4 Ads 423/2019 — Nejvyšší správní soud

3 Ad 4/2023- 22 - text 14 3Ad 4/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudců JUDr. Petry Kamínkové a Mgr. Marka Zimy ve věci žalobce: Mgr. Z. P., narozený dne X bytem X zastoupený advokátem prof. JUDr. Martinem Kopeckým, CSc. sídlem Revoluční 1546/24, 110 00 Praha 1 – Nové Město proti žalovanému: nejvyšší státní tajemník, Jindřišská 34, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 3. 2023, č. j.: MV-34755-2/SR-2023 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se u Městského soudu v Praze domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým nejvyšší státní tajemník zamítl žalobcovo odvolání a potvrdil rozhodnutí státního tajemníka v Ministerstvu zdravotnictví (dále jen „služební orgán“) ze dne 2. 1. 2023, č. j. MZDR 4/2023-1/PER (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byl žalobce odvolán ze služebního místa představeného (ID 2270) – ředitel odboru vědy a lékařských povolání v Ministerstvu zdravotnictví, a to z důvodu zrušení tohoto služebního místa ve smyslu ust. § 60 odst. 1 písm. a) zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státní službě“). 2. Usnesením Vlády České republiky č. 997 ze dne 30. 11. 2022 byla podle § 17 zákona o státní službě s účinností od 1. 1. 2023 schválena systemizace služebních a pracovních míst na rok 2023. Tato systemizace pak byla vládou ještě před svojí účinností upravena na základě usnesení vlády č. 1076 ze dne 21. 12. 2022 (dále jen „usnesení vlády č. 1076“). V návaznosti na tuto úpravu systemizace vydal služební orgán služební předpis č. 27/2022 ze dne 28. 12. 2022, kterým se stanoví vnitřní systemizace na rok 2023 (dále též jen „služební předpis“). Služebním předpisem promítl služební orgán do organizační struktury Ministerstva zdravotnictví vládou schválenou systemizaci, v rámci níž bylo mj. navrženo zrušení žalobcem řízeného odboru vědy a lékařských povolání (dále jen „odbor VLP“). 3. Námitky žalobce lze rozdělit do následujících žalobních bodů: 4. V prvním žalobním bodu žalobce namítá, že při tvorbě služebního předpisu č. 27/2022 služební orgán nepostupoval v souladu se zákonem, neboť usnesení vlády obsahuje něco jiného, než je v konečné podobě služebního předpisu. Služební předpis č. 27/2022 je podle žalobce konkrétně v rozporu jednak s částí III. materiálu č. j. 1484/22 (na níž se odkazuje čl. I usnesení vlády č. 1076), kde je uvedeno, že je navrhováno zrušení odboru vědy a lékařských povolání, oddělení akreditací a oddělení uznávání kvalifikací. Stávající agenda byla přesunuta od 1. 1. 2023 do nového oddělení lékařských povolání.“ a jednak s materiálem „Úprava systemizace služebních a pracovních míst s účinností od 1. ledna 2023“ předloženým vládě jako podklad pro schválení systemizace mj. na Ministerstvu zdravotnictví, v jehož textu dostupném v Elektronické knihovně legislativního procesu eKLEP (dále jen „eKLEP“) je na straně 14 uvedeno: „Dále je navrhováno zrušení odboru vědy a lékařských povolání, oddělení akreditací a oddělení uznávání kvalifikací. Stávající agenda bude přesunuta do nového oddělení lékařských povolání, což povede k zvýšení efektivnosti při řešení konkrétních řízení.“ Pokud má platit, že veškerá stávající agenda odboru VLP má být přesunuta na nové oddělení lékařských povolání, pak má podle žalobce zůstat pouze nové oddělení lékařských povolání, což ovšem příslušný služební předpis nedodržuje. Odbor VLP měl tři oddělení, odůvodnění systemizace mluví jen o dvou, ale jasně říká, že veškerá stávající agenda přechází na nové oddělení. Služební předpis ale zachovává existenci oddělení vědy, výzkumu a dotací na vzdělávání, které bylo součástí odboru VLP. Státní tajemník tak podle žalobce zachovává neefektivně jedno oddělení navíc, ačkoli v podkladu k usnesení vlády se hovoří o zvýšení efektivnosti, a nepřevádí kompetence tak, jak je v textu uvedeno. Žalobce je přesvědčen, že rozhodnutí vyplývající z nezákonného služebního předpisu by mělo být zrušeno, stejně tak jako služební předpis, který by měl být následně nově vypracován v souladu s příslušným usnesením vlády. 