5 As 26/2009 — Nejvyšší správní soud

5 Ad 14/2020- 70 - text 9 5 Ad 14/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové ve věci žalobkyně: Onduroof, s.r.o., IČO: 25703544 se sídlem Na břevnovské plání 153/34, Praha 6 - Břevnov zastoupená JUDr. Jakubem Svobodou, Ph.D., advokátem se sídlem Na Perštýně 362/2, Praha 1 – Staré Město proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2 – Nové Město o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 8. 2020, č. j. MPSV-2020/147030-421/1, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 8. 2020, č. j. MPSV-2020/147030-421/1, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o žalobě v celkové výši 19 456 Kč k rukám jejího zástupce JUDr. Jakuba Svobody, advokáta, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Úřad práce České republiky – pobočka pro hlavní město Prahu (dále jen „prvostupňový správní orgán“ nebo i „úřad práce“) rozhodnutím ze dne 9. 6. 2020, č. j. ABA-T-785/2020, neposkytl žalobkyni příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném trhu práce za 1. čtvrtletí roku 2020, jelikož žalobkyně o příspěvek požádala opožděně. Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím (žalobou napadené rozhodnutí) žalobkyní podané odvolání zamítl a rozhodnutí prvostupňového správního orgánu potvrdil. 2. Žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že dle § 78a odst. 4 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění účinném do 30. 9. 2020, musela žalobkyně o příspěvek požádat nejpozději do konce kalendářního měsíce následujícího po uplynutí příslušného kalendářního čtvrtletí, tedy do 30. 4. 2020. Žádost o příspěvek však byla prvostupňovému správnímu orgánu doručena až dne 4. 5. 2020. Úřad práce nemohl dle žalovaného zohlednit, že žádost nebyla v předepsané lhůtě doručena omylem, jelikož žalobkyně zaslala žádost nikoliv úřadu práce, ale Finančnímu úřadu pro hl. m. Prahu, územní pracoviště pro Prahu 2 (dále jen „finanční úřad“), jelikož je pouze na žadateli, aby zajistil splnění všech podmínek žádosti. Zákon o zaměstnanosti neumožňuje správnímu orgánu zohlednit důvody, pro které nebyla žádost podána včas. Žalobkyně podala svoji žádost dne 20. 4. 2020, proto měla ještě řadu dnů na to, aby zjistila, že učinila chybu. Zároveň nemusela podávat žádost až na samotném konci lhůty. Posuzované řízení je řízení o žádosti, proto bylo na žalobkyni, aby si např. dotazem u správního orgánu zjistila, zda naplňuje zákonné požadavky. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 3. Žalobkyně v podané žalobě nejprve shrnula skutkový stav. Od roku 2018 zaměstnávala osoby se zdravotním postižením a spolupracovala tak s úřadem práce ve věcech zaměstnávání těchto osob. Byla zavedena praxe, že žádosti o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením předával jednatel žalobkyně příslušným pracovníkům úřadu práce. Při tomto předání byla žádost překontrolována a v případě nedostatků byla žalobkyně vyrozuměna o nutnosti žádost doplnit. Vzhledem k pandemii nemoci covid-19 však nebylo možné podat žádosti osobně. Po konzultaci s pracovnicemi úřadu práce zaslala žalobkyně žádost dne 15. 4. 2020 na e-mail paní Ing. Z. (pracovnice úřadu práce), která podání zaregistrovala dne 21. 4. 2020 do systému spisové služby a následně dne 22. 4. 2020 odpověděla e-mailem na dotazy žalobkyně. Před přijetím této odpovědi žalobkyně dne 20. 4. 2020 podala žalobkyně žádost se všemi zákonnými náležitostmi do datové schránky finančnímu úřadu, o které se mylně domnívala, že se jedná o datovou schránku úřadu práce. Dne 4. 5. 2020 vyrozuměl finanční úřad žalobkyni o nesprávném adresátu podání. Stejný den proto žalobkyně zaslala úřadu práce jmenný seznam zaměstnávaných osob se zdravotním postižením k provedení kontroly duplicity a rovněž požádala finanční úřad o postoupení žádosti úřadu práce, k čemuž došlo dne 6. 5. 2020. Následně u úřadu práce proběhlo správní řízení a úřad práce vydal prvostupňové správní rozhodnutí. 4. Žalobkyně je přesvědčena, že s ohledem na judikaturu Ústavního a Nejvyššího správního soudu je nutné nahlížet na podanou žádost jako na včasnou. Podle § 12 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, má nepříslušný správní orgán bezodkladně usnesením postoupit podání příslušnému správnímu orgánu. Tato povinnost dopadala i na finanční úřad, jelikož podle § 1 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, se dle tohoto zákona postupuje jen při správě daní. Nehledě na to i § 75 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, stanoví shodnou povinnost. Za pojem bezodkladně lze dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 6. 