4 Azs 230/2016 — Nejvyšší správní soud

8 A 6/2021- 51 - text 10 8 A 6/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Andrey Veselé a Mgr. Jany Jurečkové ve věci žalobce proti žalované nezl. S. G. C. M., nar. X, zastoupen matkou P. M. C., nar. X, oba státní příslušnost Filipínské republiky a bytem Y, zastoupen Mgr. et Mgr. Markem Čechovským, Ph.D., advokátem se sídlem Opletalova 1417/25, 110 00 Praha 1, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 14. 12. 2020, č. j. MV-173088-4/SO-2020, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 14. 12. 2020, č. j. MV-173088-4/SO-2020, a rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 6. 10. 2020, č. j. OAM-16493-21/PP-2018, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 16.342,- Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce, státní příslušník Filipínské republiky, resp. jeho jménem jeho matka jakožto zákonná zástupkyně, podal dne 24. 9. 2018 u Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU podle § 87b odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“ nebo „zákon“). Žalobce se ve své žádosti odkázal na to, že je rodinným příslušníkem p. V. P., který je státním příslušníkem ČR a současně druhem matky žalobce (pí P. M. C.). Z žádosti dále vyplynulo, že matka žalobce má s p. P. nezletilou dceru narozenou v r. 2018, která má české státní občanství. K žádosti žalobce přiložil mimo jiné čestné prohlášení p. P. o tom, že se o žalobce stará (zabezpečuje jeho výchovu, ubytování, finanční záležitosti), stejně jako další důkazy prokazující toto tvrzení. 2. Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 6. 10. 2020, č. j. OAM-16493-21/PP-2018, uvedenou žádost zamítlo (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Svůj závěr odůvodnilo tím, že žalobce není rodinným příslušníkem p. P. ve smyslu § 15a zákona o pobytu cizinců; žalobce na jedné straně není jeho potomkem, ani potomkem jejího manžela (p. P. a matka žalobce totiž nejsou sezdáni); dále žalobce není v příbuzenském vztahu k p. P., a proto není jeho rodinným příslušníkem ani ve smyslu odst. 2 uvedeného ustanovení. Ministerstvo vnitra zdůraznilo, že skutečnost, že matka žalobce je družkou p. P. nezakládá mezi žalobcem a p. P. příbuzenský vztah; odkázalo se přitom především na to, jak pojem příbuzenství pojímá zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (viz jeho § 771), tedy jako vztah založený na pokrevním poutu nebo vzniklý osvojením. 3. Žalobce uvedené rozhodnutí napadl odvoláním, které žalovaná rozhodnutím ze dne 14. 12. 2020, č. j. MV-173088-4/SO-2020, zamítla (dále jen „napadené rozhodnutí“). Nad rámec odůvodnění prvostupňového rozhodnutí žalovaná zdůraznila, že žalobce by mohl být považován za rodinného příslušníka p. P., pokud by kumulativně naplnil podmínky dle § 15a odst. 2 písm. a) bod 1 a 2 zákona o pobytu cizinců, tj. pokud by žil před vstupem na území s občanem Evropské unie ve společné domácnosti a je a byl na této výživě nebo jiné nutné péči závislý bezprostředně před vstupem na území. 4. Žalobce se s tímto výsledkem neztotožnil a proti uvedenému rozhodnutí podal dne 15. 1. 2021 žalobu podle § 65 s. ř. s. k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“). II. Obsah žaloby, následná vyjádření a jednání ve věci 5. Žalobce proti napadenému rozhodnutí namítá zaprvé, že žalobce je rodinným příslušníkem p. P. ve smyslu § 15a odst. 2 písm. a) bod 2 zákona o pobytu cizinců, přičemž z uvedeného důvodu jeho žádost o přechodný pobyt nemohla být zamítnuta. V této souvislosti žalobce předně upozorňuje na nesprávnou interpretaci pojmu „příbuzný občana EU“, který je obsažen v § 15a odst. 1 písm. a) zákona, ze strany správních orgánů. Žalobce se dovolává eurokonformního výkladu daného ustanovení, resp. pojmu, který vychází ze směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2004/38/ES, o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států (dále jen „směrnice“). Žalobce upozorňuje, že ze směrnice, resp. z její preambule, vyplývá její účel „zachování jednoty rodiny v širším slova smyslu“. Samotný čl. 3 odst. 2 písm. a) směrnice potom stanoví, že by členské státy měly usnadňovat vstup a pobyt rodinných příslušníků, kteří nejsou zahrnuti v definici rodinného příslušníka ve smyslu čl. 2 bodu 2 směrnice. Podle žalobce je tedy třeba vztah osob posuzovat materiálně a nikoliv podle formálního kritéria pokrevního příbuzenství; v této souvislosti žalobce zdůrazňuje, že je irelevantní to, jak institut příbuzenství pojímá občanský zákoník; právo EU je totiž třeba vykládat autonomně. V této souvislosti žalobce odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2017, č. j. 4 Azs 230/2016-54, který dává jeho argumentaci zapravdu. 