1 Afs 370/2020 — Nejvyšší správní soud

9 A 10/2023- 27 - text  [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci žalobce: Prefa Brno a. s. se sídlem Kulkova 4231/10, Brno proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu se sídlem Na Františku 32, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu ze dne 16. 11. 2022 č. j. MPO 89100/22/61100/01000, takto: I. Rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu ze dne 16. 11. 2022 č. j. MPO 89100/22/61100/01000, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám žalobce. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu (dále jen „žalovaný“), kterým nebylo vyhověno jeho námitkám proti opatření podle § 14e zákona č. 2018/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech (dále jen „rozpočtová pravidla“) ze dne 10. 8. 2022, č. j. MPO 19834/19/61100/61150 (dále jen „opatření ze dne 10. 8. 2022“), a toto opatření potvrzeno. 2. Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí vyplynulo, že Ministerstvo průmyslu a obchodu (dále též „poskytovatel dotace“ nebo „ministerstvo“) posoudilo žádost žalobce (dále též „příjemce dotace“) o platbu ze dne 13. 11. 2018 k projektu č. CZ.01.1.02/0.0/0.0/15_014/0002223 (dále jen „projekt“), v níž žalobce požadoval částku dotace k proplacení ve výši 3 555 135,75 Kč (dále též „žádost o platbu ze dne 13. 11. 2018“) podle § 14e rozpočtových pravidel. Ministerstvo zkrátilo opatřením tuto částku na 1 937 224,32 Kč, tedy o 1 617 911,43 Kč, protože žalobce jako příjemce dotace nárokoval k proplacení uvedenou žádostí za druhou etapu projektu výdaje ve výši 14 220 543,02 Kč, čímž společně s částkou nárokovanou na výdaje za první etapu projektu ve výši 68 674 582,69 Kč překročil částku způsobilých výdajů schváleného rozpočtu projektu. Celkové způsobilé výdaje podle Rozhodnutí o poskytnutí dotace ze dne 3. 2. 2017, č. j. MPO 7839/17/61600/319, ve znění dodatku č. 1, 2 (dále jen „rozhodnutí o poskytnutí dotace“) činí 76 424 480 Kč. Žalobce jako příjemce dotace tak nárokoval k proplacení za obě žádosti o platbu způsobilé výdaje v celkové výši 82 895 125,71 Kč, proto byly zkráceny o částku převyšující rozpočet schválený rozhodnutím o poskytnutí dotace ve výši 6 471 645,71 Kč. 3. Dle žalovaného k překročení rozpočtu projektu došlo v důsledku toho, že žalobce jako příjemce dotace v první žádosti ze dne 13. 11. 2018 předložil způsobilé výdaje v celkové výši 18 922 080 Kč, ačkoli maximální schválené způsobilé výdaje dle rozhodnutí o poskytnutí dotace v dané rozpočtové položce činily 12 023 480 Kč. Příjemci dotace tak byla následně neoprávněně proplacena dotace ve výši 1 724 650 Kč. Příjemce ji vrátil na základě výzvy podle § 14f rozpočtových pravidel. Tato částka však nemůže být znovu v projektu vyplacena, neboť jejím neoprávněným čerpáním se z ní stala nesrovnalost ve smyslu čl. 2 bodu 36 nařízení P a Rady (EU) č. 1303/2013 (dále též „nařízení z roku 2013“), kdy dotčené prostředky nelze dle čl. 143 odst. 4 citovaného předpisu znovu použít na žádnou operaci, která byla předmětem opravy. 4. Dále se žalovaný vypořádal s námitkami, které žalobce jako příjemce dotace proti opatření z 10. 8. 2022 uplatnil, a které jsou obdobné jako v podané žalobě. Zejména odmítl námitku žalobce, že byl projektovým manažerem agentury pro podnikání a inovace (dále též „API“) instruován k zadání veškerých výdajů za první etapu, neboť dle žalovaného nebyla doložena pravdivost tohoto tvrzení. Uvedl, že veškerá komunikace v této záležitosti mezi žalobcem a pracovníky API je datována až po dni 31. 7. 2017, tedy po dni podání první žádosti. Jedná se tak o komunikaci ex post, vedenou snahou vyjít příjemci dotace vstříc a vyřešit jeho pochybení způsobem, kterým by nebyla částka dotace krácena. Žalobcem navržený důkaz stanoviskem API žalovaný nepovažoval za nezbytný ke zjištění stavu věci. Měl za to, že k nesprávnému postupu, spočívajícímu v chybném požadování vyššího objemu výdajů projektu než jaký byl schválen, dospěl žalobce sám a sám za něj nese odpovědnost bez ohledu na to, že API chybně nárokovou výši výdajů v žádosti za první etapu projektu nekrátila. Dle žalovaného není povinností poskytovatele dotace zbavit příjemce dotace odpovědnosti za podávané žádosti, poskytovatel žádosti kontroluje, avšak odpovědnost za jejich vypracování je na příjemci. Za splnění či dodržení všech podmínek spojených s poskytnutím dotace je