5. Žalobce zároveň nesouhlasí se způsobem, jakým se s touto námitkou, vznesenou již v rámci odvolání, vypořádal žalovaný, když v napadeném rozhodnutí konstatoval, že „Nelze dospět k účastníkem namítanému závěru, že by vláda na základě zestručněného materiálu, který byl zveřejněn v eKlepu, rozhodovala na základě zmatečného odůvodnění, neboť jednotliví členové vlády se na přípravě návrhu systemizace podílejí.” Žalobce je toho názoru, že nic takového jako zestručněná verze materiálu pro jednání vlády neexistuje a žalovaný svým tvrzením ignoruje usnesení vlády a jeho zdůvodnění, jakož i požadavek odůvodnění rozhodnutí orgánů veřejné moci v souladu se zákonem a popírá jednací řád vlády, mj. jeho čl. II, který klade důraz na jasný obsah a odůvodnění vládě předkládaných materiálů a řádné připomínkové řízení. 6. Ve druhém žalobním bodu žalobce namítá, že změny v organizační struktuře Ministerstva zdravotnictví, jejichž důsledkem je i zrušení služebního místa žalobce, byly činěny adresně, účelově, šikanózně a diskriminačně a ve skutečnosti nešlo o „efektivizační“ změnu systému organizace ministerstva, ale o zneužití systemizace k odstranění nepohodlných úředníků. 7. Své tvrzení žalobce dokládá odkazem na reportáž České televize vysílanou dne 12. 11. 2022 v 18 hodin, která se věnovala sjezdu České lékařské komory a v níž redaktor interpretoval veřejné vystoupení ministra zdravotnictví Vlastimila Válka tak, že „chce proto udělat zásadní změny na odboru vzdělávání, a to zejména personální“. 8. Dále žalobce poukazuje na to, že nově vzniklé místo vedoucího oddělení lékařských povolání bylo nakonec obsazeno člověkem, který se nepřihlásil do výběrového řízení. Zároveň inzerát zveřejněný na stránkách Ministerstva zdravotnictví byl koncipován v ženském rodě: „Oznámení o vyhlášení výběrového řízení na služební místo vedoucí oddělení lékařských povolání (2798)“, což žalobce považuje za diskriminační. Nakonec bylo místo opravdu obsazeno ženou, a to dle žalobce netransparentním způsobem bez zákonného výběrového řízení. Žalobce byl přitom de facto souběžně přeřazen v rámci Ministerstva zdravotnictví na místo řadového referenta oddělení omamných a psychotropních látek, ačkoli má delší praxi než nově jmenovaná představená, je všeobecně uznávaným odborníkem, za předchozích vlád dlouhodobě zastupoval náměstka pro zdravotní péči v době jeho nepřítomnosti a byl i opakovaně pověřen řízením sekce zdravotní péče. Z těchto skutečností žalobce dovozuje, že cílem organizačních změn bylo jeho odvolání z funkce představeného. 9. Na účelovost organizačních změn podle žalobce rovněž ukazuje skutečnost, že ačkoli zrušení odboru VLP, oddělení akreditací a oddělení uznávání kvalifikací má zajistit zvýšení efektivity při řešení konkrétních akreditačních řízení, respektive řízení, která vedou k uznávání kvalifikací, nebyl stejný postup uplatněn také ve vztahu k odboru ošetřovatelství a nelékařských povolání (dále jen „odbor ONP“), který je zrcadlovým obrazem odboru VLP s tím, že je zaměřen na nelékařská povolání. 10. Ve třetím žalobním bodu žalobce namítá, že se žalovaný nevypořádal s odvolací námitkou týkající se porušení zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta (dále jen „zákon č. 95/2004“). Žalobce uvádí, že dle prvostupňového rozhodnutí „Ke zrušení místa dochází v rámci organizační změny, jejímž předmětem je zrušení odboru vědy a lékařských povolání a vyloučení stávající agendy do dvou nových oddělení a přesunu části působnosti do kompetence přímo řízené organizace IPVZ.“ Ustanovení § 43b odst. 1 zákona č. 95/2004 však obsahuje taxativní výčet činností, kterými může Ministerstvo zdravotnictví pověřit právnickou osobu jím zřízenou. Pouze výkon zde uvedených činností regulovaných zákonem č. 95/2004 Sb. je tedy možné označit za legální. Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví („IPVZ“) všechny reálné možnosti tohoto ustanovení již využívá, pouze s výjimkou tzv. funkčních kurzů ve smyslu ust. § 21j, § 21k a § 21l, neboť doposud nebyl dle platného procesu podle zákona č. 95/2004 Sb. schválen žádný funkční kurz, a tudíž IPVZ tyto činnosti ani reálně vykonávat nemůže. Přesun části působnosti odboru VLP do kompetence přímo řízené organizace IPVZ je tudíž podle názoru žalobce v přímém rozporu se zákonem č. 95/2004 Sb., neboť na IPVZ již nic více bez změny zákona nelze přesunout. K provedení tohoto řešení navíc ve skutečnosti vůbec nedošlo. 11. Žalobce dále připomíná, že IPVZ není správním orgánem a nemůže vést správní řízení ani v oblasti akreditací ani v oblasti uznávání kvalifikací podle zákona č. 95/2004, k čemuž by však pravděpodobně mělo