dokumentace odpovídá výsledkům územního řízení a je v souladu s veřejnými zájmy hájenými dotčenými orgány státní správy. Stavební úřad se znovu nezabývá otázkami vyřešenými již ve fázi územního řízení. Stavební úřad tak nebyl v rámci řízení o povolení stavby povinen zkoumat důvodnost námitek, které se věcně vztahují k územnímu řízení. Žalobce a) (dále také „Družstvo“) přitom mohl své námitky vznést v průběhu územního řízení, při němž stavební úřad rozhodoval o hmotovém, funkčním a kapacitním řešení přístavby včetně posouzení nároků na dopravní obslužnost a parkování. Skutečnost, že žalobce b) neměl pozici účastníka v územním řízení, neznamená, že by hranici mezi námitkami náležícími do územního řízení a námitkami spadajícími do stavebního řízení bylo možno prolomit. Stavebnímu úřadu tak nelze klást k tíži, že se nevyjádřil k námitkám, které se vztahovaly k územnímu řízení. 7. Žalovaný uvedl, že stavební zákon ani jeho prováděcí právní předpisy nestanoví požadavek na náhradu plochy veřejné komunikace, která bude dočasně dotčena prováděním stavebních prací. Nebylo proto důvodné ve stavebním povolení zmiňovat možnou realizaci dočasných parkovacích míst. 8. Žalovaný konstatoval, že Družstvo hájilo práva třetích osob odkazem na byty v okolních domech místo toho, aby konkrétně označilo, která okna z obytných místností či pobytových místností v jeho vlastnictví mohou být ovlivněna dopadem umělého světla z tělocvičny. Přes tuto obecnost stavební úřad uvedl, že stavebník doplnil projektovou dokumentaci o revizi s datem 09/2019, která obsahuje návrh řešení stínění oken tělocvičny spočívající v zabudování integrovaných žaluzií s elektrickým pohonem. Z technického řešení je tak zřejmé, že návrh garantuje maximální zabezpečení před pronikáním umělého světla do venkovního prostoru. Žalovaný doplnil, že možnost pronikání umělého osvětlení z tělocvičny do oken sousedních budov byla prvotně dána umístěním stavby. Odkázal též na povinnosti stavebníka dodržet zákonné požadavky na vnitřní osvětlení školní tělocvičny, které jsou stanoveny ve vyhlášce č. 410/2005 Sb., o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška 410/2005 Sb.“). Žalovaný se odmítl zabývat subjektivními úvahami o komerčním využívání tělocvičny, neboť ze spisu tato skutečnost nevyplývá. 9. Žalovaný označil za zcela nepřípadné tvrzení, že z výrokové části stavebního povolení nelze zjistit konkrétní podmínky pro provádění stavby. K provádění hlučných prací žalovaný uvedl, že uvedená podmínka byla převzata ze závazného stanoviska Hygienické stanice hlavního města Prahy ze dne 23. 8. 2017, č. j. HSHMP 32223/2017, doplněné závazným stanoviskem Hygienické stanice hlavního města Prahy ze dne 13. 6. 2019, č. j. HSHMP 22837/2019 (dále jen „závazná stanoviska hygienické stanice“). Stavebnímu úřadu nenáleží hodnotit věcnost podmínek závazného stanoviska a dožadovat se objasnění formulovaných podmínek. Žalovaný také odkázal na potvrzující závazné stanovisko Ministerstva zdravotnictví ze dne 15. 11. 2021, č. j. MZDR 37379/2021-4/OVZ (dále jen „závazné stanovisko ministerstva zdravotnictví“). Z obsahu závazného stanoviska ministerstva je zřejmé, že podmínky byly stanoveny tak, aby hluk ze stavební činnosti po celou dobu provádění stavby splňoval hygienické limity, přičemž i tyto hlukově podlimitní práce by měly být časově koordinovány s ohledem na specifika provozu základní a mateřské školy. Stavebnímu úřadu nepřísluší stanovením konkrétního času omezit dobu provádění stavby. Stavebnímu úřadu také nepřísluší stanovit podmínky pro technických stav stavebních strojů nebo přístrojů, ty jsou dány předpisy pro jejich provoz a použití. 10. K neurčitosti podmínek provádění stavby č. 12, 15 a 16, týkající se zajištění bezpečnosti a údržby komunikací a přístupu k objektům při provádění stavby, žalovaný uvedl, že tyto nepovažuje za neurčité, neboť podmínky dostatečně vymezují komunikace, na které povinnosti z nich plynoucí dopadají. Jiná komunikace, než která přiléhá ke stavbě, nenese ochranu zabezpečení provozu plynoucí z podmínky č. 12. Jen na komunikace, které prováděním stavby mohou být znečištěny, dopadá ochrana plynoucí z podmínky č. 15 přezkoumávaného rozhodnutí. 11. K doložení hydrogeologického posudku prokazujícího kapacitu vsakovacího zařízení (podmínka č. 21 stavebního povolení) žalovaný odkázal na závazné stanovisko odboru územního rozvoje a výstavby Úřadu městské části Praha 8 ze dne 13. 9. 2017, č. j. MCP8 122476/2017 (dále jen „závazné stanovisko vodoprávního úřadu“). Žalovaný dále upozornil, že předmětné vodní dílo bylo povoleno v samostatném stavebním řízení, v němž byla hodnocena podmínka č. 3 závazného stanoviska vodoprávního úřadu. Předmětem stavebního povolení tak není stavba vsakovacího objektu. Žalovaný proto vypustil podmínku č. 21 stavebního povolení. 12. K aktualizaci povodňového plánu žalovaný konstatoval, že odvolatelé neuvedli, v čem konkrétně daná podmínka vyvolá zásah do jejich vlastnických práv. Dále odkázal na obsah závazného stanoviska odboru ochrany prostředí Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 7. 1. 2022, č. j. MHMP 2105107/2021 (dále jen „závazné stanovisko odboru ochrany prostředí Magistrátu“). Žalovaný se ztotožnil se závazným stanoviskem, že úkolem povodňového orgánu není řídit „stavbu“ jako takovou (pokyny tohoto orgánu by se řídily pouze osoby přítomné na staveništi), a že aktualizací povodňového plánu objektu se rozumí doplnění stávajícího povodňového plánu vypracovaného pro objekt školy o nové údaje vztahující se k vybudované přístavbě. Dodal, že vodní zákon neukládá, aby aktualizace povodňového plánu byla vyžadována již před vydáním stavebního povolení. 13. Ke zvýšené zátěži rezidentů z důvodu realizace další stavby žalovaný uvedl, že se jedná o hustě zastavěné území silně urbanizovaného hlavního města Prahy, kde ovlivňování prostředí mezi sousedními nemo