zodpovědný výlučně příjemce, jak potvrzuje judikatura Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“). Příjemce není této odpovědnosti zproštěn ani v situaci, kdy poskytovatel dotaci poskytl, aniž splnění podmínek a povinností ověřil, a ani tehdy, kdy poskytovatel musel v okamžiku poskytnutí dotace vědět, že příjemce podmínky či povinnosti nedodržel. Žalobce podal chybně žádost za první etapu, v níž požadoval k proplacení dotace neoprávněně částku, která přesahovala rozpočet schválený rozhodnutím o poskytnutí dotace, učinil to z vlastního rozhodnutí či opomenutí a čerpal více prostředků, než na které měl nárok. Tím byl z rozpočtu EU hrazen neoprávněný výdaj. Ačkoli příjemce následně neoprávněně vyplacenou dotaci vrátil na základě výzvy dle § 14f rozpočtových pravidel, nemůže být tato částka znovu v projektu vyplacena, neboť se z ní stala nesrovnalost dle čl. 2 bodu 36 nařízení z roku 2013. Dále žalovaný poukázal na čl. 64 tohoto nařízení. Připustil, že po zjištění, že byly prostředky čerpány neoprávněně, sdělil příjemci dotace, že bude zřejmě možné tento chybný postup vyřešit bez krácení. Nicméně jednalo se o zcela novou situaci, kterou poskytovatel dotace řešil poprvé a v té době si manažer API nebyl vědom existující legislativní a technické bariéry u chybného postupu příjemce. Uvedené poučení API ovšem nemělo vliv, jednalo se totiž o následné řešení problému, který příjemce sám způsobil nedodržením podmínek rozhodnutí o poskytnutí dotace. Závaznost podmínek, které jsou součástí tohoto rozhodnutí, je dovozena i judikaturou NSS. Situace nebyla způsobena domnělou nejednoznačností, nedokonalostí či dokonce poruchovostí systému, do nějž se údaje zadávají, jak se žalobce domnívá. 5. Nesouhlasil ani s tvrzením žalobce, že způsob uvádění způsobilých výdajů v žádosti není nikde stanoven, poukázal k tomu na přílohu rozhodnutí o poskytnutí dotace, jíž jsou Pravidla pro žadatele a příjemce dotace z OPIC-zvláštní část, účinné ode dne 12. 1. 2017 (dále též „pokyny“) a citoval zejména z jejich kapitoly 7. Dle obecné části pokynů systém předpokládá, že nemusí být nárokovány veškeré výdaje z konkrétního dokladu, ale pouze jejich způsobilá výše. Žalovaný tak považoval za nepodložená tvrzení žalobce, že není možné v systému editovat výši způsobilých výdajů a že v době podání žádosti za první etapu se do žádosti zadávaly všechny výdaje, aby byly zřejmé výdaje za projekt, a až v pozdější době byly redukovány na základě dohody žalobce s projektovým manažerem API. Žalovaný tvrdil, že taková praxe nebyla poskytovatelem dotace uplatňována, což je zřejmé i z kapitoly 7 pokynů. K tvrzení žalobce, že mu není jasné, čeho se měl dopustit, resp. jakým způsobem pochybil, žalovaný poukázal na odůvodnění opatření ze dne 10. 8. 2022, zejména, že k překročení rozpočtu došlo v důsledku situace, kdy žalobce v žádosti za první etapu projektu neoprávněně čerpal výdaje přesahující schválenou rozpočtovou položku stavby. 6. Žalovaný nesouhlasil ani s tvrzením, že by opatření ze dne 10. 8. 2022 bylo nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost a měl za to, že je řádně odůvodněno. Zopakoval svou argumentaci, pro kterou má za to, že se jedná o nesrovnalost dle nařízení z roku 2013 a konstatoval, že mu není jasné, proč se žalobce jako příjemce dotace domnívá, že krácení je odůvodněno metodikou řízení projektu, neboť odkaz na tuto metodiku v opatření nepoužil. Krácení je v opatření odůvodněno skutečností, že příjemce dotace nárokoval k proplacení způsobilé výdaje, které přesahují rozpočet schválený v rozhodnutí o poskytnutí dotace. V opatření je použit odkaz na nařízení z roku 2013, které je základním právním rámcem pro poskytování dotací ze strukturálních fondů v letech 2014-2020, nikoli na metodický dokument. 7. K tvrzení o porušení zásady legitimního očekávání poukázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2017, č. j. 10 Afs 86/2017-42, z nějž citoval a uvedl, že se žalobce jako příjemce nemůže úspěšně dožadovat legitimního očekávání tam, kde se sám dopustil pochybení. Poučovací povinnosti učinil žalovaný za dost tím, že dal příjemci dotace k dispozici veškeré podmínky, které byl povinen dodržet a zároveň mu nesdělil, že mu může být v rozpočtu vyplacena dotace na výdaje přesahující schválený rozpočet projektu. 8. Uzavřel, že vzhledem k tomu, že žalobci již byla dne 15. 8. 2019 vyplacena částka dotace n