9 Azs 30/2018 — Nejvyšší správní soud

5 A 8/2020- 90 - text 12 5 A 8/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové v právní věci žalobkyně proti žalované L. W., nar. XY. XY. XXYY bytem X zastoupena Mgr. et Mgr. Markem Čechovským, Ph.D., advokátem se sídlem Opletalova 25, Praha 1 Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 18. 12. 2019, č. j. MV-159337-4/SO-2019, takto: I. Rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 18. 12. 2019, č. j. MV-159337-4/SO-2019, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 11 228 Kč, a to ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně Mgr. et Mgr. Marka Čechovského, Ph.D., advokáta. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyně podala k Městskému soudu v Praze žalobu proti rozhodnutí uvedenému v záhlaví tohoto rozhodnutí, jímž žalovaná zamítla její odvolání a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „prvostupňový správní orgán“) ze dne 11. 10. 2019, č. j. OAM-34-129/ZR-2015 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým bylo výrokem I. podle § 87f odst. 1 ve spojení s § 87c odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění rozhodném (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) žalobkyni ukončeno povolení k přechodnému pobytu s odůvodněním, že se žalobkyně dopustila obcházení zákona o pobytu cizinců s cílem získat povolení k přechodnému pobytu na území, neboť učinila účelové souhlasné prohlášení o otcovství; a výrokem II. byl žalobkyni podle § 87f odst. 3 zákona o pobytu cizinců udělen výjezdní příkaz s platností 30 dní od právní moci rozhodnutí. 2. Prvostupňové správní rozhodnutí bylo odůvodněno tak, že žalobkyně dne 10. 2. 2015 podala prvostupňovému správnímu orgánu žádost o prodloužení doby platnosti pobytové karty rodinného příslušníka občana Evropské unie podle § 87p zákona o pobytu cizinců, o níž však nebylo rozhodnuto. Žalobkyně totiž dne 27. 11. 2013 podala prvostupňovému správnímu orgánu žádost o vydání povolení k trvalému pobytu podle § 87h odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, kdy v rámci daného řízení vyplynulo, že se žalobkyně dopustila obcházení zákona o pobytu cizinců s cílem získat povolení k přechodnému pobytu a následně i k trvalému pobytu. Uvedeného se dopustila tím, že učinila souhlasné prohlášení o určení otcovství ke svému nezletilému dítěti T. L. s panem J. J., jenž byl pravomocně odsouzen za spáchání trestného činu napomáhání k neoprávněnému pobytu na území České republiky ve spolupachatelství, s cílem získat povolení k přechodnému pobytu na území České republiky. Prvostupňový správní orgán při rozhodnutí ve věci vycházel mimo jiné z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. 3. 2013, č. j. 18 C 177/2012-60, z něhož je zřejmé, že pan J. J., jenž byl za úplatu zapsán jako otec nezletilého dítěte žalobkyně v knize narození a určení otcovství, není jeho biologickým otcem. Na základě shromážděných podkladů v řízení, a to zejména s ohledem na účelové souhlasné prohlášení o otcovství k nezletilému synovi prvostupňový správní orgán dospěl k závěru, že se žalobkyně svým jednáním dopustila obcházení zákona o pobytu cizinců, a proto rozhodl o ukončení jejího povolení k přechodnému pobytu na území České republiky. Prvostupňový správní orgán neopominul, že žalobkyně je matkou dalších dvou nezletilých dětí, kdy všechny kromě syna T. pobývají v České republice bez platného povolení k pobytu. Přihlédl i ke skutečnosti, že manžel žalobkyně a otec (biologický) nezletilých dětí byl v době rozhodování povinen z území České republiky vycestovat a žádné jiné příbuzné žalobkyně v České republice nemá. V této souvislosti prvostupňový správní orgán vyzdvihl kontakt žalobkyně s čínskou komunitou v České republice, kde se navzájem všichni oslovují bratře a sestro, což svědčí o možnosti žalobkyně v případě vycestování požádat čínské spoluobčany o výpomoc v péči o děti. Přiměřenost svého rozhodnutí odůvodnil prvostupňový správní orgán i poukazem na možnost vzájemného kontaktu žalobkyně s dětmi přes internet či telefonní sítě, čímž nedojde k přerušení jejich vazeb, než se žalobkyně vrátí zpět. Na podporu svého názoru prvostupňový správní orgán uvedl, že žalobkyně je výdělečně činná, tudíž její děti jsou stejně po téměř celý den bez matčiny péče. 3. Žalobkyně se proti prvostupňovému správnímu rozhodnutí odvolala a namítala, že rozhodnutí je