1 As 165/2018 — Nejvyšší správní soud

3 A 88/2021- 50 - text 9 3A 88/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Petry Kamínkové ve věci žalobkyně: Imex Group s.r.o., IČO 25829050 sídlem Milíčova 1343/16, 702 00 Ostrava zastoupená advokátem JUDr. Radkem Ondrušem sídlem Bubeníčkova 502/42, 615 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu se sídlem Na Františku 32, 110 15 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu ze dne 21. 5. 2021 č. j. MPO 400572/21/21200/01000 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále též „soud“ či zdejší soud“) domáhala zrušení v záhlaví označeného usnesení ministra průmyslu a obchodu (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo rozhodnuto o rozkladu žalobkyně podaném proti rozhodnutí Licenční správy Ministerstva průmyslu a obchodu (dále jen „Licenční správa“) č. j. 27828/07/07430/07400 ze dne 30. 10. 2007 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) tak, že se prvostupňové rozhodnutí zrušuje a správní řízení se zastavuje, protože žádost o udělení licence k vývozu se stala zjevně bezpředmětnou. 2. Žalobkyně podala u Licenční správy dne 16. 7. 2007 žádost o udělení licence k vývozu 150 000 kusů nábojů ráže 9 x 18 mm (Makarov) do Afghánistánu (dále jen „žádost“), ve které uvedla požadovanou dobu platnosti licence do 30. 6. 2008. Na základě negativního stanoviska Ministerstva zahraničních věcí (dále jen „MZV“) vydala Licenční správa výše označené prvostupňové rozhodnutí o neudělení požadované licence. Rozklad žalobkyně proti prvostupňovému rozhodnutí byl žalovaným zamítnut rozhodnutím č. j. 44486/07/07400/01000 ze dne 11. 3. 2008. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně žalobu k Městskému soudu v Praze, který rozsudkem č. j. 11 Ca 132/2008-76 ze dne 20. 11. 2008 rozhodl o jeho zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Následná kasační stížnost žalovaného byla rozsudkem Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) č. j. 9 As 42/2009-124 ze dne 30. 9. 2009 zamítnuta. V rámci dalšího řízení bylo ministrem zahraničních věcí potvrzeno zamítavé závazné stanovisko MZV, jehož doručení bylo žalobkyni oznámeno včetně poučení o možnosti před vydáním rozhodnutí o rozkladu nahlédnout do spisu a vyjádřit se ke shromážděným podkladům, které žalobkyně využila. Na žádost žalobkyně ze dne 22. 2. 2010 bylo řízení přerušeno. V řízení bylo pokračováno na žádost žalobkyně doručené žalovanému dne 25. 12. 2020 současně s podáním označeným jako odstranění vady žádosti, v němž žalobkyně požadovala změnu doby platnosti licence na 18 měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o jejím vydání. V návaznosti na doporučení Senátu pro Licenční správu vydal ministr průmyslu a obchodu shora označené napadené rozhodnutí, kterým bylo zrušeno prvostupňové rozhodnutí a zastaveno správní řízení s odůvodněním, že žádost se stala zjevně bezpředmětnou v důsledku marného uplynutí navrhované doby platnosti licence. 3. Proti tomuto rozhodnutí směřuje podaná žaloba. 4. Žalobkyně v podané žalobě označuje za nezákonný postup žalovaného, kterým jí bylo upřeno právo odstranit vadu žádosti spočívající v marně uplynulé navrhované době platnosti licence. Současně namítá nedostatečnost zdůvodnění, že Podání účastníka, nazvané „Odstranění vad žádosti“ je v řízení zcela irelevantní. Žalobkyně je toho názoru, že ačkoliv původní žádost byla kompletní, měla zákonem požadované náležitosti a k datu jejího podání neobsahovala žádné vady, nyní vady obsahuje, jakkoli tyto nevznikly v důsledku jednání žalobkyně, ale nezávisle na její vůli. Vada, která podle žalovaného měla založit zjevnou bezpředmětnost žádosti podle ust. § 66 odst. 1 písm. g) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), je nadto vadou snadno odstranitelnou a žalobkyně se ji pokusila svými podáními z vlastní iniciativy odstranit, přičemž odpovědí na její snahu bylo ve své podstatě nezdůvodněné konstatování irelevantnosti jejího podání. 