6. Dále žalobce upozornil na rozpornost odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalovaná na jedné straně dala zapravdu Ministerstvu vnitra v tom, že žalobce nemůže být rodinným příslušníkem p. P. ve smyslu § 15a odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců, neboť nenaplňuje základní hypotézu tohoto ustanovení, není totiž jeho příbuzným; na druhé straně ale žalovaná uvedla, že to samo překážkou není, překážkou je to, že žalobce nenaplňuje kumulativně podmínky uvedené v bodech 1 a 2 uvedeného ustanovení. Žalobce nicméně upozorňuje na skutečnost, že uvedené podmínky v bodech 1 a 2 § 15a odst. 1 písm. a) zákona jsou alternativní; nemusí být proto splněny kumulativně. 7. Zadruhé žalobce namítá, že správní orgány nedostatečné zjistily skutkový stav. Správní orgány nepřihlédly k žalobcem předloženým důkazům prokazujícím jeho příbuzenský vztah s p. P.; rovněž odmítly provést výslech p. P. a matky žalobce, které byly navrženy za stejným účelem. 8. Zatřetí žalobce namítá nedostatečnost posouzení přiměřenosti dopadů rozhodnutí do rodinného a soukromého života žalobce ve smyslu § 174a zákona o pobytu cizinců. Žalobce upozorňuje, že v souladu s čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) je třeba přiměřenost rozhodnutí posuzovat v každém případě, ve kterém může mít rozhodnutí ve věci pobytového oprávnění vliv na soukromý a rodinný život cizince. Správní orgány podle žalobce dostatečně nezohlednily, že v ČR žije více než 2,5 roku, má zde své zázemí, chodí zde na základní školu a žijí zde jeho rodinní příslušníci. V domovském státě by si přitom nebyl schopen zajistit bydlení, péči a výživu; zamítnutí žádosti by pro něj znamenalo de facto povinnost žít dočasně odděleně od své rodiny. Žalobce dále poukázal na skutečnost, že možnost získat přechodný pobyt je dána – v závislosti na intenzitě partnerského vztahu – i partnerovi občana EU, který není jeho manželem; k tomu viz § 15a odst. 1 písm. b) zákona. Není proto žádný důvod, proč by taková možnost neměla být dána potomkovi takového partnera. Dochází tak také k nedůvodnému rozlišování potomků cizinců na základě toho, jestli jejich rodiče jsou ve formalizovaném svazku (manželství), či nikoliv. 9. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 15. 2. 2021 setrvala na důvodech, na kterých je napadené rozhodnutí založeno. 10. Žalobce na uvedené vyjádření reagoval replikou ze dne 4. 3. 2021, ve které zopakoval argumentaci uvedenou v žalobě a současně upozornil na skutečnost, že žalobce má problémy s podáním žádosti o pobytové oprávnění na Velvyslanectví České republiky v Manile. Konkrétně žalobce přiložil usnesení tohoto zastupitelského úřadu, kterým nebylo vyhověno jeho žádosti o upuštění od povinnosti osobního podání žádosti ze dne 1. 2. 2021. 11. Při jednání konaném dne 25. 1. 2023 zástupce žalobce upozornil na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, ze dne 31. 1. 2022, č. j. 54 A 34/2020-44, ve kterém uvedený soud uvedl, že i v případě, kdy správní orgán dojde k závěru, že žadatel nesplňuje podmínky pro udělení pobytového oprávnění dle ust. § 15a, je nutné podrobně zkoumat přiměřenost zásahu zamítavého rozhodnutí do zejména rodinného života žadatele a to hlavně s ohledem na čl. 8 Úmluvy. III. Posouzení žaloby 12. Městský soud v souladu s § 75 odst. 2 s. ř. s. přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobcem vymezených námitek, vycházel přitom v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované. 13. Žaloba je důvodná. 14. Městský soud se předně zabýval první žalobní námitkou, která se týkala zejména výkladu pojmu „příbuzný občana EU“ užitý v § 15a odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců a dále podmínek stanovených v bodech 1 a 2 tohoto ustanovení. 15. Podle § 15a odst. 1 zákona o pobytu cizinců ve znění účinném do 1. 8. 2021 (pokud dále není uvedeno jinak, tak soud vždy odkazuje na znění tohoto ustanovení, tak jak je zde citováno), [r]odinným pří