6 As 250/2014 — Nejvyšší správní soud

8 Ad 2/2022- 52 - text 9 8 Ad 2/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce proti žalovanému Euro Transport Group s.r.o., IČ 24742171 se sídlem Krakovská 593/19, 110 00 Praha 1 zastoupený advokátem Mgr. Jaroslavem Rychtářem, se sídlem Sudoměřská 1038/39, 130 00 Praha 3 Státní úřad inspekce práce se sídlem Kolářská 451/13, 746 01 Opava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 1. 2022, č. j. 7468/1.30/21-4, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Rozhodnutím Oblastního inspektorátu práce pro hlavní město Prahu č.j. 10374/3.30/21-10, ze dne 6.10.2021 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), byl žalobce shledán vinným ze spáchání přestupku dle ust. § 27 odst. 1 zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce (dále jen „zákon o inspekci práce), a přestupku na úseku pracovního poměru nebo dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr dle ust. § 25 odst. 1 písm. a) zákona o inspekci práce, za což mu byl dle ust. § 35 písm. b) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon), a dle ust. § 25 odst. 2 písm. a) zákona o inspekci práce uložen správní trest pokuty ve výši 60 000 Kč a povinnost uhradit paušální částkou náklady řízení ve výši 1 000 Kč. 2. Proti rozhodnutí oblastního inspektorátu práce o správním trestu podal žalobce včasné odvolání, o kterém žalovaný rozhodl rozhodnutím č.j. 7468/1.30/21-4, ze dne 24. 1. 2022 (dále jen „napadené rozhodnutí“), tak, že napadený výrok rozhodnutí oblastního inspektorátu práce potvrdil a odvolání žalobce zamítl coby nedůvodné. 3. Proti tomuto rozhodnutí žalobce brojil včas podanou správní žalobou. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 4. Podle názoru žalobce žalovaný v odvolacím řízení několikrát pochybil, pročež důsledkem těchto pochybení byla napadeným rozhodnutím zkrácena jeho práva a předmětné rozhodnutí tak představuje nezákonný zásah do právní sféry žalobce a porušuje práva žalobce, neboť rozhodnutí neodpovídá požadavkům objektivního práva, a je tedy nezákonné, resp. právně nesprávné. 5. Konkrétními důvody, v nichž má spočívat neprávnost rozhodnutí žalovaného, jsou tyto: 6. Samotný trest byl dle žalobce uložen nesprávně, neb v dané věci setrval žalovaný na uložení správní sankce pro žalobce ve formě peněžitého trestu, ač v úvahu daleko více přicházelo uložení jiného správního trestu. Žalobce je přesvědčen, že odstranil škodlivé následky svého dřívějšího protiprávního jednání a společenská škodlivost jeho jednání byla velice nízká. Též mu vadí, že žalovaný přitom nevysvětlil, z jakého důvodu nelze upustit od uložení správního trestu a nevysvětlil svůj pohled na míru společenské škodlivosti jednání žalobce. Není mu jasné ani zřetelné, proč by projednání věci nemělo být dostačující k nápravě žalobce jako obviněného z přestupku, tím spíše, že žalobce se považuje za napraveného dostatečně. 7. Trestem, jenž měl být žalobci dle něj uložen, je napomenutí. Pokud odvolací orgán setrval na tom, že nepostačuje projednání přestupkové věci k nápravě žalobce a že opravdu je nutné žalobci ukládat správní trest jako sankci, měl žalovaný dle žalobce odůvodnit, proč nepostačuje forma trestu právě ve formě uloženého napomenutí a proč není tento druh postačující. A to i vzhledem k situaci, v níž žalobce prokázal že škodlivé následky svého jednání odstranil a dluh Úřadu práce České republiky, který v dřívější době uhradil mzdové nároky bývalých zaměstnanců žalobce, zaplatil. Žalovaný dle něj též nezohlednil hospodářskou situaci, ve které se žalobce nacházel. 8. V této souvislosti žalovaný dle žalobce nesprávně určil společenskou škodlivost jeho pochybení. Nesouhlasí s vyjádřením, že oba spáchané přestupky vykazují vysokou míru společenské škodlivosti a že jednáním obviněného z přestupku bylo zasaženo do možnosti hradit životní náklady zaměstnanců v očekávaném termínu. Podle něj ve správním řízení absentuje jakýkoli důkaz, ze kterého by vyplývalo, že se bývalí zaměstnanci žalobce dostali do jakýchkoliv finančních svízelí. Dále žalovaný opakuje, že nebylo přihlíženo k jeho situaci způsobené nemocí Covid-19, která zvláště zle dopadla na provozování cestovních agentur a která má povahu vyšší moci a že lze naopak dovodit jenom malou míru společenské škodlivosti jednání žalobce. Konečně vyjádřil žalobce názor, že pokud hlavní příčinou a důvodem neplnění závazků žalobce byla existence tzv. vyšší moci, vykazuje jednání žalobce nižší míru společenské škodlivosti a není potřeba ukládat správní trest ve formě pokuty. 