5. Žalobkyně nesouhlasí s výkladem ust. § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu, který v její věci aplikoval žalovaný. Za zjevně bezpředmětnou lze označit takovou žádost, která pozbyla svého smyslu, a případným vydáním rozhodnutí nedojde k žádné změně v právním postavení žadatele. Žalobkyně tvrdí, že v jejím případě by ke změně právního postavení došlo, a to jak v případě, kdy by bylo reflektováno její podání směřující ke změně platnosti licence, v takovém případě by získala oprávnění k obchodu s vojenským materiálem na daném území a v daném čase, tak i v případě, kdy by předmětné podání reflektováno nebylo. Zároveň skutečnosti, které zakládají bezpředmětnost žádosti, mají podle žalobkyně svědčit ve prospěch žadatelů – ani vyhovění žádosti by nic nezměnilo na jejich postavení, neboť jsou v situaci, jakoby jim vyhověno bylo. Žalobkyně považuje za nemyslitelné, aby snadno odstranitelná vada její žádosti zakládala důvod k zastavení řízení. K výkladu ust. § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu žalobkyně odkazuje na ustálenou rozhodovací soudní praxi a cituje rozsudek NSS ze dne 14. 10. 2010, č. j. 5 As 62/2009-68 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2009, č. j. 10 Ca 15/2009-49. 6. Žalobkyně dále uvádí, že napadené rozhodnutí je překvapivé, neboť ji správní orgán v rozporu s ust. § 4 ve spojení s ust. § 45 odst. 2 správního řádu nevyzval k odstranění vady a nepoučil ji o procesních následcích neodstranění dané vady. Překvapivost spočívá rovněž v tom, že soudy v obdobných věcech opakovaně rušily rozhodnutí správního úřadu druhého stupně o rozkladu, avšak důvody postupu, který žalovaný v dané věci nyní zvolil, neshledaly. Neshledal je ostatně ani sám žalovaný, který měl příležitost tento postup aplikovat pokaždé, když po zrušení jeho rozhodnutí soudem rozhodoval o rozkladu znovu, neboť v takových případech v podstatě vždy požadovaná doba platnosti licence uplynula. Žalovaný však k této praxi přistoupil až nyní, když se žalobkyně pokusila odstranit vadu žádosti. 7. Žalobkyně nesouhlasí s názorem žalovaného, že je přípustné, aby v řízení o rozkladu bylo závazné stanovisko vázáno k datu, které bylo uvedeno v původní žádosti a které již uplynulo. Licenci by nebylo možno k tomuto datu vydat ani v případě, pokud by MZV s jejím vydáním souhlasilo. Žalovaný měl žalobkyni vyzvat k odstranění vad žádosti a stanovení nové doby platnosti požadované licence a až následně vyzvat MZV k přezkumu závazného stanoviska. V této souvislosti žalobkyně odkazuje na rozsudek NSS ze dne 22. 10. 2009, č. j. 9 As 21/2019-150 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2020, č. j. 11 A 130/2019-63, ze kterých vyplývá, že zákonné požadavky na vydávání závazného stanoviska jsou obdobné jako v případě správních rozhodnutí. Vydání rozhodnutí na základě 10 let starého skutkového stavu je nemyslitelné, neboť pro rozhodování správního úřadu je rozhodující skutkový a právní stav v době vydání rozhodnutí. 8. Žalobkyně dodává, že Licenční správa odmítá akceptovat, pokud žadatelé neuvedou v žádosti o licenci konkrétní datum, ale dobu platnosti vázanou na právní moc rozhodnutí o žádosti o licenci, a to s odůvodněním, že počítačový program žalovaného takový postup neumožňuje. Za skutečný důvod však žalobkyně považuje skutečnost, že by se v takovém případě navrhovaná doba platnosti licence vždy posouvala v důsledku zrušujících rozhodnutí soudu. 9. Žalobkyně má za to, že namítané vady lze účinně odstranit toliko v nalézacím správním řízení, a proto je dán důvod ke zrušení jak rozhodnutí žalovaného, tak prvostupňového rozhodnutí. 10. V písemném vyjádření k žalobě uvedl žalovaný, že se neztotožňuje s tvrzením žalobkyně, že napadené rozhodnutí je nezákonné a nepřezkoumatelné. 11. Žalovanému není zřejmý důvod, pro který žalobkyně čekala se svou žádostí o pokračování v řízení téměř deset let, když jako důvod pro přerušení řízení uvedla, že podala u Městského soudu v Praze žalobu o přezkoumání závazného stanoviska MZV ze dne 21. 9. 2007, č. j. V14813/2007-SZBP, jež je v předmětné věci podkladem pro rozhodnutí nalézacího správního úřadu. S ohledem na rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 23. 8. 2011, č. j. 2 As 75/2009-113 však muselo být zřejmé, že v případném řízení o přezkumu předmětného závazného stanoviska by musel Městský soud v Praze rozhodnout v souladu s tímto rozsudkem, tedy že se přezkum závazného stanoviska ponechává až na soudní přezkum ve věci samé. Žalobkyně tak byla téměř deset let nečinná a nepožádala neprodleně o pokračování v řízení za situace, kdy bylo zřejmé, že předmětné závazné stanovisko MZV nemůže být samostatně přezkoumáno. 12. K námitce, že žalobkyni bylo upřeno právo na odstranění vady žádosti, žalovaný odkazuje na rozsudek NSS ze dne 16. 8. 2018, č. j. 1 As 165/2018-40, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2019, č. j. 8 A 127/2015-60 a obdobně na rozsudek Městského soudu