— Nejvyšší správní soud

8 Af 18/2021- 50 - text 9 8 Af 18/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce proti žalovanému G. P., bytem X zastoupeného advokátem Mg. Ing. Pavlem Kejlou se sídlem Washingtonova 1624/5, Praha 1, Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 9. 2021, č. j. 33876/21/5100-41456-710158, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. odůvodnění: I. Základ sporu 1. Rozhodnutím Finančního úřadu pro hlavní město Prahu č. j. 8079182/20/2001-51522-102678 ze dne 29. 10. 2020, bylo podle § 155 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“), rozhodnuto o žádosti žalobce o vrácení přeplatku ve výši 195 941,53 Kč plynoucí z jím uhrazených plateb na účet společnosti Gastro Mánes. Správce daně požadavku žalobce na vrácení přeplatku nevyhověl, jelikož ke dni podání žádosti neevidoval vratitelný přeplatek a tento žalobci nevznikl ani v zákonné lhůtě 60 dnů od podání žádosti. 2. Správce daně takto rozhodl na základě následujících skutečností. Žalobce byl jednatelem obchodní společnosti Gastro Mánes s.r.o., DIČ: CZ02612348 (dále jen „Gastro Mánes“). Usnesením č. j. KRPA-409527-73/TČ-2017-001191-1-KY ze dne 27. 08. 2018 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce jako obviněného ze spáchání přečinu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle ust. § 241 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákon, v tehdy účinném znění, kterého se měl mj. dopustit tím, že jako statutární orgán Gastro Mánes nesplnil svou zákonnou povinnost za zaměstnance odvést daň z příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků (za rok 2014 a 2015) v celkové výši 329 235 Kč. 3. Dne 11. 09. 2018 žalobce požádal o potvrzení stavu osobního daňového účtu Gastro Mánes, kterou správce daně zaevidoval pod č. j. 7167146/18. Po zaplacení správního poplatku, k jehož úhradě byl správcem daně vyzván, mu bylo dne 29. 10. 2018 zasláno potvrzení o stavu osobního daňového účtu č. j. 8189034/18/2001-51522-102678 ze dne 29. 10. 2018. Platbami ze dne 14. 01. 2019 ve výši 327 379,45 Kč a ze dne 09. 05. 2019 ve výši 2 048,08 Kč žalobce uhradil celý nedoplatek Gastro Mánes. Usnesením Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 č. j. 1 ZT 224/2018-69 ze dne 21. 07. 2020 bylo trestní stíhání žalobce zastaveno, neboť a) se skutek, pro který bylo trestní stíhání vedeno, nestal, a b) trestnost činu zanikla na základě účinné lítosti žalobce. 4. Žalobce podal proti rozhodnutí správce daně odvolání, o němž zamítavě rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 5. Žalobce v podané žalobě uvedl, že nárok na vrácení přeplatku vznikl proto, že zaplatil správci daně více, než byla jeho zákonná povinnost. Žalobce zaslal na bankovní účet správce daně částku v celkové výši 329.427,53 Kč, nicméně v průběhu trestního řízení bylo zjištěno, že žalobci v období měsíců leden, únor a březen 2015 nevznikla povinnost odvést povinné platby (ve vztahu k Finančnímu úřadu šlo o daně z příjmů), přestože byly uhrazeny. Napadené rozhodnutí je z tohoto důvodu nezákonné. 6. Jak žalobce vysvětlil, podle usnesení o zahájení trestního stíhání byla škoda způsobená správci daně v důsledku údajného neodvedení daně z příjmů za období od 1. října 2014 do 31. března 2015 ve výši 329.235 Kč. Žalobce z tohoto důvodu v rámci účinné lítosti uhradil částku ve výši 329.427,53 Kč. Žalobce tak učinil v návaznosti na probíhající trestní řízení, kdy na základě chybně vyvolané domněnky ze strany Finančního úřadu a Policie České republiky měl za to, že má tuto povinnost, aby došlo k zániku jeho trestní odpovědnosti. 7. Následně došlo k zastavení trestního stíhání žalobce. Z usnesení o zastavení jednoznačně vyplývá, že dle zjištění Policie České republiky nedošlo v období od měsíce ledna 2015 do měsíce března 2015 ke spáchání přečinu spočívajícího v neodvedení daně z příjmů za zaměstnance Gastro Mánes, jelikož v tomto období nedošlo k výplatě mezd zaměstnancům. Žalobci tak v období měsíce ledna 2015 – března 2015 nevznikla povinnost odvést povinné platby, resp. daně z příjmů. 8. Z uvedeného jednoznačně vyplývá, že žalobce plnil bez právního důvodu, jelikož bylo zjištěno, že povinnost odvést daně z příjmů vůbec nevznikla. 