2 As 187/2017 — Nejvyšší správní soud

14 A 95/2023- 58 - text 9 14 A 95/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Karly Cháberové a soudců Martina Bobáka a Štěpána Výborného ve věci žalobce: město Otrokovice, IČO: 00284301 sídlem nám. 3. května 1340, 765 02 Otrokovice proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická1442/65, 100 00 Praha 10 v řízení o žalobě proti rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 21. 2. 2023, č. j. MZP/2022/430/1226, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. Rozhodnutím ze dne 31. 10. 2022 (prvostupňové rozhodnutí) žalovaný rozhodl o tom, že záměr společnosti WOBO NV, Trichterweg 40, B 3690 Zutendaal, Belgické království (oznamovatel záměru), s názvem „Nové sklady a přípravna směsi“ (záměr) nemůže mít významný vliv na životní prostředí a nepodléhá posouzení podle § 7 odst. 6 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů (zákon EIA). Následně žalovaný vydal opravné usnesení ze dne 9. 12. 2022, jímž v prvostupňovém rozhodnutí opravil nesprávné poučení. Žalobce podal rozklad. Ministr životního prostředí v záhlaví specifikovaným rozhodnutím rozklad zamítl a prvostupňové rozhodnutí ve znění opravného usnesení potvrdil. 2. Předmětem záměru je výroba pryžových směsí o kapacitě 2 500 t/rok v rámci stávajícího průmyslového areálu v Otrokovicích. II. Žaloba, vyjádření a replika 3. Žalobce podal proti shora označenému rozhodnutí ministra žalobu. Předně napadené rozhodnutí považuje za nepřezkoumatelné. Žalovanému vytýká, že neplnil úlohu nestranného správního orgánu, ale dle jeho názoru se v zjišťovacím řízení stavěl na stranu oznamovatele záměru. Dále namítá, že nejbližší obytná zástavba není od komína K1 vzdálená cca 400 m, jak uvádí žalovaný, a také rozptylová studie č. 133/22 a pachová studie č. 134/22. Žalobce navrhuje, aby výsledky těchto studií byly nezávisle ověřeny, případně aby k této problematice byly vypracovány znalecké posudky. 4. Mimo jiné zpochybňuje také úplnost a správnost posouzení vlivů záměru na obyvatelstvo a ovzduší. Žalobce poukazuje na neobjektivnosti podkladů rozhodnutí. Žalovaný obchází argumenty, že pachová studie nedokládá způsob odhadu výstupní koncentrace pachů z komína, resp. že model nezahrnuje fugitivní emise a že záměr může přispět k obtěžování zápachem. 5. Dále žalobce zdůrazňuje, že je nezbytné posoudit kumulativní důsledky záměru spolu s důsledky již fungujících provozů v širší lokalitě záměru a zabývat se tímto kumulativním vlivem na lidské zdraví a kvalitu života. Hrozí nebezpečí zhoršení imisní situace lokality, a to zejména další zvýšení koncentrace benzo[a]pyrenu z nyní již tak vysoké hodnoty dosahující 160 %. 6. Ministr ve vyjádření ze dne 11. 5. 2023 navrhl, aby soud žalobu zamítl. Konkrétně uvedl, že při hodnocení záměru vycházel z odborných podkladů i vyjádření, které obdržel. Dále upozornil na to, že zde nebyl důvod k vypracování jakýchkoliv znaleckých posudků, jelikož při zpracování rozptylové i pachové studie oznamovatel záměru použil závazný geodetický referenční systém na území ČR, a to dle nařízení vlády č. 430/2006 Sb., o stanovení geodetických referenčních systémů a státních mapových děl závazných na území státu a zásadách jejich používání. Za nedůvodné považoval námitky proti hodnocení záměru stran znečištění ovzduší a pachu. Pokud žalobce nehodlá pro obavy z pachové zátěže a navýšení škodlivin v ovzduší akceptovat žádný záměr, byť na základě odborných autorizovaných studií nevykazující toto riziko, měl by zastavit rozvoj podnikání na tomto území příslušnou změnou územního plánu. 7. Žalobce v replice ze dne 8. 6. 2023 dodal, že jeho výhrady jako obce nemohou být nedůvodné jen proto, že oznamovatel záměru doložil k žádosti vyjádření dotčených orgánů, které záměr akceptovaly. Dotčené orgány, včetně orgánů územního plánování působícího v Otrokovicích, svá stanoviska vyslovují s ohledem na jimi chráněné veřejné zájmy. Ty jistě nemusí být totožné se zájmy obce, která je představitelem územní samosprávy. III. Právní posouzení věci Aktivní procesní legitimace obce 8. Soud se předně zabýval otázkou aktivní procesní legitimace žalobce. Ústava ČR v čl. 8 zaručuje samosprávu územních samosprávných celků a dále toto právo definuje v čl. 99 a násl. Na zákonné úrovni zakotvuje právo obce na samosprávu a na výkon samostatné působnosti zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, v rozhodném znění (obecní zřízení). Podle § 1 obecního zřízení je obec základním územním samosprávným společenstvím občanů; tvoří územní celek, který je vymezen hranicí území obce. Podle § 2 odst. 1 je obec veřejnoprávní korporací, která má vlastní majetek a vystupuje v právních vztazích svým jménem a na vlastní odpovědnost. Podle odstavce 2 pak pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů; při plnění svých úkolů chrání též veřejný zájem. 