5 As 104/2013 — Nejvyšší správní soud

8 A 110/2021- 60 - text 14 8 A 110/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce proti žalovanému R. T., bytem X zastoupen JUDr. Zdeňkem Horáčkem, Ph.D., advokátem se sídlem Kaizlovy sady 434/13, 186 00 Praha 8 Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 1442/65, 100 00 Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 8. 2021, č. j. MZP/2021/510/1217, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Rozhodnutím České inspekce životního prostředí, Oblastního inspektorátu České Budějovice (dále jen ČIŽP“) ze dne 26. 4. 2021, č. j. ČIŽP/42/2021/1446 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), byl žalobce uznán vinným z přestupku podle § 125c odst. 1 písm. a) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách (vodní zákon) tím, že jednal v rozporu s § 8 odst. 2 tohoto zákona. Konkrétně se měl tohoto přestupku dopustit tím, že jako provozovatel malé vodní elektrárny Zátaví II na řece Otavě (dále jen „MVE II Zátaví“) nakládal dne 6. 1. 2021 s vodami v řece Otavě v rozporu s povolením vztahujícím se na provoz uvedené vodní elektrárny (rozhodnutí Městského úřadu v Písku ze dne 30. 10. 2006, č. j. MUPI/2006/21373/Vod/H; dále jen „povolení k nakládání s vodami“); žalobce totiž nedodržel minimální zůstatkový průtok (dále jen „MZP“) v řece Otavě pod odběrným objektem stanovený jako Q355 denní průtok (4,4 m3/s), neboť přes korunu Zátavského jezu převáděl max. 2,2992 m3/s. Průvodním jevem tohoto přestupku bylo podle odůvodnění též to, že hladina řeky byla zaklesnutá pod korunou levého jezového křídla a jeho přelivná plocha tedy nebyla zavodněna; zavodněno tak bylo pouze pravé křídlo jezu, které se nachází na kótě nadmořské výšky zhruba o 5 cm nižší. Za tento přestupek ČIŽP žalobci uložila podle § 125c odst. 5 písm. c) zákona o vodách pokutu ve výši 40 000 Kč (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Situace na daném úseku řeky Otavy je přitom taková, že z nadjezí Zátavského jezu je na pravém břehu odebírána voda pro MVE II Zátaví; ta je potom vedena odpadním kanálem, který představuje přitékající Řežabinecký potok, do podjezí Zátavského jezu. Z nadjezí pod odběrným místem pro MVE II Zátaví je potom těsně nad jezovým tělesem (tento úsek měří celkem zhruba 250 m) voda odváděna ještě do levostranného ramene, kde se nachází další malá vodní elektrárna v současnosti nefunkční (dále jen „MVE I Zátaví“); zbytek vody je potom převáděn přes Zátavský jez, který má dvě křídla (každé o délce zhruba 20 m) oddělená vorovou propustí (o šířce 6 m). 3. Žalobce uvedené rozhodnutí napadl odvoláním, které žalovaný rozhodnutím ze dne 12. 8. 2021, č. j. MZP/2021/510/1217, zamítl (dále jen „napadené rozhodnutí“). Kompletně se přitom ztotožnil se skutkovými zjištěními a právními závěry ČIŽP učiněnými v prvostupňovém rozhodnutí. 4. Žalobce se s tímto výsledkem neztotožnil a proti uvedenému rozhodnutí podal dne 12. 10. 2021 k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“) žalobu podle § 65 s. ř. s. II. Obsah žaloby, vyjádření žalovaného a jednání ve věci 5. Žalobce proti napadenému rozhodnutí namítá zaprvé, že jeho jednání nenaplnilo formální, popř. materiální znaky přestupku, z jehož spáchání byl uznán vinným. Žalobce zpochybňuje posouzení toho, v jaké části řeky by měl dodržovat minimální zůstatkový průtok. Podle něj není jasné, zda to má být plocha nadjezí Zátavského jezu pod odběrným místem, kde je nicméně trvale udržována konstantní výška hladiny vody jezovým tělesem a zároveň je zde trvale udržována technicky konstantní provozní výška hladina automatikou MVE II Zátaví, nebo v řečišti přímo pod jezem. Žalobce je přesvědčen, že správná je druhá varianta; svůj názor opírá o stanovisko Povodí Vltavy, jakožto správce povodí a vlastníka Zátavského jezu, ze dne 13. 2. 1991, č. j. 222.2/307-9, podle něhož je rozhodující zachování sanačního průtoku v řečišti v podjezí. Právě podjezí by mohlo být teoreticky ohroženo nedostatkem vody, resp. vysušením; nadjezí, resp. oblast jezové zdrže, je ze své podstaty trvale zavodněno, v jeho případě tedy nedochází k žádnému ohrožení zákonem chráněných zájmů. 6. V této souvislosti potom žalobce argumentuje rovněž tak, že i pokud by MZP měl být dodržován již v nadjezí, tak by nicméně porušení této povinnosti nenaplňovalo znak společenské škodlivosti (materiální znak přestupku). Za současného stavu totiž není nijak ohroženo obecné nakládání s vodami, ekologické funkce vodního toku či možnosti rekreační plavby. 