7 As 79/2012 — Nejvyšší správní soud

5 Af 37/2018- 120 - text 31 5 Af 37/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové ve věci žalobkyně: REMOEX CZ a.s., IČO: 27121372 se sídlem Ocelkova 643/20, Praha 9 – Černý Most zastoupená JUDr. Mgr. Petrou Novákovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Chodská 1366/9, Praha 2 – Vinohrady proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství se sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 7. 2018, č. j. 32493/18/5300-21442-712243, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný v rozsahu určení splatnosti změnil následující dodatečné platební výměry (dále jen „dodatečné platební výměry“) na daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) vydané Finančním úřadem pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) dne 21. 3. 2017: - č. j. 2042695/17/2009-52521-109085 za červenec 2015, kterým byla doměřena daň ve výši 1 446 279 Kč a penále ve výši 289 255 Kč; - č. j. 2044717/17/2009-52521-109085 za srpen 2015, kterým byla doměřena daň ve výši 3 932 362 Kč a stanoveno penále ve výši 786 472 Kč; - č. j. 2044799/17/2009-52521-109085 za září 2015, kterým byla doměřena daň ve výši 8 269 418 Kč a stanoveno penále ve výši 1 653 883 Kč; - č. j. 2044996/17/2009-52521-109085 za říjen 2015, kterým byla doměřena daň ve výši 5 187 731 Kč a stanoveno penále ve výši 1 037 546 Kč; - č. j. 2045062/17/2009-52521-109085 za listopad 2015, kterým byla doměřena daň ve výši 5 980 983 Kč a stanoveno penále ve výši 1 196 196 Kč; - č. j. 2045106/17/2009-52521-109085 za prosinec 2015, kterým byla doměřena daň ve výši 6 756 265 Kč a stanoveno penále ve výši 1 351 253 Kč; - č. j. 2045227/17/2009-52521-109085 za leden 2016, kterým byla doměřena daň ve výši 1 840 281 Kč a stanoveno penále ve výši 368 056 Kč; - č. j. 2045314/17/2009-52521-109085 za únor 2016, kterým byla doměřena daň ve výši 2 648 963 Kč a stanoveno penále ve výši 529 792 Kč. 2. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný popsal ekonomickou činnost žalobkyně a uvedl, že ve zdaňovacích obdobích roku červenec až prosinec roku 2015 a leden a únor 2016 (dále jen „předmětná zdaňovací období“) uplatnila nárok na odpočet DPH z přijatých zdanitelných plnění na základě daňových dokladů přijatých od společností: Vagoon Carrelo s.r.o., Americus Consulting s.r.o., ROCK GROUND s.r.o., HINTARMI Media s.r.o., Zykala consulting s.r.o., Marcello dream s.r.o., Grida expert s.r.o., Ulsar Capital House s.r.o. a Enidis PSV consult s.r.o. (společné dále jako „dodavatelé“). Správce daně analýzou bankovních účtů žalobkyně zjistil, že v předmětném období realizovala významné převody peněžních prostředků na účty společností, u nichž existují důvodné pochybnosti o jejich věrohodnosti a faktické ekonomické činnosti. Na základě uvedených zjištění zahájil správce daně u žalobkyně 26. 4. 2016 za předmětná období daňovou kontrolu. 3. Žalobkyně se s výsledkem kontrolního zjištění seznámila dne 31. 10. 2016 (č. j. 1648993/16/2809-60563-609037) a vyjádřila se k výsledkům kontrolního zjištění dne 15. 12. 2016. Dne 26. 1. 2017 byla se žalobkyní projednána zpráva o daňové kontrole č. j. 14874/17/2809-60563-609037 (dále jen „Zpráva o daňové kontrole“). Správce daně žalobkyni nepřiznal nárok na odpočet, protože bylo prokázáno, že se účastnila transakcí zasažených daňovým podvodem s cílem optimalizace daňové povinnosti a vylákání daňové výhody, o čemž věděla nebo vědět musela. Následně vydal dodatečné platební výměry. Proti nim podala žalobkyně odvolání, o kterých rozhodl žalovaný tak, jak je uvedeno výše. 4. Žalovaný následně v napadeném rozhodnutí stručně shrnul odvolací námitky žalobkyně, popsal právní základ věci a zabýval se podmínkami účasti na podvodu na DPH. Předmětem plnění bylo poskytnutí reklamních služeb s místem plnění v tuzemsku dle § 14 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění dalších předpisů (dále jen „ZDPH“), přičemž žalobkyně uplatnila nárok na odpočet DPH celkem ve výši 36 062 282 Kč. Splnila formální i hmotněprávní podmínky pro vznik nároku na odpočet a za takové situace lze dle judikatury Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) odmítnout uplatněný nárok na odpočet v případě, kdy se prokáže, že plátce daně věděl nebo mohl vědět, že je součástí řetězce zatíženého daňovým podvodem. Zkoumal proto postupně 3 okruhy otázek, a to existenci daňového podvodu, existenci objektivních okolností svědčících o vědomosti žalobkyně o podvodném jednání a přijetí adekvátních opatření ze strany žalobkyně (dobrou víru), která po ní bylo možné vyžadovat. 