9. Dle § 7 odst. 9 zákona EIA je to pouze dotčená veřejnost uvedená v § 3 písm. i) bodě 2, kdo se může žalobou domáhat zrušení rozhodnutí vydaného ve zjišťovacím řízení, že záměr nebo jeho změna nebudou posuzovány podle tohoto zákona, a napadat hmotnou nebo procesní zákonnost tohoto rozhodnutí. Pro účely postupu dle věty první se má za to, že dotčená veřejnost uvedená v § 3 písm. i) bodě 2 má práva, na kterých může být rozhodnutím vydaným ve zjišťovacím řízení, že záměr nebo jeho změna nebudou posuzovány podle tohoto zákona, zkrácena. Dle § 3 písm. i) bod 2 je dotčenou veřejností právnická osoba soukromého práva, jejímž předmětem činnosti je podle zakladatelského právního jednání ochrana životního prostředí nebo veřejného zdraví, a jejíž hlavní činností není podnikání nebo jiná výdělečná činnost, která vznikla alespoň 3 roky před dnem zveřejnění informací o navazujícím řízení podle § 9b odst. 1, případně před dnem vydání rozhodnutí podle § 7 odst. 6, nebo kterou podporuje svými podpisy nejméně 200 osob. Z právě uvedeného plyne, že zákonodárce výslovně počítal s procesní legitimací spolků, či jiných právnických osob soukromého práva, které působí v neziskovém sektoru, a které podporuje alespoň 200 osob, které považuje za dotčenou veřejnost. 10. Pokud zákonodárce počítal s aktivní legitimací těchto osob, za použití argumentu od menšího k většímu, musí soud nutně připustit i žalobu obce, tedy právnické osoby veřejného práva, která v rámci územní samosprávy pečuje o území, v němž má být záměr umístěn. Soud tento závěr činí navzdory tomu, že dle § 7 odst. 6 zákona EIA má dotčený územní samosprávní celek právo podat proti výsledku zjišťovacího řízení odvolání, avšak v § 7 odst. 9 téhož zákona zákonodárce o oprávnění územních samosprávních celků podat žalobu proti rozhodnutí o odvolání mlčel. Příčilo by se aktuálním judikaturním trendům, pokud by soud žalobu obce proti závěru zjišťovacího řízení bez dalšího odmítl jen proto, že ji zákonodárce neuvedl ve výčtu osob dle § 7 odst. 9 zákona EIA, resp. nepovažoval za dotčenou veřejnost [např. rozsudek Nejvyššího správního soudu (NSS) ze dne 30. 1. 2020, č. j. 2 As 187/2017-327, Dobřejovice v. Čestlice, část IV.A., zejména pak bod 52]. Dlužno v této souvislosti odkázat i na rozsudek NSS ze dne 26. 6. 2013, č. j. 6 Aps 1/2013-51, dle něhož je obec přímo ze své povahy povolána k zastupování a ochraně práv a zájmů svých občanů, kteří ji tvoří. 11. Soud proto dospěl k závěru, že žalobci náleží aktivní procesní legitimace k podání žaloby proti závěru zjišťovacího řízení, že záměr, který má být realizován na jeho území, nebude posouzen dle zákona EIA. Eventuální realizace záměru, o němž se vedlo zjišťovací řízení, totiž může zásadním způsobem ovlivnit charakter dotčené lokality i kvalitu života v ní, resp. v jejím okolí, a to navzdory tomu, že jde o záměr umísťovaný do stávající průmyslové zóny. Vlastní hodnocení žalobních námitek 12. Soud tedy zjistil, že žalobu podala osoba k tomu oprávněná, a že ji podala včas. Žalob splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti [§ 75 odst. 2 věta první a § 76 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.)]. Vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 13. O podané žalobě soud rozhodl bez nařízení jednání, neboť žalobce s tím souhlasil, a žalovaný ve stanovené lhůtě nevyjádřil nesouhlas (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Rozhodl přednostně s ohledem na § 7 odst. 10 zákona EIA. 14. Žaloba není důvodná. 15. Úvodem soud připomíná, že soudní řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu stojí na principu, že je to žalobce, kdo s ohledem na dispoziční zásadu ovládající tento typ soudního řízení předkládá konkrétní důvody, pro které považuje napadené rozhodnutí za nezákonné. Obsah a kvalita žaloby přitom zásadně předurčují obsah a kvalitu rozhodnutí soudu. Není přitom úlohou soudu, aby za