9. Žalovaný dle žalobce taktéž nesprávně určil druh a výměru správní sankce. V odvolacím řízení byl podle něj nesprávně posuzován význam zákonem chráněnému zájmu, který byl přestupkem porušen nebo ohrožen. Řádné plnění povinností zaměstnavatele z pracovního poměru a dohod konaných mimo pracovní poměr, včetně vyplácení mzdy a náhrady mzdy a odstupného při skončení pracovního poměru; zaměstnavatel porušil, nicméně nikoli v důsledku svévole, ale v důsledku vyšší moci. 10. Totéž platí, pokud jde o hodnocení způsobu spáchání přestupku, jež se stal nikoli konáním, ale opomenutím, když navíc se žalobce snažil nastalou situaci řešit. Navíc následky spáchání přestupku byly pouze dočasné a omezené, protože mzda a odstupné bývalých zaměstnanců byly sanovány zčásti žalobcem a zčásti ze strany Úřadu práce české republiky a bývalí zaměstnanci našli jiné uplatnění na pracovním trhu. 11. Žalobce dále uvádí, že vzhledem k jeho majetkovým poměrům a jeho příjmům je uložení správního trestu ve formě pokuty vůči němu likvidační a představuje zneužití institutu ukládání správní pokuty, když žalobce neplnil své povinnosti pouze z důvodu vyšší moci. Konečně, i pokud byly dány důvody pro uložení pokuty, je žalobce toho názoru, že výše pokuty měla být moderována. 12. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl žalobu zamítnout. Setrvává na svém rozhodnutí, že uložená pokuta za žalobcem spáchané přestupky byla uložena zákonně a je správná. Odkazuje na odůvodnění svého rozhodnutí a na odůvodnění rozhodnutí oblastního inspektorátu práce, neboť jednotlivé žalobní body se do značné míry shodují s tvrzeními žalobce, které se opakují v průběhu celého přestupkového řízení. V těchto správních rozhodnutích byly již námitky žalobce vypořádány. 13. Konkrétně k žalobním námitkám uvádí, že na stranách 5 a 6 se zabývá všemi možnými tresty, které bylo možno použít a uložit za spáchané přestupky. Mírou společenské závažnosti se zabývaly obě správní instance a přesvědčivě dovodily, proč je společenská závažnost přestupku vysoká. 14. Co se týče námitky žalobce, že se žalovaný neuchýlil k trestu napomenutí, resp. že přesvědčivě nevyložil proč se k němu neuchýlil, žalovaný je toho názoru, že správní trest napomenutí by nedostatečně reflektoval závažnost přestupku jehož se žalobce dopustil. Žalovaný uvádí, že při ukládání trestu přihlédl k tomu, že žalobce se aktivně úspěšně snažil Úřadu práce uhradit mzdové nároky zaměstnanců. 15. K námitce nesprávného určení míry společenské škodlivosti žalovaný poznamenává, že společenská škodlivost jednání žalobce byla v řízení posuzována jak oblastním inspektorátem práce, tak žalovaným. Žalovaný je nadále přesvědčen, že míra společenské škodlivosti žalobcem spáchaných přestupků je vysoká. Žalobce nevyplatil svým zaměstnancům náhrady mezd za dobu jiných překážek v práci na straně zaměstnavatele, náhrady mezd za dobu čerpání dovolené a rovněž jim nevyplatil v nejbližším výplatním termínu odstupné při skončení pracovního poměru. 16. Žalovaný má za to, že nemusel dokazovat, že se bývalí zaměstnanci žalobce skutečně dostali do finančních problémů. Žalobci bylo kladeno za vinu, že v důsledku spáchání přestupků byla negativním způsobem ovlivněna možnost zaměstnanců hradit si své životní náklady z prostředků, které důvodně očekávali. Reálný dopad na finanční situací bývalých zaměstnanců žalobce nemá vliv na trestnost skutku jako takového. 17. Žalovaný též nesouhlasí s žalobcem, že by současná epidemiologická situace snižovala společenskou škodlivost spáchaného přestupku na minimum. Není pravda, že by žalovaný opomíjel epidemiologickou situaci nastalou od ledna 2020. Žalovaný stejně jako oblastní inspektorát práce k pandemii nemoci Covid-19 samozřejmě při svém rozhodování přihlédl, nicméně nemá za to, že by v průběhu dlouhotrvající virové pandemie bylo možno rezignovat na zájem společnosti na dodržování pracovněprávních předpisů. Zaměstnanci musí uhrazovat své životní potřeby i během pandemie nemoci Covid-19 a jejich mzdová práva tak musí být chráněna i za této situace. 18. Stran nesprávného určení druhu a výměry správního trestu je žalovaný přesvědčen, že při stanovení druhu a výměry správního trestu bylo zcela objektivně přihlédnuto ke všem okolnostem, které v řízení vyšly najevo. 19. Pokud jde o údajnou nesprávnou výši správního trestu, žalovaný p