2006, č. j. 5 As 39/2004-66, „považovat časový interval bezprostředně navazující na moment, kdy správní orgán, který ve věci konal, svoji nepříslušnost zjistil“. Finanční úřad musel dle žalobkyně na první pohled seznat, že není věcně příslušným správním orgán pro vyřízení žádosti, jelikož datová zpráva byla nazvána „Žádost zaměstnavatele o příspěvek na OZP CHTP - žalobce - k rukám paní V.“. I z příloh je zjevné, že se dané podání nijak netýkalo správy daní (např. žádost o poskytnutí příspěvku se podává na předepsaném formuláři Ministerstva práce a sociálních věcí, v jehož záhlaví je logo Úřadu práce České republiky a třikrát nápis „Úřad práce“). Kasační soud v citovaném rozsudku sp. zn. 5 As 39/2004 vyhodnotil dobu 11 dnů jako neodpovídající požadavku bezodkladného postoupení. V posuzované věci došlo k postoupení až po 17 dnech, což rovněž nelze považovat za bezodkladné, a finanční úřad měl 11 dní na postoupení, aby žádost byla posuzována jako včasná. 5. Žalobkyně má s ohledem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 1. 2008, č. j. 2 As 47/2007-53, za to, že finanční úřad se dopustil excesu spočívajícím v hrubém porušení povinnosti bezodkladně postoupit podání ve smyslu § 12 správního řádu. Žalobkyně v obdobném smyslu odkázala i na nálezy Ústavního soudu ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. IV. ÚS 30/97 (N 66/11 SbNU 139), a ze dne 31. 10. 2000, sp. zn. I. ÚS 324/99 (N 156/20 SbNU 105), ze kterých dovozuje, že na její podání ze dne 20. 4. 2020 je nutné pohlížet jako na včasné. 6. Žalobkyně má rovněž za to, že v posuzované věci přistoupily i další okolnosti, jež je nutné vzít v úvahu. Žalobkyni bylo znemožněno podat žádost osobně z důvodu uzavření budovy úřadu práce v souvislosti s pandemií covid-19. V této době měly správní orgány více dbát na zásady ustanovené v § 2 až § 8 správního řádu a vycházet účastníkům vstříc, poučovat je a chránit jejich práva. Úřad práce tak měl žalobkyni poučit o možnosti požádat o prominutí zmeškání úkonu. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2007, č. j. 8 As 38/2005-91, žalobkyně namítla, že finanční úřad postupoval v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti. Dle žalobkyně rovněž došlo k porušení veřejného zájmu (§ 2 odst. 4 správního řádu), jelikož zaměstnávání osob se zdravotním postižením a obecně nízká míra nezaměstnanosti je zcela jistě ve veřejném zájmu. 7. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě z velké části zopakoval svoji argumentaci uvedenou již v žalobou napadeném rozhodnutí. Dodal, že lhůta pro podání žádosti o příspěvek je lhůtou hmotněprávní, kterou nelze zásadně prominout. Prominutí zmeškání úkonu nebylo možné aplikovat, jelikož se jedná o institut procesně právní. Žalovaný odkázal na rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 5. 2015, č. j. 57 A 17/2014-83, dle kterého k postoupení podání dle § 12 správního řádu nemusí dojít ihned poté, co správní orgán podání obdrží. K úvahám o možném pozdním postoupení žádosti finančním úřadem úřadu práce žalovaný uvedl, že případné pochybení jiného správního orgánu nelze řešit protiprávním postupem ve správním řízení o příspěvku, když zákon o zaměstnanosti zcela jasně stanovuje podmínku, že žádost musí být doručena do konce následujícího měsíce po čtvrtletí, za které se příspěvek žádá. 8. V replice k podanému vyjádření žalovaného žalobkyně upozornila, že se žalovaný opomenul vyjádřit k judikatuře Ústavního soudu, dle které právní účinky uplatnění práva žalobkyně na příspěvek mají být přiznány již ke dni podáni žádosti, tedy k 20. 4. 2020. Z těchto nálezů vyplývá, že mělo-li by se na žádost žadatelů nahlížet pro nekonání správních orgánů jako na opožděnou, dělo by se tak v rozporu s principy právního státu, tedy v rozporu s Ústavou. I v případě věci řešené Ústavním soudem pod sp. zn. IV. ÚS 30/97 neumožňoval tam aplikovaný právní předpis vyhovění opožděně podané žádosti. 9. Žalobkyně nesouhlasí s názorem žalovaného, že žádost podala až ke konci lhůty, jelikož ji podala 10 dní před jejím koncem. O nesprávném adresátu se dozvěděla až dne 4. 5. 2020 a ihned poté činila kroky k nápravě tohoto stavu. Dozvěděla-li by se žalobkyně o dané chybě, zcela jistě by jednala tak, aby se žádost včas dostala věcně a místně příslušném