9 As 144/2020 — Nejvyšší správní soud

5 A 167/2019- 49 - text 11 5 A 167/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové ve věci žalobkyně: Jan servis s.r.o., IČO: 24849111 se sídlem Antala Staška 1565/30, Praha 4 – Krč zastoupená Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem se sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1 – Nové Město proti žalovanému: Ministerstvo dopravy se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1 – Nové Město o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 9. 2019, č. j. 127/2019-190-TAXI/3, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů nepřiznává. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy (dále „prvostupňový správní orgán“ či „správní orgán prvního stupně“) ze dne 20. 9. 2018, č. j. MHMP 1117277/2018, byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání dvou přestupků podle zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění účinném do 30. 6. 2020 (dále jen „zákon o silniční dopravě“), za které jí byla uložena pokuta ve výši 200 000 Kč a povinnost uhradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč. Konkrétně byla uznána vinnou z přestupků podle - § 35 odst. 1 písm. g) zákona o silniční dopravě, kterého se dopustila tím, že v rozporu s § 9 odst. 2 písm. a) téhož zákona nezajistila, aby ve vozidle používaném k podnikání byl při jeho provozu dne 26. 1. 2018 v čase 9:59 – 10:11 hod. doklad o oprávnění k podnikání, nebo jeho kopie, - § 35 odst. 2 písm. w) zákona o silniční dopravě, kterého se dopustila tím, že dne 26. 1. 2018 v čase 9:59 – 10:11 hod. v rozporu s § 21 odst. 1 téhož zákona provozovala taxislužbu vozidlem, které nebylo vozidlem taxislužby. 2. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým žalovaný změnil výši pokuty z 200 000 Kč na 190 000 Kč, a ve zbytku rozhodnutí prvostupňového správního orgánu potvrdil. 3. Ze správního spisu k dané věci vyplynulo, že dne 26. 1. 2018 vykonaly pověřené přizvané osoby v rámci výkonu státního odborného dozoru kontrolu vozidla tovární značky Škoda Octavia, jehož provozovatelem byla žalobkyně. Kontrola se skládala z kontrolní přepravy objednané přes aplikaci Uber a následné kontroly dodržování povinností předepsaných zákonem o silniční dopravě. Při kontrole bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla přepravu z ulice Opatovická 7, Praha 1, do ulice Kostelní 44, Praha 7, vozidlem, které nebylo evidováno jako vozidlo taxislužby, a nezajistila, aby při jeho provozu byl ve vozidle doklad o oprávnění k podnikání. O kontrole byl sepsán protokol č. T/20180126/2/De. 4. Proti rozhodnutí prvostupňového správního orgánu o pokutě podala žalobkyně odvolání, o němž žalovaný rozhodl žalobou napadeným rozhodnutím. Žalovaný závažnost jednání žalobkyně hodnotil jako vysokou. Motivací k protiprávnímu jednání v posuzovaném případě byla zjevně snaha používat aplikaci populární především mezi turisty k provozování taxislužby za nízkého rizika kontroly. Žalobkyně v tomto případě nejen nesplnila informační povinnosti vůči státu a cestujícím, ale především nedovoleně narušila podnikatelské prostředí. 5. Podle žalovaného se prvostupňový správní orgán při hodnocení výše stanovené pokuty správně zabýval povahou a závažností daných přestupků i majetkovými poměry žalobkyně. Žalovaný zejména zdůraznil, že žalobkyni byla za spáchání stejných přestupků (spáchaných dne 23. 9. 2016) uložena pokuta ve výši 100 000 Kč rozhodnutím žalovaného ze dne 17. 5. 2017, č. j. 43/2017-190-TAXI/3. Posuzovaných přestupků se tak žalobkyně dopustila v recidivě. Žalovaný rovněž uvedl, že z počátku působení společnosti Uber v Praze dopravní úřad ukládal pokuty ve výši 50 000 Kč, avšak tyto následně zvyšoval až na částky kolem 150 000 Kč. Pokuta ve výši 200 000 Kč je adekvátní právě vzhledem k recidivě žalobkyně. Po vydání rozhodnutí prvostupňového správního orgánu žalobkyně zaregistrovala celkem 4 vozidla taxislužby do evidence vozidel taxislužby. Tuto skutečnost žalovaný hodnotil jako polehčující okolnost, jelikož žalobkyně učinila kroky k legalizaci své činnosti. Z toho důvodu snížil uloženou pokutu o 10 000 Kč. 6. K majetkovým poměrům žalobkyně a možnému likvidačnímu efektu pokuty žalovaný uvedl, že žalobkyně své majetkové poměry nedoložila v řízení před prvostupňovým správním orgánem, přestože k tomu byla vyzvána, a ani v podaném odvolání. Žalobkyně nezveřejňuje od počátku svého působení v roce 2011 účetní uzávěrky. Její majetkové poměry tak byly