9. S odkazem na odůvodnění napadeného rozhodnutí žalobce vysvětlil, že z žádosti ani odvolání nevyplývá, že by požadoval vrácení přeplatku, který by měl údajně být na osobním daňovém účtu žalobce jako fyzické osoby. Naopak žalobce měl tuto povinnost jako jednatel Gastro Mánes a z tohoto důvodu byla částka ve výši 329.427,53 Kč zaslána na osobní daňový účet této společnosti. V dané věci podle žalobce není rozhodující, na jakém daňovém účtu má Finanční úřad a žalovaný předmětné finanční prostředky evidované, neboť je zcela nepochybné, že tyto finanční prostředky byly zaslány žalobcem v rámci trestního řízení. 10. Žalobce vytkl, žalovanému, že záměrně ignoruje obsah žádosti a odvolání a účelově tvrdí, že žalobce jedná z pozice fyzické osoby, a nikoliv jako bývalý jednatel Gastro Mánes. Názor žalovaného, podle kterého u žalobce jako fyzické osoby nebyl v okamžiku rozhodování o žádosti o vrácení přeplatku na dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti evidován žádný přeplatek, je nesprávný, neboť z obsahu žádosti a odvolání je nepochybné, že žalobce zaslal finanční prostředky v celkové výši 329.427,53 Kč v omylu, který byl vyvolán jednáním Policie České republiky a správce daně v průběhu trestního řízení. 11. Žalobce pak na závěr konstatoval, že i kdyby byl postup správce daně a žalovaného v souladu s právem, výsledek by byl pro žalobce natolik nespravedlivý, že tento postup nelze považovat za správný a bylo by třeba jej považovat za přehnaný formalismus. V konečném důsledku by tak žalobce nemohl získat peníze zpět, ačkoliv bezdůvodně plnil neexistující nedoplatek na daňovém účtu Gastro Mánes. 12. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil. Jak uvedl, v průběhu trestního stíhání skutečně vyšlo najevo, že Gastro Mánes v období měsíce ledna až března 2015 nevyplácela mzdy zaměstnancům, tedy jí nevznikla za tyto měsíce ani odvodní povinnost (viz usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 ze dne 21. 07. 2020, č. j. 1 ZT 224/2018–69, dále jen „usnesení o zastavení řízení“). O této skutečnosti není mezi stranami sporu. Nelze však souhlasit s tvrzením žalobce, že tento plnil bez právního důvodu a na základě skutečnosti, kdy ho správce daně a Policie ČR uvedli v omyl. Částka, kterou správce daně evidoval jako nedoplatek za Gastro Mánes na dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti, byla správcem daně vyměřena na podkladu vyúčtování za rok 2014 a 2015 podaných Gastro Mánes, kde byly srážky záloh za uvedené měsíce vykázány. Vzhledem k tomu, že správce daně daň stanovil v souladu s podanými vyúčtováními, nikterak neověřoval údaje zde uvedené. Za tyto plně odpovídá Gastro Mánes, ev. insolvenční správce, který tyto za Gastro Mánes podal. Částka uhrazená žalobcem na osobní daňový účet Gastro Mánes tedy zcela odpovídala výši zde evidovaného dluhu vyměřeného v souladu s vyúčtováními včetně příslušenství. Tato výše se pak automaticky nezměnila v důsledku usnesení o zastavení řízení a skutečností zde uvedených. Bylo povinností Gastro Mánes v této otázce jednat a podat dodatečné vyúčtování ve lhůtě dle ust. § 141 odst. 2 daňového řádu, aby mu mohla být daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti vyměřena v nižší výši. Teprve tehdy by Gastro Mánes vznikl na osobním daňovém účtu přeplatek. Předtím by však musel být zrušen její výmaz z obchodního rejstříku. 13. Gastro Mánes a žalobce jsou dvě zcela odlišné entity s oddělenými osobními daňovými účty. Žalobce byl v době podání žádosti o vrácení přeplatku i odvolání již bývalý jednatel Gastro Mánes, tedy bez jakéhokoli oprávnění za Gastro Mánes jednat, když Gastro Mánes byla vymazána z obchodního rejstříku. Tento fakt nelze přehlédnout, a podanou žádost o vrácení přeplatku ani odvolání s ohledem na tuto skutečnost nelze jinak posoudit, než jako podanou žalobcem jako fyzickou osobou, když v opačném případě, byla-li by vyhodnocena jako podaná jménem Gastro Mánes, musel by ji správce daně posoudit jako podanou neexistující osobou, a tedy by se touto věcně vůbec nezabýval. Vzhledem k tomu, že Gastro Mánes zanikla, správce daně tuto jako daňový subjekt dále neeviduje. III. Posouzení žaloby 14. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí. Jiné vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci