4 Ads 58/2011 — Nejvyšší správní soud

15 Af 6/2022- 48 - text 13 15 Af 6/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže a soudců Mgr. Věry Jachurové a Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci žalobkyně: R. V. zastoupená Mgr. Tomášem Dvořáčkem, advokátem se sídlem Praha 8, Sokolovská 32/22 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství se sídlem Brno, Masarykova 427/31 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 5. 2022 č.j. 17689/22/5100-00460-012952 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu ze dne 19. 4. 2021 č.j. 2941478/21/2006-70462-106983 (dále též „prvoinstanční rozhodnutí“). Prvoinstančním rozhodnutím rozhodl správce daně podle § 113 odst. 1 písm. b) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“) a podle zákonného opatření Senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí (dále jen „zákonné opatření“) ve věci odvolání žalobkyně ze dne 28. 4. 2020 proti platebnímu výměru na daň z nabytí nemovitých věcí, který byl vydán Finančním úřadem pro hlavní město Prahu dne 12. 3. 2020 č.j. 1917992/20/2006-70462-106983 (dále jen „platební výměr“) tak, že podanému odvolání částečně vyhověl a platební výměr změnil tak, že se z nabytí nemovitých věcí vyměřuje záloha na daň ve výši 22 000 Kč a daň z nabytí nemovitých věcí ve výši 70 676 Kč. 2. Žalovaný v napadeném rozhodnutí shrnul skutkový stav věci, odvolací námitky a právní základ věci. V rámci aplikace práva na skutkový stav věci úvodem konstatoval, že dnem právních účinků vkladu práva je vymezen okamžik, kdy nastala skutečnost, která je předmětem daně z nabytí nemovitých věci, a současně i okamžik vzniku daňové povinnosti. K tomuto dni je nutno posuzovat základní (závazné) prvky daňově právního vztahu. V daném případě vznikly právní účinky vkladu práva do katastru nemovitostí dnem 20. 6. 2019. Kupní smlouvou žalobkyně nabyla pozemek parc. č. XA (zahrada), pozemek parc. č. XB (trvalý travní porost), id. podíl ve výši 1/5 na pozemku parc. č. XC (zahrada), id. podíl ve výši 1/5 na pozemku parc. č. XE (zahrada), vše v katastrálním území X, obec X (dále jen „pozemek parc. č. XG“, „pozemek parc. č. XB“, pozemek parc. č. XC“ a „pozemek parc. č. XE“). Úplata jako protiplnění a nabytí nemovitých věcí dle § 4 odst. 1 zákonného opatření spočívá v poskytnutí peněžních prostředků. Ve smyslu § 13 odst. 1 zákonného opatření a v souladu s § 4 odst. 1 zákonného opatření se v daném případě za úplatu považuje kupní smlouvou sjednaná cena ve výši 550 000 Kč. 3. Žalovaný konstatoval, že v řádném daňovém přiznání byla volba určení srovnávací daňové hodnoty dle § 14 odst. 3 zákonného opatření zcela na daňovém subjektu. Ten má do doby vyměření daně možnost zvolit si pro určení srovnávací daňové hodnoty směrnou hodnotu, vycházející z cen nemovitých věcí v místě, ve kterém se nachází nemovitá věc, ve srovnatelném časovém období s tím, že se zohledňuje druh, poloha, účel, stav, stáří, vybavení a stavebně technické parametry nemovité věci, nebo zjištěnou cenu stanovenou znaleckým posudkem podle zákona upravujícího oceňování majetku. Žalobkyně vyplnila přílohy č. 2 daňového přiznání k určení směrné hodnoty u pozemků včetně přílohy č. 2D daňového přiznání k určení směrné hodnoty u rekreační chaty, čímž pro určení srovnávací daňové hodnoty projevila vůli zvolit směrnou hodnotu. Protože správce daně údaje uvedené v příloze daňového přiznání nezpochybnil, stanovil daň na základě směrné hodnoty. 4. Žalovaný z podkladů postoupených správcem daně zjistil, že ke dni právních účinků vkladu práva do katastru nemovitostí dne 20. 6. 2019 se na pozemku parc. č. XA – zahrada nacházela stavba, která podléhala zápisu do katastru nemovitostí, avšak její vlastník tuto povinnost nesplnil. Existenci této stavby potvrdila žalobkyně vyplněním přílohy č. 2D daňového přiznání, kdy v řádku č. 11 uvedla zastavěnou plochu 1. nadzemního podlaží o výměře 52 m2. Dne 28. 4. 2020 bylo správci daně doručeno podání zaevidované pod č.j. 3686117/20/2006-70462-106960, ve kterém žalobkyně uvedla, že na pozemku parc. č. XA se nachází stavba pro rodinnou rekreaci, která dosud nebyla zkolaudována. Stran existence stavby umístěné na pozemku parc. č. XA se vyjádřil také odbor výstavby Úřadu X v podání ze dne 16. 10. 2020 nazvaném SDĚLENÍ k č.j. 7076826/20/200011460-110424, v němž konstatoval, že dne 29. 6. 1980 byla povolena stavba nepodsklepeného zahradního altánu o rozměrech max. 30 m2 na pozemku parc. č. XA. Poté bylo dne 28. 10. 1987 povoleno zastřešení předmětné stavby, včetně vybudování komína, a dne 8. 6. 1988 provedení sklípku 3 x 3 m pod touto stavbou. Dne 24. 9. 2020 bylo správci daně doručeno sdělení, ve kterém Ing. M. H., který předmětný pozemek převedl na žalobkyni, uvedl, že nemá žádné dokumenty týkající se stavby na pozemku parc. č. XA. Popsal zároveň, že se jedná o dřevěnou chatu s podezdívkou, která není zapsána v katastru nemovitostí a jejíž stáří mu není známo. V průběhu odvolacího řízení provedl žalovaný další šetření, v rámci, něhož zjistil, že stavba na pozemku parc. č. XA (nyní v katastru nemovitostí vedená pod č. e. X na pozemku parc. č. XF v katastrálním území X) je v registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN) vedena způsobem využití jako „jiná stavba“ s datem dokončení ke dni 31. 12. 1980. Stavební úřad dále ve vyjádření ze dne 26. 11. 2021 upřesnil, že předmětná stavba byla Komisí stavební a bytové péče při MNV X – X povolena pod č. j. 95/1 dne 29. 6. 1980 a kolaudační rozhodnutí nebylo dohledáno, přičemž lze předpokládat, že bylo vydáno, když následně v roce 1987 a pak i v roce 1988 byly povoleny změny této stavby. Žalovaný konstatoval, že zde vychází ze zásady dobré víry, tedy důvěry v to, že údaje jsou zapsány v registru v souladu se skutečností. 5. Vzhledem k tomu, že dle § 15 odst. 4 písm. d) zákonného opatření se směrná hodnota neurčuje u nedokončené stavby nebo jednotky a u pozemku, jehož součástí je nedokončená stavba, a zároveň s ohledem na konstatování stavebního úřadu, že stavbu na pozemku parc. č. XA považuje za dokončenou, žalovaný ověřil, že pro určení srovnávací daňové hodnoty mohla být směrná hodnota použita. 6. Součástí pozemku parc. č. XA je stavba chaty. Ve skutečnosti se tedy dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 419/2013 Sb., o provedení zákonného opatření Senátu o dani z nabytí nemovitých věcí (dále jen „vyhláška č. 419/2013 Sb.“) jedná o stavební pozemek, který má určenou cenu v Cenové mapě stavebních pozemků hl. m. Prahy (dále jen „cenová mapa“) ve výši 680 Kč/m2, což platí i pro pozemky parc. č. XC a parc. č. XE. Pro pozemek parc. č. XB cena v cenové mapě stanovena není. Z ortofotomapy pořízené v roce 2019 je patrné, že pozemek parc. č. XB byl užíván společně s pozemkem parc. č. XA, na který přímo navazuje a v části u objektu chaty je dokonce zastavěn [odpovídalo by to nepovolené stavbě (k původní legální stavbě zahradního altánu byl bez povolení přistavěn opláštěný přístavek z trubkové konstrukce, se střechou z vlnitého plechu, nepravidelného tvaru, užívaný jako kůlna), která měla být na výzvu stavebního úřadu v roce 2020 zbourána]. Jelikož tento pozemek tvoří jednotný funkční celek s pozemkem parc. č. XA, vztahuje se na pozemek parc. č. XA ustanovení § 5 odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 419/2013 Sb. Proto nelze pozemek parc. č. XA ocenit cenou z cenové mapy, ale společně s pozemkem parc. č. XB musí být určena jednotková směrná hodnota podle § 6 vyhlášky č. 419/2013 Sb. 7. Žalovaný provedl kontrolní výpočet směrné hodnoty v kalkulačce směrné hodnoty zpřístupněné na internetových stránkách Finanční správy České republiky a konstatoval, že výsledná směrná hodnota byla správcem daně určena ve správné výši a mohla být použita pro určení nabývací hodnoty u daně z nabytí nemovitých věcí. 8. K odvolacím námitkám žalovaný uvedl zejména následující argumentaci: 9. Konstatoval, že správce daně vycházel při vyměřování daně z nabytých věcí ze skutečného stavu ke dni právních účinků vkladu do katastru nemovitostí, když zjistil, že k uvedenému dni se na pozemku parc. č. XA nacházela stavba, která podléhala zápisu do katastru nemovitostí, avšak její vlastník tuto povinnost nesplnil. Zdůraznil, že žalobkyně nepopírá existenci stavby, spornou zůstává její dokončenost. Žalovaný při posouzení dokončenosti stavby vycházel z konstatování stavebního úřadu, sděleného písemností ze dne 16. 10. 2020 a ze dne 26. 11. 2021. Podle skutečného stavu byla na pozemku parc. č. XA zřízena stavba, která ovšem nenaplňuje charakteristiku zahradního altánu a v rozporu se stavebním povolením připomíná spíše zahradní chatu. Navíc v příloze daňového přiznání pro výpočet směrné hodnoty byla uvedena plocha stavby 52 m2, přičemž