5. Dodavatelé žalobkyně po obdržení úhrady jednali ve vzájemné shodě – obdržené peníze vždy obratem z části vybrali v hotovosti a z části odeslali dalším společnostem (DESTER s.r.o., Meticco group s.r.o., DIONAS Finance s.r.o., STELIMIN Media s.r.o., LANTERN Solution s.r.o., Yanuto future s.r.o., Aksiles s.r.o., Barcelos Consulting s.r.o., Dahlen consult s.r.o., BAS meredian network s.r.o.). Nestandardní byl přitom fakt, že se všichni dodavatelé chovali stejně. Není standardní vybrat v hotovosti vysoké sumy peněz, a to hned poté, co přišly na účet. Toto jednání vykazuje znaky rizikovosti (znemožnění šetření správce daně). 6. Dodavatelé žalobkyně shodně posílali část obdržených peněz stejným společnostem (DESTER a Aksiles), čímž působili jako společnosti s jednotným vedením domluvené na společných postupech, což může v kontextu dalších skutečností svědčit o daňovém podvodu. Žalobkyně vystřídala devět dodavatelů, z nichž téměř každý (kromě Enidis) obratem posílal část přijatých peněz společnostem DESTER a Aksiles. Dodavatele žalobkyně měnila asi co tři měsíce, ale uvedené společnosti figurovaly v řetězcích stále, což mohlo nasvědčovat účelovému vkládání do řetězce za účelem zneviditelnění skutečného toku plateb. Tomu koresponduje jednání žalobkyně, která své dodavatele často střídala, platila hotově i bezhotovostně, často jediné společnosti i několikrát denně. Dodavatelé také vykazují rizikové znaky (změna společníka a jednatele na cizince po ukončení spolupráce s žalobkyní, stejná účetní společnost). Společnostem DESTER a Aksiles byly finanční prostředky zasílány od více dodavatelů. Uvedené společností sídlí na virtuálních adresách, nemají web, byly založeny jako „ready-made“ a měly téhož společníka a jednatele – P. P., kterou následně vystřídal V. P. Na žalobkyni měly větší vazbu než jiné společnosti v řetězci, spolupracovaly se stejnými dodavateli. Jednatel a jediný společník společností DESTER a Aksiles sdílel kancelář s členkou představenstva žalobkyně a zastával u žalobkyně post fakturantky. Pan P., který měl kancelář na stejné adrese jako účetní společnost PORFINA spol. s r.o. (byla zde také provozovna žalobkyně), se zabýval zakládáním „ready-made“ společností. Uvedené skutečnosti jsou nestandardní, protože část peněž byla s jedinou výjimkou zaslána na účty společností Aksiles nebo DESTER, v nichž byly jedinými společníky a jednateli osoby s vazbou na žalobkyni. Ta navíc zasílala částky na účty s variabilním symbolem odpovídajícím IČO dodavatele, a nikoliv číslu faktury, jak je obvyklé. Nevyvstala potřeba identifikace jednotlivých plateb u dodavatelů, což je další nestandardností, která může svědčit o podvodu na dani. Osoby v klíčových funkcích se u dodavatelů žalobkyně často opakovaly a po ukončení spolupráce byly předmětné společnosti převedeny na osoby cizí státní příslušnosti (Rumunsko), které figurovaly v dalších obchodních společnostech, což také svědčí o nestandardním ekonomickém jednání. Dotčené společnosti sídlily na virtuálních sídlech, neevidovaly žádné zaměstnance a jednalo se o nově vzniklé subjekty. Není standardní, aby tolik různých dodavatelů vykazovalo stejné znaky a aby normálně fungující společnost poskytující reklamní služby neevidovala žádného zaměstnance. 7. Další zúčastněné společnosti také vykazovaly společné znaky, které mohou svědčit o existenci podvodu („ready-made“ společnosti, změna společníka a jednatele po uskutečnění transakcí, nejčastěji na osobu cizí státní příslušnosti). Společník společnosti STELIMIN J. T. byl společníkem také ve společnostech Meticco, LANTERN a BAS. Společník společnosti DIONAS, pan T. T. byl společníkem také ve společnostech Yanuto a Dahlen. Personální propojenost považoval žalovaný za znak podvodu, protože situace, kdy na sobě nezávislí dodavatelé žalobkyně přeposílali vysoké částky buď stejné společnosti (DESTER a Aksiles), nebo různým společnostem, které mezi sebou byly personálně propojeny, je nestandardní a svědčí o tom, že zapojené společnosti mohly jednat účelově shodně za účelem podvodného jednání. Stejně tak není obvy