7. Zadruhé žalobce namítá, že MZP je v povolení k nakládání s vodami stanoven alternativně dvěma parametry, a sice Q355 denním průtokem a min. přepadovým paprskem přes korunu Zátavského jezu ve výši 5 cm; neplatí tedy, že by žalobce musel současně vyhovět oběma těmto parametrům, naopak postačí, pokud splňuje alespoň jeden. Žalobce argumentuje v tom smyslu, že dodržuje parametr min. přepadového paprsku; ten totiž odpovídá kótě 366,9 m n. m., kterou žalobce konstantně dodržuje. Tato kóta vyplývá mimo jiné z dosud platného povolení k provozu MVE I Zátaví (to bylo původně vydáno rovněž žalobci, ačkoliv ten tuto MVE již v současnosti neprovozuje), které se vztahuje rovněž k Zátavskému jezu a které také stanoví MZP pomocí parametru min. přepadového paprsku (rovněž ve výši 5 cm); ten přitom uvedené povolení výslovně váže na kótu 366,9 m n. m. a přibližný denní průtok Q355. Kóta nadmořské výšky je přitom jediný parametr, kterým žalobce reálně může ovlivňovat přepadový paprsek přes korunu jezu. V předmětném povolení k nakládání s vodami sice tato kóta uvedena není, to ale žalobce označuje za jeho podstatnou vadu. Žalobce proto mohl legitimně předpokládat, že MZP, který je v jednom povolení svázán s určitou kótou nadmořské výšky, bude – při zachování této kóty nadmořské výšky – dodržen i ve vztahu k předmětnému povolení k nakládání s vodami. Dále žalobce upozorňuje, že uvedená kóta nadmořské výšky byla žalobci stanovena i v územním rozhodnutí pro MVE II Zátaví z r. 2004, následně potom byla zapracována do projektové dokumentace a schválena v rámci stavebního řízení. 8. Pokud by se soud s touto argumentací neztotožnil, tak žalobce z uvedených okolností dovozuje alespoň svou dobrou víru v to, že po celou dobu postupoval v souladu s povolením k nakládání s vodami, resp. se zákonem, a tedy vynaložil veškeré úsilí, které po něm bylo možné požadovat k tomu, aby přestupku zabránil ve smyslu § 23 odst. 1 ve spojení s § 21 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon“). V souvislosti se svou dobrou vírou žalobce rovněž upozornil, že ČIŽP při předchozích kontrolách (např. při kontrole provedené dne 1. 12. 2020), při kterých přepadový paprsek ve výši 5 cm rovněž přepadal pouze přes pravé křídlo Zátavského jezu, dospěla k závěru, že se žalobce porušení zákona nedopustil. 9. Zatřetí žalobce namítá, že na základě výzvy ČIŽP ze dne 22. 6. 2020 správce toku, tedy Povodí Vltavy, s. p., přistoupil dne 22. 10. 2020 k částečnému otevření do té doby trvale uzavřené vorové propusti Zátavského jezu; tím došlo k vytvoření dalšího přepadového paprsku o výše zhruba 35 cm, což snížilo hladinu řeky tak, že se zaklesla pod korunou levého křídla jezu a nepřetékala přes ni. Stalo se tak v rozporu s dosud platným rozhodnutí Okresního národního výboru v Písku z r. 1970, kterým bylo zřízení vorové propusti povoleno. Tuto okolnost přitom ČIŽP ani žalovaný nevzali do úvahy. 10. Začtvrté žalobce namítá, že podmínka týkající MZP není v povolení k nakládání s vodami stanovena zcela jednoznačně. Tuto okolnost měly správní orgány zohlednit v duchu zásady in dubio pro reo. 11. Zapáté žalobce namítá, že správní orgány nezdůvodnily v dostatečné míře výši uložené pokuty; zejména nezohlednily aktivní přístup žalobce k řešení problémového stavu; zde se nabízelo, aby bylo upuštěno od potrestání podle § 125l odst. 1 zákona o vodách, nebo tato byla tato skutečnost vzata jako polehčující okolnost. Eventuálně žalobce navrhl, aby soud přistoupil k moderaci uložené pokuty, resp. aby rozhodl, že se od ní upouští; tedy postupoval podle § 78 odst. 2 s. ř. s. 12. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 6. 12. 2021 nad rámec odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl ke druhé žalobní námitce, že žalovaný nepovažoval postup ČIŽP při šetření předchozí podnětů vztahujících se k MVE II Zátaví a výši přepadového paprsku (resp. skutečnosti, že přes levé křídlo jezu nebyla voda vůbec převáděna) za správný, resp. zákonný. Žalobci přitom toto nesprávné posouzení skutkového stavu nemohlo založit dobrou víru, neboť žalobce nebyla příslušná sdělení ČIŽP (adresovaná podatelům podnětu) zaslána, a tudíž nebyl o výsledku předchozích kontrolních postupů seznámen. Seznámil se s nimi až později na základě žádosti o informace ze dne 8. 9. 2021. 13. Při jednání ve věci konaném dne 6. 9. 2023 žalobce rozšířil svou žalobní argumentaci s tím, že M