stanoveny odhadem. Žalovaný vzal v úvahu, že první uložená pokuta zjevně neměla negativní efekt na její podnikání a má příjem z podnikání ze 4 vozidel, které zaregistrovala do evidence vozidel taxislužby. II. Obsah žaloby, vyjádření žalovaného a ústní jednání 7. Žalobkyně v žalobě namítá, že rozhodnutí je založeno na kontrolním protokolu, který však nemohl být použit jako důkaz. Kontrola byla provedena nezákonně. Při kontrole neměly být využity přizvané osoby. Kontrolu mohou vykonávat pouze kontrolující. Účast přizvaných osob na kontrole nebyla účelná. Kontrolní protokol není nadán presumpcí správnosti. Pokud tedy nebyl proveden výslech kontrolující osoby, řízení je nezákonné. 8. Dále žalobkyně namítá, že byla uložena sankce v nezákonné výši. Je nutné, aby sankce odpovídaly skutkově shodným případům. Ukládání sankcí ve věci přeprav skrze aplikaci Uber je nejednotné a správní orgány za totožné přestupky výši pokuty neustále zvyšují, a to bez řádného odůvodnění. Je nepřezkoumatelné, proč prvostupňový správní orgán stanovil pokutu ve výši 200 000 Kč a proč žalovaný s tímto posouzením souhlasím. Rovněž neodůvodnil, proč snížil pokutu právě o 10 000 Kč. Zdůvodněním spáchané recidivy žalobkyně považuje za nepřípadné. Správní orgány měly posoudit majetkové poměry žalobkyně. Správní orgány měly přihlédnout ke skutečnosti, že v době vytýkaného jednání se žalobkyně řídila právními závěry usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 9. 2017, č. j. 7 Cmo 185/2017-507, a ze dne 24. 10. 2017, č. j. 7 Cmo 180/2017-168, dle kterých není přeprava pomocí aplikace Uber taxislužbou. Tyto závěry byly překonány až v listopadu 2018. Žalovaný považuje žalobkyni za součást organizované skupiny, aniž provedl příslušné dokazování. Žalobkyně považuje za nepřijatelné, že správní orgán prvního stupně hodnotí jako přitěžující okolnost neplnění povinností (povinné označení a vybavení vozidla a oprávnění řidiče taxislužby), které mohou být samostatně sankcionovány pouze při provozování taxislužby evidovaným vozidlem. Otázka označení a výbavy vozidla však nebyla předmětem tohoto řízení. Uvedených přestupků se nadto může dopravce dopustit pouze vozidlem taxislužby, v řešeném případě tedy jejich spáchání bylo z podstaty věci vyloučeno. Stejně nepřípustné jsou úvahy stran ohrožení řádného vedení účetnictví, neboť se nejedná o objekt řešeného přestupku. Délka řízení byla nepřiměřeně dlouhá a správní orgány měly k této skutečnosti přihlédnout při stanovení sankce, jak analogicky vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3300/2013. 9. Žalobkyně navrhla, aby soud zrušil napadené rozhodnutí, popř. změnil výši ukládané sankce. 10. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že podle judikatury Nejvyššího správního soudu mohou přizvané osoby provádět samostatně úkony v rámci kontroly. Rovněž podle judikatury kasačního soudu je protokol o kontrole nadán presumpcí správnosti, jelikož je veřejnou listinou. Může tak být jediným důkazem o spáchání přestupku. Proti protokolu podala žalobkyně námitky spočívající nikoliv ve skutkovém zjištění, ale právním posouzení. V posuzované věci však správní orgány vycházely z více podkladů (faktura za přepravu, fotodokumentace, výpis z veřejného rejstříku), na jejichž základě byl skutkový stav spolehlivě prokázán, výslech kontrolního pracovníka tedy nebylo třeba provádět. 11. Dle žalovaného byla výše pokuty uložena s ohledem na skutkové okolnosti případu, přičemž nebylo nezbytné v napadeném rozhodnutí odkazovat na skutkově obdobné případy, neboť ty jsou žalobcovu zástupci známy. Zástupce žalobkyně zastupuje téměř všechny dopravce využívající aplikaci Uber, proto je seznámen s tím, že do přijetí zákona č. 304/2017 Sb., se pokuty pohybovaly od 70 000 Kč až do 100 000 Kč, následně došlo k jejich zvýšení na obvyklých 150 000 Kč. Žalobkyni je rovněž známo, že byla uznána vinnou za téměř shodné jednání a byla jí uložena pokuta ve výši 100 000 Kč, přesto podnikala stejným způsobem dále. Po novele zákona o silniční dopravě a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2017, č. j. 9 As 291/2016-36, se pokuty zvýšily, jelikož kasační soud shledal, že provozování dopravy prostřednictvím aplikace Uber je taxislužbou. Usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 7 Cmo 185/2017 (a i sp. zn. 7 Cmo 180/2017), na které odkazuje žalobkyně, následně popřel Ústavní soud nálezem ze dne 5. 11. 2018, sp. zn. III. ÚS 4072/17 (N 178/91 SbNU 217). 12. Žalovaný zastává