založeno na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu věci, respektive dosud zjištěný skutkový stav byl nesprávně vyhodnocen a zároveň je založen na nesprávném posouzení, je vnitřně rozporné, není náležitě odůvodněno, vykazuje příznaky otevřené libovůle prvostupňového správního orgánu, je zatíženo vadou nepřezkoumatelnosti a je zjevně nezákonné. Žalobkyně dále namítala, že prvostupňový správní orgán vzal při posouzení přiměřenosti dopadů rozhodnutí do rodinného a soukromého života žalobkyně, ale i celé její rodiny, v potaz pouze to, že jediným důvodem ukončení přechodného pobytu žalobkyně je účelově učiněné prohlášení o otcovství neboli obcházení zákona ze strany žalobkyně s cílem legalizovat pobyt. Zásadně nesouhlasila s tím, že prvostupňové správní rozhodnutí nezasahuje do práv jiných osob než žalobkyně. Naopak zdůrazňovala nepřiměřenost dopadů rozhodnutí s ohledem na nezletilého T. L., který je občanem České republiky, a poukazovala v této souvislosti na čl. 9 Úmluvy o právech dítěte. Žalobkyně ve vztahu k argumentům prvostupňového správního orgánu, týkajícím se možností získání pobytového oprávnění po vycestování nebo i otázky přiměřenosti dopadů rozhodnutí k jejím nezletilým dětem, odkázala na judikaturu Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2013, č. j. 8 As 68/2012, a ze dne 31. 5. 2018, č. j. 5 Azs 47/2016. Závěrem odvolací námitky shrnula tak, že prvostupňový správní orgán řádně neposoudil dopad rozhodnutí do jejího soukromého a rodinného života, nepřihlédl k povaze a solidnosti rodinných, sociálních, ekonomických a kulturních vazeb a k době trvání jejího pobytu na území České republiky. 4. Žalovaná v žalobou napadeném rozhodnutí zamítla odvolání žalobkyně, když potvrdila závěr prvostupňového správního orgánu o důvodnosti pro ukončení přechodného pobytu žalobkyně na území České republiky podle § 87f odst. 1 ve spojení s § 87e odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců. Ztotožnila se s prvostupňovým správním orgánem v tom, že žalobkyně se dopustila obcházení zákona, když určila souhlasným prohlášením s J. J. otcovství ke svému dítěti L. T., nar. XY. XY. XXYY, které tak nabylo české státní občanství. K první odvolací námitce uvedla, že prvostupňový správní orgán zjistil skutkový stav v dostatečném rozsahu pro vydání rozhodnutí v souladu s § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění rozhodném (dále jen „správní řád“). 5. Žalovaná s odkazem na rozsudek Městského soudu ze dne 1. 4. 2011, č. j. 3 A 18/2010-58, uvedla, že vychází ze skutečnosti, že rozhodným okamžikem pro posouzení „účelovosti“ je okamžik, kdy došlo k účelově souhlasnému prohlášení o určení otcovství a posuzuje se motivace a okolnosti, vedoucí k takovému souhlasnému prohlášení. Po zhodnocení všech důkazů ze spisového materiálu dospěla k závěru, že bylo jednoznačně prokázáno, že předložená úřední listina – rodný list nezletilého L. T., s uvedeným otcem českého občanství, byl pouze účelovým aktem a měl sloužit k tomu, aby žalobkyně získala povolení k přechodnému pobytu na území České republiky, přičemž si žalobkyně měla být vědoma podvodného jednání a z toho vyplývajících důsledků. 6. Žalovaná vycházela z článku 35 Směrnice 2004/38/ES, který podle ní obecně zamezuje tomu, aby osoba těžila z obcházení zákona, zneužívajícího či podvodného jednání, a vzhledem k jeho cíli je podle žalované přiměřené, že cizinci budou odepřeny pouze ty výhody, které zamýšlel získat svým jednáním. Žalovaná ve vztahu k obcházení zákona žalobkyní odkázala na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2018, č. j. 8 A 138/2015, jenž byl vydán ve věci povolení k trvalému pobytu žalobkyně. 7. Žalovaná konstatovala, že se prvostupňový správní orgán nad rámec vypořádal taktéž s otázkou přiměřenosti dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobkyně a citovala příslušné pasáže prvostupňové rozhodnutí. Uvedla, že nelze připustit, aby žalobkyně získala výhody a argumentovala českým občanstvím svého nezletilého dítěte, když toto dítě nabylo českého občanství pouze v důsledku protiprávního jednání žalobkyně. 8. Žalovaná uzavřela, že ukončení přechodného pobytu na území České republiky není v případě žalobkyně nepřiměřené, nespravedlivé či přepjatě formalistické, jelikož žalobkyně od svého vstupu na území nerespektovala právní řád. Shrnula, že žalobkyně na území České republiky přicestovala v ú